Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Girls diaries - 14. kapitola

04.06.2011 (08:00) • simi1918 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2113×

14. kapitola

Simi:

A je to, Týna se dala s Jacobem dohromady. To jim to teda trvalo, jsem si říkala, jestli na sebe ještě pár dní budou házet ty jejich pohledy, normálně zakročím. To jsem celá já, do všeho se hned pletu, ale co, bylo by to pro jejich dobro. Naštěstí to zvládli i beze mě a nakonec už zbývá jen Viky s Emmettem. U nich to typuji tak týden, déle to ani jeden nevydrží.

Viky se vydala do šaten, a tak jsem Edwardovi věnovala dlouhou mlaskavou pusu a vydala se za ní. Ach, pořád jsem měla před sebou Edwardovo nahé mokré tělo. Jak může existovat tak krásný, chytrý, hodný, sexy kluk. To je nebezpečná kombinace a já měla takové štěstí, že si ten božský kluk vybral mě. Obyčejnou blondýnu, která se s ním nedá ani srovnat. Z mého bláznivého pochodu myšlenek mě vytrhla Týna.

„Holky? Můžu se vás na něco zeptat?“ Všechny jsme přikývly, a tak pokračovala. „Já… no, prostě jsem si něčeho na klucích všimla. Když jsme vešly do bazénu a kluci nás zahlédli, uviděla jsem na nich něco zvláštního.“

„Já si ničeho nevšimla, teda myslím,“ řekla jsem nechápavě. Janina s Viky odpověděly stejně jako já.

„Edwardovo, Emmettovo a Jasperovo oči mají barvu karamelu. Jacobovo jsou hnědé, ale když vás kluci uviděli, na vlastní oči jsem viděla, jak jim postupně ztmavly až do černé barvy. Neříkejte mi, že jste si toho nevšimly, protože jinak by mi doopravdy hrabalo.“ Zamyslela jsem se nad tím, co říkala, a musím uznat, že má pravdu. Edwardovo oči vážně zčernaly, když mě uviděl. Ale to není možné, oči nemůžou jen tak zčernat, to je nemožné.

„Když se tak nad tím zamyslím, máš pravdu,“ odpověděla Janina.

„A ještě zvláštnější na tom je, že Jakovi se to nestalo, ten je měl stále krásně oříškově hnědé.“ Nad tím se trochu začervenala, ale opravdu jen trochu.

„Hele, nechci se jich nijak zastávat, ale kluci nám to určitě někdy vysvětlí. Totiž, chci říct, že oni všichni jsou celí zvláštní, chovají se a vypadají jinak než normální lidé. A až přijde ten správný čas, určitě nám to řeknou. Přeci jen se neznáme tak dlouho, aby nám hned prozrazovali svá tajemství. Vše se určitě brzy vysvětlí,“ snažila se to Janina ulehčit. A vlastně má pravdu, s Edwardem se zas tak dlouho neznám, a jestli mě má rád, tak jak říká, určitě mi to řekne. Na holky jsem se usmála.

„Dobře, kluky a jejich tajemství teď necháme, ale víte, koho jsem tu viděla?“

„Koho?“ zeptaly se mě.

„Čtyřku. Bože, zrovna jsme byli s Edwardem ve vířivce a líbali se,“ u toho jsem se začervenala, „a v tom si vedle Edwarda sedla Jessica a normálně ho ode mě odtrhla!“ Trochu více jsem ke konci zvýšila hlas. Holky se na mě vyjeveně podívaly, ale já pokračovala dál. „Myslela jsem, že ji v tu chvíli v té vířivce normálně utopím, měla jsem od toho opravdu malinko.“ Vyždímala jsem si svlečené plavky a oblékla si spodní prádlo.

„Jo, já o nich ale taky vím. Ta, jak se jmenuje, ehm… Dakina ne, Dafrina, ne to taky ne, ehm… Darina, jo to je ono. Darina. Tak ona k nám přišla do bazénu a úplně bez ostychu pozvala Jacoba do vířivky. Ale měly jste vidět ten její pohled, když ji Jake odpálkoval,“ začala se Týna smát.

„Angela se k nám zase přicpala v tobogánu. Jaspera se zeptala, jestli by s ní nejel dolů, prý se bojí tmy a potřebovala by nějakého silného kluka, který by ji ochránil. A on jí odpověděl, že sem teda nemá chodit, když je takový strašpytel, chytil mě kolem pasu a spolu se mnou v objetí sjel dolů,“ svěřila se nám Janina a ke konci se zasněně dívala do blba. Týna jí luskla před očima a ona se lekla a uklouzla. Naštěstí spadla zadkem na lavičku, takže se jí nic nestalo.

„Panebože, chceš mě zabít? Ty si doopravdy padlá na hlavu,“ rozčilovala se Janina a třela si zadek. Týna se jen dál smála a vůbec si jí nevšímala.

„Jo, to jsou doopravdy celé ony. Fakt jim asi Simčina výhružka nestačila, budeme muset zakročit, protože i když s Emmettem nechodím a ani nikdy nebudu,“ u toho se Viky trochu rozčilovala, ale s červenými lícemi, „stejně za námi přišla Lauren a začala se za Emmettem honit. Mě u toho málem utopila, blbka. Emmett mě nakonec chytnul do náruče a utekl před ní i se mnou. Ta nána se za námi pak chvíli hnala přes celý bazén, ale nakonec to vzdala.“ Viky má pravdu, budu jim muset udělit mnohem větší lekci, než jsem chtěla. Zase si po delší chvíli užiju trochu srandy.

Už jsme byly převlečené a vydaly jsme se vrátit klíče od šaten. Obula jsem si boty s ponožkami, překročila lavičku a klíč se zámkem položila paní na pult. Ta mi vrátila zálohu, když v tom jsem ucítila dvě studené paže kolem pasu.

„No, to je dost,“ zašeptal mi Edward do ucha, které posléze políbil a začal ho oždibovat. Usmála jsem se a protočila se mu v náručí. Stoupla jsem si na špičky a snažila se mu dobu, co na mě čekal, vynahradit dlouhým polibkem. Jazykem jsem mu vnikla do úst a vyhledala ten jeho. Navzájem jsme se laskali, mně však po chvíli došel vzduch a byla tak nucena se od něj odtáhnout.

„Hmm, to si klidně na tebe budu čekat i hodiny, když budu mít takovouhle odměnu,“ zavrněl mi milimetr od úst a ještě jednou sladce políbil. Jen jsem se zasmála a otočila se na holky. Janina byla stejně jako já u Jaspera a Týna s Jacobem si plenili ústa polibky.

„Půjdeme?“ zeptala se nás Janina a já s Edwardem jsme přikývli. Emmett popošel k Jakovi a nečekaně ho bouchl do zad. Dotyčný se lekl a málem spadl na Týnu, naštěstí to však ustál a s vrčením se otočil k Emmettovi.

„Ty debile, vždyť jsem jí mohl ublížit. Ty opravdu nemyslíš mozkem, ale zadkem,“ řval na Emmetta.

„Jaku, on mozkem ani myslet nemůže, když ho nemá,“ rejpla si Viky a já se rozesmála stejně jako ostatní. Emmett se uraženě otočil a vyšel sám na parkoviště. Edward mě chytl za ruku a spolu jsme došli k autu. Janina už seděla za volantem, a tak jsem si sedla dozadu, pro jednou. Viky jsem to místo ráno sebrala, tak jsem jí ho teď naopak nechala. Otevřela jsem okýnko a nechala se na rozloučenou Edwardem políbit stejně jako Týna vedle mě a Janina vepředu. Jediná Viky nechala okýnko zavřené a na Emmetta vyplázla jazyk. Po pěti minutách jsme vyjely domů.

„Ahoj, Renée,“ pozdravila jsem Janiny tetu, když jsem vešla do domu. Holky to za mnou zopakovaly.

„Ahoj, holky. Tak jaké to bylo v bazénu?“

„Hezké, bylo to prima. To víš, vířivka, tobogán, divoká řeka…“ začala vyjmenovávat Janina a Týna se začala červenat. Renée to samozřejmě neušlo, a tak jsem ji práskla.

„Týna se tam dala dohromady s Jacobem,“ zasmála jsem se. Dotyčná po mně šlehla ne moc hezkým pohledem, jenže to u mě vyvolalo ještě větší salvu smíchu.

„To je ten opálený kluk?“ zeptala se. Týna jí přikývla. Dál už to naštěstí neprotahovala, a tak jsem se vydala nahoru. Plavky jsem si vyprala od chlóru a pověsila je, aby uschly. Dnes jsem jako první šla do vany a osprchovala se. Čistá a voňavá jsem se oblékla do svého oblíbeného pyžámka a vyndala si deníček. Začala jsem do něj zapisovat zážitky z dneška a pak šla spát.

V jednu hodinu ráno mě ale probudila rána. Vylítla jsem do sedu a snažila se zaostřit do černočerné tmy. Jakmile jsem jakž takž viděla, snažila jsem se najít zdroj té rány, jenže nic neobvyklého jsem neviděla. Když už jsem si chtěla zase lehnout, najednou jsem uslyšela stejnou ránu z kuchyně. Vyskočila jsem z postele a popadla Týninu baseballovou pálku. Pomalu jsem se vydala ke dveřím, když mi někdo skočil na záda.

„Ááá,“ vykřikla jsem a snažila se osobu ze sebe setřást.

„Simi?“ zašeptala překvapeně Viky.

„Viky?“ zeptala jsem se stejně jako ona.

„Jo, jsem to já,“ řekla a seskočila ze mě. „Sakra, můžeš mi říct, co děláš v jednu hodinu ráno s pálkou nad Týnou?“ ptala se mě potichu naštvaně.

„Já nad Týnou nic nedělám, jen jsem si od ní půjčila tu pálku, nemůžu za to, že ji má hned vedle postele,“ snažila jsem se obhájit.

„A k čemu potřebuješ teď pá -.“ Větu však nedopověděla, jelikož se ozvala další rána. Obě jsme vykřikly a já znovu nastavila baseballovou pálku do útočné pozice.

„Na tohle,“ špitla jsem s pěknou dávkou strachu.

„Holky?“ kníkla potichu Janina a hlas při tom měla plný strachu.

„Jani, pojď sem,“ poručila jsem jí a ona k nám okamžitě přicupitala. Pevně se mě chytla a já ji nechala mě objímat. Viky začala opatrně budit Týnu.

„Co je?“ zahalekala rozespaně Týna. Viky už jí chtěla něco říct, jenže rána se ozvala znovu. Okamžitě zpozorněla a střílela pohledem ze mě, Janiny na Viky. Musely jsme opravdu vypadat k popukání. Viky strašidelně stojí nad ní, já s baseballkou v ruce a Janina se ke mně tisknoucí.

„Co se to tu děje?“ zeptala se nás.

„Zřejmě tu máme zloděje,“ špitla. Ano, tohle je velmi rozumné vysvětlení, i když nechápu, jak se sem dostal, protože jelikož je Charlie policajt, má na domě nainstalované nejnovější poplašné zařízení. Z Týny okamžitě ospalost opadla a vyskočila na nohy. Do ruky popadla stejně jako já svoji druhou baseballku a všechny čtyři jsme se potichu vydaly do kuchyně. Lehce, aby nevrzaly schody, jsme po nich sestupovaly, a když jsme byly za rohem, zastavily jsme se. Viky na prstech odpočítával tři, dva, jedna a pak jsme tam jako uragán vletěly. Překvapením pro nás však bylo, když jsme tam nikoho nenašly a ani neuviděly nic na nesprávném místě. Vše bylo, jak má být. Sakra, co se to tu děje? V tom se rána ozvala z obýváku. Vystrašeně jsme se otočily a potichu se tam vydaly se staženými ocasy. Zase nic.

„Holky, tohle se mi nelíbí,“ vzlykla Janina a já už začínala mít také na mále. Tohle na zloděje rozhodně nevypadá, ten by u toho za prvé nadělal více hluku a za druhé bychom tu našly něco rozházeného, nebo by tu něco chybělo, vázy například. Ty už od pohledu vypadají draze. Ale vše bylo na svém místě.

„Baf,“ ozvalo se za našimi zády a my se s vyjeknutím otočily. Nikdo.

„Holky, já se bojím.“ Janině už tekly slzy a neslyšně u toho vzlykala.

„Neměly bychom vzbudit Renée s Charliem?“ zeptala se vystrašeně Viky.

„Jo, a budou si myslet, že jsme se dočista zbláznily. Není tu nic neobvyklého, žádný důkaz o něčí přítomnosti.“

„Kdo pak se tu bojí?“ ozval se něčí hlas. S holkama jsme začaly strašně křičet a vyběhly jsme před dům. Naštěstí tu byla ulice osvícena, takže tu bylo vidět. Viky a mně se už také slzy spustily a Týna, naše drsňačka, už měla oči také skleněné. S rychle se zvedajícím hrudníkem jsem očima propalovala hlavní dveře a hodlala tu klidně přečkat až do rána. Do toho domu už prostě nevlezu.

„Co budeme dělat?“ pípla jsem.

„Počkáme,“ řekla Týna. Najednou se ozvalo zapískání gum a ulicí přímo kolem nás prosvištělo auto, známe auto. Zastavilo před domem a z něj vyskočili naši kluci. Úlevně jsem pustila baseballovou pálku, kterou jsem ještě stále držela, a vběhla Edwardovi do otevřené náruče. Hlavu jsem mu schovala do košile a konečně se pořádně rozbrečela. Pevně si mě k sobě tisknul a hladil po zádech.

„Ššš, to je v pořádku, jsem u tebe, nedovolím, aby se ti něco stalo. Nedovolím,“ šeptal mi do ucha a lehce mi pusinkoval každičké místečko na tváři.

„N-n-někdo t-t-tam j-j-je,“ vykoktala jsme ze sebe.

„Jacobe? Jaspere?“ zašeptal na kluky. „Simi, ty tu hezky počkáš s Jasperem, já se teď půjdu podívat s Emmettem dovnitř, ano?“ Nadzvedl mi ukazováčkem bradu a přinutil mě se mu dívat do očí. Nepatrně jsem přikývla, a tak se mnou popošel k Jasperovi a Janině a nechal mě se jím i Janinou obejmout. Jasper nás vzal obě pod jedno své ochranné křídlo a nechal nás se k němu tisknout. Viky, která do teď byla v Emmettově objetí, teď byla v Jacobově a Týnině, prostě stejně jako já s Jasperem a Janinou.

Takhle jsme tu stáli asi dvě minuty, než oba zase vyšli ven.

„Tak co?“ zeptali se jich kluci.

„Nic, žádná stopa ani důkaz, že by tam někdo byl,“ odpověděl Edward a Emmett přikývl. Jasper s Jacobem se zamračili a opravdu jsem měla pocit, že nepatrně zavrčeli.

„Co teď?“ špitla Janina, když už byla zase v Jasperově objetí sama. Já už se zase tiskla k Edwardovi.

„Nezbývá, než jít spát,“ řekl Edward a já se na něj vystrašeně podívala. Tak jestli čekají, že se tam po tomhle jen tak vrátím a v klidu půjdu spát, tak to jsou teda na velkém omylu.

„A co Renée s Charliem, určitě je naše křičení muselo vzbudit. Neviděli jste je?“ zeptala se Týna. Ano, to je pravda, vždyť jsme nadělaly tolik kraválu, určitě to museli slyšet.

„Ti pořád spí, s Edwardem jsme je zkontrovali,“ odpověděl Emmett. Tak tohle je opravdu záhada.

„A co tu vůbec děláte?“ zeptala se Viky už nepatrně klidnější. Bylo poznat, že ji Emmettova přítomnost uklidňuje.

„Měli jsme prostě takový pocit, že je něco v nepořádku,“ řekl Edward a nepatrně sebou ošil.

„Je jedna hodina ráno, to jste ještě nespali?“

„My chodíme spát déle, vydržíme toho víc než vy,“ zasmál se Jasper, ale stejně na něm bylo poznat, že je nervózní.

„Já se dovnitř sama nevrátím,“ promluvila jsem nekompromisně.

„A co kdybych šel s tebou a pak brzo ráno, než se vzbudí Renée s Charliem, odešel?“ navrhla mi moje láska.

„Dobře,“ souhlasila jsem. Nakonec s námi šli všichni kluci a uvelebili se spolu s námi v náručí v našich postelích. Tiskla jsem se k Edwardově hrudi a snažila se usnout, bohužel marně.

„Lásko, musíš spinkat,“ šeptal mi.

„Já vím,“ pípla jsem a povzdychla si. Edward nás ještě více zachumlal pod peřinu a pak mi začal potichu broukat. Byla to líbezná uklidňující melodie, která mě pomalu ukolébala do spánku, až jsem nakonec opravdu usnula. Dokonce do spánku bez strašidelných snů a nočních můr.

Autor: simi1918 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Girls diaries - 14. kapitola: