Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forkský anděl - 7. kapitola

17.11.2010 (08:15) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2089×

„Stalo se něco?“ ptala jsem se neklidně.

„Musíme na několik dnů odjet do Seattlu. Jsou tam nějaké nepokoje, tak to chceme obhlédnout a případně to zastavit, aby sem nepřijeli Volturiovi,“ odpovídala potichu mamka.

„Mám jet taky?“ ptala jsem se potichu, aby mě Patch neslyšel.

„Budeš muset zůstat v La Push. Alice ti sbalila věci, máš je připravené v pokoji. Táta mluvil s Billym a zůstat tam prý můžeš. Dáme ti vědět, kdy přijedeme. Máme tě rádi,“ řekla a zavěsila.

„Děje se něco?“ ptal se zvědavě Patch.

„Ne, naši jenom jedou na nějakou dobu ven z města,“ odpověděla jsem mu.

„Takže?“

„Takže co?“ nechápala jsem.

„Vždycky to má nějaký háček.“

„Takže budu muset spát v La Push,“ odpověděla jsem mu neochotně. S vítězným úsměvem se opřel a zíral do stropu.

Zazvonilo konečně. Odchytila jsem si Jaka, když odcházel ze třídy.

„Ness, co tu děláš?“ ptal se překvapeně.

„Potřebuju s tebou mluvit, o samotě,“ šeptala jsem a odtáhla ho za roh.

„Co se stalo?“

„Tak za prvé, odpadlo mi vyučování až do konce a za druhé, něco se děje v Seattlu a rodiče - rodina celkově - tam museli odjet. Nevědí, kdy se vrátí, a mám prý být u tebe. Věci mám doma a mám si pro ně sjet,“ rychle jsem mu řekla.

„Ness, ale já mám hned po škole hlídku,“ omluvně se na mě podíval.

„A auto mi asi nepůjčíš, že?“ ptala jsem se a on zavrtěl hlavou.

„Rabbitem nemůžeš jet přes město, nemá technickou a nemám k němu ani papíry, když jsem ho sestavil sám…“ chtěl pokračovat, ale já jsem ho zastavila.

„Hele, nevadí. Budu na tebe čekat v La Push,“ řekla jsem mu, políbila ho a zmizela.

„Patchi?“ oslovila jsem ho neochotně. „Mohl bys mě odvést domů? Prosím?“ vyhrkala jsem ze sebe.

„Jasně,“ odpověděl a zvedl se. Šli jsme na parkoviště, kde měl zaparkovanou motorku. Byla nová, naleštěná a černá - překvapivě. Značku jsem nerozpoznala - protože se vyznám spíš v autech - ale určitě byla japonská a maximálně dva roky stará.

„Kdes ji vzal?“ ptala jsem se a přejela prstem přes dokonale naleštěný výfuk.

„Vyhrál jsem ji v kulečníku,“ odpověděl ledabyle.

„Kdo by vsázel takovouhle motorku? Kdyby to byla crosska, tak neřeknu. Ale vždyť tahle je maximálně dva roky stará… a japonská,“ divila jsem se.

„Ty se vyznáš v motorkách?“

„Spíš v autech, ale o motorkách něco málo také vím. Určím možná tak stáří a stát, ale nic moc to není.“

„Je stará rok a půl. Japonsko jsi měla dobře,“ usmál se na mě.

„Honda?“

„Správně,“ zase se usmál a podával mi helmu. Nejdřív jsem mu chtěla říct, že ji nepotřebuji, ale co bych mu řekla? Že jsem nerozbitná? Helmu jsem si nasadila a jednu nohu přehodila přes kožené sedátko. Patch nastartoval a pomalu se rozjel. Neřekla bych, že pojede tak pomalu - a on mě opravdu nezklamal a jen, co jsme vyjeli z města, ručička ukazující rychlost se vyšplhala na 150 km/h.

Sice nejel tak rychle, jako jezdí rodiče - i já - ale u mého domu jsme byli rychleji. Možná, protože jsme jeli na motorce, která v klidu může předjíždět pomalejší vozidla. Sestoupila jsem na zem a s úsměvem vrátila Patchovi helmu.

„Děkuju za svezení,“ děkovala jsem mu s úsměvem.

„Mám na tebe počkat a odvézt tě do La Push?“ ptal se.

„Ne, děkuju. Jake pro mě přijede.“

„Jak myslíš, měj se,“ nasadil si helmu a odjížděl pryč.

Vběhla jsem do svého pokoje a našla čtyři zabalené kufry. Podívala jsem se na obsah a vše přerovnala jen do dvou tašek přes rameno, které si vezmu s sebou. Vyběhla jsem z domu a běžela do La Push.

Jake ještě nebyl doma, a tak jsem zaklepala na dveře a Billy mi přijel otevřít. Vypadal, že má radost, že mě vidí.

„Rád tě zase vidím, Nessie,“ zdravil mě Billy.

„Já tebe taky, Billy,“ usmála jsem se na něj a věci si hodila k Jakovi do pokoje.

„Jak to, že jsi tu tak brzy? A kde je Jake?“ ptal se.

„Odpadlo mi vyučování, a tak jsem sem šla napřed. Nevadilo by, kdybych se šla na chvíli projít?“

„Jistě, že ne,“ usmál se na mě zase.

Šla jsem se projít na pláž - tady projít se není ten nejlepší výraz. Šla jsem do klidu. Vyndala jsem telefon a zapnula jsem internet. Naťukala jsem do vyhledávače dvě slova - Patch a Cipriano. Čekala jsem na výsledek celkem dlouho, protože tady není tak dobrý signál. Nakonec jsem zjistila, že jsem čekala úplně zbytečně, protože jsem o něm nic nenašla. Vůbec, ale vůbec nic. Naštvaně jsem schovala telefon zpátky do  kapsy a šla se projít na útesy. Když jsem tam došla, čekalo tam na mě překvapení.

„Co tu děláš?“ oslovila jsem ho.

„Ještě nikdy jsem tu nebyl, tak jsem se rozhodl, že se sem pojedu podívat. Mám to po cestě do Borderline.“

„No, to tedy není moc po cestě,“ odpověděla jsem mu. A zapnula si bundu, protože se začalo ochlazovat. Šla jsem blíž k němu a všimla si i jeho motorky.

„Jel jsem z Boovy herny,“ odpověděl Patch, a ani se na mě nepodíval. Šla jsem až k němu a stoupla si vedle něho.

„Kde je Boova herna?“ ptala jsem se, protože jsem o tom nikdy neslyšela.

„V Port Angels,“ odpovídal.

„Aha,“ odpověděla jsem.

„Je to taková zapadlá herna blízko kina. Možná sis jí někdy všimla,“ pokračoval dál.

„Nikdy jsem v Port Angels nebyla,“ odpověděla jsem.

„Tak, až tam někdy pojedeš, stav se tam, pravděpodobně mě tam najdeš,“ poprvé se na mě podíval a usmál se na mě. „Asi bych měl jet,“ otočil se a šel k motorce.

Neohlédla jsem se za ním. Stále jsem jen zamyšleně pozorovala oceán. Vždy jsem to tu milovala. Předtím, než jsme se odstěhovali z Forks, jsem tu byla jen jako malá, pak jsme se museli přestěhovat, protože jsem rostla moc rychle. Vždy jsem si tento pohled pamatovala, ale skutečnosti se to nikdy nevyrovná. Když mi rodiče oznámili, že se sem stěhujeme, měla jsem strašnou radost - ne, že bych nějak milovala déšť, ale protože miluji tohle místo - La Push.

Mohlo být asi tak půl páté a okolo mě proběhl rudohnědý vlk. Jake se zastavil těsně vedle mě a sklopil hlavu. Podrbala jsem ho na hlavě a on zavrněl jako kočka. Usmál se na mě svým vlčím způsobem a zase běžel pryč.

Vůbec jsem neměla ponětí, do kdy tu hlídku má, a tak jsem si nemohla nechat ujít západ slunce. Nikdy jsem nebyla moc na romantiku, ale tohle jsem si prostě nemohla nechat ujít. Pustila jsem si hudbu do uší a dívala se nad oceán. Vůbec jsem nevnímala okolí, a tak jsem si ani nevšimla, že přišel Jake. Všimla jsem si ho až ve chvíli, kdy mi omotal ruce okolo pasu a já se hrozně lekla.

„Takhle by ti mě mohl kdokoliv ukradnout,“ řekl mi Jake.

„Já o tobě celou dobu věděla,“ lhala jsem mu.

„Nelži,“ opravil mě.

„Dobře, dobře, vůbec jsem tě neslyšela. Lepší?“ ptala jsem a stále se dívala na oceán.

„Možná malinko, ale ještě bys to mohla vylepšit!“

„Hm… možná…“ začala jsem větu a pomalu se otáčela k němu. Ruce jsem mu omotala okolo krku a hlavu pomalu zvedala, až se střetly naše oči. Jake ztuhl. „Stalo se něco?“

Předchozí < Shrnutí > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forkský anděl - 7. kapitola: