Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forkský anděl - 3. kapitola

28.10.2010 (14:00) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2144×

„Ehm… jo… já… odpadla nám chemie,“ koktala jsem a Nevím-jak-se-jmenuje se posadil naproti mně. „A ty náhodou nemáš mít hodinu?“

„Mám, ale nechce se mi tam,“ řekl a zadíval se do dálky. Chtěla jsem se ptát dál, jako jak se jmenuje a tak, ale on se rychle zvedl a řekl: „Měj se.“ Než jsem mohla jakkoli zareagovat, byl pryč.

„Čauky Ness,“ zdravila mě Nora, když jsem sledovala černý stín mizející v budově školy.

„Ahoj,“ odpověděla jsem zamyšleně.

„Jsi tu nějak brzo.“

„Nepřečetla jsem si na internetu, že nám to odpadlo, tak si tu čtu,“ odpovídala jsem.

„Aha. S kým jsi to mluvila, že jsem přišla, jakože nemusel odcházet.“

„Jo, no to je jedno, byl jenom kamarád,“ pokrčila jsem rameny.

„A znám ho?“ vyptávala se.

„Ne,“ odpověděla jsem rychle.

Lhářko! slyšela jsem ve své hlavě.

„Aahh?!“ vyjekla jsem.

„Ness, jsi v pohodě?“ ptala se Nora.

„Jo, já jen… potřebuji si zavolat,“ rychle jsem jí řekla, sbalila si věci a běžela k lesu. Vzala telefon a vytočila číslo, které jsem hledala.

„Carlisle?“ ptala jsem se do telefonu.

„Nessie, děje se něco?“ ptal se starostlivě.

„Já… seděla jsem s kamarádkou venku a… v hlavě jsem slyšela hlas,“ vykoktala jsem ze sebe.

„Ness, to se ti určitě zdálo,“ přesvědčoval mě Carlisle.

„Ne, to se mi určitě nezdálo. Bylo to něco, co umím já, ale… ale na dálku. Je možné, že je tu někde nějaký upír?“

„Ness… já… zavolám Edwardovi a s Emmettem zkontrolují okolí,“ řekl Carlisle a zavěsil. Popravdě jsem se necítila o moc lépe. Možná bych to měla říct smečce, aby o tom věděli, ale kdyby to byl upír, tak by ho cítili, ne? I já bych ho musela cítit. Přemýšlela jsem po cestě ke škole a do někoho vrazila - zase.

„Pozor,“ řekl neznámý muž a zachytil mne, než jsem spadla.

„Děkuju,“ řekla jsem a vzhlédla. „Zase ty?“ ptala jsem se, když jsem viděla Nevím-jak-se-jmenuje.

„Já a nikdo jiný,“ usmál se na mě.

„Hele… uhm… jak se vlastně jmenuješ?“ ptala jsem se na rovinu.

„Asi bys už měla jít, za dvě minuty začíná hodina,“ řekl a zase zmizel. To mi dělá naschvál. Rozeběhla jsem se ke skříňkám a pak do učebny. Vůbec se mi tam nechtělo - kvůli Paulovi.

„Nazdárek, Nessie,“ zdravil mě s úsměvem.

„Už jsi mě dneska zdravil,“ odpověděla jsem mu kysele.

„To jsi pořád naštvaná kvůli Marcie? Já to s ní skončím, jestli chceš,“ pokrčil rameny.

„Paule, dělej si, co chceš, a ne, nejsem naštvaná. Na takovou úroveň bych se nikdy nesnížila.“

„Tak co ti pořád tak vadí?“ ptal se dál.

„Vadí mi toho hodně, jako Marcie je mi absolutně ukradená, ale všechny ty ostatní holky, které si pustil k vodě… někdy, hlavně když jde o holky, se chováš fakt hnusně,“ vyčetla jsem mu.

„Hm, a s tebou jsem nikdy nic neměl, takže… prostě žárlíš!“ smál se nad svým nápadem.

„Žárlit, na tebe? Fakt ne, díky!“

„Slečno Cullenová!“ okřikl mě profesor. „Ticho, prosím!“

„Nessie, ale opravdu se nemáš za co stydět, žárlivost je někdy dobrá věc.“

„Paule, nech toho!“ okřikla jsem ho šeptem. „Já nežárlím!“

„Jak myslíš,“ vzdal to.

„Ahoj, Ness,“ zdravila mě Nora na bižuli.

„Ahoj, promiň, jak jsem ráno zmizela, ale fakt jsem si musela něco zařídit,“ omlouvala jsem se jí.

„V pohodě,“ usmála se na mě a já jí úsměv oplatila.

„Tak, třído,“ hlásil profesor, „jelikož tu máme novou tvář, uděláme nový zasedací pořádek!“ říkal nadšeně.

„Nééé!“ ozvalo se třídou.

„Zase?“ ptala jsem se Nory.

„Když přišel ten nový,“ ukázala na Nevím-jak-se-jmenuje, „tak nás taky všechny přestěhoval, nějak ho to baví.“

„Ticho!“ okřikl nás. „Tak slečna Greyová do druhé lavice vlevo, pan Darwin do třetí lavice vpravo,“ rozkazoval profesor, až se dostalo na mě. „Slečna Cullenová do první lavice vpravo a vy,“ukázal na Nevím-jak-se-jmenuje, „jděte k ní.“

„A zase se setkáváme, že by osud?“ ptal se úsměvně a sedl si vedle mě.

„Netuším, hele... když už spolu - zase - sedíme, mohl bys mi alespoň říct, jak se jmenuješ?“ ptala jsem se ho zase a on se na mě nevěřícně podíval. „Prosím,“ začala jsem škemrat.

„Patch,“ řekl nakonec.

„Vidíš, ani to nebolelo,“ řekla jsem mu ironicky. „Těší mě.“

„Tak! Ticho! Protože se asi všichni moc dobře neznáte, máte do konce hodiny úkol, zjistit o tom druhém co nejvíce věcí. Věřte, že si to ověřím!“ rozkazoval a před každého dal prázdný list papíru.

„Takže, Renesmé Carlie Cullenová. Renesmé podle René a Esmé, Carlie podle Carlisle a Charlie. Dcera Esmé a Carlislea Cullena. Pět adoptivních sourozenců. Ve Forks pár dní,“ odříkával můj profil. „Přestěhovala se kvůli smrti otce její matky.“

„Počkej, počkej!“ zastavila jsem ho. „Jak to všechno víš?“ ptala jsem se.

„Z matematiky,“ oznámil, jakoby se nechumelilo.

„Tak dobrý, ale já tam taky musím něco napsat, takže… jak dlouho jsi ve Forks?“ ptala jsem se a doufala, že mi odpoví.

„Chceš mít všechno pod kontrolou,“ pokračoval.

„To není pravda!“ vyjela jsem na něj.

„Ne? Jsi si jistá?“ ptal se mě.

„Ehm… jo, jsem si jistá! Řekneš mi konečně něco o sobě?“ ptala jsem se ho naštvaně.

„A co by sis přála vědět?“

„Cokoliv,“ odpověděla jsem mu.

„Tak někdy jindy, zvoní!“ sarkasticky se usmál a opravdu zazvonilo. To není možné! Naštvaně jsem se zvedla a šla na další hodinu. Zeměpis, to zase bude nuda. Sedím sama, takže nemám celou hodinu co na práci, protože všechno jsem slyšela už na několika školách. Probírali jsme nějakou blbost, snad Austrálii, prostě nuda. Jen, co zazvonilo, jsem se zvedla a šla na oběd. Doufám, že nebudu zase sedět někde u Paula.

„Čauky, Ness,“ zdravil mě Seth, když jsem si sedla ke stolu v jídelně. Naštěstí to nebylo u Paula, ale vedle Jaka a Quila.

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu a začala se šťourat v jídle. Jako správný, nepoučitelný poloupír jsem si ráno nedošla na lov, takže jsem se musela trochu najíst. Radši jsem nevnímala tu chuť a rychle zhltla necelou polovinu porce.

„Pořád sis nezvykla na jídlo?“ ptal se mě Jared.

„Ono se na něco takového dá zvyknout?“

„Náhodou, dneska je to dobrý,“ pochutnával si na jídle.

„Tak když ti to tak chutná, tak to můžeš dojíst,“ podala jsem mu zbytek mojí porce.

„Ness, ale když nebudeš jíst, budeš moc pomalu běhat,“ šťouchl do mě Quil.

„Neboj se, Quile, předběhnu tě tak jako tak,“ šťouchla jsem do něj na oplátku.

„Hele, Ness, a co ten tvůj objev?“ začal se vyptávat Sam.

„Jaký objev?“ ptala jsem se ho a dělala, jakože o ničem nevím.

„Nezatloukej!“

„Žádný objev není a tečka,“ skončila jsem to.

„Jaku, ty určitě něco budeš vědět,“ vyzvídal Sam od něho a já Jaka kopla pod stolem do kotníku.

„Já o ničem nevím. Ness, nepůjdeme?“ zachraňoval mě zase. Já jen přikývla, vstala jsem stolu a co nejrychleji vyběhla z jídelny.

„Takže… co tvůj objev?“ začal Jake u skříněk. „Kdy mi ho ukážeš?“

„Není to žádný objev! Je to jen otravná část biologie a matematiky,“ vysvětlovala jsem mu. Divím se, že si Jake včera dokázal uchránit myšlenky, když jsem mu řekla o Patchovi. Nebo to jenom nechtěli přiznat a dostat to ze mě. Každopádně Jake a Seth jsou jediní dva lidi ze smečky, kterým říkám všechno - tedy skoro všechno - i když to pak vždy ví celá smečka.

„Otravná část? Vždyť jsi ho včera vyhlížela v jídelně,“ nevěřil mi Jake.

„To sice jo, ale to jsem ještě nevěděla, jak je Patch otravný,“ obhajovala jsem se.

„Patch? Ty už víš, jak se jmenuje?“ smál se mi Jake.

„Nech toho!“ šťouchla jsem do něj a on mi dal ruku okolo ramen.

„Hele, víš na co jsem si vzpomněla?“ ptala jsem se ho, protože jsem si opravdu na něco vzpomněla a také proto, abych změnila téma. O Patchovi jsem opravdu už nechtěla mluvit, stačí, že ho uvidím o matice.

„Netuším.“

„Na ty fotky ze včera,“ odpověděla jsem mu s úsměvem.

„No jo. A já si říkal, proč na mě všichni zírají!“ začal se smát.

„Tak kdo by na tebe nezíral, že!“ řekla jsem bezmyšlenkovitě a zcela vážně.

„Můžeš to zopakovat?“ zastavil se.

Povzdechla jsem si. „Tak kdo by na tebe nezíral, že!“ zopakovala jsem neochotně a dívala jsem se mu přitom do očí. Usmál se na mě.

„Aha,“ odpověděl a šel dál. Chytla jsem ho za ruku a otočila čelem ke mně.

„Já ti řeknu něco takového a ty řekneš jenom ‚aha‘?“ ptala jsem se ho.

„Dobře, tak jinak. Co třeba něco takového?“ ptal se a…

Předchozí < Shrnutí > Další

Kacennnka

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forkský anděl - 3. kapitola: