Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forever and Always - 5. kapitola

Bella and Edward


Forever and Always - 5. kapitola5. kapitola Forever and Always a Bella se stěhuje ;), zjistí kde je Edward ale... No, to si přečtěte sami :D

 

„Crrrr!“ vzbudil mě zvuk telefonu a já se rychle vyhrabala z postele a seběhla schody. „Halo?“
„Ahoj, tady Cullen. Otec Edwarda. Omlouvám se, že mi to tak trvalo, ale nějak jsem neměl čas. Takže Edward je v nemocnici v Seattlu.“

„Dobrý den, děkuji. A jak je na tom?“

„Jeho stav se pořád zhoršuje,“ řekl rozechvělým hlasem a ve mně hrklo.

„Aha,“ dostala jsem ze sebe. Ano, já vím, hloupá odpověď, ale nezmohla jsem se na nic víc. Počkat! Vždyť se dnes stěhuju a jedeme na letiště ve městě, kde Edward je v nemocnici, tak bych se za ním mohla stavit.

„No nic, musím končit. Tak ahoj.“

„Ehm... Nashle,“ vytrhl mě z mého přemýšlení Edwardův otec a já zavěsila. A pak mi došlo, že se stěhování koná už dnes. Ach jo.

Oblékla jsem se a vyjela za Angelou ještě dřív, než stihne odjet do školy. Ano, já do školy nejedu, z již zmiňovaných důvodů. Ne, že bych z toho měla radost.

U dveří jsem zazvonila na zvonek a ze dveří vykoukla Ang ještě v noční košili dlouhé až na zem.

„Ahoj Ang,“ řekla jsem a objala ji.

„Ahoj, děje se něco?“

„No, víš... Dnes už tu nebudu. Stěhujeme se.“

„Ale… Co...? Jak a proč?“

„Naši se rozvádějí.“

„A kam se stěhuješ?“

„Do Phoenixu.“

„Prosim? Ale vždyť to je tak daleko.“

„Já vím, je mi to strašně líto, tak jsem se s tebou chtěla ještě rozloučit.“

„Tak to nejsi jediná. Budeš mi strašně moc chybět,“ řekla a objala mě vší silou, ale mě to bylo vážně jedno.

„Jo, ty mě taky. Přijedu na letní prázdniny příští rok.“

„Dobře. Hlavně na mě nezapomeň.“

„To se nestane,“ odpověděla jsem a ona mě stále objímala. Bylo mi to v tuto chvíli tak líto, že jsem měla chuť říct, že nikam nepojedu, ale já musím. Měla jsem tu skvělou kamarádku, rodinu, ale teď se všeho musím vzdát.

Angela se ode mě odtáhla a po tvářích jí stékaly slzy. Neubránila jsem se a měla je v očích taky.Tak strašně moc mi bude chybět.

„Měj se,“ řekla jsem se smutným úsměvem na rtech a ještě jednou ji objala.

„Budeš mi chybět,“ zopakovala a také se pokusila o úsměv, ovšem moc vydařený nebyl.

Neměla jsem to srdce to prodlužovat a dělat to nám oběma ještě těžší, tak jsem se otočila a odcházela ke svému autu. Nasedla jsem, naposledy jí zamávala a odjela. Doufám, že tak jako já, ona nezapomene na mě.

Když jsem přijela domů, máma už balila kufry a já jí s nelíčeným znechucením pomáhala. Všechny svoje věci jsem si naházela do kufrů a do batohu si dala své věci, kterých se nikdy a ještě jednou nikdy, nevzdám. Věci, jako jsou fotky přátel, našich společných výletů, mé kresby, básničky, poznámky a vzpomínky na Forks. Vím, že se sem ještě vrátím, ale nikdo mi nedá jistotu, že tu ještě přátele mít budu.

A takhle probíhalo celé dopoledne. Po obědě jsme nanosili tašky do auta a nastalo - hlavně mé - nekonečné loučení. Proč se sakra zrovna tohle musí stát mě? Nechápala jsem to.

„Ahoj tati, budeš mi chybět. Mam tě moc ráda,“ ta lítost v mém hlase se nedala přeslechnout. Doufám, že si uvědomují, jak moc mě to bolí.

„Ahoj zlatíčko. Nezapomeň se mi ozvat a zase přijet.“

„Nezapomenu.“
Proč, proč, proč a zase proč? Vždyť tohle není přeci mé rozhodnutí, to je jejich. Je to jejich hádka, ne má. Vždyť by se to dalo vyřešit i jinak. Tohle byly mé neustálé myšlenky, ale i když jsem doufala, věděla jsem, že takhle to prostě zůstane.

V autě jsem René požádala, jestli by ještě nezastavila před nemocnicí v Seattlu, jelikož jsme měli dost času. Pravděpodobně budeme ještě čekat na let. René souhlasila a já zavřela oči. Byla jsem z toho hloupého stěhování tak utahaná, že jsem ihned usnula. Po třech hodinách jízdy mě René vzbudila a já vystoupila a šla na recepci nemocnice.

„Dobrý den, na jakém pokoji leží Edward Cullen?“ zeptala jsem se a recepční se začala přehrabovat v listech.

„Je mi líto ale v naší nemocnici žádný Edward Cullen momentálně není,“ odpověděla mi.

„Prosím podívejte se ještě jednou.“ Asi jsem jí vážně otravovala, protože se znechuceným a znuděným obličejem se vrhla zpátky do kartotéky.

„Je mi líto,“ řekla znovu.

„Ehm… Děkuji,“ vypadlo ze mě a já jsem byla příšerně zmatená. Vždyť Edwardův otec říkal, že je tady.

René na mě zatroubila a vyrušila tak mé myšlenkové pochody. Nevím, jak dlouho jsem v nemocnici stála a koukala do prázdna, ale nejspíš na let už čekat nemusíme a máme to akorát.

Neměla jsem čas Edwarda hledat a musela jsem to nechat být. Budu muset doufat, že až přijedu zpět do Forks, bude tam.

Už jsme seděly v nástupní hale na letadlo, které akorát přilétalo. Byly jsme odbaveny, tak jsme šly spojovacím tunelem do letadla, kde jsme se usadily na svá místa. Když všichni cestující nastoupili, letadlo se vydalo na startující dráhu a vzlétlo. Naposledy jsem se z okénka podívala na Seattle a překrásnou zalesněnou krajinu tohoto místa.Bude mi to vše scházet.

 

 


Omlouvám se Vám, že jsem Vás nechala tak dlouho čekat na další dílek ale nějak jsem se zasekla a nevěděla jak dál. Jinak za inspiraci děkuji SuzySue :) A prosím o zanechání komentářů :)

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Forever and Always - 5. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!