Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fear itself - 2. kapitola

Fear itself - 2. kapitolaJe tady druhá kapitolka. Doufám, že se Vám ta první líbila a ta druhá bude taky.
V této kapitolce jde konečně Nessie do školy a potká tam tajemnou osobu, Lili. Bella a Edward už budou mít nepříjemnosti v hodinách od spolužáků, ale to je u upírů norální, že?
Přeju hezké počtení. blotik

2. kapitola

 

BELLA:

„A teď jedeme!“ zajásala Ness. Jenom jsem zakroutila hlavou nad tou nedočkavostí a šli jsme. Cestou Nessie strašně nadávala, že to auto jede strašně pomalu, i když jsme jeli nejméně stopadesátkou. Víc by se tady ani nedalo. Nakonec jsme dojeli do školy a Ness vystoupila z auta, prohlédla si školu a řekla: „Tady se mi bude líbit. Musí.“ Jakoby nepřipouštěla žádné výjimky, žádné jiné možnosti.

Vydali jsme se do kanceláře, kde nám měli dát rozvrhy. Byli jsme tu noví a měli jsme historku, že naši rodiče zemřeli. Měli dvojčata, Edwarda a Nessie, a mě adoptovali. Proto jsem stejně stará a můžu s Edwardem být jako jeho přítelkyně. Ve skutečnosti jsem jeho manželka, což nikdo neví.

„Dobrý den,“ pozdravil Edward sekretářku.

„Ehm, dobrý den,“ vzdychla jenom sekretářka. No jo, jsme upíři, Nessie poloupír, takže jsme nádherní. Aspoň pro lidi. Myslím, že to bude jako v každé jiné škole. Ale taky stejně, jako ve škole, kde jsem Edwarda potkala.

„Jsme Cullenovi. Jsme tady dneska poprvé. Volal jsem sem,“ představil nás Edward. Sekretářka se vzpamatovala, dala nám rozvrhy, popřála nám hodně štěstí na nové škole a my šli.

„Ma - Bello, já se tak těším. Kdy má zvonit?“ zeptala se Ness. Jo, to oslovení ještě bude muset trénovat.

„Asi za dvě minuty, broučku. Edward zařídil, že budeme na hodinách spolu, takže jdeme všichni. A nebuď tak nedočkavá,“ zasmála jsem se. Na chodbě jsem jenom slyšela zalapání po dechu nějakých kluků. No jo. I smích jim připadá jako rajská hudba.

„No jo, no jo,“ zamumlala Nessie.

Vešli jsme do třídy a tam bylo místo akorát pro tři osoby. Jedna lavice byla kupodivu volná celá a v druhé seděla nějaká holka. Nessie je společenský tvor, takže si určitě sedne k ní a já budu mít s Edwardem lavici jenom pro sebe.

„Nessie, já budu sedět s tátou a ty s tou dívkou, ano?“ zašeptala jsem ji tak potichu, že to nikdo nemohl slyšet. Tak rychle, že si toho nikdo nemohl všimnout, a nepohybovala jsem rty, že i kdyby si toho někdo všimnul, tak nebude ani tušit, že bych mluvila já.

„Dobře,“ sykla směrem zpátky ke mně Nessie.

„Já jsem Nessie,“ řekla, když dosedla a podala té dívce ruku.

„Lili,“ odpověděla ji.

„Proč máš takové divné jméno. Promiň, ale zní jako ta jezerní příšera. Ne, že by se mi nelíbilo tvoje jméno.“

„Já jsem celým jménem Renesmé. Ale zkrácenina je Nessie, nebo Ness. A ty jsi celým jménem Lili?“ zeptala se. Já jsem mohla tušit, že to nevydrží. Mohla jsem tušit, že její společenská povaha ji zabrání v tom, aby se od ostatních držela dál.

„Jo, jsem.“

„No a jak se máš? Jak dlouho sem chodíš? Chodíš sem od začátku střední školy?“ Teď se Nessiina hyperaktivita, způsobená částečnými upírskými geny, projevovala.

„Ness, brzdi,“ zašeptala jsem potichu. Ona se trochu zasekla. Ostatním to mohlo znít jako šum.

„Jo, chodím sem od začátku, i když jsem tak trochu nastoupila později,“ odpověděla jí Lili na sotva pár otázek. Potom přišel do třídy učitel a my se museli jít představit.

„Přestoupili k nám tři noví studenti. Mohli byste se nám představit?“ zeptal se a podíval se na nás. My jsme vstali a šli dopředu se představit.

„Já jsem Bella Cullenová. Jsem sestra Nessie a Edwarda, i když nepravá.“

„Já jsem Nessie Cullenová. Edward je moje dvojče,“ řekla a znělo to věrohodně a vypadalo taky. Vždyť Ness měla rysy Edwarda. Jak by ne, když je jeho dcera. Mé rysy nebyly až tak nápadné, i když Edward říkal, že Nessie je celá já.

„Já jsem Edward a myslím, že není co dodávat,“ usmál se do třídy a zaznělo několikeré zalapání po dechu. Až na Lili. Lili seděla na místě a hlavu měla skloněnou. Její hnědé vlasy ji splývaly na lavici a její oči, které byly zelené, hypnotizovaly cosi na lavici, co asi nebylo reálné. Nessie měla podobné. Akorát trochu víc nazelenalé, po svém otci. Edwardovi, když byl ještě člověkem.

„Dobře, můžete si jít sednout,“ řekl učitel, když se po nějaké době probudil.

My se šli posadit. Ness k Lili a já s Edwardem do volné lavice, do naší volné lavice. Učitel začal vykládat. Měli jsme chemii. Jo, tak tohle mi šlo už za mého lidského života, takže už jsem se to ani nemusela učit.

Ness pozorně poslouchala a dávala pozor. Myslím, že vzornější studentku tady mít nebudou. Vše si prochází poprvé, tak se na to těší, ale až si to bude procházet aspoň po třetí, jako já, a to nemluvě o Edwardovi, který je tady přes tři sta let, tak jí to tak zábavné a velice zajímavé nepřijde. I když, u Ness nikdo nikdy neví.

„Crrrr,“ ozval se zvonek, který ohlašuje konec hodiny. My jsme šli na další hodinu a kupodivu s námi na další hodinu šla i Lili. Takže Nessie si měla s kým povídat. Lili byla trochu… divná? Ne, to slovo se na ni nehodilo. Jen prostě nebyla jako ostatní. Už se nechovala jako puberťák. Spíš mi připadalo, jako by se chovala jako dospělá. Netušila jsem proč, ale snad se mi to jenom zdá.

Další naše hodina byla Angličtina. No, já jsem tentokrát sedět s Edwardem nemohla. Ale Nessie, ta měla zase volné místo u Lili. Nevím, proč měla na konci jména měkké i, ale i tak se mi to jméno líbilo. Já jsem seděla s nějakým blbým klukem. Nejraději bych teď udělala svou stěnu, abych ho mohla od sebe odstrčit. Já jsem měla Edwarda, ale on se na mě lepil, jako vosa na lízátko. A Edward na tom nebyl o nic líp. Taky se na něho lepila nějaká barbína. A navíc ještě musel sledovat mě a toho kluka vedle mě.

‚Neboj, já si poradím‘ poslala jsem mu v myšlenkách a nenápadně na něho mrkla, když se podíval mým směrem. Tu stěnu, jak jsem říkala, jsem tak trochu roztáhla. Ale tak, aby ho to jemně trklo. Jakmile se tak stalo, jakoby ho něco probudilo a on se podíval okolo sebe. Já jsem dělala, že zarytě sleduju výklad učitele, ale periferním viděním jsem ho sledovala. Když usoudil, že se mu to zdálo, začal dělat zase to stejné, tentokrát ale rychleji. Jenom jsem si povzdychla a zopakovala to.

Když jsem se ho napodruhé zbavila, pomohla jsem Edwardovi. Ten mi jenom naznačil rty ‚Děkuji ti, lásko,‘ a otočil se zpátky.

Ness… Ta si ničeho nevšímala. Byla šťastná, že může být ve škole a že si našla kamarádku. Za tu hodinu, co jsem se tady snažila odstrčit toho kluka a pomoc Edwardovi s jeho sousedkou, se s ní bavila, ale Lili až tak moc neodpovídala. Občas na něco přece jenom odpověděla, ale většinou zarytě mlčela a jenom přikyvovala. Co to s ní je? Možná se jí na to budu muset zeptat.

A jak jsem si všimla, Edwardovi na ní taky něco nesedí. My s Edwardem jsme, aspoň já si myslím, dokonalý pár. Proto ani Edward nepotřebuje svůj dar čtení myšlenek, protože už se známe tak dokonale, že na sobě poznáme, co se děje. A s Nessie tvoříme dokonalou rodinku.

‚Taky se mi na ní něco nezdá. Chová se až moc dospěle a trochu zdrženlivě. I když, co já vím. Třeba to je normální. My máme jenom Nessie, která je hyperaktivní,‘ zasmála jsem se.

LILI:

Dneska bylo ve škole divně. Ne, já vím, proč bylo divně. Protože do školy přišli Cullenovi. Dneska tam byli noví. Ale já vím, co jsou zač. A proto mi nejde na mozek, jak to, že je tam Renesmé. Edwardovo dvojče určitě není. Když vezmu v úvahu jejich oči. Renesmé je asi člověk, ale nevypadá tak. Bella i Edward jsou upíři na 100%. To vím. Renesmé má Edwardovy rysy, ale je to divné. Takže to vypadá, že je Edward její otec a Renesmé je zároveň dcera Belly? Možná ano, možná ne. Ale musím si na ně dávat pozor. Někteří upíři mají zvláštní dary. Jednou mi John vyprávěl… Jednou…

Vlastně já se s ním viděla jenom jednou a on mi tolik věcí vyprávěl, proto toho tolik vím, ale nesmím říct. A nikdo nesmí vědět, že to vím. Vím, že ve světě upírů, kam teď tak trochu patřím, existuje královská rodina. A pokud ten hlavní umí přečíst celou mysl pouhým dotekem, co já vím, co tihle vegetariáni dokážou? Třeba mají něco podobného a nepotřebují na to dotek. Takže si dávat pozor musím. A co největší.

Renesmé je sice fajn (a mě strašně mrzí, že se k ní musím chovat tak chladně), ale já si na ní musím dávat pozor, protože nevím, co je zač. Nevím, co jsou celkově zač, a co by mohli udělat mě. Nám. Právě jdu domů.

Laynie už mě čeká. Je to moje super kamarádka, u které teď bydlíme. My se potkaly… No, bude to už hodně let. Už se vlastně známe odmalička. Ona je o čtyři roky starší, takže už pracuje, a proto tady můžeme zůstat. Já jsem sice v prváku, ale musela jsem vzhledem k okolnostem vynechat jeden rok. Na střední jsem šla až o rok později. Laynie pracuje doma. Je to módní návrhářka, která modely kreslí na počítači. Potom je posílá do firmy. A docela se i prodávají a mně se líbí. Je šikovná a má talent. Ona se vždy chovala jako moje starší sestra. Teď se o mě stará jako starší sestra. Rodiče mi zemřeli asi před třemi lety. Tak jsem žila s Laynie, kterou tehdy podporovali její rodiče. Pak vystudovala střední školu a našla si práci. Měla talent, takže ji naštěstí hned vzali. A ona to mohla ulehčit jejím rodičům. A nás si vzala pod svá ochranná křídla.

Nikdy ji za to nebudu dost vděčná. Dokonce si kvůli nám našla takovou brigádu. Někdy chodí v noci do baru. Dělá barmanku. To ji taky baví. Je tam mnoho barev a ona vymýšlí názvy koktejlů a zároveň se jimi – těmi koktejly, barvami i názvy – nechává inspirovat pro další tvorbu nějakých návrhů oblečení. Obě práce ji baví. Já bych někdy taky chtěla najít práci, která mě baví. Kterou bych si užívala stejně, jako Laynie.

„Laynie, ahoj,“ zavolala jsem domů.

„Ahoj, Lili. Jak bylo dneska ve škole?“ zavolala z obýváku.

„Celkem to ušlo, akorát přišli noví studenti. Sourozenci,“ oznámila jsem jí. Ona o existenci upírů nevěděla. Stačilo to, že my o tom víme. Vlastně spíš já, zatím.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fear itself - 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!