Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Fear itself - 10. kapitola + Epilog

Fear itself - 10. kapitola + EpilogTak, je tady poslední dílek. Je to... No, nelíbí se mi to. Je to asi nejhorší dílek z celého mého díla. No jo, ale snad se bude líbit.
Elazar přijde, ale Carmen není s ním. Ještě se někde zdržela. Jsou jenom oni dva, jak už jsem na začátku upozorňovala, je celosvětová krize, takže se šetří. No, a jak to vlastně Lili vymyslí s Laynie? Hezké počteníčko u posledního dílu a netruchlete po téhle povídce. ;) :D blotik

10. kapitola

NIKDO:

„Eleazar je tady. Snad nám to pomůže vysvětlit,“ usmál se nadšeně Edward. Doufal, že se všechno vysvětlí. Lili mu za tu dobu přirostla k srdci. A ne jenom kvůli Nessie.

Všichni byli napjatí, kromě Edwarda. Čekali, jak to vysvětlí. Jestli na to vůbec bude mít odpověď.

„Eleazare, kamaráde,“ objímal ho chlapisky. Věděl, kde je - podle jeho myšlenek. Takže ženské obecenstvo ho skoro ještě nestačilo zaregistrovat, když ho Edward mačkal v náruči. Dlouho ho neviděl. Byl rád, že má při sobě svého starého známého.

„Kde je Carmen?“ zeptal se Edward.

„Ale, ta si ještě zašla na nákup. Chtěla všem koupit nějaký dárek na přivítanou, když jsme se tak dlouho neviděli.“ Eleazar se podíval po místnosti a podíval se na všechny osoby, které tam stály. Lili nervózně držela Natea v náruči a tiskla si ho k sobě. Sice viděla, že je Eleazar taky vegetarián, ale stejně mu ještě nevěřila.

Eleazar ale nezůstal dlouho u prohlížení. Jakmile všechny viděl, a všem kývnul na pozdrav, otočil se zpátky k Edwardovi.

„Tak povídej, co je tady nového. Jak dlouho tady jste? Příští vaše zastávka by mohla být v Denali. U nás. Aspoň bychom se mohli zase pobavit. Taky si popovídat. Mohli bychom zajít něco prozkoumat. U nás je toho dost na prozkoumání…“ začal si povídat s Edwardem. Oba odběhli dolů do obýváku. Sedli si na pohovku, i když to vůbec nepotřebovali, a pokračovali v hovoru dál. Neviděli se tak strašně dlouho, pro ně věky. Neviděli se tak třicet let, i přes to, že by jim nikdo nehádal ani dvacet. Aspoň ne Edwardovi. Eleazarovi by hádali tak pětadvacet, maximálně.

V horním patře, odkud se ti dva kecalové „zdekovali“, stála zaraženě Bella, která nechápala, jak je to možné. Přece jenom Eleazar jim přišel pomoc s Lili. Dokonce si byla jistá, že si nevšiml ani jejích očí. Aspoň se ani nezarazil.

„Chápeš to?“ zeptala se Bella Lili. Ta jenom stála zaraženě na místě.

„Vůbec.“ Obě pokrčily rameny, Bella strkala Nessie před sebou a Lili stále nesla Natea. Šli dolů si to s nimi vyřídit.

„Ehm, ehm,“ odkašlala si Bella.

„Ano?“ zeptal se Edward, který vůbec neodtrhnul hlavu od Eleazara, který nadšeně vyprávěl dál. Bylo to velice zajímavé, ale jedině pro ty dva.

„Lásko?“ zkusila to znovu Bella.

„Copak?“ zeptal se, ale zase hlavu neotočil. Měl štěstí, že byl upír. Zvládal více věcí najednou.

„Neměli bychom tady náhodou řešit něco jiného?“ zeptala se ho už naštvaně Bella. Vůbec se na ni nepodíval a to ji strašně rozčilovalo. Lili to viděla, ale co bylo zvláštnější, cítila to. Že by to byly ty upíří geny?

„Jo, za chvíli, zlato,“ odpověděl zase Edward. Bella už byla přichystaná mu jednu vrazit, ať už to bylo před dcerou, nebo ne, ale Lili jí chytila za ruku a mrkla na ni. Bella pochopila a uklidnila se. Čekala, co Lili napadlo.

Lili se snažila, i když nevěděla, jak to bude fungovat, když je teď upírem, aby se její plán podařil.

„Musíme pryč z domu. Honem,“ vyskočil Edward najednou.

„A proč, zlato?“ zeptala se Bella zvědavě. Takovouhle reakci nečekala. Nevěděla, co Lili udělala.

„Copak… tady nehoří?“ zeptal se, ale pak mu to podle myšlenek Nessie a Lili došlo. „Lili!“

„No co? Musela jsem se nějak zabavit. Navíc nevím, jestli by ti bylo milejší zpohlavkování od manželky,“ bránila se Lili. Edward si uvědomil, co udělal.

„Promiňte,“ zašeptal.

„Eleazare, tímto ti oficiálně představuju Lili a jejího syna Natea,“ pokoušel se to napravit u Belly. Eleazar se konečně pořádně podíval na ty dva.

„Co to máš s očima?“ zeptal se zvědavě. Nenormálnosti, to bylo jeho.

„To byste mi snad mohl vysvětlit vy,“ řekla Lili zdvořile. „Edward říkal, že jste na takovéhle věci expert.“

„No, to bych zase netvrdil,“ zamumlal si pro sebe. Nechtěl se hned chlubit, nepřišel na všechno, ale vyznal se v tom celkem dobře, to musel uznat i on sám.

„Ale ještě moment, než se zase zaberete do dedukování,“ zastavila je Bella. „Mohl bys prosím,“ ukázala Bella na Lili a Natea.

„Jasně,“ otočil se k nim Eleazar. „Páni,“ řekl skoro ihned.

„Páni,“ řekl těsně po něm Edward.

„Kde?“ řekla ironicky Lili. Nessie se jejímu vtipu začala smát.

„Máte úžasné schopnosti,“ řekl hned Eleazar.

„Ty, Lili, už o nich asi víš, že, když jsi je použila.“ Lili jenom přikývla.

„Vím, že můžu měnit pach a taky měnit náladu. A asi ji i cítím,“ pokrčila rameny.

„Správně. A Nate… má schopnost uzdravovat. Nevím, jestli tuším dobře, ale může uzdravovat i smrt,“ řekl nadšeně.

„Cože?“ zalapala po dechu Lili. Nikdy se jí nesnilo, že by Nate mohl být tak mocný

„Ale proč to ještě někdy nepoužil?“ zeptala se Lili.

„Nevím přesně, ale je možné, že na to ještě není dost velký. Přece jenom není moc starý. Až bude větší, třeba se s tím naučí pracovat,“ řekl zamyšleně Eleazar.

A debata začala nanovo. Ovšem teď se do toho přidali všichni. Nessie občas něco přidala, Bella něco vysvětlila, Edward s Eleazarem dedukovali… Každý dělal něco. Jenom Nate spokoje spal v Liliině náručí.

„Carmen je tady,“ utnul najednou Edward hovor.

„Ahoj, Edwarde,“ letěla Carmen pokojem a objímala Edwarda. Další objímání. „Tady je dárek pro tebe,“ podala mu krabici. „Ahoj, ehm…“ podívala se na ostatní.

Ještě se s nikým neviděla. Jediný, koho znala, byl Edward. Po době, kdy přeměnil Bellu se s ním ještě neviděla. Nevěděla, kdo je kdo. Vlastně věděla. Lili a Natea poznala. Lili byla novorozená, jenom měla trochu zvláštní oči. No dobře, trochu víc zvláštní oči, pomyslela si.

„Tohle je Bella, naše dcera Nessie, Lili a její syn Nate. Lidi, tohle je Carmen, manželka Eleazara,“ představil Edward, který jako jediný znal všechny.

„Těší mě,“ řekla Carmen a přiběhla ke každému a dala mu dárek.

„Na přivítanou,“ dodala s úsměvem.

„Ale my pro vás nic nemáme,“ řekla zkroušeně Bella.

„To nevadí. Já jsem ráda, že vás vidíme,“ řekla Carmen přátelsky. Lili si uvědomila, že takhle mile se k ní naposledy chovala jenom její kamarádka Laynie. A že ji už dlouho neviděla a nedala o sobě vědět.

„Laynie!“ zakřičela.

„Neboj. Řekli jsme jí, že u nás přespíš. Volali jsme z tvého mobilu. A řekli jsme, že se zdržíš. Možná, když jsi s Natem… Možná by to šlo, že bys s ní mohla být. I s ostatními lidmi. Ale neříkali jsme jí nic. Necháme to všechno na tobě,“ vysvětlila Bella. Lili se na ni vděčně podívala. Chtěla si to vyřídit sama. Jediné, co ji trápilo, bylo, že se jí asi těžko může ukázat s fialovýma očima, když je měla původně zelené. Snad se to nějak vyřeší. Časem.

Rozbalovaly se dárky. Edward dostal knihu o medicíně. Byl nadšený. Nessie dostala oblečení, které bylo přesně pro ni. Měla ráda nákupy, ale měla taky ráda, když jí někdo oblečení koupil z vlastní iniciativy. Bella dostala rámeček na rodinné foto. Byla nadšená. Byl nádherný, modrý. Takovou měla ráda a Edward na Belle taky. Nate dostal oblečení pro miminka. Dostal dvě sady. Carmen se u toho omluvila, že si to nemohla odpustit. Stejně bylo štěstí, že koupila dvě sady, protože Nate z nich byl tak nadšený, že jedny dupačky omylem roztrhal, když si s nimi hrál. A Lili dostala violoncello. Teda spíš to byla jenom miniatura.

„Cože?“ nemohla tomu uvěřit.

„No, doufala jsem, že se ti to bude líbit. Je to nádherný hudební nástroj,“ pokrčila rameny. „Nelíbí?“ zeptala se se strachem v očích.

„Ne, moc se mi to líbí,“ zajásala Lili.

„Tohle je ale jenom model. To opravdivé je v autě. Tak si ho pak vynes,“ řekla Carmen a byla šťastná. Moc se jí ulevilo, když zjistila, že se Lili líbí. Když nakupovala, stále přemýšlela, co by jí mohla dát. Neznala její povahu, nevěděla, po čem touží. V životě ji neviděla. Jenom věděla, že byla poloupír.

Ale pak, když procházela kolem jedné výlohy, viděla tam to. Violocello. Bylo fialové. Nevěděla proč, ale připadalo jí, že se k Lili bude hodit. Že se Lili bude líbit. A měla pravdu. K jejím zvláštním fialovým očím se hodilo dokonale a líbilo se jí.

Lili si pro svůj dárek zašla do auta. Carmen ji při jejím úsměvu pozorovala a byla šťastná spolu s ní. Lili doufala, že se na to naučí hrát brzy. Přála si to. Toužila po tom.

Lili si už plánovala zítřejší den. Věděla, že musí zajít za Laynie. Vždyť to byla její náhradní máma, když to nejvíce potřebovala. Starala se o Natea i o ni a přitom stíhala pracovat. Vždy si s ní rozuměla, dokázala se jí svěřit s čímkoli, kromě jedné věci, kterou nemohla říct. Nemohla, protože by jí tím podepsala rozsudek smrti. Ale jinak žádná věc nebyla tajemstvím. Obě se měly rády jako sestry, kamarádky…

Teď jí najednou připadalo, že to, že s ní v poslední době nebyla, že to všechno je vlastně její chyba. Měla si s ní víc povídat, měla se s ní bavit. Měly si vyjít spolu na procházku. Teď, když je upír a Laynie jenom člověk, nevěděla, jak to bude dál. Jestli ji bude moct vídat, jestli ji nezabije, což by opravdu nechtěla. Laynie by si určitě všimla takové zásadní věci, jako je změna barvy očí.

Teď si Lili uvědomila, že vlastně ještě neviděla, jak vypadá. Proto, když nesla svůj dárek nahoru, aby mohla všem ukázat, jak to Carmen dobře vybrala, zastavila se u skleněné výlohy. Nestačila se divit.

Její hnědé vlasy dostaly trochu jiný odstín, byly o něco tmavší než za lidského (poloupířího) života. Byly dokonalé. Nikde se netřepily konečky, nikde nic neodstávalo. Byla mile překvapená svou krásou. Věděla, že upíři jsou krásnější od poloupírů, ale o tolik se přece změnit nemohla. Nebo ano?

Najednou se nějak nemohla poznat. Co ji tak změnilo. Její tvář vypadala jinak. Celá vypadal jinak. Čím se to mohlo stát.

Prohlédla se pořádně, pořád jí něco unikalo. Nemohla na to přijít. Pak se podívala sama sobě do očí a už věděla. Její oči z ní dělaly jinou osobu, ale přitom byla pořád ta stará Lili. Její oči jí udělaly jiný odstín pleti, ale zároveň to taky bylo upířími geny. Plnohodnotnými upířími geny.

Jenom na sebe do zrcadla kývla, aby přivítala novou Lili, ačkoli pořád stejnou a starou Lili. A violoncello k jejím očím ladilo, jako by bylo dělané přímo k nim. Podle jejich vzoru.

„Tak, lidi, tady je můj dárek,“ řekla nadšeně a postavila violoncello na zem. Všichni pokývali uznale hlavou. Violoncello bylo nádherné a perfektně ladilo k jejím očím.

„Carmen, musím tě pochválit. Máš dobrý instinkt,“ řekl uznale Edward. Lili byla štěstím bez sebe a už se moc těšila, až si na to zahraje.

„Teto, strejdo, nepřespíte u nás?“ zeptala se nadšeně Nessie. Carmen s Eleazarem se na ni jenom mile podívali a přikývli.

Přes noc si všichni povídali. Kromě Natea, který ani neuměl mluvit, a Nessie, která musela – stejně jako Nate – jít spát.

Skvěle si rozuměli a Lili poznala, že už se nemusí bát, pokud bude mít vedle sebe přátelé, jako jsou tihle. Byla rozhodnutá, že zítra si vyžádá kontaktní čočky, klidně si je zajde koupit, a zajede za Laynie, aby jí všechno řekla (skoro všechno) a omluvila se jí. Taky to bude muset nějak urovnat. Bude se s ní muset rozloučit. Už navždy. Jak by jí za deset let vysvětlovala, že stále vypadá na šestnáct.

Byla šťastná, ale i smutná. Šťastná, že může zůstat s Natem, ale nešťastná, že bude muset opustit Laynie.

Kdyby byla poloupír, řekla by si, že by se na to vyspala, protože ráno moudřejší večera. Ale teď, když je upír, který nespí… Jak to udělat?

„Půjdu se projít,“ řekla Lili. Ostatní jenom kývli. Edward tomu rozuměl. Bella taky. Oba museli opustit svou rodinu. Ale Lili to měla těžší. Sice měla svého syna, který jí zůstal, kterého si mohla nechat i přes to, že je novorozená, ale její sestra, její kamarádka, její náhradní máma… Tohle všechno musela opustit. Jednu osobu, která pro ni znamenala víc, než by si kdo mohl myslet.

Lili vyšla ven a sedla si na zem. Už byla noc. Nate už dávno spinkal a ona jenom slyšela jeho a Nessiino srdce. Bila klidně. Zaposlouchala se, ale jiné srdce už neslyšela. Ráda by šla spát, ale vůbec se jí nechtělo. Bylo jí líto, že přišla o spánek, kde si mohla představovat cokoli, o bijící srdce… Ale za to všechno dostala Natea a to bylo nejvíc, co by si kdy mohla přát. Oplakala nějaké věci, ale Nate ji to vynahradil. Ovšem nejvíce ji stejně mrzela Laynie. Stále ji nemohla vyhnat z hlavy. Kdysi, když jí umřeli rodiče, byly to už tři dlouhé roky, se jí Laynie ujala a nahradila jí tak mámu. Pomohla jí vyrovnat se s tím. A teď ji opustí ona. Bylo to nespravedlivé.

Sledovala hvězdy. Byly nádherné a viděla je velice dobře. Dokonce i přes ty mraky, které teď halily oblohu jako závoj. Ve Forks bylo stále zataženo.

Hvězdy blikaly, jakoby mezi sebou mluvily morseovkou. Bylo to nádherné a velice uklidňující. Teď Lili mohla přemýšlet. A už věděla, co zítra udělá.


Epilog

Celá rodina se stěhovala už po několikáté.

„Proč se stále musíme stěhovat. Je to… Prostě mě to nebaví,“ postěžovala si Nessie. Už toho měla dost.

„Ale Ness. Kdybychom se nestěhovali, poznali by na nás, že nestárneme. Navíc, jen díky tomu jsme byli ve správný čas na správném místě,“ pokárala Bella už svou dospělou dceru.

„Já vím. O Lili ani Laynie bych už nikdy nechtěla přijít,“ uznala.

„A v novém městě půjdeme nakupovat,“ zavelela Laynie. Byla ze všech nejstarší, takže ve městech vystupovala za jejich matku a pracovala. Vůbec jí to nevadilo. Byla ráda, že má tak velkou rodinu, po které vždy toužila. Měla všechny osoby moc ráda. Jacoba, se kterým se na začátku nemohla ani snést. Hlavně, když byla novorozená. Lili, která byla jako její dcera ještě před proměnou, a která jí pomáhala s ovládáním svou schopností. Natea, který teď už byl velký kluk, a kterého viděla růst od úplného miminka. Taky ho považovala jako syna. Často mu to připomínala. Nessie, bez které by si nákupy neuměla ani pořádně představit. Nikdo jiný s ní nesdílel její nadšení z nakupování. Navíc byla Nessie vždycky nadšená jejími návrhy a vždy byla jako první zákazník, který si to oblečení koupil. Bellu, kterou považovala za svou druhou matku, i když vlastně hrála mámu jí. Byla ráda, že ji má. Vždycky jí poradila, pomohla se vším, co se týkalo upírství. Edwarda, který ji věčně štval tím, že jí čte myšlenky. Ale i přes to všechno ho měla ráda.

Tahle rodina pro ni prostě znamenala všechno. I přes to, že jako jediná (Jacob se nepočítal) neměla žádnou schopnost. Možná jenom lásku ke své rodině. Tu ale měla už za života.

Laynie byla sama, ale ani nikoho nechtěla. Nepotřebovala muže ke své existenci, když měla šťastnou rodinu. Nate byl další, kdo neměl pár. Jenomže ten teprve dospěl, navíc na střední školu nastoupí poprvé. Netoužil po nikom. A Lili byla poslední, kdo neměl žádného partnera. Žádnou druhou polovičku, kterou by mohla milovat navěky.

Ale to všechno se mělo změnit stěhováním. Jenže to je už zase jiný příběh.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Fear itself - 10. kapitola + Epilog:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!