Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Emmett a Angela?! 3. kapitola

Sraz Ostrava!!! 20


Emmett a Angela?! 3. kapitolaAngela musí s pravdou ven, aspoň před Jessicou. Posuneme se trochu dál a věřte nevěřte – Angela a Emmett spolu prvně mluví.

Angela Weber

 

Pocítila jsem slabý osten žárlivosti. Najednou se mi udělalo špatně. A jéjé, řekla jsem si. Dala jsem si ruku přes pusu a zdrhala, jak nejrychleji jsem mohla, na záchod. Vlezla jsem do nejbližší kabinky a začala zvracet. Rukou jsem si přidržovala vlasy, abych si je neušpinila.

„Ang!“ slyšela jsem zavolat Jessicu, které právě vstoupila na toalety.

„Jsem tady v první kabince,“ zavolala jsem na ni. Otevřela dveře a dala si ruku přes ústa.

„Pane Bože! Co se ti to stalo?“ Jen tak tak jsem jí přes tu ruku rozuměla.

„Není mi dobře,“ začala jsem brečet. Nemohla jsem si pomoct. Potřebuju to někomu říct. Jessica byla teď jediná, komu můžu věřit.

„Už je to lepší?“ zeptala se soucitně a klekla si vedle mě. Vzala do rukou moje vlasy a přidržovala je sama.

„Ne,“ rozvzlykala jsem se a objala ji.

„To je dobrý, Ang, mně můžeš věřit.“ Pohladila mě po vlasech. „Řekni, co je špatně?“

Jak bude reagovat Jess, až se to dozví? Bude mě odsuzovat nebo se zachová jako kámoška a bude mi pomáhat? Doufala jsem, věřila jsem, že to bude ta druhá možnost.

„V naší rodině je vzácná, nebo prokletá nemoc, nevím, říkej jí, jak chceš,“ začala jsem a věděla, že není cesty zpět.

„Ob každých 6 generací se objeví nemoc,“ pokračovala jsem. „Nikdo z nás neví přesný název, přesný původ, ale známe příznaky, jako je například zvracení. Postihuje zezačátku jen každé ráno, ale později tě může zastihnout kdykoliv. V dalších stádiích je to mnohem komplikovanější. Nejhorší však je, že je to smrtelné.

„Bože, Ang, nechceš mi říct, že ty…“

„Ano.“ Smutně jsem se na ní podívala. Objala mě pevněji.

„Neboj, zlato, nenechám tě v tom,“ slíbila mi a já pocítila obrovskou úlevu. Přesně tohle jsem potřebovala.

Když jsem se dala dohromady, vyrazily jsme na další hodinu. Tu jsme dohromady neměly. Měla jsem sedět s Bellou, ale houby s octem.

„Sednu si k tobě, jo?“ zeptal se mě tichý, ale písklavý hlásek. Zvedla jsem hlavu a nade mnou stála Alice. Alice? Co to?

„Nevadí?“ pokračovala. „Nikde už není volno.“

„Jo jasně.“ Dala jsem svůj batoh ze židle pryč a udělala jí místo.



Celou hodinu jsme na sebe nepromluvily. Až asi 5 minut před zvoněním se ke mně otočila.

„Je ti dobře?“ zeptala se zkoumavě.

„Jo, nemělo by?“ odpověděla jsem překvapeně nad její otázkou.

„Jenom, jak… jsi vyběhla minulou hodinu ze třídy… je všechno v pořádku?“ dál mě zpovídala.

„Ano, Alice, je.“

„To asi pohled na tu čubku Vicky. Ta mi tak pije krev,“ zamručela. Neodpověděla jsem. Nic mě v tu danou chvíli nenapadlo. Míchání se do cizích věcí nebyla moje silná stránka.

„Je krásná,“ bylo jediné, co ze mě vypadlo. Alice se na mě nevěřícně podívala.

„Mám ti vyčistit brýle, nebo koupit rovnou nové?“ zasmála se. Měla nádherný zvonivý smích, takový co zahřeje. Trochu jsem se usmála.

„Tobě se to povídá, když jsi jako modelka vystřižená z časopisu,“ podotkla jsem.

„Děkuju, tohle mi ještě nikdo na rovinu neřekl,“ upřímně se pousmála. „Vlastně ani Jazz.“ Zašklebila se. To jsem se už neudržela a vyprskla smíchy.



Po téhle hodině jsem měla další dvě. Poté následoval oběd, kde jsem seděla s Jess, Mikem a Mattem.

„Podívejte se, jak se s ním naparuje, slepice,“ zabrblal Matt, který je už 2 roky zamilovaný do Vicky.

„Nedělej si vrásky, Matte, ona za to nestojí,“ podotkla Jess.

„Hej, Angelo, jak to, že jsi seděla na ekonomii s Alici Cullenovou?“ vyhrkl na mě Mike. Zakuckala jsem se vodou, což byl můj jediný oběd.

Vyprávěla jsem jim svůj celý rozhovor s Alici. Měli z toho Vánoce. Je pravda, že je to divný. Cullenovi s nikým, kromě Belly, nemluvili a ani nemluví. Do dneška.



Uběhly dva týdny. Emmettův počet obětí rostl a jinak na tom nebyl ani počet jeho hádek s Alici. Sníh byl fuč. Moje nevolnosti se zvětšovaly. Jessica stála vždycky při mně a snažila se pomáhat. Za to jí budu na do smrti vděčná. A Bella? Dlabe na mě, slušně řečeno.

Rozhodla jsem se, že s ní promluvím. Zkoušela jsem jí mnohokrát volat, ale nebrala mi to.

Dneska jsem byla pevně rozhodnutá. Zjistím, co se děje. Třeba to jsou poslední dny mého života a já ji nepřestala mít ráda.

 

Procházela jsem chodbou, která vedla do třídy, kde měla mít Bella hodinu s Alicí. V hlavě jsem si přehrávala, co jí asi tak řeknu. Díky tomu jsem se absolutně nesoustředila na cestu. Zabočovala jsem doprava a tvrdě narazila. Letěla jsem dolů a pěkně silně dopadla na zadek.

„Kruci!“ zaklela jsem. Odkdy jsou na školních chodbách rozmístěné skály?

„Jseš ok?“ zeptal se mě Emmettův hlas. Vzhlédla jsem a viděla, jak mi podává ruku. Přijala jsem ji a s jeho pomocí se zvedla. Sykla jsem bolestí.

„To bude velká modřina. Nejmíň týden si pořádně nesedneš,“ zasmál se.

„Omluva přijata,“ řekla jsme nakvašeně. Vždyť se mi vysmívá a přitom za to může sám!

Sebrala jsem batoh ze země a pokračovala v cestě.

„Počkej!“ křikl za mnou a dohonil mě. Chytl mě za rameno a mnou projel elektrický šok.

„Áu!“ vykřikla jsem. Okamžitě dal ruku pryč a jeho výraz ztuhl. „Co chceš?“ vyjela jsem na něj.

Nějak jsem na něj měla příšerný vztek. Vztek za to, jak každou vodí za nos, vztek za to, že je pak odkopne a oni brečí na záchodech a blokují je, vztek za to, že se vůbec neuráčil zkusit to na mě! Angelo, co se to s tebou děje? Tohle přece nechceš! Svedla jsem to na další příznak nemoci.

„Proč hned křičíš?!“ bránil se. „Vtipkoval jsem.“ Opřel se jednou rukou o zeď.

„Máš pravdu, promiň,“ omluvila jsem se mu a čekala, že taky něco řekne.

„Omluva přijata,“ usmál se upřímným úsměvem, který jsem na něm ještě neviděla.

„Měl bych prosbu." Trpělivě jsem čekala jakou. Jenže to nedokončil. „Později."

„Emmette, kde zase bloudíš? Hodina začíná.“ Přišla Lauren a odvedla ho. Ještě se otočil a mrkl na mě.

Byl okouzlující, ale to nic neměnilo na tom, že je to sukničkář.

 

Zazvonilo na další hodinu a já jsem úplně kvůli Emmettovi zapomněla na Bellu. Musím to nechat na jindy, řekla jsem si a vyrazila na svou hodinu. Sprintem jsem to stihla akorát. Profesor Willis, který nás má na většinu předmětů, ve třídě ještě nebyl. Vyrazila jsem si sednout na své místo. Do předu jsem věděla, že Bella tam už nikdy se mnou sedět nebude. Došla jsem k lavici.

Tak tohle už je na mě dneska moc. Na mé lavici seděla pro změnu Cameron s Lauren, která něco vášnivě šeptala do ucha Emmettovi. Emmettovi?! Zapomněla jsem, že s ním mám víc hodin, než je zdrávo.

„Napadlo vás někdy zkusit vaši vlastní lavici? Přemýšlejte, byla by to menší ztráta času. Zazvoní a vy se nemusíte nikam přesouvat.“ Asi se jim nelíbilo, co jsem řekla, protože po mně Lauren i Cameron hodili vražedný pohled.

„Nemyslíš, že jsi nějaká drzá, šprtko?“ vysmívala se mi. Věděla jsem, že nemá smysl pokračovat. Stejně by idiota udělali oni ze mě. Takovým holkám to vždycky projde.

Předtím, než jsem sklonila poníženě hlavu, jsem pochytila Emmův pohled plný lítosti. Zrudla jsem, ale to jsem neměla dělat, i když to neovlivním. Zatočila se mi hlava a já se rozkašlala. Rovnováhu jsem udržela stěží. Napila jsem se, abych zklidnila kašel.

„Hele!“ obořila se do mě Lauren. „Neprskej na mě bacily, Weberová!“

„Lauren,“ oslovil ji Emmett. „To od tebe není hezký. Už s tebou nemám chuť sedět. Sednu si dneska s Angelou.“ Podíval se na mě s úsměvem a mrkl.



Víte, jak vypadá vaše huba, když si do ní snažíte strčit žárovku a povede se vám to, ale nemůžete ji pak vyndat? Tak takhle přesně vypadala i moje pusa po Emmettových slovech.



 

Co dodat? Návnadu?

Tentokrát se musíte nechat překvapit. ;)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Emmett a Angela?! 3. kapitola:

 1
26.08.2011 [9:32]

SimiikDíky tobě mi začíná Emmett připadat víc a víc Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Zajímá mě, jak to bude mezi Angelou a Emmettem probíhat Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!