Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Edwarde? Jsi to ty? - 17. kapitola

117794


Edwarde? Jsi to ty? - 17. kapitolaTakže, jak jsem vám slíbila, máte tu další kapitolu. Opravdu jsem se snažila, je to něco kolem 2000 slov, takže doufám, že se vám to bude líbit. Jinak... z pohledu Edwarda. Co se dělo, zatímco Issa byla u Cullenů? A jak už se mnozí v komentářích ptali: Jak Alice přiměla Edwarda, aby se vrátil? To se dozvíte všechno v téhle kapitole. Snad se vám to bude líbit a já se dočkám komentářů... patulka13

Edward

Otočil jsem se a zmizel z jejího pokoje. Navždy...

Běžel jsem temnou krajinou, ale díky mému dokonalému zraku mi to ani v nejmenším nevadilo. Zvířata okolo prchala, všichni se schovávali..., jenže mě to nezajímalo. V hlavě jsem měl jen jedno... její vůni. Kdybych tam ještě chvíli zůstal, nemusela by to přežít, a tím jsem si jistý. Nechápu, jak mě to vůbec mohlo někdy napadnout... být s ní v jednom pokoji sám, beze svědků. Její otec, který spal jen dva pokoje od ní, by si ničeho nevšiml. Ráno by ji jen prostě našel v pokoji... mrtvou, bez tepu, dechu. Bez jakékoliv známky života, ale hlavně! Bez krve.

Bylo by to všude. Šerifova dcera, mladá Isabella Swanová, která s ním byla krátkou chvíli, záhadně zemřela. Bylo by to jednoduché a nikdo by přeci nepodezíral rodinu doktora Cullena. Mé pravé já, ta krvelačná stvůra, se radovalo z mých myšlenek. Svým způsobem jsem tu vlastně plánoval její vraždu. Už jsem se chtěl otočit a vrátit se zpátky do toho jejího pokoje, kde byla ta její vůně... nádherná vůně, která mě neustále přitahovala...

Ne! Miluješ ji! Litoval bys toho už navždy! ozvalo se mé lidské já, které ale bylo ukryto hluboko pod tou stvůrou. To poslední slovo se mi stále ozývalo v hlavě jako ozvěna. Navždy... navždy... navždy... navždy...

Nemohu to udělat, prostě nemohu. Ten druhý, dobrý, hlas má pravdu. Miluji ji, navždy bych toho poté litoval.

Během měho rozmýšlení jsem už byl kousek od jejího domu... znovu. Nemohu tomu uvěřit, já jsem ji málem zabil! Jsem opravdu zrůda!

Zaraženě jsem se znovu zadíval do jejího okna, kde už nebyla. Ani její náklaďáček tam nebyl... Kde je? Co se stalo? Nerozmýšlel jsem se, byl jsem jedině rád, že tam nebyla. Je možné, že bych se neudržel a zabil ji? Dost! Dost už, sakra! Nechci na to myslet... nemohu! Nesmím ji zabít!

Rozhodl jsem se... budu u Denaliových, tam si najdu nějakou upírku a budu s ní do konce své věčnosti. Možná nebudu šťastný, ale pro Issin život udělám cokoliv. Vím, že ona mě nemiluje. Vždy mi říkala, že mě má ráda, že jsem jako její bratr, kterého nikdy neměla. Takhle mě ona brala, jako bratra. Já jsem ji vždy miloval a vždy také budu, až do konce své věčnosti.

Doběhl jsem na Aljašku a snažil se utřídit si myšlenky. Akorát začínala opravdu hluboká noc, období pro nás, upíry.

V kapse mi začal zvonit mobil, ale ignoroval jsem to. Neměl jsem náladu na Aliciny prosby, abych se vrátil zpátky domů. Na to jsem neměl čas, musela jsem doběhnout k Eleazarovi. Jenže zvonění nepřestávalo a po chvíli mi dokonce začínaly přicházet SMSky. Byly jich snad stovky!

Asi po pěti minutách, když mi SMSky stále přicházely, jsem to vzdal, sedl si k jednomu stromu, který byl nejblíž, a vzal si mobil do ruky. Samozřejmě byly všechny SMSky od Alice, od koho jiného taky. Dal jsem se do čtení SMSek a nevnímal okolí.

Edwarde, prosím, vrať se!

Edwarde, jestli se nevrátíš, už nikdy se s tebou nebudu bavit!

Edwarde Cullene, okamžitě se vrať domů! Všem nám moc chybíš...

Bráško, promiň mi všechno, co jsem udělala, ale opravdu se už vrať. Chybíš nám.

Edwarde? Ty mě ignoruješ?

Nechtěla jsem ti to psát, ale asi budu muset... Issa přijela k nám a zrovna sedí před domem v tom svém náklaďáčku a čeká na tebe.

Tak už je v posteli, vzala jsem ji k tobě do pokoje. Snad ti to nevadí. Asi se nevrátíš, že?

Edwarde, prosím. Mimochodem, řekla mi, že tě miluje... a že nechce, abych jí bránila v tom, aby s tebou byla. Prý tě nechce znovu ztratit a dokonce chtěla, abych ji proměnila! Prosím, vrať se už! Prosím!

Přečetl jsem si všechny SMSky a během chvilky jsem už zase stál na nohách a utíkal směrem zpátky. Směrem za svou láskou. Prostě to musím vydržet, nenechám ji, aby se trápila...

***

Během půl hodiny jsem už byl zpátky a Alice na mě samozřejmě čekala přede dveřmi. Slabě jsem se pousmál a přešel až k ní.

„Ach, Edwarde! Já jsem tak ráda, že už jsi doma!“ vítala mě hned a objímala mě.

„To já taky... to já taky. A kde je?“ zeptal jsem se pohotově, musel jsem ji vidět, musel jsem si být jistý, že je v pořádku, že jsem jí nic neudělal. Nemohl jsem si být jistý, jestli jsem něco nevědomky neuděl špatně... Aliciny myšlenky na mě přímo křičely, a tak jsem se pořádně zaměřil.

Issa byla před Alice na zemi, stočená v klubíčku a vzlykala. Za chvíli na ni něco křičela, pak si sedla do auta a seděla. Alice ji vzala do náručí a odnesla ke mně do pokoje, tam ji dala do postele, něco jí řekla a pak odešla.

Ani chvíli jsem neváhal a rychle, ale potichu, vběhl do svého pokoje. Ležela tam, spala, ale pořád sebou mlela. Sednul jsem si na postel k jejím nohám, ale ona se probrala. Lehce jsem se usmál, byl jsem rád, že je v pořádku.

„Edwarde!“ vykřikla šťastně a už mě objímala. Nečekal jsem to, mé tělo se napjalo, snažil jsem se nedýchat. Naštěstí se ode mně rychle odtáhla, takže jsem se zhluboka nadechl, abych měl alespoň nějaký vzduch.

„Promiň,“ šeptla slabě, ale já jsem to už nevydržel. Políbil jsem ji a podíval se jí do očí.

„Já se omlouvám. Ještě se vyspi, budu tu,“ zašeptal jsem a ona znovu usnula. Stále jsem seděl u její postele, nechtěl jsem už odejít. Ta stvůra ve mně se vzpouzela, ale já jsem to dokázal skrýt. Stále jsem si opakoval, že ji opravdu moc miluji a nesmím jí ublížit... nikdy. Alicina hlava se najednou objevila ve dveřích.

„Edwarde? Pojď dolů,“ zašeptala, aby nevzbudila Issu, pokynula hlavou dolů a zmizela. Podíval jsem se na Issu, pohladil ji lehce po ruce a odešel dolů.

„Ano, Alice?“ zeptal jsem se hned, jak jsem ji uviděl v kuchyni. Co tam vůbec dělá?

„Á, tady jsi. Potřebuji pomoct... nevím, co by mohlo Isse chutnat, takže...“ větu nechala nedokončenou.

„To se ptáš mě?“ ujistil jsem se, že to myslí vážně. Podívala se na mě výrazem „nech toho, jinak pojedem na nákupy“, a tak jsem se začal přehrabovat v zázračně plné lednici. Copak já vím, co by jí tak mohlo chutnat?

„A co tohle?“ Vytáhl jsem papriku, rajče a okurku. Alice se na mě chvíli dívala a pak rozjařeně přikývla.

„To je přesně ono!“ vykřikla a sebrala mi to z ruky. Zmateně jsem sledoval, co s tím dělá... prý to má být nějaký zeleninový salát nebo co. Na pohled to vypadalo... divně. Nechápu, jak to někdo může jíst, je to strašně moc lidské. Já bych to do pusy určitě nikdy v životě nedal!

Po chvilce mi Alice řekla, abych dal Isse do misky trochu toho jejího dodělaného salátu, tak jsem vzal nějakou malou misku a nabíral. Copak já vím, kolik toho ona sní? Nabral jsem jí celou misku, snad jí to bude stačit. Ani ne za minutku jsem v obýváku slyšel, že jde někdo ze schodů dolů. Zaposlouchal jsem se...

„Jak ses vyspala?“ ptala se Alice Issy, jakmile sešla dolů. Issa si povzdychla a dala se do vysvětlování.

„Docela dobře. Akorát se mi zdálo, že se Edward vrátil a byl se mnou v pokoji..., jenže to byl jen sen,“ dořekla a já jsem měl co dělat, abych se náhodou nezačal smát.

Tak už pojď! doslova na mě Alice křičela v myšlenkách ale samozřejmě se u toho usmívala. Potichu jsem vyšel z kuchyně rovnou k Isse, ale zezadu.

„To se ti nezdálo, Isso,“ řekl jsem jí a na tváři se mi rýsoval úsměv. Issa se na mě rychle otočila a měla vykulené oči. Čekal jsem jakoukoliv reakci, ale... tuhle ne.

„Kam jsi utekl?!“ vyjela na mě hned a já jsem vykulil oči. Takhle jsem ji neznal... nikdy. „No co?! Víš, jak jsem se cítila?! Proč jsi utekl?! Řekneš mi, že mě miluješ, a utečeš! Proč?!“ křičela na mě stále a čím dál víc se ke mně přibližovala. Při každém slově do mě dloubala tím svým malým tenkým prstem. Kdyby byla upírka, asi bych už byl mrtvý, protože mě začalo bolet i to její šťouchání a to je co říct!

„Promiň,“ šeptnul jsem a doufal, že přestane. Nepřestala, ještě víc do mě začala šťouchat, protože ji to ještě víc rozčílilo.

„Promiň? Promiň?! Ty si myslíš, že jedno ubohý slovo všechno napraví?! To si opravdu myslíš?!“ křičela na mě dál a já si jenom přál, abychom se už přestali hádat. „Nenávidím tě! Kéž bych tě nepotkala!“ dodala ještě a to mě dostalo... Ona mě nenávidí? Tak v tom případě tu nemám co dělat...

„Nenávidíš mě? Tak v tom případě ti tu nebudu překážet,“ šeptnul jsem zlomeně a hned na to utekl ven. Neběžel jsem moc daleko, zastavil jsem se kousek za domem, opřel se o strom a svezl se podél něj. Ona mě nenávidí, nechce mě, nechtěla mě potkat... Tohle byl ten nejhorší den v životě, nikdy jsem nechtěl zažít takovou chvíli, kdy jí budu překážet v životě. Nechce mě? Ať, já už před ní utíkat nebudu. Rodině už to nesmím udělat, stále jenom utíkám. Zevnitř z domu jsem zaslechl dva hlasy – Alice a Issa.

Asi po dvou minutkách jsem slyšel jen vzlyky, Issa byla stále v obýváku a podle Aliciných myšlenek seděla na zemi a vzlykala. S nikým nechtěla mluvit, všechny odháněla, dokonce i Alice odehnala.

Edwarde, prosím, ona to tak určitě nemyslela, snažila se mě přemluvit Alice, ale jak já říkám – marně. Nenávidí mě, tak proč bych tam měl za ní jít?

Asi po pěti minutách jsem se zvedl a přemýšlel... mám jít do obýváku, nebo rovnou do pokoje? Vešel jsem dovnitř a v chodbě se zastavil. Podíval jsem se do obýváku a Issa stále seděla na zemi a vzlykala. Nechtěl jsem ji vidět, jak se takhle trápí, musel jsem něco udělat.

„Ehm, ehm,“ odkašlal jsem si a Issa se na mě hned podívala. Behěm chvilky už mě objímala.

„Edwarde, promiň mi to, já jsem to tak nemyslela, to jsem nechtěla, vždyť víš, že bych tě nemohla nenávidět, protože tě miluji, prosím, promiň mi to, nelituji toho, že jsem tě poznala, jsem jedině ráda, prosím, opravdu se omlouvám, promineš mi to, prosím? A neodcházej už, prosím,“ omlouvala se mi a motala to tam páté přes deváté a zároveň mi vzlykala do košile. Překonal jsem tu nestvůru uvnitř sebe a také jsem ji objal.

„To já se ti omlouvám,“ šeptl jsem do jejích vlasů a vdechoval jsem její vůni. Byla taková přitažlivá, vábila mě k sobě. Stačilo by jenom trošku pootočit hlavu a měl bych na dosah její šíji... Dost! Ne, takovéhle věci ve své hlavě nestrpím! Nic se jí nesmí stát, to nedovolím, i kdybych se měl zabít!

Issa pozvedla hlavu ke mně a vykulila oči... bylo mi jasné, co vidí. Černé nebezpečné a hlavně hladové oči. Oproti těm jejím čokoládově oříškových jsou ty mé stvůrné.

„Miluji tě,“ zašeptala slabě Issa a snažila se mě políbit, stála na špičkách, tak jsem se uchichtl a pozvedl si ji do náručí. Propojil jsem naše rty a lehce je ochutnával, pomalu, nežně, abych jí nějak neublížil. Issa mi polibky opatrně opětovala. Když jsem se odtáhnul, aby se mohla nadechnout, pousmál jsem se.

„Děkuji,“ vzdechla Issa a ještě jednou mě krátce, ale něžně políbila. Polibek jsem jí opětoval s větší vervou, než předtím. Naše rty hrály krásnou souhru, jako by navzájem tančily. Líbali jsme se něžně a zároveň i vášnivě. Ale přitom se naše rty jen tak lehce oťukávaly, poznávaly se. Kéž bych ji nikdy nemusel pustit, navždy ji držet v náručí, nepustit ji, ani kdyby byl konec světa. Znovu jsem se odtáhl, stále ji držel v náručí a odnesl ji nahoru do svého pokoje.

Issa se mě držela kolem krku a nemínila se mě pustit, stejně tak já jsem ji nechtěl už nikdy v životě pustit. Najednou se Issa zarazila a vyděšeně se na mě podívala. Co se děje? Udělal jsem něco špatně? Řekl jsem něco, co jsem neměl?

„Charlie!“ podala mi na vysvětlení a to už jsem pochopil. Asi o ní neví, budu ji muset zavést domů.

„Je to v pořádku, ráno jsem mu volala a řekla, že jedeme stanovat, jestli bys přes víkend nechtěla být se mnou doma, takže jsem to domluvila!“ ozvala se z vedlejšího pokoje Alice.

„Stanovat?“ zeptala se Issa nechápavě a stále se na mě dívala, pořád se mě pevně držela, jako bych jí chtěl utéct.

„Jo, stanovat... počkej, stanovat, Alice?“ zeptal jsem se taky nechápavě, protože tohle jsem nepochopil... stanovat?

„Hele, buďte vůbec rádi, že jsem vám to takhle domluvila. Tak mi jdeme na lov... ahoj!“ ozvala se Alice už zespoda, za chvilku jsem slyšel bouchnout hlavní dveře od domu a jak se všichni ostatní rozeběhli pryč.

Podíval jsem se na Issu a došla mi skutečnost... jsme tu sami... jen my dva... nikdo jiný. Celý dům je teď na zbytek dne jen náš. Hm... bohudík, nebo bohužel? Toť otázka...



« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde? Jsi to ty? - 17. kapitola:

 1
16. Wera
24.10.2011 [11:49]

Emoticon Emoticon Emoticon

26.08.2011 [23:32]

BellaSwanCullen8nádhera Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ďalšiu! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

14. DAlice
25.08.2011 [13:11]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

13. RoDiLiCh
24.08.2011 [23:48]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [23:02]

matysekmj Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon hezké, honem další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

11. Kika57
24.08.2011 [21:58]

Kika57 Emoticon Joooo! Jak já miluju tvojí tvorbu. Pokaždé je naprosto úžasná a já jenom zírám nad tím, co všechno tě napadne. Chvilka Edwarda a Belly... Jejich polibek Emoticon Pomalu jsem nad tím slintala. Přímo perfektně jsi to popsala a musela jsem Belle závidět Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jsem ráda, že se Bella dala dohromady s Edwardem. To terorizování od Alice bylo luxusní! To bych se vrátila i já, už jen proto, abych to nemusela snášet dál! Emoticon Takže. Naprosto perfektní, báječný, nejlepšejší a další kladný příd. jména! Emoticon Prostě perfektní!! Báječně, opravdu moc krásně píšeš! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

10. Janča
24.08.2011 [21:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
tak to jsem zvědavá jak to bude pokračovat...

9. lelus
24.08.2011 [21:12]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [20:45]

ClothyldaWowowow... Další skvělá kapitolka! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bobek Edward, jsem zvědavá, jak s volným domem naloží. Těším se na pokráčování... Emoticon Emoticon

7. lala19941
24.08.2011 [20:32]

Úžasný dílek, tak honem další, sem moc moc zvedavá na pokračko Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [20:28]

SummerLiliNádherné pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon , som zvedavá čo vymyslíš teraz Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [19:53]

AlliceVolturiCullen Emoticon

4. katule
24.08.2011 [19:46]

krutarna =D...jsem zvedava jestli eda issu nesni =P Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. kikuska
24.08.2011 [19:45]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [19:33]

teresaterka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.08.2011 [19:21]

FaireProsím přidej další. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!