Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dvě podoby lásky - 29. kapitola

Dvě podoby lásky - 29. kapitolaRozhovor s Edwardem a smíření se s Felipeho přítomností...

29. kapitola

Bella

Nebyl to Edward, kterého jsem našla, když jsem přišla k předním dveřím. Z auta akorát vystupoval Felipe. Zarazila jsem se a přemýšlela, jestli by nebylo lepší se schovat. Ale pak jsem usoudila, že jsme přeci dospělí a tak bychom se měli podle toho chovat, aspoň já, protože Felipeho by určitě zaječí úmysly nenapadly.

Udělala jsem tedy pár kroků vpřed a hned tak upoutala jeho pozornost.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho rozpačitě.
„Ahoj, odkud jdeš?“
„Byla jsem u Adele, trochu jsme si povídaly,“ odpověděla jsem.
„Je fajn, co?“ řekl. Překvapeně jsem se na něj podívala. Nečekala jsem rozhovor v přátelském duchu. Nebylo to úplně v pohodě, ale nemělo to k tomu daleko.
„Jo, je milá. Nevíš, jestli je doma Edward.“ Ticho! Sakra, Bello, nejdřív mysli, pak mluv. Jsi tak hloupá, zase jsi to zkazila.
„Myslím, že jo,“ zněla nakonec jeho odpověď.
„Omlouvám se,“ zašeptala jsem nešťastně.
„Není proč. Jste spolu, tak je jasný, že se tohle bude stávat.“ Musela jsem ho obdivovat, on byl vážně úžasnej.
„Děkuju, ale teď… nějak se to všechno pokazilo,“ přiznala jsem.
„Vy jste se rozešli?“ zeptal se a zněl překvapeně. Tak on je překvapený, po tom, co všechno mi tehdy řekl.
„To asi ne, ale došlo k malému nedorozumění… nebudu tě tím zatěžovat.“ Otřásla jsem se zimou.
„Bello, jestli je to proto, co jsem tehdy tvrdil, tak… byl jsem naštvanej. Možná tě vážně miluje.“
„Já vím. Jsi moc hodnej, mrzí mě, jak to dopadlo.“
„To je život. Kamarádi?“ Místo odpovědi jsem ho objala a dala mu pusu na tvář.
„Děkuju ti.“

ȵȵȵȵȵ

Edwarda jsem našla u něj v pokoji. Mračil se na monitor laptopu a kolečkem na myši jezdil nahoru a dolů. Vypadal neupraveně, což se u něj nestávalo moc často, ale o to víc se mi to líbilo. Bylo to sexy, rozcuchané vlasy, polorozepnutá košile…

Všimnul si mě téměř okamžitě. Pousmála jsem se. Nevěděla jsem, co všechno si můžu po včerejšku dovolit.

„Ruším?“ Zavrtěl hlavou, něco naklikal a vstal od stolu.
„Jdeš za mnou?“ Hloupá otázka, ale určitě schválně položená.
Přikývla jsem. „Chtěla bych s tebou mluvit.“

Na jeho vyzvání jsem se posadila na gauč a počkala, až mě napodobí. Nevěděla jsem moc jak začít. Všechno, co jsem si předem připravila, se mi vykouřilo z hlavy.

„Omlouvám se za ten včerejšek,“ řekla jsem tedy.
„Za co konkrétně?“ Ten si mě vychutnával. Ale jo, moje chyba, má to mít.
„Že mě napadlo, že máš jinou. Edwarde, já… nejsem si tebou jistá, vlastně si spíš nejsem jistá sama sebou. Pořád tak nějak očekávám, že bude konec. Věř mi, že to nesnáším, tu nejistotu, ale nemůžu si pomoct. To co bylo, bylo a to neovlivním, ale mám pocit, že nemůžu ovlivnit ani to co je a bude,“ pokoušela jsem se mu vysvětlit, jak to všechno vnímám.
„Ale…“ Zarazila jsem ho rukou a sama pokračovala.
„Chci ti věřit, moc chci, jenže něco ve mně je silnější a občas mě to prostě přepadne. Třeba včera. Ale nemůžeš se mi divit, kdo by myslel, že je to tvoje máma. O rodičích jsi mi nikdy nevyprávěl. Měl bys vědět, že se budu ze všech sil snažit.“
„Bello, já nechci, aby ses snažila. Musíš mi věřit sama od sebe. K tomu nejde přinutit. Ano, dřív jsem si hodně užívat s ženami, to přiznávám, ale to už skončilo. U nás v rodině se zamiluješ jen jednou, ale je to navždy. A to se mi stalo s tebou.“ Zaštípalo mě v očích. To co říkal, bylo tak krásné.
„Dobře.“

Vzal mě za ruce a nahnul se tak, aby mi viděl do očí.
„Miluju tě a neublížím ti, nikdy.“
„Dobře.“ Nahnul se ke mně a políbil mě.

„Dneska jsem prodal byt,“ zamumlal mi do rtů.
„Cože?“ Chvíli mi trvalo, než jsem to pochopila. Edward se odtáhl.
„Dneska jsem prodal svůj byt,“ zopakoval.
„Vážně?“ zeptala jsem se idiotsky a nemohla se neumívat. To gesto mělo určitý podtext. Udělal to kvůli mně.
„Jo.“ Vrhla jsem se mu kolem krku a mačkala ho, jak nejvíc to šlo.

ȵȵȵȵȵ

Seznámení s rodiči Edwarda a Felipeho bylo z mé strany poněkud rozpačité. Opravdu byli hodně mladí. Od Adele a pak už i od Edwarda, který mi na mou žádost vyprávěl o rodičích i sourozencích, jsem věděla, že jsou to adoptivní rodiče, ale i tak mě to překvapilo.

Oba byli moc milí a řekla bych, že se mě snažili nevyděsit. Edward jim o mé domněnce, že paní Cullenové je jeho milenka, zřejmě neříkal, protože nikdo neřekl ani půl slova. Byla jsem mu vděčná. Člověk chce udělat na rodiče svého partnera jen dobrý dojem a ne ukázat, že je to vlastně blázen.

A že jsem se snažila, i když to s nimi šlo nějak samo. Chovali se ke mně úplně normálně, žádný výslech, dokazování, že pro jejich syna nejsem dost dobrá. Nakonec jsem si ty dvě hodiny v jejich a Edwardově společnosti užila. Bylo vidět, jak je má Edward rád. To bylo snad poprvé, co jsem ho viděla ve společnosti lidí tak uvolněného. Samozřejmě nepočítám, když jsme spolu sami. Ale třeba v práci se vždycky kontroluje, nedovolí si ukázat, že i on je jen člověk.

Když jsem ho tak pozorovala, zamilovala jsem se do něj snad ještě víc, pokud to vůbec bylo možné.

 

Adele

Nakoupila jsem spoustu barev, nějaké tapety, lepidla, štětce a prostě všechno, co by se mi mohlo hodit, při základním zvelebování mého nového bydliště. Paní Cullenová mi dala naprosto volnou ruku, co se týče výmalby a zařízení. Takže jsem se řídila čistě svým instinktem a vkusem.

Taxikář nebyl zrovna nadšený, když jsem mu to začala všechno rovnat do kufru auta, ale nedovolil si nic říct. Pak taky trvalo, než jsem svůj nákup vyskládala před domem. Viděla jsem, jak řidič netrpělivě poťukává prsty o volant. No jo, aby mu něco neuteklo.

Jen co jsem zaplatila, vystartoval vpřed a zmizel mi v dáli. Rozhlédla jsem se kolem sebe a povzdychla si.

„Tak šup, jedeme.“ Cullen se znenadání objevil vedle mě a popadl dva kyblíky s barvou do každé ruky. Než jsem stihla něco říct, už stál u dveří a čekal, až odemknu.
„Pomůžu vám,“ vysvětlil, když viděl, jak se dívám.
„To není nutné,“ zahučela jsem a vzala tašku se štětci a dvě role s tapetami.
„Vím, že není. Jistě byste si poradila sama, ale můj vrozený instinkt mi radí pomoct vám a s tím se prostě nedá bojovat,“ zazubil se. Musela jsem se usmát. Raději jsem odemkla a nechala ho vejít.

Všechno jsme odnosili do obýváku s kuchyní, kde jsem si přála začít. Původně jsem si myslela, že to budu dělat jen já sama, ale… Ani nevím, jak a Felipe už natíral strop na bílo a pískal si u toho neznámou melodii. Já chodila sem a tam a přemýšlela, kam by se hodila jaká tapeta a jak je nakombinovat s barvami.

„Tohle bude vypadat dobře,“ řekl Felipe, když jsem na stěnu, kam jsem plánovala stolek s televizí, přiložila tapetu se žlutým podkladem, na kterém byly nepravidelně rozmístěny zelené a žluté kruhy a ovály. „Myslím, že by se k tomu hodila tahle barva.“ Odložil váleček, chvíli se přehraboval ve vzorcích barev, které jsem koupila, a pak ke mně přispěchal a položil ji vedle. Měl pravdu. Byla jsem překvapená, že to tak trefil. Chlapi na tohle většinou nebyli.

O půlnoci jsem měla pusu dokořán, ani jsem ji nestíhala zakrývat dlaní. Ale stihli jsme toho hodně. Prakticky jsme vymalovali celý obývák, už zbývalo jen pár detailů.

„Přijdu zase zítra,“ usmál se, když viděl, že usínám ve stoje.
„Ne, to není třeba. Zvládnu to.“ I přesto, že se mi s ním pracovalo dobře, jsem ho do toho nechtěla tahat a hlavně jsem si to chtěla udělat sama, po svém. Nechtěla jsem být na nikom závislá, potřebovala jsem si dokázat, že zvládnu něco tak banálního jako zařídit pár místností.
„Jak chcete. Dobrou noc.“
„Dobrou.“

Šla jsem si rozestlat gauč, nemohla jsem se dočkat, až si lehnu a zavřu oči.

„Vy chcete spát tady?“ ozvalo se mi za zády. Nějak jsem přeslechla, že neodešel.
„Kde jinde?“
„Třeba v ložnici.“
„Zatím není zařízená,“ odpověděla jsem mu a doufala, že dá konečně pokoj a odejde.
„Nemůžete spát tady. To je na otravu. Vemte si věci a pojďte se mnou.“
„Nikam nejdu.“
„Milá slečno, pokud chce hazardovat se svým životem, tak hazardujte, ale já vás v tom nebudu podporovat, takže jedem.“ Naštval mě. Všechna pohoda, která mezi námi celý večer vládla, byla pryč.
„Jsem dospělá, postarám se o sebe. Vy mi nemáte co nařizovat. Děkuju za pomoc. Sbohem.“

Raději jsem šla sama otevřít dveře, aby pochopil, že má vypadnout. Měřili jsme se pohledy. Jestli čekal, že ustoupím, tak se pletl. Nakonec rozhodil rukama v gestu, které říkalo, pro mě za mě si tu klidně umřete, a odešel.

To, co mi řekl, mi ale nedalo, takže jsem otevřela okno, aby do pokoje proudil čerstvý, i když mrazivý vzduch.

ȵȵȵȵȵ

Nemohla jsem se dočkat, až budu moct jít domů. Plánovala jsem si, jak dodělám obývák. Vytapetuju jednu stěnu a pak se budu moc začít poohlížet po nábytku.

Den v práci se táhnul jako nastavovaná kaše. Venku pořádně sněžilo a tak bylo málo lidí. Představovala jsem si, co všechno bych mohla stihnout v domě, kdybych nemusela trčet tady, ale zase pracovat musím, abych si mohla dovolit ten dům a všechny ty úpravy, takže je to vlastně něco za něco.

Taky se musím podívat po autu. Ach jo, nákladů hodně, příjmů moc ne. Bylo to zvláštní. Za posledních pár let se mi nikdy nestalo, že bych musela přemýšlet o penězích. S Jeffersonem jsem měla vždycky to, co jsem potřebovala a ještě něco navíc. Až teď jsem se musela naučit žít s omezeným rozpočtem. Nebylo to jednoduché, ale mělo to něco do sebe. Prostě si tak dokážu, že se zvládnu postarat sama o sebe, bez cizí pomoci.

Doma jsem se hned převlékla a pustila se do práce. Opravila jsem pár nedostatků a šla si naměřit tapetu, abych si mohla nastříhat pruhy.

Zrovna jsem vyndala štětec, abych začala nanášet lepidlo, když někdo zazvonil. Se zamručením, že mě ruší od práce, jsem šla otevřít.

Málem jsem narazila do ohromné krabice, které byla postavena tak, že zatarasila vchod. Podle obrázku jsem poznala, co se v ní skrývá a naprosto nechápala, jak se mi mohla postel dostat před dveře.

Až po chvíli jsem si všimla vzkazu, který byl na krabici připevněný kouskem izolepy.

Omlouvám se za včerejšek, ale opravdu je to nebezpečné. Tohle berte jako dárek na usmířenou a nabídku ke smíru.

Doufám, že budeme přátelé. Kdybyste cokoliv potřebovala, stačí říct.

Felipe

Ten vzkaz mi vyloudil na tváři úsměv. Ten chlap byl zvláštní.

Sice mě napadlo, že bych mu tu postel měla urychleně vrátit, protože mám svou hrdost a koupím si ji sama, ale byla moc hezká na to, abych to skutečně udělala. Měla kovová zvláštně tvarovaná čela, a kdybych si vybírala sama, určitě bych si koupila něco podobného.

Tak jsem popadla okraje krabice a chtěla ji odtáhnout do domu. Jenže… nečekala jsem, že by to mohlo být tak těžké. Nehnula jsem s tím ani o kousíček. No tak to je skvělý. Přece ji nenechám na mrazu.

„Můžu pomoct?“ Nadskočila jsem leknutím. Měla bych si zvykat, že se Felipe Cullen objevuje jako duch.
„Děkuju za postel,“ řekla jsem na úvod.
„Čistě praktická záležitost,“ mávl rukou, ale věděla jsem, že to tak není. „Co kdybychom ji dali dovnitř a složili?“
„Dobře. A mimochodem, jsem Adele,“ natáhla jsem k němu ruku. Usmál se.
„Felipe.“ Potřásla jsem si s jeho studenou paží a hned ho pozvala dovnitř, protože tohle hraničilo s prochladnutím.

Postel jsme nastěhovali rovnou do ložnice. Felipe se pustil do montáže, se kterou jsem mu nedokázala pomoct. Nákresy pro mě byly jako španělská vesnice. Šla jsem aspoň uvařit čaj, abychom se zahřáli.

Místo, abych lepila tapety, jsem pak seděla v ložnici na zemi, sledovala jeho počínání a povídala si s ním. Páni, nikdy by mě to nenapadlo, ale i bohatej kluk může být fajn.


Opět Vám moc děkuji za povzbudivé komentáře.:-)

Ráda bych se také vyjádřila k pár z nich, jsou to ty, týkající se Adele. Bohužel, s touhle postavou se budeme setkávat stále častěji až do úplného konce povídky, takže to budete muset nějak překousnout. Není tam jen tak, ale proto, aby byly věci viděny i z jiné, než Belliny perspektivy. :-) 


SHRNUTÍ


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě podoby lásky - 29. kapitola:

 1 2 3 4   Další »
37. kiki1
28.03.2013 [13:57]

kiki1Boží. Emoticon

26.04.2012 [21:13]

N1I1K1O1LNo zase dobrý.. Dneska koukám, že dlouho nepřibyla nová kapitola. Tak když vyjde, podívám se na ní a zjistím, že jsem nečetla tu předchozí? Emoticon Emoticon Takže se omlouvám, že komentuji až teď. Emoticon
Jsem ráda, že si to Bella s Edwardem vyjasnila. Hned se mi líp dýchá. Emoticon No a mezi Felipem a Adele to taky vypadá nadějně. Nerýsuje se nám tady něco náhodou? Emoticon Minimálně přátelství ano! Emoticon
Jdu se vrhnout na další kapitolu. Aspoň k něčemu to přehlídnutí bylo - mám větší dávku DPL. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

26.04.2012 [20:57]

forewertwilight Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

25.04.2012 [20:56]

SummerLiliNeviem prečo, ale mám pocit, že Adéle ešte zamieša karty v tejto poviedke Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.04.2012 [20:30]

anissskaTen Filipe se ale snaží...
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Krása Emoticon

24.04.2012 [19:06]

agathkaAdele je úplně boží Emoticon momentálně ji mám radší víc jak Bellu a ani nevím proč Emoticon je fajn, že už začla Felipeho tak nějak brát v potaz a pořád se nerozčiluje Emoticon Emoticon

31. ssendy
24.04.2012 [18:50]

ssendynádhera, děkuji Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Adele se mi moc líbí a jsem ráda, že bude v povídce Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.04.2012 [18:17]

morningstar Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

24.04.2012 [17:40]

daslli141 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. Niki
24.04.2012 [15:34]

ááá tak už se sbližujou... úžasné.... Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!