Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Druhý svět - 5. kapitola

ashley


Druhý svět - 5. kapitolaNedošla jsem ani ke schodům, když se prohnal přede mnou jako velká voda a rozrazil dveře od mého pokoje. S malou dušičkou jsem neměla odvahu ani pípnout.
„Ksakru!“ zaklel zklamaně a bouchl pěstí do dveří. Lekla jsem se.
Ve druhém světě je toho spoustu jinak. A Charlie je jen začátek...
Přeji příjemné čtení. :))

 

5. kapitola

 

Probudila mě bolest hlavy. Tiše jsem zasténala a chytila se za spánek.

Do mysli se mi postupně probojovávaly útržky obrazů, které se během chviličky spojily v celek. Hlava teď byla to poslední, na co bych dokázala myslet. Dech se mi zrychlil, prostoupila mě nervozita a nejistota. Ten sen byl natolik živý, až jsem měla pochybnosti, jestli to byl opravdu jen sen.

V dlaních jsem sevřela peřinu a nasála vůni aviváže. Byla jsem doma, ve svém pokoji. Nebylo možné, aby se to stalo. Jako by snad existovaly takové hlouposti…

Ve skutečnosti jsem si to vyvracela, protože jsem tomu nedokázala nevěřit.  Bouchla jsem se do čela, abych se vzpamatovala, a okamžitě toho činu zalitovala. Hlava mě rozbolela, jako bych v ní měla střepy.

Podepřela jsem se v loktu a vyhledala budík. Zděsila jsem se, když ta čísla jasně poukazovala na skutečnost, že je jedna hodina odpoledne! Škola!

Vystartovala jsem z postele, div že jsem se nepřerazila, a začala zmateně pobíhat po pokoji. Ignorovala jsem přitom mírnou bolest v levé noze pokaždé, co jsem na ni došlápla. Chvilku mi v tom šoku trvalo, než jsem si uvědomila, že to nemá cenu. Pokud bych stihla poslední hodinu, byl by to spíš zázrak. A nemělo cenu se tam zbytečně ukazovat.

Zabořila jsem ruku do vlasů a poraženě si sedla na postel. Tak tohle jsem teda nezvládla. Odpoledne jsem si nenastavila budík, ale nikdy by mě nenapadlo, že prospím skoro dvacet čtyři hodin v kuse! Byla jsem sice unavená, ale až tak…

Ne!

Už jsem stála zase na nohou, když jsem si prohlížela oblečení, co jsem měla zrovna na sobě. Tepláky, mikina… V tomhle jsem přece nešla spát!

Zvuk kol otírající se o štěrk, motor auta a především kvílení brzd mě donutilo podívat se z okna. Charlie vystoupil a doslova běžel ke dveřím. Tušení, že je něco špatně, se jenom prohlubovalo. Vydala jsem se za ním, chtějíc zjistit, co se stalo.

Nedošla jsem ani ke schodům, když se prohnal přede mnou jako velká voda a rozrazil dveře od mého pokoje. S malou dušičkou jsem neměla odvahu ani pípnout.

„Ksakru!“ zaklel zklamaně a bouchl pěstí do dveří. Lekla jsem se.

Vrátil se ke schodům, ale rozmyslel si to a prošel přímo kolem mě do koupelny, kterou otevřel už o něco mírněji, přesto z něj napětí sálalo z každého pohybu. Nechápala jsem, co ho tak vyvedlo z míry. Ale když mě obešel potřetí bez jediného slova či pohledu, už jsem nedokázala mlčet a čekat.

„Tati?“ oslovila jsem ho slabounce, úplně jinak než jsem měla v plánu. Odvaha byla ta tam – nevypadal, že by si chtěl povídat.

Podíval se na mě na zlomek vteřiny, než se vydal po schodech dolů.

Ten pohled mě ochromil a zbavil veškerých slov či otázek. Po celém těle mi přeběhla husí kůže. On se nepodíval na mě. Díval se skrze mě, jakoby se chtěl ujistit a tak očima ještě jednou proletěl koupelnu.

Stejně, jako se na mě díval Edward v tom snu…

Polkla jsem na prázdno a cítila, jak mi po tváři stekla slza. Nebyla zdaleka jediná, ačkoliv jsem se je snažila potlačit.

Nešlo to. Nevěděla jsem, co bylo horší. Jestli pohled, kterým se díval skrze mě, jako bych tady snad ani nebyla, nebo ten smrtelně černý… Snad právě ta černá mi naháněla větší strach, ale ten ignorující byl bolestnější. A ani jedno nebylo normální…

Štípla jsem se do ruky – to bylo to první, co mě napadlo. Měla jsem jeden sen živější, než druhý, tak proč bych nemohla ještě stále spát? Navíc, když se tak krásně doplňovaly…

Nespala.

„Není tady!“ zakřičel zoufale Charlie ze zdola. Okamžitě jsem se rozběhla dolů. Telefonoval a přecházel po místnosti tam a zpět. Něco se muselo stát – byl klidné povahy a hned tak něco ho nerozházelo.

 Jen na mě neustále dotíral tíživý pocit, že se jedná o mě…

„Tati?“ zkusila jsem to znovu, tentokrát už o poznání hlasitěji. Nemohl se bavit o mně – já byla tady. A hodlala jsem si uzurpit kousek jeho pozornosti.

„U Angely není. Tvrdila mi, že spolu dělají jakýsi referát, tak jsem si myslel, že u ní přespala, i když bylo divné, že mi nedala vědět. A tak jsem tam dneska ráno volal, ale paní Weberová mi řekla, že tam nebyla. A ani u nikoho jiného – obvolal jsem všechny, u nichž by mohla být.“ Bez jediného pohybu jsem ho sledovala. Vydedukovala jsem si, že se jedná opravdu o mě. Ale nemohla jsem pochopit, proč mě teda, kruci, ignoruje, když stojím přímo vedle něj!

„Volal! Asi stokrát! To bylo to první, co jsem udělal, ale nebere to!“ Každé další slovo nabíralo na intenzitě, zoufalosti, bolesti…

Nečekala jsem ani vteřinu a běžela do pokoje. Prohledala jsem noční stolek, stůl i poličky, na kterých by mohl být. Nakonec jsem se ocitla před zrcadlem a s nepříjemným pocitem si pomalu rozepnula kapsu na mikině.

Roztřesenými prsty jsem vytáhla mobil z kapsy. Přestávala jsem tomu rozumět, děsilo mě pomyšlení na to, co se děje. Jestli to nebyl sen…

Nechala jsem vypnuté zvuky a měla chuť si za to omlátit hlavu o zeď.

Jenomže nebylo za co. Na displeji nebyl jediný nepřijatý hovor. Jediný…

Plná zoufalství jsem se rozběhla dolů, zpátky k Charliemu. Stále přecházel po místnosti, jen teď už nevolal na to původní číslo…

„No tak, Bello, zvedni to!“ mumlal si pod vousy a já na něj vytřeštila oči. Zkontrolovala jsem mobil, co jsem nepustila z ruky, ale nevyzváněl. Nikdo mi nevolal.

Čekala jsem ještě chvíli, doufala, že se rozezvoní právě… teď. Ale nezvonil, přestože mi Charlie očividně volal. Nepřestával si mumlat.

„Tati!“ zakřičela jsem, přičemž jsem neudržela další slzy. Copak on mě neviděl?! Vždyť jsem stála přímo před ním!

„Neslyší tě,“ ozvalo se mi za zády a já vyjekla a nadskočila. Okamžitě jsem se otočila a v rychlosti si přeměřila mladého kluka, kterého jsem nikdy předtím neviděla.

Světle hnědé, na krátko střižené vlasy, mu lemovaly podlouhlý obličej. Byl poměrně vysoký, normální postavy. Prosté oblečení ho dělalo úplně obyčejným, lehce přehlédnutelným klukem. Jen ty studánkově modré oči mi připadaly až příliš čisté na to, aby vůbec byly skutečné.

Rozhodně nemohl být obyčejný. A to mě rozechvělo ještě víc.

„Kdo jsi? A co tady děláš?“ vykoktala jsem ze sebe přiškrceně a udělala několik kroků dozadu. Nevypadal sice, že by mi chtěl nějak ublížit, přesto jsem se bála. Navíc to vypadalo, že ví něco o Charliem, a nejhorší byla ta nejistota, jestli je to dobře nebo špatně.

„Nemusíš se mě bát,“ řekl se smutným úsměvem na rtech a i stejně nešťastným hlasem. A to se okamžitě projevilo i na jeho očích, které teď vybledly a ztratily jiskru. Mé zpáteční kroky zastavila až zeď a já prosila Boha, aby se nevydal za mnou. Nebyla jsem si jistá ani sama sebou, nedokázala jsem určit, jestli bych byla schopná utíkat…

„ Jsem tvůj beskern, ale tady s tebou být nemůžu. Ne dlouho. Nemám tady na tebe žádný vliv, a taky protože bych tu delší dobu nepřežil. Tento svět nás ničí…“ mluvil a já jasně cítila, jak se na mé tváři usazuje větší a větší překvapení a zděšení. Nechápala jsem jedinou větu.

„Beskern? Můj? A ty… copak ty mě ovlivňuješ?“ chrlila jsem ze sebe roztřeseně otázky, které se po jejich vyslovení stávaly ještě nepochopitelnějšími a děsivějšími.

„Každý z vás, lidí, má svého beskerna,“ začal s vysvětlováním, měl příjemný hlas… „Jsme něco jako vaši patroni – držíme nad vámi ochrannou ruku, střežíme vás, i když nemáme zdaleka tak velkou moc, jak bychom si přáli. Nemůžeme příliš zasahovat do vašeho světa, jsme spíš jen vašimi instinkty.“ Na chvilku se odmlčel, nejspíš mi dával prostor, abych to všechno mohla vstřebat. Pochybovala jsem ale, že to vůbec šlo. Bylo to všechno tak strašně moc absurdní…

Rozešel se ke mně pomalým krokem a několikrát se svým hlubokým pohledem přesvědčoval, jestli může. Neptal se na souhlas, snad vycítil, že už bych neměla sílu vzdorovat, i kdybych chtěla. Zastavil se několik kroků ode mě, nevstupoval do mojí osobní bubliny.

„Chtěl jsem přijít dřív, ale trvalo mi, než jsem je přesvědčil. Než mě propustili z Hlavní síně. Nakonec svolili, že ti můžu ještě pomoct alespoň tím, že ti vysvětlím některé zásady tohoto světa. Bohužel ho čarodějky nedovedly do všech detailů, a proto tu dokážeme přežít nanejvýš jeden den.“

Mluvil v hádankách a já se neptala. Nedokázala jsem uvěřit ani tomu, co říkal, natož aby toho bylo víc. A bála jsem se toho, co všechno ještě mělo přijít.

„A táta?“ zeptala jsem se rozechvělým hlasem. Dlouhou dobu jsem si dodávala odvahu, než jsem se vůbec dokázala zeptat. Navíc byl Charlie jediná jistota. Jak jsem mohla chápat to všechno, co mi říkal, když se zmiňoval o čarodějích a o tom, že je můj ochránce? Nikdy v životě jsem ho neviděla. A ty oči bych si určitě pamatovala.

Odmlčel se a zabořil pohled do země. Sevřel se mi hrudník a měla jsem problém se pořádně nadechnout. A když jsem znovu upřela svou pozornost na tátu, bylo to všechno ještě horší. Stále se mi pokoušel dovolat, ale marně. Něco mi napovídalo, že ta horší část má přijít teprve teď…

„Pamatuješ si, co se včera stalo?“ začal neutrální otázkou a sledoval mou reakci. Chvilku jsem zaraženě přemýšlela. Nic zvláštního se nedělo. Až na ten druhý sen, při němž jsem se modlila, aby to sen opravdu byl.

„V tom snu?“ vydolovala jsem ze sebe nejistě a doufala, že přikývne. Sama jsem byla čím dál víc na vážkách.

„Nebyl to sen.“ Jeho vyrovnaný tón tomu dodával definitivnost. Veškerá naděje, kterou jsem k tomu upírala, se rozvířila do ztracena jako prach rozfouknutý větrem. Vlastně už jsem tomu snad ani nevěřila, jen jsem se za nadějí snažila ukrýt skutečnost.

„Ale to… musel to být sen,“ zkusila jsem to naposledy, ale tentokrát už jsem tomu nevěřila ani já. „Tati,“ zavolala jsem na něj naposledy, když vzdal telefonování a rozhodl se jet zpátky na policejní stanici. Ani se na mě neotočil. Jako bych tam nebyla.

Možná jsem tam opravdu nebyla…

Beskern mi dával čas. Když mi Charlie zmizel z dohledu a já věnovala opět svou pozornost jemu, záporně zakroutil hlavou a čekal, než si to přeberu. Než to přijmu. Pokud to vůbec šlo.

Jestli to ale nebyl sen, bylo tu toho na vysvětlování víc.

„A Edward?“ zajímala jsem se, ale hned na to toho litovala. Byl to vůbec on? Co se s ním stalo?

„To ti musí vysvětlit sám,“ řekl zkroušeně, a přestože to tak vůbec nemusel myslet, já si to přebrala po svém.

„Chtěl mě zabít…“ Při tom slově mi po těle přeběhla husí kůže, chloupky na těle mi stály. Můj prvotní záměr byl položit tuto větu jako otázku. Ale to by se pak mohl odpovědi vyhnout. Konstatování mohl buď striktně zamítnout, nebo…

Nedíval se na mě, proto jsem nemohla číst ani v jeho očích, které prozrazovaly všechno tisíckrát jasněji, než oči kohokoliv jiného. Čekala jsem. A hlavně doufala. Hypnotizovala jsem jeho rty a snažila se z nich vyčíst nesouhlas.

Ten ale nepřicházel.

„Takže chtěl,“ zašeptala jsem do hrobového ticha domu. V hlavě jsem si přemítala, co všechno se muselo změnit. Nejspíš mě nenáviděl – už i podle těch očí…

„Bello,“ oslovil mě smířeným hlasem. Když pokračoval, mluvil pomalu a důraz kladl na každé slovo. „Dostala ses do druhého světa. Tady je všechno úplně jinak, přestože se to na první pohled zdá stejné. Tento svět byl stvořen kdysi dávno, aby nadpřirozené zlo nemohlo dále ubližovat lidem. Je to taková izolace od jejich světa, přestože to na první pohled vypadá, že se nic nezměnilo. Ale není to tak, ve skutečnosti jsi jen v nepropustné kopii. A ačkoliv ty je vidíš, slyšíš, oni tebe ne. Nikdo z nich…“

Poslouchala jsem jej, reakce jiné než jen otevřené pusy a zmáčených tváří jsem nebyla schopná. Začalo mi pomalu docházet, co to znamená…

Charlie o mně nevěděl. Zmizela jsem mu bez jediné stopy, stejně jako předtím zmizel Edward. A Edward… Nevěděla jsem, co se s ním stalo, ale bála jsem se ho. A jestli byla pravda všechno, co beskern říkal…

„Tak já,“ zachraptěla jsem, ale dál nepokračovala. Střelila jsem pohledem ke dveřím, které někdo otevřel. A Charlie to nebyl, jeho auto bych slyšela přijíždět.

Otočila jsem se s otázkou v očích na beskerna. Vyděsilo mě, když tam nebyl. Vlastně mi nezůstala jediná známka toho, že tam vůbec kdy byl! Zmizel stejně rychle, jako se objevil. A já, ač jsem ho vůbec neznala a nemohla ani vědět, jestli mi celou dobu jen nelhal, jsem jeho přítomnost postrádala. Ztratila jsem pocit bezpečí - teď už jsem tu neměla vůbec nikoho…

„Bells.“ U srdce mě zahřál hřejivý pocit štěstí, když jsem slyšela své jméno z těch úst. Ale zároveň mě polilo horko a drtil sžírající strach.

Ne, ne, ne! To přece nemohl být on…

 


Bude hodně co vysvětlovat, tak jen doufám, že to nijak nezadrhne povídku... Emoticon 

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Druhý svět - 5. kapitola:

 1
04.02.2013 [22:23]

Ivka77Jejda, ja sa začínam asi báť. Mám taký pocit, že ju neoslovil Edward, ale Jacob. Žeby tam bol? A z Edwarda je upír? Uff. Chudáčik. Len, čo to vymysleli za svet? Moc ľuďom ním teda nepomohli. Alebo? No, ja bežím ďalej. Mám to v hlave nejaké zmätené z tejto kapitolky. Ale krásna, perfektná. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. leacullenfun
30.08.2012 [21:44]

Nedávno som dočítala jednu poviedku, ktorá ma zaujala obsahom, ale znechutila svojím prevedením. to síce pre teba nie je podstatné, no po tom dočítaní som zabrusila sem, v nádeji, že nájdem pokračovanie... a chvála bohu, je to tu. A poviem ti, až neuveriteľne mi tvoja genialita zdvihla náladu! Emoticon Emoticon Až teraz skutočne doceňujem kvalitu tvojho štýlu...

Na začiatku kapitoly som bola zmätená, tu nie je o čom. Najprv som si myslela "čo sa to tu deje?" postupom času sa to dávalo dokopy... a keď sa dostala reč k nervovo- momentálne- rozrušenému Charliemu tak som si myslela, že si len zmenila jeho povahu, no ty si zašla ešte ďalej - Charlie je rovnaký, ale Bella nie je v rovnakom svete! No bomba (resp. v tom svete je, ale len ako na návšteve... alebo ja ani neviem, ako to poriadne vysvetliť, aj keď to sama chápem Emoticon ).

A čo ten jej strážca? Baskern? zaujímalo by ma, odkiaľ dostal svoj názov. Je to tvoj výtvor, alebo to má niečo s gréckou, či inom mytologiou? (neviem si pomôcť, do takých vecí som kompletný blázon). Môj skromný odhad však je, že pre Eda hrozbu skutočne nepredstavuje...

Ja som fakt zvedavá, ako to teraz je medzi Edwardom a Bells - hlavne, keď sa minule pokúšal zabiť. Máš nám čo vysvetľovať ohľadom pravidiel tohoto sveta, any!

klobúk dole, ďakujem za zážitok a odreagovanie, toto mi bolo ako balzam na dušu, aj keď ten komentár je asi poriadne zmätený. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.08.2012 [19:51]

Rena16 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Janina
30.08.2012 [12:25]

No páni já jen valím oči Emoticon tak to je dost dobrý mazec Emoticon
těším se určo na další díl Emoticon

2. LadySadness
29.08.2012 [19:41]

klídek, Kim, bude sa vysvetľovať, veď to na konci sľúbila, ale inak Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Kim
29.08.2012 [19:35]

KimNěco bych ti sem napsala, ale jelikož jsem tak vyvedená z míry, tak se bojím, že by nic nedávalo smysl. Emoticon
Když jsem začala číst, tak jsem se na chvíli zarazila a říkala si, jestli jsem nepřeskočila nějakou kapitolu, ale číslo mě přesvědčilo, že ne.
Říkala jsem si, že Bellu asi někdo odnesl domů, ale když pak měla něco jinýho na sobě, už jsem věděla, že za tím bude něco víc, ale že to bude až takhle hodně, to jsem teda nečekala. Emoticon
Holka, ty jsi prostě génius. Obdivuju tě, že jsi dokázala něco takovýho vymyslet.
Tohle je tak tajemný a nervy drásající. Bojím se, že než se dostaneme ke konci povídky, já budu totálně holohlavá. Emoticon
Tak pokračujeme... Charlie prošel kolem Belly a neviděl ji, ona na něj volala, on ji neslyšel, on jí telefonoval, jí se ale nedovolal. Tak to už jsem tušila, že bude Bella někde jinde, trochu mě i napadlo, že bude v tom dalším světě a nejspíš jsem se i trefila. Jistá si teda nejsem...
Baskern, to je zase kdo? Nevypadá na nikoho zlýho, ale nelíbí se mi. Já prostě nemám ráda, když se kolem motá nějakej další kluk, když Bella patří Edwardovi. Emoticon
Patří mu, že jo? Docela se bojím, po té minulé kapitole, aby se to mezi nima nějak nepotento. Prosím, slib mi, že v téhle povídce bude happy end... Happy end pro Edwarda a Bellu!!! Emoticon Emoticon Emoticon
Sakra, na tohle jsem ale nechtěla zmiňovat, teda chtěla, ale ne teď ještě.
Hlavní otázka ode mě zní - jak se Bella dostala do toho světa a proč tam je? Chápu, že to má asi nějaký význam a to mě nejvíc děsí. Já se tak bojím, co bude dál, ale zároveň se i nesmírně těším. Emoticon
No a ten konec! Emoticon
Je to Edward, o tom žádná, ale co bude? Nic jí neudělá, že ne? Protože to bychom pak nebyly kamarádky, to si říkám předem. Opovaž se! Emoticon

Tak já radši končím, protože jsem napsala samý nesmysly. Any, je to skvělý, jen tak dál. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!