Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dračí bratrstvo - 16. Pohoda

20.03.2010 (11:00) • DeSs • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5047×

POHODA
(Edward)

Bella se opatrně otočila a pohled upírala do země. Byl jsem tak šťastný, že se jí nic nestalo. Neubránil jsem se úsměvu od ucha k uchu, když tam tak stála se staženým ocasem a ušima a koukala do země. Pak pohled opatrně zvedla a zadívala se mi do očí. Nechápal jsem, co to dělá.
„Mohla by ses proměnit, lásko?“ zeptal jsem se. Kývla. Sundal jsem si košili a podal jsem ji jí. Zase ji opatrně vzala do zubů. Já jsem se otočil.

„Už můžeš,“ ozval se nesmělý hlas za mnou. Na nic jsem nečekal a upíří rychlostí jsem ji běžel pevně sevřít do náruče. Ztuhla, ale pak se uvolnila a obětí mi opětovala. Držel jsem ji pevně a nenechal mezi námi ani nejmenší mezeru. Tolik jsem se o ni bál a už jsem ji nehodlal pustit. Bohužel můj plán zkazila. Odtáhla se.

Zadívala se mi do očí a její pohled mě uvěznil. Usmíval jsem se na ni a držel ji alespoň za ruce.
„Tobě to ještě pořád nevadí?“ zeptala se po chvíli ticha a pečlivě zkoumala můj výraz.
„Samozřejmě, že ne. A nikdy mi to vadit nezačne,“ ubezpečil jsem ji.
„Ani po tom, co jsem tady teď a před tebou udělala?“ ptala se zmateně.
„A co jsi udělala, zachránila jsi mi život?“ ptal jsem se nechápavě.
„Roztrhala jsem ji na kousky!“ řekla a dál sledovala můj obličej.
„A kdybys to neudělala, tak by roztrhala ona mě. Lásko, už se s tím netrap,“ zašeptal jsem.

Na to se krásně usmála, chytla mě rukama za krkem a přitáhla si blíž moje rty. Nadšeně jsem jí obmotal paže kolem pasu a začal ji vášnivě líbat. Ona mi polibky oplácela. Oba jsme zrychleně dýchali a mačkali se k sobě co nejblíže.

„Asi bychom měli jít,“ zašeptala, když jsem se rty přesunul na její krk.
„Proč?“ vzdychl jsem jí do kůže.
„Protože jsi jim tam tak nějak zmizel a nejspíš nemají ponětí, kde jsi,“ vysvětlila a odtáhla se.
„Máš pravdu,“ povzdechl jsem si. „Mimochodem, ta košile ti sluší,“ zasmál jsem se.
„No, není to můj vkus. Je trochu krátká, ale jinak se mi taky líbí,“ zasmála se se mnou.
„Tak pojď,“ chytl jsem ji za ruku a rozběhl se k domu. Ve vedení jsem ale dlouho nezůstal a brzy mě zase vláčela kus za sebou. Na to si nikdy nezvyknu…

„Co se stalo? Kde jste byli?“ zavolala na nás úlevně Esme, když jsme dobíhali pře dům.
„Myslím, že už vím, kde byli a co dělali,“ rozesmál se Emmett, jakmile nás viděl. Usoudil tak podle oblečení. Jen jsem na něj zavrčel.
„Co se stalo? Seděl jsi na pohovce a najednou jsi byl pryč, nic jsme neviděla,“ brblala Alice.
„To já za to můžu,“ sklopila oči Bella.
„Půjdeme dovnitř, ano?“ zeptala se hned Esme. Všichni jsme souhlasili a posedali si do obýváku. Jen Bella přešlapovala uprostřed.
„Tak už mluv,“ pobídl značně nervózní Bellu Carlisle.
„Málem kvůli mně zemřel Edward,“ zašeptala a zvedla hlavu. Všichni jsme na ni nechápavě koukali.
„Co to povídáš? Vždyť jsi mi zachránila život,“ řekl jsem překvapeně a trochu naštvaně.
„Ale nemusela bych to dělat, kdybych tě tak neohrozila,“ vyjekla. Vyskočil jsem na nohy a pevně ji objal.
„Ty za nic nemůžeš. Nic se nestalo, zachránila jsi mě,“ šeptal jsem jí do vlasů.

„Řekne nám tady někdo, co se děje?“ ptal se už vykolejeně Jasper.
„Byla jsem hledat Biancu, abych ji zabila a měla od ní klid. Jenže jsem ji nikde nemohla najít, tak jsme se chvilku zastavila uprostřed oceánu, vlastně ani nevím kde, abych si promyslela, kde je. A pak mi došlo, že když já jsem pryč, ona může být tady. A byla to pravda, našla jsem ji, když se snažila zabít Edwarda. A pak jsem ji tak trošku v návalu vzteku rozcupovala,“ povzdechla si.
„A co tvoje schopnosti? Proč si je nevyužila?“ zeptal se Ben.
„Já jsem chtěla, aby trpěla. Chtěla jsem ji roztrhat,“ povzdychla si nešťastně. „Ani nevíš, jak se za to stydím,“ svěsila hlavu.
„Ale to přece nemusíš,“ objal jsem ji pevněji.
„Vždyť jsi kvůli mně málem umřel, to bych nepřežila,“ kroutila zděšeně hlavou.
„Ale žiju. No tak, přestaň s tím obviňováním, není to tvá chyba. Teď už je všechno v pořádku. Necháme to být, ano?“ zašeptal jsem jí do ucha.
„Edward má pravdu Bello, teď už máme pokoj,“ přidal se Jazz.
„Dobře,“ přikývla Bella.

„Tak a teď pojď se mnou. Nemůžeš se tady producírovat jen v té košili,“ zamračila se nani Alice a už ji táhla nahoru. Jen jsem se nad tím ušklíbl, chudák Bells. Však já ji brzy přijdu zachránit.
„Chudák Bella,“ řekl Ben zkroušeně.
„Ona miluje košile,“ dodal Bryan a pak se oba rozesmáli.
„Mlčte!“ ozvala se z druhého patra. Na to ti dva znovu vybouchli smíchy.
„Ona tak pořád chodí doma,“ začal se znovu řehnit Bryan.
„Někdy i bez spodního prádla,“ dodal Ben.
„Dnes jste bez večeře!“ ozvalo se shora. Kluci se jen smutně koukli na Esme.

„Nebojte, něco vám uvařím. Nenechám vás trpět hlady,“ usmála se na ně. Ben s Bryanem na sebe mrkli a plácli si.
„Ještě dnes letíte k tátovi, copak jste zapomněli? A rovnou mu řekněte, že jsem v pořádku, jestli narazil na tu spoušť,“ zavolala Bella, teď už ze schodů.
„Nechtěla se jít ani vykoupit,“ zamračila se za ní Alice.
„Vždyť jsem říkala, že jsem se cestou vykoupala v oceánu,“ zakroutila Bella nechápavě hlavou. Na to jsme zase všichni propukli v hrozný smích.

„Tak my letíme,“ oznámili kluci, když jsme se uklidnili. Jen jsme přikývli a já si přitáhl Bellu v blankytně modrých šatech na klín. Zapnuli jsme televizi a s Emmettem sledovali baseballový zápas. Já tedy spíš Bellu…

◄   ▲   ►

Autor: DeSs (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dračí bratrstvo - 16. Pohoda: