Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dobytí ráje - 7

12.12.2011 (18:30) • NancyWhite • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1275×

Bylo trochu hloupé se ptát. Jareda znám odmalička, ale vypadal nějak… jinak. Měl tričko s krátkým rukávem a bundu jen tak přehozenou přes rameno. V takovém počasí? To není normální.

„Je,“ přikývl Jacob, ale vůbec se netvářil, že ho rád vidí. A hned jsem věděla proč – kousek za Jaredem totiž stál Sam a mluvil s jejich třídní učitelkou. To mě ale moc nezajímalo, protože zpoza Jaredova ramena vykukovala Abigail. Dívala se přímo na mě, oči se jí leskly slzami, které jen silou vůle držela za víčky, a tvářila se – já nevím – provinile? Udělala jsem bezděčný půlkrok, jako bych se k ní chtěla rozběhnout, ale přešlo mě to během vteřiny, kdy se k ní Jared sklonil, něco jí řekl, a pak spolu se Samem odcházel. Zůstala tam stát jenom Aby, ale nebyla to ta samá, ke které jsem chtěla jít. Byla to úplně jiná Aby, která měla v očích tvrdý výraz a chladně se ode mě odvrátila. Jenom napuchlé váčky pod očima svědčily o tom, že jsem neměla halucinace a že skutečně plakala. Proč ale?

„Summer,“ řekl Jacob, který už stál pár metrů blíž škole než já, „přijdeš pozdě…“

Musela jsem zatřepat hlavou, abych se zbavila všech těch poletujících myšlenek. Jared, Sam, Aby… Popravdě, měla jsem sto chutí nechat to všechno plavat. Lidi se prostě mění, ne? Jenže tady bylo těch změn až moc. Ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem si toho nevšímat. Doufala jsem, že odpoledne přijdu na jiné myšlenky, když konečně uvidím Bellu. Jasně, že jsem věděla, že pořád není v pořádku, ale v našem výletu jsem viděla drobnou naději, že by se to s ní mohlo alespoň trošku pohnout k lepšímu. Jenomže…

„To je Chevy!“ vřískla jsem najednou tak hlasitě, že Jacobovi vypadl z ruky šroubovák. Vyrazila jsem z garáže jako raketa ani jsem za sebou nezavřela dveře. Jake zareagoval s malým zpožděním. Vyskočil na nohy a chtěl vyběhnout za mnou, ale ve dveřích garáže se zastavil. Vedly ho k tomu dvě věci – za prvé jsem stála jen dva kroky před nimi a za druhé to byl Bellin prázdný výraz. Nemělo cenu chodit blíž… Sklesle Belle zamával, a pak zmizel zase v garáži, odkud se ozvalo pár nepěkných zvuků padajících součástek. Silou vůle jsem potlačila smutný obličej, napřímila ramena a vyšla Belle naproti.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji s co nejpřesvědčivějším úsměvem, který se snažila napodobit, ale nedařilo se jí to.

„Ahoj,“ odpověděla. Mělo to asi znít vesele, ale popravdě… Nic moc.

„Jenom si zajdu pro bundu…“ Ani jsem nečekala na odpověď, rozběhla jsem se k domu, s nesrozumitelným „to je Bella“ jsem proletěla kuchyní do pokoje, popadla bundu, tašku přes rameno a rozmazané šmouze, která by za pomalejší chůze měla tvar mého otce, jsem zamávala na rozloučenou.

„Na co vlastně jdeme?“ pokusila jsem se cestou navázat rozhovor. Zpočátku to vypadalo, že se nedočkám ničeho jiného než napůl nepřítomného a napůl zamračeného obličeje… Když už jsem se tak nějak smířila s tím, že odpověď nedostanu, Bella pomalu promluvila.

„Ehm, já… Vlastně pořádně nevím. Film jsem vybírala s Jessicou.“ Na chvíli bylo zase ticho. „Summer, promiň, myslím, že je to nějaký horor,“ vyhrkla najednou. Bylo to skvělé, vidět nějaké emoce, když jenom na čtyři vteřiny.

„Horor? No to je paráda!“

„Vážně?“

„No jasně!“ zajásala jsem znova. Horory mám strašně ráda, protože se u nich vždycky hodně nasměju. V tom jsme s Jacobem za jedno. „Jenom mě budeš muset propašovat dovnitř,“ řekla jsem vesele, ale i trochu zamyšleně.

„Jasně…“ Tím byla naše konverzace patrně u konce. Jindy se mě ptala na školu, na Jacoba a na všechno ostatní, ale teď bylo něco v nepořádku a bylo to znát. Když jsme dorazily do Port Angeles, čekala tam na nás již zmíněná Jessica – teda, ona spíš čekala Bellu. Po jednoduchém představování jsme společně vešly do kina. Holky šly pro lístky a já dostala za úkol stát bokem, aby nebyl problém s přístupností filmu. Ta Jessica byla nehorázně ukecaná, no fakt!

„Takže jsem nakonec tím testem prošla jen tak tak, ale stálo to za to, protože Mike…“ slyšela jsem z fronty u pokladen její brebentění.

„Doufám, že nebude problém tě dostat dovnitř,“ prohodila Bella a žvanilka se toho hned chytla.

„Ale prosím tě! Se mnou to žádný problém nebude. Nedávno jsem se seznámila s klukem, co tu promítá – je to bratranec od Candice Jamesové, co je u nás v týmu nová rozehrávačka…“ Pusa jí jela jako na baterie. Do sálu jsem se naštěstí dostala i bez jejích pofiderních známostí – uvaděčka nevypadala, že by ji zajímal můj věk… Vlastně nevypadala, že by ji zajímalo cokoliv kromě jejích vlastních nehtů. Jessica naštěstí zmlkla hned u úvodních titulků. Film začínal docela hezky. Ona miluje jeho, on miluje ji, ale nakonec budou ze všech zombie. Paráda.

„Myslela jsem, že jdeme na ty oživlé mrtvoly,“ slyšela jsem Bellu.

„To jsou ty oživlé mrtvoly.“

„Tak proč ještě nikoho nežerou?“ zeptala se Bella zoufale a evidentně se vyhýbala pohledu na líbající se hlavní postavy. S pobavením jsem sledovala Jessičin pohled, jak nejspíš usilovně přemítala, jestli Bella není vrah nebo psychopat.

„Jsem si jistá, že to teprve přijde,“ zašeptala odpověď a raději své vykulené oči otočila zpátky na promítací plátno. Neuběhly ani dvě minuty, když Bella prohlásila: „Jdu na popcorn, chcete taky?“

„Ne, dík,“ řekla Jessica a dál zaujatě sledovala film. Já jenom zavrtěla hlavou, protože se za námi ozvalo káravé zasyčení.

Jak dlouho může někomu trvat, než koupí popcorn? Já bych byla zpátky za tři minuty… Během těch tří minut se objevila první obluda, která postupně okusovala zbytek městské populace, a tím vytvářela další a další příšery. Normálně bych čas tolik nesledovala, ale Bella mi dělala starosti. Raději jsem se po pěti minutách taky zvedla a co nejrychleji, abych neclonila ostatním, jsem vyšla ze sálu. Bella postávala u stánku a tvářila se, jako že si velice zaujatě prohlíží nabídku a neví, co si má vybrat. Jenže ve skutečnosti prostě jenom stála, pořád dokola četla ceduli a každou chvilku koukla na hodinky.

„Bells?“ oslovila jsem ji, než jsem k ní došla. Moc jsem se chtěla zeptat, co se děje, ale zvolila jsem mírnější taktiku. „Máš dilema?“ zasmála jsem se a koukla na ceduli.

„Cože? Eh, jo. Sladký, slaný? Který máš radši? A nedáme si colu?“ Další letmý – a zoufalý -  pohled na hodinky…

„Já popcorn moc nemusím, ale colu si dám ráda,“ usmála jsem se a při tom jsem koukala do vitrínky s čokoládovými tyčinkami. Bylo mi jasné, proč tam postávala. A moje domněnka se mi jen potvrdila, když se ze sálu ozvalo hysterické ječení a řev zombií. Bella se při tom zvuku trochu uvolnila a úlevně si oddychla.

„Všechno jste zmeškaly, teď už jsou oživlé mrtvoly skoro ze všech,“ zašeptala Jessica vyčítavě.

„Dlouhá fronta,“ pokrčila Bella rameny a já se jenom uchechtla.

Popravdě, film nebyl nic převratného, ale docela jsem se pobavila některými přehnanými efekty. Film už byl skoro u konce, když se Bella zase zvedla.

„Kam jdeš? Vždyť zbývají jen asi dvě minuty,“ zasyčela Jessica. Na plátně zrovna utíkala poslední přeživší před hladovou mrtvolou.

Bella popadla prázdný kelímek od coly, zatřásla s ním Jessice před nosem a řekla: „Musím se napít.“ Fajn, ten odpor k romantice jsem pochopila, ale tenhle odchod mi moc smysl nedával.

„Byl to ten nejděsivější horor, jaký jsem kdy viděla. Vsadím se…“ Nějak jsem neměla potřebu zaznamenávat každé slovo z Jessičiných neustálých monologů. Protože jsem v Port Angeles mockrát nebyla, neměla jsem jak přispět k volbě restaurace, kde se najíme… Popravdě, ani Bella se moc neangažovala.

„Škoda, že ho zabili… Byl fakt k sežrání!“ horovala žvanilka nad hlavním hrdinou a v tom jsem jí musela dát za pravdu.

„To jo… Možná ho do takového filmu bylo škoda…“

„To rozhodně,“ přikyvovala a začala vyjmenovávat všechna možná vychvalovací slova. Bella prostě jenom koukala do země a nejspíš nás ani neposlouchala. Jessica najednou ztichla a trochu zrychlila krok. Že by měla strach ze tmy? V zápětí mi došlo, že to tak není. Šly jsme neosvětlenou ulicí a asi to nebyla zrovna nejbezpečnější část města. Všimla jsem si pár divných chlápků přes ulici. A nebyla jsem jediná.

„Bello?!“

Snad jsem to moc nezvrtala a povedlo se mi navázat tam, kde BumbleBee skončila. Co vy na to?

6. kapitola (BB) xxx 8. kapitola

Autor: NancyWhite (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Dobytí ráje - 7: