Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La Push 3. kapitola

BD2


Dáreček z La Push 3. kapitolaEdward s Jasperem se snaží zastavit Emmetta, který se jak krvelačný buldozer valí přímo na chechtajícího Blacka. Nakonec jeho bídnou dušičku zachrání děkan ,který zavolá jeho poručníkovi. Cullenovi jdou málem do kolen, když o chvíli dorazí auto a z něj se vyřítí Bella, před jejímž pohledem se dá Black téměř na útěk.

 

3. kapitola

 

(pohled Edwarda)

 

Šel jsem s Alicí a Jasperem na parkoviště, doufal jsem, že ještě zastihneme Emmetta a Rosalii. Potřeboval jsem se všemi mluvit o Blackovi. Sice jsem už alespoň věděl odkud toho o nás tolik ví, ale to moc neměnilo.

Hned jak jsem zaslechl Emmettovi myšlenky došlo mi, že jsme v háji. Emmett byl naprosto nepříčetný. Bez dalšího zaváhání jsem vyrazil a Jasper mi byl v patách. Oba jsme hodily poctivého placáka přímo na jeho záda.

Se zaduněním jsme v jednom klubku sletěli na zem. Snažili jsme se ho zadržet všemi prostředky, ale i Jasperova schopnost nám byla k ničemu. Emmett s námi na zádech se nezadržitelně plazil k Blackovi, který se řehtal smíchy a bušil pěstičkami do kapoty nějakého auta.

Ještě mu pořád nedocházelo, že jestli se k němu Emmett dostane, bude mít škola dostatek červené na přechody v celém areálu univerzity. Zapřel jsem se patama o asfalt na parkovišti.

„Je to jenom škodolibý spratek, nezapomeň Emmette,“

Ozval se mi za zády Rosaliin hlas plný zadostiučinění. Emmett zařadil dvojku a pod mýma nohama se v asfaltu vytvořily dvě táhlé rýhy.

Bezmocně jsme na něm vyseli a házeli na sebe s Jasperem bezmocné pohledy. Pomoc přišla odkud bych ji nečekal.

„Cullene!“ zahřměl přes celé parkoviště autoritativní hlas.

Všichni jsme se stočili tím směrem a sledovali děkana, jak podrážděně míří přímo k nám.

„Můžete mi vysvětlit co se tu děje?!“

Shlížel na náš chumel a téměř si podupával nohou netrpělivostí, když mu nikdo neodpovídal.

S Jasperem jsme se zvedli a vytáhli také Emmetta, který vypadal jako dítě ztracené v obchoďáku. Děkan byl opravdu vytočený, neměl rád takové výstupy na školní půdě. Promýšlel jsem si co mu říct, když se ozval nový výbuch smíchu.

Všichni čtyři jsme se otočili. To už Emmett nevydržel. S rukou ukazující na Blacka začal skuhrat.

„On ublížil mému broučkovi.“

Děkan se vyděšeně otočil k Rosalii stojící opodál. Ta se zatvářila jako bůh pomsty a naštvaně jeho pohled nasměrovala k Emmettovu jeapu. Urvaný nárazník a řetěz mluvily za vše.

„Blacku!“ zahřměl děkan až jsme všichni nadskočili.

Dotyčný si utřel slzy od smíchu a pohlédl k nám.

„Za mnou!“ zavelel děkan a Black ho s cukajícími koutky poslechl. „A vy, vy tu na mě počkejte,“ kývl ještě na nás.

Emmett se vrhl ke svému broučkovi a začal ho hladit a utěšovat. K tomu broučkovi na čtyřech kolech, dvounohý ho sledoval s naštvaným pohledem a podupával si zbytky bot o zem.

Emmett měl jediné štěstí, že Rose taky zbožňovala auta, jinak by jeho jeapu asi ze žárlivosti přiškrtila vstřikovací hadičky, vrhla se s nožem na potahy a upálila ho s běžícím motorem.

 

Trvalo to snad jen patnáct minut a Děkan i Black byli zpátky. S uspokojením jsem sledoval skleslý výraz toho malého vyšinutého hajzlíka. Jeho pohled se však nestáčel k děkanovi, ale ke vjezdu na parkoviště.

„Tady pan Black ještě neměl osmnáct, takže náhradu škody budeme muset projednat s osobou, která ho má na starosti.“

Bylo mi jasné jak by vypadala náhrada škody, kdyby se nám dostal do rukou. Každému z nás, kousek po kousku. Málokdy jsem si tak užíval své schopnosti jako nyní. Mimo své vlastní nápady mi prolétávaly vražedné představy s Blackem v hlavní roli od čtyř dalších osob.

Můj balzám na nervy přerušilo až zaskřípění brzd u vjezdu na parkoviště. Přímo k nám se řítilo terénní auto, které se zastavilo až kousek před námi.

Skvělý, teď nebudeme mít na krku pouze tohodle spratka, ale i jeho papínka.

Dveře se otevřely a místo dvou mužských nohou se pode dveřmi objevily dvě drobné nožky, které se však k takhle velkému autu rozhodně nehodily.

Teď by mě Black mohl klidně mlátit tím nárazníkem po hlavě a já bych se u toho ještě usmíval. Dveře auta se s prásknutím zavřely a přede mnou stál můj anděl. Stejně jako zbytek rodiny jsme nevěřícně zíraly na Bellu. Moji Bellinku, která vypadala stejně krásně jako před lety. Její něžná tvář a jemný hlas...

„Nikolasi Ephraime Blacku, ty idiote, co jsi zas provedl!“

Při tom zařvání jsme znovu poskočili, nejvíce však oslovený. Pomalu začal couvat kolem děkana.

„O to se ani nepokoušej,“ zastavila ho pohledem a teprve pak přelétla pohledem nás až k Emmettovi, který na ni stejně jako my vytřeštěně zíral a stále ještě objímal kapotu svého broučka.

S povzdechem prošla kolem něj a sundala z nárazníku řetěz. V mžiku už nárazník zarachotil na korbě jeapu a od kapoty se při tom zvuku ozvalo bezmocné hýknutí.

Nikdo z nás se zatím nedokázal vzpamatovat, stále jsme ji jen nevěřícně sledovali. Vykročila tedy za jediným kdo si zachoval zdravý rozum a klid.

„Tu škodu napravíme a do té doby si můžou půjčit moje auto,“ promluvila k děkanovi, který na to spokojeně kývl. Věc tím byla pro něj vyřízená a s trochu i lítostivým pohledem přejel po Blackovi, pak se otočil k odchodu.

Sledoval jsem překvapeně, jak Bella bleskově využila uvolněné trasy a během okamžiku už držela Blacka za ucho jako kdyby to byl pětiletý kluk a táhla ho za sebou přímo k jeapu. Byl o pěkný kus vyšší tak za ní klusal v mírném předklonu a evidentně odříkával nějakou modlitbičku.

Nebít to tak šílená situace, svíjel bych se při tom pohledu na zemi. Takhle bylo však mým největším výkonem udržet spodní čelist u té horní.

Bella ho strčila na sedadlo spolujezdce a bouchla za ním dveřmi. Přes celé parkoviště se ozvalo táhlé zavití. Black s bolestivou grimasou třepal skřípnutými prsty.

„Než se vdáš tak se ti to zahojí,“ donesl se k nám Bellino ledové uklidnění.

Obešla auto zepředu, kde odlepila jednu a pak i druhou Emmettovu paži z kapoty.

„Klídek, zítra budeš mít svého miláška zpátky.“

S těmito slovy vyskočila na místo řidiče a během pár vteřin smykem vyjela z parkoviště. Emmett se stále rozpaženýma rukama bezhlesně natáhl ruku za svým broučkem a pak se vrhl k Rosalii, která stejně jako my stále nehybně zírala směrem, kde Bella zmizela.

 

 

<<  2. kapitola  4. kapitola >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La Push 3. kapitola:

 1
1. Ceola
20.12.2012 [13:58]

Super!! Chudák! Ty prsty fakt musí bolet! :P Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!