Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Dáreček z La push 1. kapitola

2.Ranya-Epilog

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Dáreček z La push 1. kapitolaCullenovi právě nastoupili na novou školu. Nestačí se však ani vzpamatovat a narazí na kluka, na kterém je něco zvláštního a evidentně se snaží od nich schytat to pěstí do svého potutelného výrazu.

11.11.2009 (11:00) • Texie • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8086×

1. kapitola

 

(pohled Edwarda)

 

Vyskákali jsme z aut a kolem nás se ozvalo klasické povzdechy a hlavou mi prolétávaly myšlenky jako už tolikrát předtím.

Jak jsme krásní a neodolatelní.

Pár holek by pro Rosaliinu hřívu vraždilo, některé zklamaně zahýkaly, když viděli jak Emmett a Jasper už objímají své holky a pak se jejich pohled stočil ke mě. Nastalo klasické upravování vlasů, vytahování sukní výše a stahování výstřihů dolů.

Měl jsem toho plné zuby

Přestával jsem je už vnímat. Stále to samé dokola. Otráveně jsem prošel kolem Alice s Jasperem a vydal se do přijímací kanceláře. Ostatní se vydali za mnou.

Byli šťastní, že jsem se rozhodl opět začít žít. Předchozích pětadvacet let jsem byl jen zalezlý v svém pokoji nebo rovnou utekl pryč. Nedokázal jsem se smířit, že už nikdy neuvidím svou Bellu. Neuvidím, nedotknu, nepolíbím... Bylo to však mé rozhodnutí. Dal jsem jí to nejcennější co jsem mohl. Normální život.

Zatřásl jsem hlavou, abych tyhle myšlenky zatlačil trochu do pozadí. Slyšel jsem jak Jasper okamžitě mou ponurou náladu vycítil a začal si dělat starosti. Celá rodina se mi to snažila ulehčit jak to jen šlo. Právě k vůli nim jsem se rozhodl zkusit opět chodit do školy. Vybrali Yale. Opravdu kvalitní univerzita se širokým výběrem předmětů. Doufali, že se tu líp něčím zaměstnám.

 

Liboval jsem si v anonymitě těchto velkých škol, lépe jsme se tu ztratili. Tedy pokud vůbec něco takového šlo. Míjeli jsme skupinky studentů. kteří se za námi zvědavě otáčeli.

Před přednáškovým sálem jsem se oddělil od zbytku rodiny a vešel dovnitř. Moc společných hodin jsme neměli. Sedl jsem si dozadu. Mohl jsem se tak nenápadně vyhnout další nežádoucí pozornosti. Přesto se po mě co chvíli otočila nějaká dívka.

Náhle jsem se střetl s přimhouřenýma očima. Zmateně si mě prohlížely. Patřily sotva osmnáctiletému klukovi. V jeho tváři však bylo cosi známé, že jsem na ni zíral, ale stále mi to unikalo. Po chvíli se pobaveně usmál. Jako by ho pobavil můj zmatený výraz. Otočil se zpátky k přednášejícímu.

Stále jsem na něj zíral. Nejen, že jsem si stále nemohl vzpomenout koho mi připomíná (a to bylo při mé kapacitě paměti opravdu nezvyklé), ale nemohl jsem mu číst ani myšlenky. Tohle se mi stalo jen jednou v životě. Před pětadvaceti lety. Jediná Bella byla zcela imunní mému daru.

 

Zvědavě jsem ho pozoroval po přednášce. Byl jako tajenka, která mi nedávala klid. Ztratil se mi v davu chvíli předtím, než mě dohnali Alice, Jasper, Emmett a Rosalie.

„Kam ses vydal? Myslel jsem, že jsem měli jít společně na oběd.“ ozval se ukřivděně Emmett.

„Doufám že ses z toho nechtěl ulít a právě když mají dnes buchtičky s krémem,“ objevil se mu v tváři mlsný pohled.

Ostatní ho probodli nechápavý a zároveň znechuceným pohledem při představě té nechutné šlichty. Na rozdíl ode mě nevěděli, že Emmett místo toho blivajzu myslí na včerejšího medvěda. Kdy probůh dospěje. Zatoužil jsem marně.

Poslušně jsem se k nim ale připojil v cestě do jídelny zinscenovat představení pro naše početné obecenstvo. Bylo nám jasné, že hned první den musíme předstírat všichni a tak se naše pětice postavila poslušně do řady.

Za pultem stála asi čtyřicetiletá kuchařka s mastnými vlasy svázanými do drdolu. S užaslým pohledem nemohla od Jaspera spustit pohled, nic nedbajíc vražedného pohledu Alice vedle něj.

S očima přišpendlenýma na něj nabrala nějakou divnou hmotu a snažila se s ním strefit na talíř na jeho tácu. Hmota se rozplácla kam měla, ale s čvachtnutím jí kus vystříkl přímo na Jasperovo triko.

Jasper vytřeštěně zíral na ten hnus stékající mu po triku a já viděl jak ještě více bledne. Alice od něj okamžitě odskočila tvoříc mu tak cestu a Jasper se vyřítil ven.

Jestli je ještě něco horšího než do sebe ládovat něco chutnajícího jako jetý bláto, tak ládovat do sebe jetý bláto a sledovat při tom myšlenky někoho, kdo se snaží vyzvracet i loňský oběd.

Jasper posílal kuchařku i s tím sajrajtem do pozadí sibiřského medvěda a nadával si, že se tak v noci přežral. Chtěl mít jistotu, že se na nikoho nevrhne a nakonec vrhl on sám.

Konečně ze sebe všechno dostal a s mírně nazelenalým obličejem dosedl vedle Alice. Lítostivě se na něj podívala. Naklonila se k němu aby ho mohla políbit na tvář, když se prudce odtáhl.

„Teď jsem zvracel a z tebe ten sajrajt ještě táhne.“

Emmett se rozchechtal až mu kousek pizzy, kterou otráveně žmoulal v puse, málem vyletěl zpět na talíř. Alice je oba dva probodla vzteklým pohledem.

Protočil jsem zoufale oči. Pohled mi při tom padl na toho divného kluka z přednášky. Seděl kus od nás a pobaveně nás sledoval. Okamžitě zaregistroval, že mu pohled někdo opětuje. Vykouzlil zlomyslný úsměv na tváři a s požitkářsky přivřenýma očima se zahryzl do své bagety.

Ukousl si pořádný kus až mu zůstal kus salátu čouhat z pusy. S výrazem křečka ve skladišti mě stále sledoval, dokud do sebe nenacpal poslední kousek a s lítostí nepohlédl na prázdný obal. Teprve pak se ode mě odvrátil a s naprosto spokojeným výrazem při odchodu z jídelny hodil obal do koše.

Nemohl jsem si pomoct, ale zíral jsem na něj jako idiot.

Emmett sedící naproti mě si mého pohledu všiml. Otočil se po jeho směru a sledoval odcházejícího kluka.

Že by náš Edík...

Zbytek myšlenky nestihl ani dokončit. Prudce jsem ho nabral pod stolem do holeně. Ukřivděně se na mě podíval. Ostatní si taky všimli, že se něco děje a začali těkat pohledem mezi mnou, Emmettem a tím frajerem co právě vycházel ze dveří.

„Je na něm něco divnýho,“ zamumlal jsem.

„Jak to myslíš?“ zeptal se mě Jasper.

„Nedokážu mu číst myšlenky a jako bych ho odněkud znal.“

Ostatním se to nelíbilo stejně jako mě.

 

 

 

(pohled Emmetta)

 

Mám v puse medvěda, mého chlupatého slaďoučkého medvídka. Zkoušel jsem se marně přemlouvat své chuťové buňky, zatím co jsem v puse měl ten hnus. Blééé. Mé soustředění však přerušil Jasper.

„Teď jsem zvracel a z tebe ten sajrajt ještě táhne.“

Nedokázal jsem si pomoct, ale ten Alicin výraz stál za to. Vyprskl jsem smíchy. Vztekle ho probodávala pohledem a mezi prsty nepřítomně přejížděla po hrotech vidličky. Jemně to skřípalo a z vidličky se začala stávat krvelačná zbraň. Jen ji do někoho zabodnout. Třeba do některé z těch šílených kuchařek.

Uhnul jsem pohledem od zbytku pizzy na talíři a zahlédl Edwardův vykulený výraz. Pozoroval nějakýho týpka, co právě spokojeně mířil ke dveřím z jídelny.

Nedokázal z něj spustit pohled. Že by náš Edík...

Auuuu! Do holeně mě bolestivě nakopla jeho noha. Prudce jsem sebou škubl, což upoutalo pozornost ostatních. Těkali pohledem mezi námi třemi.

„Je na něm něco divnýho,“ zamumlal Edward ještě s pohledem upřeným na dovírající se dveře.

„Jak to myslíš?“ zamračil se Jasper. No jo furt ve střehu.

„Nedokážu mu číst myšlenky a jako bych ho odněkud znal.“

No mě se rozhodně nezdálo, že už bych ho někdy viděl, ale taky mi na něm něco vadilo.

 

Díky bohu ani oběd netrvá věčně a naše obecenstvo konečně začalo ubývat. S ulehčením jsem tác se zbytky odnesl a zamířil na svou další hodinu. Zbytek rodiny se taky rozprchl podle svého rozvrhu.

S nadějným očekáváním jsem dorazil do tělocvičny.

Musel jsem se sice krotit, abych při kopané neudělal z balónu placku, ale bezva jsem si to užil. Náš tým vyhrál dvacet nula. Jen trenér mě občas prudil, když jsem si jen tak běhal s míčem po hřišti, protože nikdo ze soupeřů a ani ze spoluhráčů se neodvážil sebrat mi balón.

Spokojeně jsem zamířil s ostatními do sprch. Stydlivost mě nikdy nepostihla. Potutelně jsem se zubil, když ty chcíplinky s vykulenými pohledy sledovali mé svaly. Sebevědomě jsem vešel do sprch nesouc si ručník přes rameno, když se za mnou ozval něčí hlas.

„Hej Cullene, taky bys mohl někdy vylízt na sluníčko opálit si tu bílou zadnici.“

Nejprve jsem myslel, že jsem se přeslech, ale při pohledu do škodolibé tváře toho týpka z jídelny jsem to zavrhl. Frajersky se opíral ramenem o skříňku.

To nemůžeš Emmíku.

Přemlouval jsem se.

Carlisle by byl naštvaný a Rosalie by ti zakroutila krkem.

Borec si mě ještě chvíli prohlížel a po chvíli ticha se otočil a odkráčel.

Ten borec se mi začínal líbit stále míň a míň. Především to, že stále ještě chodil po svých.

 

<< Prolog        2. kapitola >>

 

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dáreček z La push 1. kapitola:

 1
1. Ceola
20.12.2012 [13:47]

:D Super...prej opálit si tu bílou zadnici :P Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře