Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! - 5. kapitola

Cullenovy po bitvě


Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! - 5. kapitola5. kapitola je tu. Pokračujeme Demetriho pohledem. Nic nového se tu zatím nedozvíte, ale příští kapitolku věnuje nějaké té akci a Belle. Snad se bude líbit. Příjemné čtení ;) + zanechte prosím nějaký ten komentík, vždy potěší.

„Nádherně voníš. A já mám žízeň,” řekl jsem jí. Vypadala zaskočeně mým úžasným hlasem. Co čekala? Že budu koktat jako malý dítě nebo starej páprda, když se k němu nakloní prodavačka s obrovských výstřihem? Pche. Tos uhodla.

Chvíli to vypadalo, že nic neřekne, ale už se nadechovala. Tak jsem zvědavej, co z tebe vyleze, rošťo.

„Promiň, nejsem na špinavej blond.” Promiň, nejsem na špinavej blond?! Ne, tak to ne. To jsem opravdu nečekal.

5. kapitola

 

Demetri

Byl jsem totálně zaskočený. Jak že není na špinavej blond? Copak se jí nelíbím? My, upíři, se máme líbit všem. Tak to ne teda, holčičko. Čekáš snad, že si kvůli tobě podřežu žíly? Ale jedno se musí nechat. Ta holka ví, co v danou chvíli říct a tím každého vykolejit.

Celá zrudla.

Musel jsem se smát. Takže se jí přece jenom líbím.

Všichni koukali jako kryplové. Měl jsem chuť na ně zařvat, ať čumí na svou mámu. Udržel jsem se. Přece je nevystraším, svačinka by se dala na útěk a mě je chytat opravdu nebaví. Což mi připomíná jednu příhodu s Emmettem Cullenem.

Asi tak před 30 lety jsem musel do Forks za Carlislem, což je Arův dobrý přítel. No jo no. Aro se sice tváří jako boss, ale je to uvnitř srábek, který se všeho bojí a mimo jiné, jeho močový měchýř je dávno dead, ale přitom furt pracuje, takže Aro je furt na hajzlíku a čte noviny.

No tak zpátky k Emmettovi. Byl jsem sám jenom s Felixem. Šli jsme takovým houštím a najednou slyšíme, jak řve mně jeden povědomí hlas. Emmettův hlas. Myslel jsem, že je v průseru, ale ten býčí dobytek se tam pral s medvědem a přitom na něj řval svůdná slovíčka typu Pojď ke mně, lásko mých snů. Pojď a zakousni se tak, jak žádná jiná před tebou. Jen nic neříkej Rosince. Ty moje chlupatá a baculinkatá prdelko. To jsem já, já jsem tvůj velký a silný čumáček. Mucky, mucky, mucky.

Jo, jo. Nikdy na to nezapomenu. Když totiž Emm zpozoroval, že jsme tam a smějeme se jak dva zfetovaný magoři, dostal zásek.

Nevím, jestli se mi to jen nezdálo, ale on snad zrudl a pak řekl: „Co vy dva tady děláte, teploušové?” Měl jsem sto chutí mu ukázat teplouše na tom jeho přihřátém méďovi.

„No, přišli jsme se podívat, jestli jsme správně na srazu gayů,” povídám mu.

Emmett se začal smát tím jeho hurónským smíchem a odpověděl: „Že tě koušou ryby, Deme? Edík už čeká u sebe v pokoji. Ale nejdřív si dej se mnou něco k snědku.” Nešlo se tomu nesmát. Přerušil nás Felix s tím, ať Emm předá vzkaz Carlisleovi a my půjdeme. Emmett souhlasil a každý jsme šli svou cestou. Emmett je prostě maník a má šílený štěstí, že má tu kočku Rosalii, i když jsem slyšel, že má pěkně nagelovaný drápky.

Jak jsem na to vzpomínal a smál se, musel jsem vypadat jako totální dement. Přistoupil ke mně Felix a zašeptal mi do ucha tak potichu, aby to ta rošťa neslyšela.

„Co to tady vyvádíš? Heidi je na cestě s klíčem. Zasuň ptáčka ohniváčka. Začíná se hodovat.” Přikývl jsem. Nenápadně jsem se podíval na svůj rozkrok. Díky Bohu v pohodě. Nechal jsem ji tam stát. Vypadala zklamaně?

„Tak, dámy a pánové, jste připraveni zažít něco, co vám změní nebo dokonce ukončí váš doposud bídný život?” zeptala se Heidi s přesladkým úsměvem na rtech. „Prosím, račte vstoupit,” pronesla s hladovým tónem v hlase. Všichni se vydali vstříc konci svých životů.

My jsme šli za nimi. Skupinka se zastavila před Arem a s.r.o. a čekala, co se bude dít dál zajímavého.

Nemohl jsem se zbavit myšlenek na tu brunetku. Krásně voněla, to ano. Mohl bych ji teď klidně najít i poslepu, a ani bych tomu nepotřeboval svoje stopařské schopnosti.

„Vítejte mí mladí přátelé. Jmenuji se Aro a jsem velmi rád, že jste nás navštívili. Rádi se vám za to odměníme,” ujmul se slova Aro. „Ach, jak já mám rád šťastné konce,” dopověděl. Chtěl nám dát povel k útoku, ale z davu vystoupil do černa oblečený chlapík, řekl bych metalista. Metal mám rád. Chlapík má dobrý vkus, to se musí nechat.

„Tak to je ultra brutál death metal, bejku. Kde máš vinný sklep?” zaperlil týpek. Začal jsem se smát, až jsem se za břicho popadal. Vím, je to divný, když to nemám za potřebí, ale zvyk je zvyk. Aro a s.r.o. se jen nechápavě dívali. Jak jinak, vždyť jsou tak starí, že chodili do školy snad ještě s dinosaury. Jak asi chutná dinosauří krev? A hlavně ta krev u Brontosaura, má přece krk 5x delší než žirafa. To se pak musím Ara zeptat.

Všechno v sále utichlo. Všichni se přestali smát, ale šlo vidět, jak jim cukají koutky. Díky své paměti jsem si tu situaci přehrál ještě jednou a chytl jsem zase výtlem. Ten jsem prostě zastavit nemohl. Smál jsem se jako jediný, dokud se ke mně nepřidala ta brunetka. Smáli jsme se tam jako dva puberťáci, kteří si poprvé šňupli trávu.

„Ach, to mládí, pamatuji si na sebe. Byl jsem mladý, krásný a vtipný. Holky žraly moji babetu," začal se nám zpovídat Aro. Poslouchal jsem 100 monkeys a nějaký ementál, nebo co, mi byl u…" začal zase Aro, ale přerušil ho zase ten týpek.

„Jóóóó! Metal, kurva,“ zakřičel zas metalista.

„Co zas, Motherfucker, mi do toho skáčeš?!“ rozzuřil se Aro.

„Metal,“ zašeptal a pak vykřikl: „Aro, můj mladý, krásný a vtipný brachu s babetou, půjčíš mi ji, vole?“ Tak to ne. Představa Ara jako krásného a vtipného mladíka s babetou ve mně zase probudila vlnu smíchu.

„Co?“ zeptal se celý zmatený Aro. Aro, Aro, kroutil jsem nechápavě hlavou. Kdy se rozhodne jít s dobou. Mohli bychom se aspoň zbavit těch příšerných hábitů. Připadám si jako v Bradavicích.

„Hej, Aro, když tak jsem přinesl kombo a elektrickou kytaru. Rozbalíme to spolu, co říkáš?“ A začal zpívat: „Áro, ty moje káro, dáme si cigáro a probudíme se až ráno a v kalhotách budem mít nasráno, v hlavě vygumováno…“ Co? No do prdele! Tak těď jsi to zabil, kámo.

Aro se rozzuřil. Naprosto nic nechápal. Otočil se na Jane, ta mu dala svoji ruku a Aro si vše přečetl v její mysli. Konečně to pochopil, ale to už týpek začal zpívat od znovu a hlasitě: „Áro, ty moje káro, dáme si cigáro a probudíme se až ráno a v kalhotách budem mít nasráno, v hlavě vygumováno a budem celý poblití, jak jsme byli před chvíli zpití.“ Aro a zpitej? Vsadil bych všechny upíří zuby na to, abych to viděl.

Tak tohohle chlápka já zemřít nenechám. Musíme ho přeměnit, aby tu bylo aspoň trochu srandy. Jen jsem zvědavý, jak to zařídím.

Felix mě nenápadně šťouchl a kývl hlavou směrem k Arovi. Podíval jsem se na něj a nemohl uvěřit svým očím. Nikdy za celou dobu své upírské existence jsem neviděl se Ara smát. Třeba mu to dojde a bude s ním konečně zábava. Třeba nebude zas tak těžký ho přemluvit, aby přeměnil metalistu.

Podíval jsem se na metalistu a viděl jak mluví s brunetkou. Brunetkou? Taky jsem se mohl zeptat na jméno. Místo toho jsem se jí řekl Nádherně voníš. A já mám žízeň. Mohl jsem taky vymyslet něco extra, třeba Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! Asi by to na ni zapůsobilo líp. Teď se zřejmě bojí. Sakra!

Díval jsem se neustále jejím směrem. Vypadalo to, že se zlobí. Byl jsem jí okouzlen, dokud toho metalistu nepraštila.

„Ta má teda páru,“ promluvil vedle mě Felix.

„Jo, bude mi ctí jí prokázat tu čest a dovolit jí, aby se stala mým dnešním obědem,“ odpověděl mu na to Alec, který stál taky po mém boku jenže z druhé strany.

„Tak to ne, kluci. Já si vyhlídl první. Bude moje. Konec diskuze,“ řekl jsem jim tvrdým hlasem a přitom vrčel.

„Tak to si pospěš. Myslím, že jejímu kouzlu krve propadla i Jane,“ ukázal na svoji sestru Alec.

„A do prdele!“ zaklel jsem a skočil Jane do cesty. Ta se zrovna vrhla na moji rošťu.

„Nech ji být, Jane,“ zavrčel jsem.

„A to jako proč, Demetri?“ odpověděla mi naštvaně. Už jsem jen čekal, kdy na mě použije svoji schopnost. Naše malá Jane zas tak malá není, co se týče její schopnosti. Umí ubližovat, dalo by se říct, pohledem. A že to kráso bolí. I upíra.

„Je moje. Vyhlídl jsem si ji první. Najdi si jinou hračičku, Jane,“ řekl jsem ostrým hlasem.

„No tak se z toho nezblázni, ale ní svou žízeň na dlouho neuhasíš,“ odpověděla mi vysmívavě.

„Nehodlám ji zabít.“ Co? Opravdu jsem to řekl? Jo, řekl. Než jsem si pořádně uvědomil, co jsem způsobil, všichni se po nás otočili. Sakra! Tak teď jsem, slušně řečeno, v lóji. Musím se z toho nějak vysekat nebo si budou myslet, že jsem další Edward Cullen, který se stal podpantoflákem lidské dívky. Opravdu nevím, co na Belle vidí. Vypadá to, že mu jednoduše přeskočilo. Carlisle by mu měl dát nějaký pilule, aby se vzpamatoval. Ale teď zpátky k mojí pekelný situaci. Musím to nějak zakecat.

„Teda jo… hodlám, ale… později. Ne teď.“ Cítil jsem na sobě brunetčin pohled. Asi by mě teď nejradši přetáhla tou Arovou babetou.

„Demetri,“ zeptal se mě Aro. „Je tu nějaký problém, synu?“ Synu? Na co si to hraje? A jak mu mám vysvětlit, že bych tuhle dívku rád lépe poznal?

„Ne. Jenom…“ odmlčel jsem se. Chtěl jsem najít ta správná slova, která by to vystihla a mě se už nikdo na nic neptal.

„Co? Víš, že se mi můžeš se vším svěřit, Demetri.“ Že bych mohl Arovi věřit? Jsem jeho nejlepší stopař v gardě. Přece by mě nepodrazil. Zkusím mu věřit.

„Já ji chci jen pro sebe. Voní hezky. Chci si ji nechat. Zatím. Já nevím. Je to těžký. Prostě…“ nedokázal jsem najít ta správná slova.

„Chápu.“ Aro pokývl hlavou. Vážně? „Jane, drahoušku, najdi se na zub něco jiného.“

„Jistě, pane.“ Jane poslechla Ara, ale věnovala brunetce nenávistný pohled. Musím ji ochránit. Teď jsem si to sobě i jí pěkně zavařil.

„Pojď,“ zašeptal jsem jí a chytl za ruku. Procházeli jsem všemi těmi pohledy, které na nás spočívaly. Vedl jsem ji směrem k odlehlé části hradu, aby nelákala svým pachem jiné upíry.

Šli jsme mlčky. Čekal jsem, že se začne vyptávat, ale ona byla mimo. O něčem horlivě přemýšlela. Chtěl jsem zase slyšet její hlas. Tak jsem zavtipkoval.

„Slečno, máte zásek?“ Zasmál jsem se. Ona ale ne. „Bojíš se?“ dodal jsem.

„Ne. Proč? Měla bych? Chceš mě zabít? Nebo vysát? Sakra! Jak se nemám bát, když jsem v hradu plném vrčících, bláznivých a…“ Nestihla to doříct. Musel jsem ji přerušit. I na upíra je to moc informací.

„Brzdi. Máš moc otázek.“ Zavrtěl jsem hlavou a pokývl rukou, ať pokračujeme v cestě. Tak ona ví, že jsme upíři. Je pravda, že trknout ji to mohlo, a taky že trklo. Znovu mě utvrzuje, že je ta moje brunetka inteligentní. Brunetka, zase. „Jak se jmenuješ?“ Podívala se na mě. Trvalo než odpověděla.

„No a když ti to řeknu, tak pak mě nesníš?“ vyhrkla na mě. Podívejme se, ona vyjednává.

„My nejíme,“ odpověděl jsem jí a ušklíbl se.

„Aha. Takže to před chvíli vlastně byla taková menší techno párty s pár upíry, ne?“ Zasmál jsem se. Musím uznat, že od té doby, co ji znám, je moje existence zajímavější a zábavnější. Nestává se často, abych se pořád smál. S ní to jinak nejde.

„Dobře. Tak jinak. My nejíme lidi, ale pijeme jejich lahodnou krev,“ vysvětlil jsem jí. A že ta její láhodná určitě je. Ne! Dost, Demetri! Před chvíli jsi ji zachránil a sám ji teď vycucneš?!

„A negativní nebo B pozitivní? No to je vlastně fuk. Stejně zemřou nebo ne?“

„Ano, i když je tu vlastně i jiná možnost, ale to nech plavat.“ Zamyslela se. Asi bych jí toho neměl moc říkat, i když už stejně není možnost, aby se odsud dostala živá nebo jako normální člověk.

„Na co myslíš?“ zajímal jsem se.

„Jsem dezert?“ zeptala se mě s čistou zvědavostí. Já jsem však slyšel tlukot jejího srdce, které běželo maraton. Asi bych jí měl lhát, ale myslím, že bych to měl vyklopit narovinu.

„Ano, budeš. Tvůj pach je…“ Nenechala mě domluvit.

„Můj pach? Dík. O tomhle sní každá dívka. Až jí kluk jejich snů řekne Tvůj pach je bla bla bla.“ Ona si fakt myslí, že smrdí?

„Neber to jako urážku. My pachem nazýváme vaši osobitou vůni, mimochodem, já jsem kluk tvých snů?“ Podíval jsem se na ni a čekal, jak se z toho vymluví. Pochybuju, že by to připustila.

„Jasně. Já jsem vždycky snila o klukovi upírovi, o kterých jsem ani nevěděla, že vlastně existují,“ odpověděla s lehkou dávkou ironie. „Ty jsi někde upadl a bouchnul ses hlavou o chodník, že jo? Jaký je teda můj pach? Je to příliš hrozné? Tady to prostředí je totiž hodně zatuchlé, třeba ti to leze na mozek.“ Pěkně to zakecala.

„Ty jsi jako… nevím, jak ti to říct. Něco nového, čistého, neposkvrněného a jakoby panenského.“ Nevěděl jsem, jak jí to vysvětlit jednodušše. Nejsem žádný řečník. Vědět tak, co si myslí.

„A do prdele. Opravdu to jde tak hodně poznat. Já totiž nejsem jako všechny ostatní, které uvidí pěkný zadek a za půl hodiny…“

„Zadrž, jo! Moc mluvíš. Myslel jsem tvoji vůni, ne to jak vypadáš.“ Uvidí pěkný zadek a za půl hodiny… hm, tak to jo.

„Jsem ráda, že se bavíš na můj účet,“ zašklebila se na mě.

„Ale já za to nemůžu. Sama si o to říkáš. Víš, ty mluvíš rychleji, než ti to myslí.“ Dívala se na mě s dotčeným výrazem. Já se musel zase smát.

„Aha, no taky se můžeš vyjadřovat jasněji, Jahů…“ zasekla se a sklopila hlavu.

„Jahů co?“ Zastavil jsem se a čekal. Sice jsme byli před dveřmi pokoje, ale tohle jsem nechtěl přerušit.

„Jahů co, co?“ Ještě pořád se dívala směrem dolů.

„Říkala jsi, můžeš se vyjadřovat jasněji, Jahů… co?“ No tak, rošťo, přiznej to!

„Já – já – já hudbu moc miluju. Co ty?“ Ze začátku se zakoktala. Určitě nevěděla, co říct. Nakonec mě opět překvapila. Nachytat jsem se ale nedal.




Doufám, že vás Demetriho pohled na celou situaci nenudil.  Jenom jsem myslela, že by bylo dobrý poznat i Demetriho a udělat si o něm obrázek.

Příště pokračujeme pohledem Eriky.



 

<- 4. kapitola

shrnutí

6. kapitola ->



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Čau baby! Tady mě máš. Ty se mi jako rošťa zdáš! - 5. kapitola:

 1
03.12.2012 [18:10]

forewertwilight Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Petronela webmaster
11.08.2011 [17:06]

PetronelaTak to jsem opravdu zvědavá, jak se to bude dáv vyvíjet, je to rozhodně zajímavě načaté a tak jdu honem na další kapitolu -omlouvám se, že nebudu teď nechávat nějaké delší komenty, ty si budu šetřit na konec (doufám - pokud z toho konce nebudu tak vykolejená, že nebudu vědět, co napsat Emoticon)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!