Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 1. kapitola - 4. část

C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 1. kapitola - 4. částTak.. tentokrát je to extra krátké, protože tu už končí kapitola (myslím). :3 Snad se bude líbit. A snad mě neukamenujete - holt to trochu trvalo, nuu.. (brzy by se mělo objevit pokračování) A abych připomněla.. došly jsme do La Push a sledovaly západ slunce.

Sice se okamžik mohl zdát dokonalým, přesakujícím romantickou atmosférou končícího dne a navozující příjemně rozjímací náladu, ale ve skutečnosti jsem se rozklepala zimou. A podle následujících slov jsem s tím nebyla sama.

„Hele, co tady budem dělat? Je mi poměrně zima a určitě takhle nepřečkáme do rána.“

„To je fakt... tak zatím se to ještě dá přežít,“ nejistě jsem řekla a snažila se o tom přesvědčit, „můžeme se ještě podívat tím posledním směrem podél pláže, kam jsme ještě nešly, a pak něco vymyslíme, jo?“

„Dobře.“ Tak jsme tedy vstaly a zamířily vpravo. Pokračovaly jsme po již zmíněné River Dr a nezastavilo nás ani když jsme minuly poslední domky. Kolem se rozprostíralo čím dál hlasitější ticho, sem tam narušované nějakým nočním opeřencem a jinak jen našimi tichými kroky a něžným šuměním moře, co jako by se utlumilo s přicházející nocí.

Tam, kde cesta končila, jsem uviděla jakousi... zátoku? Možná slepé rameno... od moře. Asi jsem měla při Zeměpisu dávat větší pozor, teď jsem totiž netušila, jak onen vodnatý útvar nazvat.

Působilo to vcelku útulně. Jenže už byla docela tma.

„Hezký,“ poznamenala Martina, „pudem se tam podívat, blíž?“

„Nevim jak ty, ale... abych se přiznala, podle mě to tu vypadá skoro děsivě,“ zamumlala jsem. Noc se mi líbila, ovšem v této míře, kdy jsme se nacházely v naprosto neznámém kraji, klepaly se zimou a před námi se rozléhalo černočerné moře...

Přeběhl mi mráz po zádech a zimou to vyjímečně nebylo. Ne. Nepřicházelo v úvahu, abych se přiblížila blíž k té temné vodě. I aktuální vzdálenost, asi tři metry, se mi nezamlouvala.

„No dobře, taky bych řekla... tak ale kam dál?“ rozhlédla se. V následující chvíli jsme obě zmlkly a tak k našim uším zaráz dolehly nějaké zvuky – a protože jsme ve stejný moment vzhlédly, také jsme to najednou uviděly.

„Podívej, támhle na útesech,“ ukázala Martina a já ihned odpověděla: „Vidim. Oheň. A kolem hromada lidí.“ Oheň = teplo. Krátce jsem zauvažovala. Netušily jsme, kdo to tam může být, ale byl tam oheň. A my mrzly. Potřebovaly jsme k ohni.

„Měly bychom tam jít,“ prohlásila jsem. Martina nervózně přešlápla, i když jsem jí viděla na očích, že ji to tam táhne.

„Ale nevíme, kdo ty lidi jsou.“ Takže má v hlavě úvahy jako já.

„To neva...“ zamyslela jsem se, „a je to přece jenom sen.“ Na tváři mi znovu hrál sebejistý úsměv. Lhát sama sobě je skvělá zábava.

„Jdem.“ Tentokrát jsem zněla o hodně rozhodněji a dokonce jsem jako první vykročila. Technický detail, že jsme musely projít kolem vodnatého útvaru, přičemž jsem se radši nedívala na moře vlevo, se dal přehlížet. Písek pod našima nohama nejdřív nahradily hladké oblázky a pak pokroucená tráva, jejíž stébla podivně vlezle šustila při každém našlápnutí.

Vyhly jsme se vodě a vyšly do kopečka k lesu. Netušila jsem, jak zahuštěná přítomnost stromů vrhajících slušně strašidelné stíny působí na Martinu; já překonávala strach rovnající se běžnému zděšení z nočních můr. Ale protože to byl jen sen, snáz se mi to ignorovalo.

Veselé hovory a smích jsem slyšela čím dál lépe. Svým způsobem jsme se plížily, snaha nenadělat při chůzi příliš hluku se však moc neprojevovala. Dokud se mi dařilo nepřipouštět si, že se prodíráme houštinami pohlcenými nejtemnější tmou, jež se v místech, kterými jsme procházely, přímo koncentruje, udržela jsem se v relativním klidu.

Když jsme se dostaly až na kraj lesíka, odkud nám zbývalo necelých dvacet metrů k táboráku a skupince domorodců, obrátila se ke mně Martina: „A co teď? Nemůžem tam jen tak přijít a sednout si k ohni.“ Na to jsem se zazubila.

„A kdo říká, že nemůžem..? Když se nám to jen zdá a pokud tu nechcem umrznout, nevím, proč by nás měla obtěžovat nějaká slušnost...“ Pravda, že bych si s nima taky nejradši popovídala, abysme se tam nezjevily jako nějaký vetřelci, ale na tom snad vyjímečně nesejde.

„Jak myslíš... ale nevim, nezdá se mi to,“ nespokojeně namítla. Protočila jsem nad tím panenky. „Poď. Prostě poď. Rozmrznem a pak jim můžem vysvětlit, kdo jsme... teď to neřeš, jo?“ Ne že by nejistota z jejího výrazu vyšuměla, avšak podle všeho se nechala přemluvit.

Vyklouzly jsme ze spárů stínů a pomaličku přistoupily k ohništi. Neměla jsem čas sledovat Martinu, soustředila jsem se na vlastní pohled upřený do plamenů. Cítila jsem, že k nám všichni vzhlédli. Sledovali každý náš pohyb. Nenechala jsem se znervóznit a odolala pokušení prohlédnout si je; usedla jsem na nejbližší volný kmen, jež pravděpodobně původně vyplavilo moře. Martina se po menším zaváhání posadila vedle mě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek C-C... C... C... C-C... C-Cullenovi!! - 1. kapitola - 4. část:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!