Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bolestný konec... a nový začátek - 21. kapitola - Life is a choice

01.05.2011 (10:30) • Zoey • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1454×

Nechtěla jsem věřit jeho slovům. Otisk všechno jenom příliš komplikoval. A už v tuhle chvíli jsem si byla naprosto jistá tím, že někomu ublížím. Upírovi, který mě bezmezně miluje, nebo snad vlkovi, který se do mě otisknul? Na tuhle otázku jsem nedokázala nijak odpovědět.

„Ale jak je možné, že ses otisknul do mě? Jsem přece upír," přemýšlela jsem nahlas.

„Ani já tomu nerozumím," odvětil Matt stejně zamyšleně jako já.

„Potřebuju mluvit s Carlislem, ten by snad měl vědět, co se stalo špatně." Chtěla jsem zamířit do domu, abych ihned zavolala Cullenovým, ale Matt mě zadržel v půlce kroku.

„Bello, nechci tě ztratit. Jsem k tobě už navždy připoutaný, na to nezapomínej," pronesl rozrušeně.

Pouze jsem zlehka přikývla a podívala jsem se mu do tmavě hnědých očí, ze kterých zářila upřímnost jako halogenová svítilna.

Při cestě do domu jsem si rovnala všechno v hlavě, abych věděla co říct Carlisleovi. Nadechla jsem se, protože jsem se chtěla trochu uklidnit. A pak jsem začala vytáčet číslo Cullenových. Netrpělivě jsem si začala podupávat nohou, když to na první dvě zazvonění nikdo nezvedl.

„Bello? Ráda tě zase slyším," zašveholila Esmé potěšeně.

„Esmé, já tebe taky, ale radši bych s tebou mluvila za jiných okolností. Je někde poblíž Carlisle?"

„Je v obýváku. Stalo se něco?" zajímala se, ale já neměla čas na zdržování.

„Mohla bys mi ho dát k telefonu, prosím?"

„Ale ovšem."

Nervózně jsem si začala hryzat spodní ret, jak jsem měla ve zvyku ještě jako člověk. Po pár vteřinách jsem konečně uslyšela Carlisleův hlas.

„Co se děje, Bello?" začal bez dalšího zdržování.

„Je možné, aby se měnič otiskl do upíra?" Přešla jsem stejně jako on hned k věci. Bylo to tak jednodušší pro nás oba.

„Proč se ptáš?"

Odvyprávěla jsem mu ve zkratce průběh dnešního odpoledne. Carlisle mě ani jednou nepřerušil, pouze pozorně naslouchal.

„Nikdy jsem o ničem takovém neslyšel. Ale myslím, že mluví pravdu, o takovýchto věcech se nelže," usoudil rozumně.

„Co mám dělat? Připadám si pod strašným tlakem," panikařila jsem znovu.

„Nějaké vysvětlení to mít musí, zkusím prohledat nějaké knihy a dám ti určitě ještě vědět," slíbil mi laskavě Carlisle.

„Dobře, děkuju." Ukončila jsem hovor a zůstala jsem nehybně stát v obýváku.

Přemýšlela jsem o otisku a o lásce ke Chrisovi. Někde v hloubi mysli jsem věděla, že si jednoho dne budu muset vybrat, ale prozatím jsem si nehodlala tuhle skutečnost připouštět.

Stále jsem musela přemýšlet o jednom. Proč mě život tahle zlomyslně postavil před volbu? Jako bych si koupila dva losy do loterie a předem věděla, že ten jeden musím zahodit. Bezděčně jsem zatřepala hlavou, ve snaze setřást ten podivný pocit bezmoci a definitivnosti.

Vydala jsem se opět před dům, kde v trávě seděl Matt. Zvedl hlavu, když mě uviděl přicházet, v očích měl jasně vepsanou otázku. Sklopila jsem oči, abych unikla jeho důvěřivému pohledu, který ve mně vzbuzoval ještě hlubší pocit viny. Znovu jsem vzhlédla, až když nebylo zbytí.

„Carlisle o ničem podobném neslyšel, ale zkusí něco zjistit," odpověděla jsem na nevyslovenou otázku a posadila se vedle něho. Zamyšleně přikývl, ale nespouštěl ze mě oči.

„Co uděláme dál? Chceš o otisku říct ostatním?" ptal se mě, jako bych snad znala odpověď. Na tohle jsem ani nepomyslela.

Samozřejmě jsem jim to musela povědět, nestála jsem o žádná hloupá tajemství, všechno by dřív nebo později stejně prasklo. A to jsem Mattovi také vysvětlila. Souhlasil se mnou, za což jsem byla ráda.

Ale mohl by jakožto otisknutý vlk nesouhlasit? Nebude se od této chvíle snažit mi ve všem vyhovět? O otisku jsem toho bohužel příliš nevěděla, ale i to málo stačilo. Tušila jsem, že zvládnout tuhle situaci nebude nic jednoduchého.

Mlčky jsme seděli ve vysoké trávě kousek od domu a přemýšleli. Matt mi položil dlaň na hřbet ruky, ale ucukla jsem, protože jsem byla příliš zamyšlená, takže mě vyděsila náhlá horkost.

Váhavě jsem nakonec ruku položila zpátky a nechala jsem se obejmout. Jestliže tahle maličkost byla to jediné, co jsem v tu chvíli mohla mému otisknutému vlkovi nabídnout, ráda jsem tak učinila.

Čekali jsme návrat mojí druhé rodiny, až přijedou z nedalekého města. Mezitím jsme si lehli vedle sebe na suchou zem a dívali jsme se jeden na druhého. Nebylo v tom nic vášnivého, v Mattových očích se zračila něha a já si ho prohlížela spíš zkoumavě.

Ptala jsem se sama sebe, zda bych si ho dokázala představit po svém boku. Zda bych chtěla strávit věčnost s ním. A najednou mi to přišlo strašně ironické, že osud svedl dohromady pomocí otisku dva přirozené nepřátele. Byli jsme opravdu první v historii? Bála jsem se odpovědi, jelikož jsem měla strach z toho být první.

Doufala jsem, že Carlisle něco zjistí, že najde někoho podobného nám, abych si s nimi mohla promluvit a učinit ten pověstný verdikt. To děsivé a konečné rozhodnutí.

I když jsme mohli s Mattem z dálky vypadat jako nějaký ten typický pár snů, nad námi se vznášel mrak pochybností, které se mísily s přitažlivostí, jež nás k sobě lákala jako dva magnety.

Tuhle skutečnost jsem nemohla popřít. Něco mě k němu táhlo, ale nedokázala jsem se tomu pocitu podvolit, v mých myšlenkách jsem vždy narazila na Christianovu tvář.

Z mého přemítání mě vyrušil až zvuk přijíždějícího auta. Okamžitě jsem vyskočila, jako by mě snad někdo přistihl při špatnosti. Přitom jsem se neměla za co cítit zle.

S očekáváním jsem sledovala dvě auta, jak parkovala na příjezdové cestě. Díky svému skvělému zraku jsem dokázala vidět Christianův spokojený výraz, který při pohledu na mě poněkud pohasl. Matt se o něco vzdálil, nechal to oznámení na mně.

Chris vyskočil z auta, ještě než pořádně zastavilo a hnal se za mnou. Objal mě. Přitiskla jsem se k němu jako malé dítě, které se právě probudilo ze zlého snu a chce utěšit. Jenže tohle nebyl sen.

„Tak mi pověz, co se stalo," vyzval mě po chvilce Chris. Jeho hlas zněl klidně a konejšivě.

Zaplašila jsem myšlenku na to, že tohle je možná naposledy, co se ho dotýkám takhle. Obávala jsem se jeho reakce. Ale v jeho láskyplném pohledu jsem našla něco, co mi dodalo chybějící odvahu.

„Potřebuju něco říct celé rodině, mohl bys je zavolat hned do obýváku? A toho vlka támhle bych tam chtěla mít taky," pronesla jsem opatrně.

Zachytila jsem Chrisův zmatený pohled, ale bez dalšího vyptávání udělal, co jsem po něm žádala. Pro tohle jsem ho tolik milovala. I kdybych mu řekla cokoliv šíleného, bude věřit, že je to správně. Jeho důvěra mi dávala potřebnou sílu.

* * *

Rozhlédla jsem se po všech tvářích, které patřily mojí nové rodině. Catherine seděla jako vždy poblíž Wyattovi, který ji objímal kolem pasu. Anthony se posadil uvolněně vedle svojí ženy Beatrice, i přesto, že nedávali nic najevo, bylo mezi nimi jasně viditelné určité pouto lásky.

Christian chtěl být vedle mě, ale donutila jsem ho, aby si sednul k ostatním. Stejně tak Matt. Očividně ostatním nebyla jeho přítomnost příjemná vzhledem k jeho typickému pachu zmoklého psa. Ale byla jsem jim vděčná, že se rozhodli to vydržet a vyslechnout mě, už tuhle drobnost jsem považovala za maličké vítězství. Byla jsem si jistá, že ani Mattovi nebylo moc příjemné být mezi tolika upíry.

Já jsem zůstala stát, abych mohla nervózně přecházet sem a tam. Přistihla jsem se taky, že blábolím a snažím se oddálit nevyhnutelné. Přinutila jsem se zmlknout a přestat vykládat o počasí.

Nastal čas vyložit karty na stůl. Čas pro pravdu. Život je totiž volba. Nyní mě čekala ta jednodušší část, měla jsem jenom povědět pravdu, zatím žádná volba. Zhluboka jsem se nadechla, i když jsem to už nějakou dobu nepotřebovala.

„Určitě vás zajímá, proč jsem vás chtěla všechny pohromadě. Dneska se tu najednou objevil Matt a oznámil mi něco, s čím si nevím rady," udělala jsem menší pomlku, abych mohla pokračovat. Následující větu jsem vyslovila s pohledem upřeným do očí Chrise.

„Matt se do mě otisknul." Tak a bylo to venku. Rozhlédla jsem se znovu po tvářích rodiny, ve kterých se mísil šok s nepochopením. A pak jsem znovu pohlédla na Chrise.

Jaká bude reakce Delgadových? A co Christian? Smíří se s otiskem, nebo bude bojovat o svou lásku?

< - * - >

Autor: Zoey (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bolestný konec... a nový začátek - 21. kapitola - Life is a choice: