Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 6. kapitola

31.12.2009 (16:00) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 7611×

6. kapitola

Bella:

Na příjezové cestě stál obrovský kamion. To by nebylo tak hrozný, ale před ním byl i obrovský jeep.

Alice se mému výrazu zasmála a objala mě na přivítanou.

„Esme tu bude každou chvilku, hledají s Emmettem něco v tom nákláďáku. On se chtěl ulít ze školy a navíc by se nám nějakej silnej chlap hodil.“ pověděla mi, když jsem tam pořád stála.

Jestli jsem předtím měla vytřeštěné oči, tak teď mi asi někam zdrhli. Emmett byl neuvěřitelně obrovský, docela jsem se ho i bála, ale když jsem se mu koukla na hlavu samovolně mi začali cukat koutky. Měl na ní večerníčkovskou čepici jako jsem chtěla udělat i já a na sobě krtečkovské monterky... prostě vypadal jako malý děcko.

Přišel ke mně a zkoumavě se na mě díval.

„Ahoj. Ty budeš ta nová, ta která nějakým zvláštním způsobem donutila mojí malou sestru, aby skončila nákupy dřív. Musíš mi povědět jak si to udělala.“ při poslední větě se naklonil k mému uchu a zašeptal mi to.

„Já? Alice sama prohlásila, že toho máme dost a pro tentokrát stačí.“ dělala jsem nevinnou.

„V tom případě je asi vážně nemocná.“ smál se a bouchl Alice do zad, která pod jehou sílou zavrávovala.

„No dovol...“ urazila se Alice, šla pro barvy a pak dovnitř.

„Mimochodem, kde jsi sebral tak skvěloou čepičku já bych jí chtěla taky.“ povídala jsem si dál s Emmettem.

„Stoupenec,“ rozzářili se mu oči „Já říkal, že se ti bude líbit, ale Skřítek ne, že prý je to nemoderní.“ při slově skřítek se domem ozvalo tiché zavrčení, které jsem já jako člověk neměla slyšet.

„A vyrobíš mi teda taky takovou?“ zeptala jsem se ho, nasadila psí oči a přemýšlela, jestli bych na něj neměla použít větší kalibro – mojí moc.

„Jsem se na to už připravil.“ řekl a vyndal z kapsy na prsou další čepičku a nasadil mi jí na hlavu.

„Hele vy spiklenci, máme tady dost práce, tak by bylo nejlepší už začít.“ smála se Esme.

Popadla jsem tedy štětec a barvu a začala malovat koupelnu nahoře. Esme si vzala můj pokoj, Alice šatnu a Emmett pokoj pro otce. Neustále vyváděl nějaké blbiny jako když ke mně ze zadu velmi potichu přišel a vybafnul mě. Myslela jsem si, že mám infarkt, ale on se velmi bavil. Já mu to oplatila. Maličko jsem na to použila jednu mojí schopnost. Můžu totiž cokoliv nechat zamrznout i oheň. Není to tak, že by se na tom zastavil čas, ale všechno zmrzne v takové hezké rampouchy a co se týče toho ohně tak ten ustupuje.

„Je tu docela zima.“ řekla jsem, když jsem začala s mým plánem: Pomsta pro Emma.

„Co pak, snad by si nám tu nemrzla.“ dělal si ze mě srandu, ve skutečnosti, ale ani nevim jaká tu je teplota a oni taky ne, proto jsem toho mohla využít.

„No mám trochu pocit, že mi zmrzne nos.“

„Ale jdi ty, já bych tu mohl chodit klidně nahej.“ zařval na mě přes místnost. Tak to si radši nech pro sebe, dodala jsem v duchu a začala.

Soustředila jsem se na jeho plechovku s barvu, bylo to těžší, protože byla docela daleko, ale za ta léta výciku jsem to už zvládala. Cítila jsem jak pomalu zamrzává, a když už barva byla jako kámen, čekala jsem na jeho reakci. Nezklamal.

„Ty vole, tady je fakt zima.“ řekl si ze začátku pro sebe a pak to samé vykřikl i na nás.

Musela jsem se smát, když si všechny svolal k sobě a ukazoval nám tu plechovku, ale v jednu chvíli udělal něco co se prostě nedalo nechat jen tak být. Dal si ji totiž nad hlavu a ukazoval jak je to zmrzlý, v ten moment, jsem to ochlazování rychle stahovala a na něj se vylila barva. Vypadal kouzelně. Z hlavy mu kapala tmavě modrá barva a já nemohla jinak než, že jsem se chytla za břicho a se smíchem jsem se sesunula k zemi. Ke mně se připojila i Alice, Esme dělala vážnou, ale šlo na ní vidět, že by se k nám nejraději připojila.

Když se vzpamatoval s prvotního šoku začal se smát s námi a vykřikoval jak to musí říct doma Jasperovi a Rose. Ty jsou vlastně jediný + Edward, který jsem ještě neviděla.

Dokončili jsme pokoje v 1. patře. Já si k tomu vzala i chodbu, protože jsem koupelnu měla hned hotovou a naskládali tam ještě nesložený nábytek pro celý dům. Ten kamion totiž měli pronajatý jen na dnešek. Esme pořád uvažovala, že by mi mohli smontovat alespoň postel, ale já razantně odmítala, navíc jsem měla dneska v noci v plánu skočit si na menší lov.

Rozloučila jsem se s nimi až kolem desáté večer a Emmett mi hned sliboval, že se určitě opět staví, prý je se mnou legrace.Hodinu jsem ještě počkala, mezitím jsem si na sebe oblíkla černou teplákovku a sledovala les z okna. Potom jsem vyrazila.

Hned jakmile jsem vstoupila do lesa přeměnila jsem se v anděla a běžela mojí přirozenou rychlostí. Ne, že bych jako přeměněná nemohla, ale cítit vítr v křídlech je prostě zážitek.

Běžela jsem asi 20km od domu směr na sever a dýchala z hluboka. Byl tu nádherný vzduch smíchaný s deštěm. Zastavila jsem se na malém paloučku a porozhlídla se. Vypadal jako by se tady vyřádilo stádo krav, všechny stromy bylo okolo 10 metrů vyvráceny a ze země trčeli jen pařezy. Vypadalo to, že to tu není nijak dlouho, buď tu byla bouřka a to jen na tomto místě, nebo jeden z mé rodinky neměl dobrou náladu. To by mě zajímalo co se tady stalo.

Nechtěla jsem to řešit teď, myslím, že na to budu mít ještě hodně času.

Raději jsem se nadechla a hledala tu krásnou a opojnou vůni krve. Zavětřila jsem soba (kecám losa, ale mám Vánoční náladu) a vydala se za ním.

Pil z nedalekého potůčku a ještě o mě nevěděl. Tak já se mu tedy představím, ale mám takový dojem, že z mé návštěvy nebude nadšený. Vykročila jsem potichounku k němu. Já nijak nevoním takže jsem se postavila vedle něho a on si mě ještě nevšimnul. Měla jsem nějakou hravou náladu a tohle by pro mě bylo až moc jednoduchý, taky chci si ještě pořádně zaběhat.

Pomalu jsem se nahla a když jsem byla kousek od jeho hlavy zakřičela jsem.

„BAF!“ myslím, že jsem mu přivodila infarkt, protože se na mě překvapeně podíval, asi půl minuty třeštil oči a až pak se dal na útěk a já samozřejmě za ním, no spíš vedle něho. Tenhle byl vážně nějaká lemra. Asi 5 minut jsem se s ním naháněla, a pak mě to přestalo bavit. Skočila jsem mu v běhu na krk a zakousla jsem se mu do hrdla.

Jakmile jsem poprvé polkla, křídla mi radostí začali vlát. Už to je dlouho co jsem naposledy pila krev. Jeho krev byla nic moc asi si budu muset dát ještě někoho. Nejspíš jsem mu vážně něco udělala a nebo byl starej a už to není co to bývalo.

Vycucnutýho soba=losa jsem schovala pod vyvrácený pařez tak, aby i ostatní zvířátka z něj něco měla, i když nemyslím si, že by ten prašivec mohl někomu chutnat.

Nadechla jsem se znovu, potřebovala jsem si něčím spravit chuť, nejlépe nějakou šelmou. Ucítila jsem nějakého medvěda jen kousek od tud.

Už jsem se proběhla, tak bych se chtěla i proletět. Roztáhla jsem křídla a pomaloučku s nimi zamávala, byli už ztuhlý s tý věčný hry na člověka. Zvýšila jsem tempo a vznesla se vzhůru. Letěla jsem za tím medvědem. Už jsem neměla náladu na hraní, a tak jsem mu sedla za krk a zakousla.

Byl mnohem lepší, milionkrát chutnějšía šťavnatější. Vychutnávala jsem si každičkou kapičku krve. Konečně jsem se mohla pořádně najíst, tohle je mnohem lepší než nějaká pizza, ale i bez lidskýho jídla se bohužel neobejdu.

Odhodila jsem mrtvolu někam do keře a vydala se zpátky. Chvíli jsem letěla až jsem se zastavila opět na tom podivném paloučku. Předtím jsem si toho nevšimla, ale byla tu cítit nasládlá vůně... takže za to může upír, ale byla taková jiná, krásná, okouzlující. Čím víc jsem se nadechovala, tím víc jsem se chtěla setkat s tím dotičným, byla jsem tou vůní naprosto omámená. Úplně jsem zapoměla na čas a jen se nadechovala. Z mého okouzlení mě probudilo až králíček, který tam přehopsal.

Jen tak ze zvědavosti jsem se mrkla na hodiny. Bylo 8. nejlepší čas vyrazit domu. Stejně si myslím, že dokud toho upíra nenajdu tak jsem budu chodit častěji.

Doma jsem šla do sprchy. Musela jsem ze sebe smít špínu, kdy jsem se válela nad mrtvými zvířátky. Myla jsem se hodně dlouho, užívala jsem si ten pocit, kdy teplé kapky příjemně oteplovali mojí kůži, smívali se tím jakoby všechny myšlenky a já měla najednou úplně prázdnou hlavu. Na nic jsem nemyslela jen se snažila vnímat každou kapku na mém těle stále ještě s křídly a růžky.

Nevím jak dlouho jsem tam byla, ale asi byl už nejvýšší čas vylézt, přeci jen dneska malujeme přízemí. Vyšla jsem, přeměnila jsem se na člověka a oblékla se opět do teplákovky.

Šla jsem ještě dolů do kuchyně. Včera jsem na to sice zapoměla, ale dneska je rozhodně nenechám o hladu. Minimálně kafe si u mě dát musejí. Jde vidět, že jsem z pekla, být na mém místě bílí anděl okamžitě by se přiznal co je a nenutil by je pít pro ně ten blaf, ale já jsem prostě já a ještě dva měsíce budu člověk, který o upírech a dalších takových nic neví, takže kvůli mně se budou muset snažit. Už se těším na výraz Emma.

Dala jsem svařit vodu a podívala jsem se na hodiny. Za pět minut by tu měly být, tak to už se nemůžu dočkat. Přesně na čas se ozval domovní zvonek, nasadila jsem nevinný kukuč a šla otevřít.

„Dobrý den Esme, ahoj Alice, kde jste nechali Emmetta?“ zeptala jsem se jich, když jsem neviděla toho, na kom jsem včera vykonala pomstu.

„Musel do školy. My to dneska zvládneme a zítra se sem staví asi i s Jasperem aby mohli smontovat nábytek.“ pověděla mi pohotově Alice a nasadila mi mojí unikátní čapku.

„To ti posílá, prý abys na něj myslela.“poznamenala ještě.

„Tak to tedy dík a pojďte dál.“ pozvala jsem je.

„Nedáte si něcí k pití? Včera mi to všechno nějak vypadlo z hlavy, a že mám hlad jsem si uvědomila až když jste odjeli, a tak bych to chtěla dneska napravit.“

„To je dobrý, nedělej si s námi starosti. My už snídali doma.“ odmítla mi zdvořile Esme, ale ještě mi zbývá oběd, uklidňovala jsem se.

Celý dopoledne jsme poctivě makali až se nám za patama kouřilo a já jen popoháněla čas k poledni.

„Páni, mám docela hlad, půjdu si něco připravit, dáte si taky? Nechci aby jste tu byli o hladu jako včera, prosím.“ psí oči by měli zabrat a pokud ne donutím je.

„No když jinak nedáš.“ usmála se na mne Esme, ale bylo tam vidět, že to nedělá moc ráda.

Šla jsem udělat tu pizzu. Je to rychlý a jim je stejně jedno co jedí. Postavila jsem talíř před ně a zakousla jsem se do své porce, přitom jsem je po očku pozorovala. Statečně jedli. Šlo vidět, že Alice v tom má větší praxi, neházela na všechny strany zoufalé a znechucené pohledy.

Při jídle jsme si začali povídat o tom, jak to u nich vypadalo, když včera přišli domu. Mluvili o Emmovi jak demonstrativně ukazoval jeho ,nehodu´s barvou a jak se při tom všichni bavili. Neuniklo mi ale, že nikdy nezmínili sedmého člena.

„Edward u toho nebyl?“zeptala jsem se jako by nic.

„Víš on teď je na návštěvě u příbuzných, vrátí se asi až za dva týdny.“ odpověděla mi Alice trošku zoufale.

„Aha.“ podotkla jsem a tím skončila diskuze na téma Edward.

Jakmile jsme dojedli dodělávali jsme to, a pak jsme to přemalovali znovu, kvůli sytějším barvám.

Den uběhl celkem rychle, takže jsem se docela divila, když jsem najednou stála na prahu dveří a mávala černému mercedesu na rozloučenou.

Zalezla jsem tedy dovnitř a přemýšlela co bych celou noc měla děla. Spát se mi nechtělo, ale za to se mi chtělo opět cítit tu omamující vůni. Sakra co se to se mnou děje? Vždyť je to jen nějaký upír, který možná tudy jen přecházel a nad něčím se naštval.

Byla jsem tam zase až do ranních hodin. Měla jsem to docela tip ťop. Zbývalo mi 5 minut než měla přijít dlouho očekávána návštěva.

Přišli nakonec všichni slibovaní a já jsem měla možnost setkat se s Japerem. Asi by bylo divný kdybych se lekla, protože jeho jizvy žádný člověk neviděl, ale já už se na to připravila z jeho fotky.

Zářivě jsem se na ně usmála a pozvala je dál. Alice mě s Jasperem seznámila. I on měl čepičku, i když už jsme nemalovali, Emmett se jí asi nemohl vzdát.

Rozdělili jsme se do dvou skupin, holky a kluci. Kluci dostali první patro, kde měli pořádně umýt podlahu a okna a my to samé, ale v přízemí.

Práce nám zabrala celé dopoledne a mě bylo jasný, že kluci už to nahoře dávno měli, protože jsem je slyšela pohybovat se upíří rychlostí a teď si o mě šeptali.

„Není tak špatná, navíc měla velkou radost, když nás uviděla, nevím co proti ní Ed s Rose mají.“ podotkl Jasper. Nastražila jsem ještě víc uši a pokračovala v mytí oken.

„Rose už se uklidnila, proto asi Edward tak vylítl. Bručoun jeden.“ zamumlal Emm.

„Alice říkala, že se ještě nehodlá vrátit. Je sice divné, že nevidíme její budoucnost, ale mám z ní pocit jako by nás chtěla spíše chránit.“ sakra ten Jazz je nějakej dobrej, ale je divný, že jeho moc na mě působí.

„Spíš provokovat. Nevím sice jak by to udělala, ale myslím si, že za tu barvu může ona.“ kruci ty jejich pocity mě začínají už děsit.

„Jo a vysvětli mi jak by to udělala, vždyť je to jen obyčejný člověk.“ vysmíval se mu Jasper.

„Jo člověk, který nevoní.“ podotkl celkem naštvaně Emmett, asi se mu nelíbilo, že si z něho dělá srandu.

„Aspoň se před ní nemusím kontrolovat.“

„No jo. Hele zjistil si co na nás chce Alice navlíknout na Halloween?“ dal už jsem neposlouchala.

Ale je to divný co proti mně ty dva můžou mít? Vždyť mě ještě ani neviděli. Je sice hezký, že Rose už se sklidnila, ale kvůli mně Edward utekl z domova. Teď se tím nehodlám zabývat a jdu jim připravit mučení v podobě oběda.

Jedli všichni, i když se u toho netvářili nijak vesele, ale já jim připravila jen lehký salát, trochu se mi jich zželelo. Jenom jsem doufala, aby Jasper ze mě nevicítil jakou s toho mám škodolibou radost.

Odoledne jsme montovali nábytek do pokojů. Lidským tempem jsme dodělali pouze 1. patro, ale mě to nevadilo. Zítra je neděle a to je vlastně uvidím tady naposledy, jelikož skončíme a já budu muset začít chodit do školy.

Rozloučila jsem se s nimi a šla se pokochat jak to Esme krásně vymyslela. Vstoupila jsem do každého pokoje zvlášť a vždy jsem stuhla namístě bylo to prostě nádherné ( Belly pokoj, Ďáblova ložnice, koupelna) a už i šatna byla z půlky zaplněná, což se nelíbilo Alice, prý nemůže pochopit jak mohla předtím odejít, když nemáme ještě všechno. Jo se mnou si ještě užijete.

Lehla jsem si do postele a jen se koukala kolem sebe. Všechno bylo tak nádherné a příjemně provoněné upířím aroma, i když bych tady chtěla cítit jinou vůni než tuto. Škoda, že jsem se předtím nevydala za tou vůní, mohla bych toho dotyčného potkat, ale teď už je pozdě, děšť jí nejspíš smyl.

V pokoji jsem vydržela až do rána a v 8 hodin jsem na ně šla netrpělivě čekat dolů. Je to zvláštní, ale bude se mi po nich stýskat, zvlášť po Alice. Hádám, že ve škole budou dělat jako bych byla neznámá a nepromluví se mnou ani slovo.

Přesně v deset zazvonil zvonek a já šla otevřít. Byli tam všichni ze včerejška, ale netvářili se nějak radostně. Buď se něco stalo a nebo jim budu taky chybět.

Hned jsme se dali do práce ať to máme do tří hodin hotový. Všichni na mě tak zvláštně koukali a já se lekla, že uhádli co jsem, nechtěně jsem na ně vyjela.

„Tak s pravdou ven, proč se na mě koukáte jako kdybych měla umřít.“ vykřikla jsem.

„Víš Bello, je mi to líto, strašně ráda jsem s tebou, ale ve škole to asi nepůjde. Máme tam pověst, že si nikoho nepustíme k tělu a docela nám to vyhovuje.“ řekla smutně Alice.

„A nemohli by jste udělat vyjímku? Já vás mám hrozně ráda a nic tam neznám, takže bych potřebovala trochu pomoci. Navíc i já nemám ráda velkou pozornost.“ kecám, vyžívám se v tom jen to nesmí přesahovat určitý hranice.

„No, ale musela by ses chovat jako mi a to by pro tebe nemuselo být jednoduchý, navíc má sestra tě docela nemá ráda, takže by jsi musela snášet její pohledy typu ´kdybys byla mrtvá, nestěžovala bych si´“ naznačila ve vzduchu uvozovky.

„Klidně jen, když budu s Váma.“ usmála jsem se na ni a objali se. Tak bezva. Rose trošičku pozměníme názor na mě a nebude to tak strašný.

Dokončili jsme práci, která opět vypadala úchvatně a rozloučila jsem se s nimi s výkřikem ´zítra ve škole´ jen Esme se mnou zůstala, protože potřebovala vyřídit nějaké formality.

Když odešla, povzdychla jsem si a prošla jsem se i po přízemí (obývací pokoj, kuchyně s jídelnou). Neměla jsem slov, Esme je vážně kouzelnice. Každý pokoj vypadal nádherně a v každém detailu se našel nějaký účel.

Dneska jsem neměla náladu už na nic, takže jsem si šla lehnout do postele a spát s poslední myšlenkou na zítřek.

5. kapitola <<< Shrnutí >>> 7. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 6. kapitola: