Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 36. kapitola

08.03.2010 (20:45) • Pajam • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7805×

36. kapitola

Konečně mě propustil a já se na zbytek dne a i na druhý den zavřela do pokoje. Měla jsem víc věcí na práci a to velké finále. Navíc nač rozčilovat Boha a riskovat vyhazov, když jsem ještě neprovedla to, na co se tak moc těším od začátku?

Ráno posledního dne, kdy už jsem měla všechno zabaleno, pro mě přišla nějaká duše ženy.

„Promiňte, že ruším, ale Pán chce s vámi mluvit,“ řekla s hlavou strčenou ve dveřích a pak hned zmizela.

Poslušně jsem tedy vstala a šla za ním do té jeho pracovny. Jen co jsem zaťukala vyzval mě dál.

„Isabello, tak dneska jsi tu poslední den,“ promnul si ruce, jako by ho tato představa příjemně vzrušovala.

„Asi to tak bude, ale jestli chcete, tak tu klidně zůstanu.“ Jiskřičky v mých očích musely být nepřehlédnutelné.

„Ale určitě tě potřebují tvý upíři,“ zděsil se a zmrzl v pohybu.

„No, to jistě ano, ale táta by to s nimi nějak zařídil,“ usmála jsem se na něj. Představa, že bych tu měla být ještě o den déle mě neuvěřitelně děsila a jak bylo vidět, jeho taky.

„Tomu věřím, ale mi teď budeme mít hodně práce a ty... a ty by jsi se asi pletla,“ vymýšlel rychle důvod, jak mě odtud vyhodit.

„Když myslíte,“ rezignovala jsem.

„Chtěl bych tě pozvat na slavnostní oběd, který se dělá na počest tobě a mě, samozřejmě.“ Tvářil se teď mnohem uvolněji.

„A co se bude podávat?“

„Samé dobroty. Okřídlené prase na marinádě, jednorožec na divoko, pegas s bramborem, jako dezert zmrzlina z jednorožčího mléka a k pití bude pro nás jahodový koktejl z mléka jednorožce a pro tebe jsme nasbírali krev s okřídleného prasete,“ usmál se na mě a při tom se mlsně olizoval.

„Víte, já jsem vegetarián,“ zkusila jsem taktiku – nechci zabít Karlíka!

„Ale jdi ty, vždyť piješ krev, tak asi vegetarián nebudeš,“ řekl škodolibě. Na sucho jsem polkla a v duchu si řekla, že tohle asi nevydržím.

„No, ale já tyhle 'pochoutky' nikdy nejedla,“ vykrucovala jsem se.

„Všechno je jednou poprvé,“ máchl rukou a zkoumavě mě pozoroval.

„Tak to se budu těšit,“ udělala jsem na tváři křečovitý úsměv.

„Já taky,“ zářivě se usmál. „Volal jsem tvému otci, čeká tě hned po obědě,“ řekl už vážně.

Tahle malá informace mi vykouzlila na tváři opravdový úsměv. „Tak to já se jdu připravit,“ pravila jsem už u dveří a hned letěla do mého pokoje.

První, co jsem ještě chtěla udělat bylo, se jít kouknout na okřídlené prase. Určitě bych chtěla vidět něco, co budu později jíst, ještě v stádiu života.

Šla jsem ke stájím. Odtamtud jsem chtěla začít. Nejdřív jsem se mrkla k jednorožcům, protože jsem se chtěla pokochat prázdným místem, kde kdysi bydlela Barunka, ale už tak prázdné nebylo. Místo toho, tam byl malinkatý jednorožec s prťavým růžkem na čele. Neodolala jsem a musela si ho jít pohladit, vždyť sotva stál na nohou.

„Ahoj broučku, jak se jmenuješ?“ zeptala jsem se ho. V odpověď jsem nečekala, ale i tak jsem uviděla cedulku se jménem, která se mnou otřásla. Jestli budou chtít sníst i tohohle drobečka, tak je asi uškrtím. Bylo by moc troufalé, kdybych si nechala jednorožce dva?

Na lístečku totiž bylo napsáno, že je to holčička, narodila se před dvěma dny a jmenuje se Alice! Tu tady přece nesmím nechat.

„Aaa, naše návštěva z pekla přišla,“ vylekal mě hlas toho ňoumi, co před tím dojil Karlíka.

„Fuj, to jsem se lekla,“ odplivla jsem si, ale na tom místě vznikla v mráčku menší díra. Ty taky nic nevydrží! Rychle jsem jí přikryla nohou, než si něčeho mohl všimnout. „Jen jsem se šla podívat, jestli už jste nenašli Barunku, ale uviděla jsem tu tohle miminko,“ odůvodňovala jsem důvod mé návštěvy.

„A ano, naše malá Alice,“ přišel k ní a pohladil ji po hřívě. Té se to nelíbilo a s nadějí se mi koukala do očí. Měla jsem nutkání mu ty pracky přerazit, ale nemohla jsem. S omluvným výrazem jsem se na ní podívala a jí se v očích objevili slzy. Jen doufám, že ten cvok není zoofil, jinak si takovou úzkost neumím představit.

„Mohu se zeptat, jak jim dáváte ta jména?“

„Podle toho, kdo zrovna v den jejího narození udělá dobrý skutek,“ vysvětlil.

„A mohu se zeptat co udělal ten člověk, když se tady Alice narodila?“ To jméno určitě nemá po naší Alice, ta totiž žádný dobrý skutek nedělá, ušklíbla jsem se v duchu.

„Jmenuje se po nějaké dívce, nejspíš shopaholik, a její dobrý skutek byl v tom, že nechala celou svou rodinu doma a sama jela na nákupy,“ pořád se zamilovaně díval na malou, asi jako ten úchyl vedle na Ivušku.

Prudce jsem se nadechla a byla jsem rozhodnutá. Žádnému úchylovi tady nenechám Alice. Její jmenovkyně se o ní jistě ráda postará. Teď jenom jak to vymyslet.

„Děkuji, asi nevíte, kde bydlela.“ Třeba jsem se přeci jen pletla.

„Jo vím, někde v USA na severozápadě.“ Mé naděje byly ti tam. Naší Alice nikdo jíst nebude!

„Tak tedy... děkuji.“ Odebrala jsem s k odchodu. „Jo ještě, asi nevíte, kde by mohl být chlív,“ ptala jsem se s nadějí, že tu nebudu muset se toulat.

„Tak to nevím, ale vím, kde jsou pegasové.“ Svůj zrak stále neodvrátil od Alice, které se strachy třásla kolena.

„To je v pořádku, tak já to snad nějak najdu,“ uklidnila jsem ho a šla prozkoumat okolí.

Naštěstí jsem nehledala dlouho. Chlív byl schovaný za palmou, která tady rostla. Jenom mě podivila cedulka nad ním.

'Místo mého narození'

To se tam někdo právě narodil a musí o tom říkat takhle? Vlezla jsem dovnitř a zarazila se. Tady určitě nebudou má okřídlená prasátka. Prase tam sice bylo, ale bez křídel, nějaký osel taky, ověčky a další drůbež. Nejzajímavější ale bylo kolem čeho seděli. Ve prostřed tohohle blázince byla kolébka v níž ležela vosková figurína malého, lidského miminka a vedle něho dva lidé.

Kam jsem se to dostala? Odpovědí mi byl nápis na zdi. Nějaký Betlém. Hmm... Betlém, to mi něco říkalo, ale co!

„Sakra práce, kam jsem se to dostala,“ vykřikla jsem zděšeně, když jsem si uvědomila, že stojím na místě, kde se podle Bible narodil Bůh.

Rychle jsem se odtud pakovala, než bych třeba mohla něco nevinně rozbít a vydala se na recepci, tam by mi mohli pomoci.

Jak jsem doufala, tak jsem se taky dozvěděla. Chlív byl vedle kuchyně, aby to neměli daleko.

Konečně jsem mohla spatřit tu nádheru. Modrý buclatý prase, který mělo zlatá křídla. A zrovna ho zapichovali. Ač jsem měla ráda zvířátka, v hloubi mé duše jsem strašný masochista a líbilo se mi porozorovat, jak nejdříve provrtali nožem dírku do krční tepny a krev začala pulsovitě stříkat. To znamenalo jediné. Prasátko ještě žije a oni ho nechali vykrvácet. Krev potom chytali do nějakých zlatých nádob, které vypadaly jako termosky. Tušila jsem, že je to pití pro mě, vždyť tady taky nikdo jiný tohle nepije, ale moc jsem se tím nezabívala a pozorovala to.

V momentě, kdy krev přestala tryskat, ale jen slabě stříkala, i srdce prasátka se zpomalovalo. Slyšela to nejspíš i ta duše, která mu předtím vyvrtala dírku do krku, a tak mu ho celý podřízla. Vydalo ze sebe jen nějaké slabé kvíknutí a z posledního impulsů neuronů ještě zatřáslo nožičkou, a pak se od něj ozvalo jen ticho.

Zatřásla jsem hlavou abych se probrala z toho transu a rychle spolkla sliny, které se mi nahromadily, když jsem pozorovala vraždu toho nevinného tvora.

Rychle jsem se zbalila a utíkala k sobě do pokoje. Vždycky jsem věděla, že nejsem normální, ale abych byla tak uchvácená při pozorování vraždy? Sakra Bello, kde se to v tobě bere, povzdychla jsem si.

Na posteli jsem ležela hodně dlouho... přestala jsem mít na všechno náladu a raději se koukala do stropu a snažila se zhluboka dýchat, ani mě nenapadlo, že za chvilku to budu pít. Soustředila jsem se jen na tuhle chvíli.

Z mého vzpamatování se mě vzbudilo až tiché zaklepání na dveře.

Dočkala jsem se konečně toho slavnostního oběda. Celý se konal v přijímací síni, protože to byla největší slavnost a na mojí a JEHO počest byli pozváni všichni.

Po celé místnosti se táhl jeden obrovský stůl, který byl udělaný do písmene U. Pouze z vnější strany byly židle, aby na sebe lidi viděli. Prostřeno už bylo, ale ještě žádné jídlo na stole.

Podle toho, jak na mě Bůh mával jsem pochopila vedle koho asi budu sedět. Pomalu jsem se šourala k němu a usedla jsem po jeho pravé ruce. Viděli jsme na všechny, co tam seděli.

„Tak jak se těšíš na oběd?“ nahnul se ke mně a jeho zlaté vlasy mi spadaly do obličeje. Snažila jsem se je odfouknout, ale nešlo to.

„Viděla jsem jak dělali prasátko tak i docela jo,“ usmála jsem se. Nejspíš jsem mu vzala vítr z plachet, protože se uraženě otočil.

Jakmile všichni zasedli, přišli průhledné duše se zástěrou kolem pasu a jednou rukou vztyčenou, protože na ní měli podnos s jídlem. Druhou měli schovanou za zády a vypadali jako načepýření pávi, taky se tak nesli.

Nejprve před nás postavili Okřídlené prase, které mělo v puse strčený jablko a kolem něho najspíš ta marináda. Všem nalili do sklenic jahodový koktejl, jen mě červenou tekutinu, na kterou jsem se mlsně olizovala.

Opravdu jsem si vzala kousek toho prasátka a ochutnala ho. Nebylo to špatné, naopak to bylo výborné. Něco mezi vepřovým a kuřetem. Rychle jsem to snědla, ale nášup jsem si nedala, čekala jsem, jestli i jednorožci budou takhle dobře chutnat. Nejspíš do toho museli dát nějaké drogy, jinak jsem si neuměla představit, proč náhle kašlu na předsudky, ale rozhodně mi to nevadilo.

Potom šel na řadu jednorožec na divoko a pegas s bramborem. Oba chutnali výtečně, něco jako zvěřina. Chvilku se mi v hlavě vyrojil i nápad sníst Barunku, ale hned jsem to zaplašila někam pryč. Nikdy nebudu jíst něco u čeho jsem znala jméno. Potom nám všem přinesli dezert. Nanukáč s jednorožčího mléka, který mi ale vůbec nechutnal.

„Copak nechutná?“ zeptal se Bůh, když uviděl můj znechucený výraz.

„Možná kdyby tam místo toho mléka dali krev tak budiž, ale takhle,“ otřásla jsem se.

„Já si myslím, že se jim to dneska velmi povedlo,“ zamlaskal a dál s funěním do sebe ládoval kusy zmrzlé hmoty.

Když konečně dojedl, povolil si pásek a slastně vydechl. Mě se při tom obraze zvedl žaludek a myslela jsem, že celý oběd půjde ven.

„Takže, tato hostina byla dělána jako vždy na mou počest.“ ozval se potlesk, „ale taky na počest černého anděla Isabelly, která sem na týden přijela a velmi nám spestřila naše životy.“ Hrobové ticho, žádný potlesk, prostě nic. Bůh se tomu uculoval, ale já taky. Asi si mě příliš neoblíbili.

„Ještě než zakončíme tuto slavnost, připravil jsem si pro Vás seznam věcí, které se udály, od té doby, co Bella přišla mezi nás. Nejsou tam všechny, ale většina ano.

1. bych připomenul katastrofu s Vatikánem

2. záhadně nám zmizeli jednorožci a pegasové

3. mléko bylo zmražené

4. malí andílci se mě začali ptát, proč nevyučujeme sexuální výchovu, že je to velmi poutavé

5. obarvený měsíc na modro

6. výbuch v laboratoři

7. mé vzácné exempláře se dostali na svobodu.

Myslím, že už je to všechno. Tímto bych rozpustil naše malé zasedání a s tebou bych se chtěl tímto rozloučit,“ otočil se na mne. „Přesně za hodinu budeš stát vedle sv. Petra u brány, kde tě pošlu dolů,“ řekl s neskrývaným nadšením.

Rychle jsem se odebrala do pokoje a měla jsem jen chvilku na to, abych udělala vše potřebné. Z kufru jsem si vzala můj milovaný ubrus a vydala se k jednorožcům.

Porozhlédla jsem se, jestli tam nikdo není, ale asi se ještě nevrátili od oběda. Rychle jsem odemkla malé Alice dvířka a schovala ji do ubrusu, kam se přesně vešla.

„Pššš maličká, teď tě zachráním, ale musíš být potichu. U tety Alice se ti bude líbit,“ pošeptala jsem ji. Nechala jsem jí tam menší otvor na dýchání a rychle se vydala k sobě do pokoje.

Popadla jsem kufr a chystala se udělat mé slíbené velké finále, kdy uvidí jak reprezentuju peklo. Šla jsem co nejdál od toho zámku a kolem dokola zmrazila celý areál, kromě stájí, ty jsem nechala na svobodě.

„Aaa vidím, že už jsi připravená, tak tedy,“ chtěl zatleskat, ale já ještě rychle vydala z dlaní větší plamínek a podpálila mu palác. Potom jsem k sobě rychle přitiskla Alice a kufr a čekala na tlesknutí. Udělal to hned, ale když už se mě zmocňovalo to hnusné stlačení, uslyšela jsem jeho řev z dálky.

„Já tu mrchu zabiju!“

---

 

Tak jak se Vám líbilo v nebi? Já bych přeci jen chtěla skončit v mém pekle jako anděl=D.

35. kapitola <<< Shrnutí >>> 37. kapitola

Autor: Pajam (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 36. kapitola: