Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 27. kapitola

Black angel 27. kapitolaDalší dílek! Je to jen první polovina z toho, co jsem původně chtěla napsat, ale už teď to má 6 stránek a i když mám další napsanou usekla jsem vám to tady. Už tady je vysvětlen skoro celý plán jejich pomsty na Tanyu.
Než jsem tenhle díl začala psát, tak jsem byla mimo. Vážně jsem si chtěla dát oddych, ale pár dobrých duší mi pomohlo a já jim jsem za to neskonale vděčná.
Tenhle díl patří především mému bratrovi, protože to on vymyslel většinu těch věcí.=D Takže přeji příjemné čtení a prosím, zanechte mi dole zprávu.

 

27. kapitola

Bella:

Přišli až k nám a Alice se podívala na hodinky. „Dorazili jste přesně v osm padesát devět a třicet dva vteřin. Zatímco mi přesně v devět nula nula. Pro příště musíte poslouchat pokyny,“ řekla s naprosto vážným tónem a my na ní koukali jako kdyby se před náma objevila Sněhurka a začala trsat na Lady GaGa. „Do uniformy vás nutit nebudu. Není na to čas, ale teď si projdeme plán...“ dodala a my se postavili do kroužku.


„Alice, ještě než začneme. Kde jsi to vyhrabala?“ smál se Emmett. Po pravdě taky jsem byla zvědavá na její odpověď.
„Asi před týdnem jsem měla vizi. Nebojte pro vás mám uniformy přichystané v autě. Po celý tento týden budete nosit to, co vám dám -“
„Jako by to jindy bylo jinak,“ skočil jí opět do řeči Emm, ale hned zmkl, protože se na něj Alice podívala stylem – ještě jedno slovo a seš mrtvej!
„Protože,“ dodala hlasitěji než bylo nutné a stále vraždila pohledem svého bratra. „Vím přesně co se bude v dané situaci hodit. Mám pro vás pár úkolů a výsledkem by mělo být Tanyino pochroumané duševní zdraví,“ zatvářila se přímo ďábelsky. „Takže, Emmette ty ulovíš medvěda, ale nevysaješ ho! Naopak ho někam schováš a budeš ho opíjet brandy, je ti to jasné.“
„Jasné sestřičko,“ usmál se, ač určitě nechápal proč.
„Důvod je jednoduchý. Všichni, kromě Belly samozřejmě, víme, že nám nechutná lidské jídlo a to prosím ani alkohol,“ začala svou přednášku. „A když se ten alkohol dostane do krevního řečiště nenávratně zničí chuť krve, dokud ho játra nezlikvidují. Výsledná chuť by potom měla být odporná. Pro tebe Bello by to bylo, jako když smícháš mléčnou čokoládu s blátem, chápeš mě doufám,“ otočila se na mne.
„Chápu,“ pokývala jsem ještě hlavou a připadala si jako na vojně.
„Samozřejmě toho medvěda musí vypít Tanya, ale už mám nápad jak to zrealizovat. Následně na to půjdu nakupovat,“ zdvihla ukazováček, protože chtěl Emmett něco říct. „Nakupovat věci pro Tanyu, ale o několik čísel menší a to jí potom vyměním za její. Bude si myslet, že přibrala. Rose bude mít na práci zrcadla.
Což znamená, že do všech zrcadel v domě vložíš vyboulená skla tak, aby vypadala jako obézní a v každém si to jen potvrdila. Nakukáme jí, že protože byl ten medvěd zkažený, tak na ní divně působí a teď přibírá. Dokonále nemyslíte?“ otočila se na nás a my jí jako odpověď daly zářivé úsměvy.
„Edwarde, pro tebe mám taky úkol a než odmítneš, zeptáme se Belly,“ opět se na mě otočila. „Belli co myslíš, dovolila by jsi Edwardovi, aby měl něco s Tanyou?“ zeptala se nevinně.
„Zbláznila jsi se?“ vyjela jsem na ni.
„Myslela jsem si to. A vadilo by ti, kdyby jen viděl nahou Tanyu, ale nic s ní neměl?“ ptala se dál.
„To už bych mohla zvážit, ale nelíbí se mi to,“ zamračila jsem se na ni.
„To mi je jasné, ale neboj se. Edwarde, koupíš šlehačku a jahody. Tvůj úkol bude spočívat v tom, že jí napatláš šlehačkou, dáš na ní jahody, řekneš jí, aby zavřela oči. Pak musíš hned utéct, protože jakoby zaslechneš naše myšlenky a ty přece nechceš, aby tě Bella načapala, takže jí řekneš jen musím a zdrhneš dolu, kam mi příjdem. Podle jejích předvýdaných reakcí soudím, že půjde za tebou dolů a my ji uvidíme nahou, pouze jen ve šlehačce,“ dořekla svůj dlouhý monolog.
Edward to chvíli zvažoval, ale souhlasil teprve, když jsem mu přikývla, že mi to vadit nebude.
„Pak tady mám další věc,“ pokračovala. Šňafra, z tohohle se asi opravdu zblázní. „Bello, jistě si pamatuješ, jak si nechala zamrznout tu plechovku barvy,“ nečekala na mou odpověď. „To samé teď uděláme jí, s tím rozdílem, že nyní použijeme černý latex a zmrzlou plechovku přilepíme na strop do její koupelny. Jakmile uvidím, že stojí pod tím řeknu ti a ty budeš to tvé zmrazování stahovat. Nemusíš se bát, člověka by ona nikdy nepodezírala a navíc, nikdo nemá takovou moc,“ uklidňovala mě.
„Následně tu mám ještě jednu věc. Možná dvě, ale na tu druhou potřebuju Carlisla a Esme. Ti musejí jen zaměstnat zbytek rodiny. Ale mi jako finále večera,“ usmála se, „uneseme Tanyu. Spíše jen vystrašíme. Ten plán je nejsložitější a já se vám ho budu snažit vysvětlit tak, aby každý pochopil,“ mrskla při tom očima na Emma.
„Celá rodina odjede na lov. Budeme doufat, že Tanya nebude mít po tom medvědu chuť a zůstane doma. Pokud ano tak já a Jasper taky. Vy všichni co jste tady, byste se schovali za domem a čekali na signál. Od naší milovaný Belly víme, že umí měnit podoby. Takže by bylo super, kdybys ses změnila v anděla, ale s blonďatými vlasy, modrými oči a ocasem,“ mrkla na mě. To bych mohla dát, i když ten ocas... „Zůstala bys tak vevnitř a já bych vykřikla, že vidím ducha. Tanya by snad přiběhla a v ten moment by jí Jasper zvýšil pocit strachu. Potom by to bylo na tobě,“ ukázala na mě. „Musela by jsi nějak zahrát, abys ji vyděsila ještě víc než to bude vůbec možné. Mám na to vymyšlený i obleček, ale všechny detaily se rozmyslí až na konec. Vy ostatní budete mezitím buď běžet do kola a tím způsobovat průvan nebo hýbat dveřmi či okny, rozumíme si.
Výsledek by měl být takový, že Tanya zbalí saky paky a vypadne odtud. Souhlasíte?“ zeptala se konečně na názor ostatních. Musím se přiznat, že její nápady se mi líbí a šlo vidět, že to má dobře promyšlené.
„Alice, nemyslíš si, že je to trochu přehnané?“ zeptala jsem se potichu, ale i tak jsem uslyšela nesouhlasné bručení.
„Bello, ty znáš Tanyu pár dní a to teprve před nedávnem se vzpamatovala. Kdybys tu nebyla, rozjela by se hned a Edward by zase nevěděl kam zmizet, aby jí neměl za zadkem,“ ušklíbla se. „Teď mě napadlo...“ odmlčela se a podívala se na Edwarda. Něco si mezi sebou říkali a my byli samozřejmě mimo.
„To nedovolím,“ zakřičel najednou a mě si přitáhl blíže k tělu. Vyděšeně jsem se na něj podívala a nejen já nechápala o co se jedná.
„Prosím,“ zkusila na něj techniku psí oči a začala žebrat a spínat rukama.
„Ne Alice, uvědomuješ si, co by se mohlo stát?“ vyjel na ní. Tak rochu jsem si uvědomovala, že se jedná o mě. Ono, když vás někdo ochranitelsky mačká k tělu dojde to každému.
„Vždyť je nesmrtelná,“ odporovala mu a mě tím dala jasně najevo, že jsem se nemílila.
„Nerozumíš, že to nedovolím? Může se stát cokoliv,“ nenechal se.
„Nerad vás ruším, ale všichni tady chtějí vědět o čem se bavíte,“ dopálil se Emmett a těkal mezi těma dvěma očima. Alice se jen usmála.
„Napadl mě další způsob jak jí vystrašit,“ prozradila své tajemství, pokud se tohle nic za to mohlo považovat.
„A o co jde?“ ptal se netrpělivě Emm.
„Jde o to, že bychom zabili Bellu,“ usmála se nevinně a já jen nasucho polkla. Teď jsem se k Edwardovi lepila já.
„Zbláznila jsi se?“ vykřikla Rose a propalovala jí podobným pohledem jako Edward.
„Ale vy mě nechápete,“ povzdechla si a zesmutnila.
„Tak to nám vysvětli, jak chceš zabít Bellu aniž bys neriskovala svůj vlastní, protože jak znám Eda ten si to nenechá jen ta líbit,“ podporoval můj život Emmett.
„To je přece úplně jednoduchý,“ už se zase smála. „Šlo by o to, že když si teď hraje na toho človíčka, tak by jsme toho měli využít. A lidem se stávají nehody, ne?“ opět nečekala na odpověď. „Bella by se tedy pořezala a Jasper,“ udělala na něj smutný oči a on si jen rezignovaně povzdechl, „by na ní vyjel a vysál ji. Pokud vím, tak tě nejde zabít, že ano?“ otočila se na mě.
„Ne nejde,“ odsouhlasila jsem jí svou smrt.
„Tak vidíte. On by jí vysál a Bella by dělala mrtvou, potom by to bylo jen na improvizaci, jak se situace vyvrbí. Měli by jsme to ale říct Esme ať nedostane infarkt,“ zazubila se.
„To není blbej nápad,“ řekl si pro sebe Emmett a vysloužil si tak zavrčení od mého ochránce.
„Ale bylo by to strašně složitý,“ začala jsem já. „Já sice nemohu zemřít, ale když mi Jazz vysaje všechnu krev, respektive tu zvířecí krev, která mi koluje v žilách, tak budu strašně zeslabená a alespoň do hodiny budu muset na lov, ale ani lidské jídlo mi nenahradí krev, takže budu pomalá,“ uvažovala jsem nahlas.
„To je jednoduché. Ulovíme ti nějaké zvíře a jeho krev ti pak schováme do ledničky a až se jakoby znovuzrodíš, tak ti ji ohřejeme a ty pak půjdeš na lov už jako silnější,“ měla svou teorii Alice. Jak překvapivé, myšleno ironicky.
„No jo, ale to by tam nikdo kromě ní nesměl být, tedy myslím nikdo z její rodiny. Nechce se mi vysvětlovat jak to, že žiju. Nakonec bychom to mohli nahrát, že měla nějaké vidiny. Museli bychom všechno uklidit a pak dělat jako že nic,“ pokračovala jsem zase já.
„Jo to by mohlo nějak jít, ale potřebuju abys sis stáhla štít, jenom abych viděla co se děje,“ přemlouvala mě. Poslechla jsem ji a opravdu ho stáhla, že to vyšlo jsem poznala na tom, jak se zničeho nic rozzářila.
„Tak každý má svůj úkol. Pro případ zrekapituluji. Emmette - ty máš medvěda a brandy. Rose - zrcadla. Já - nákupy. Jasper - jen procvičovat pocit strachu a pak se nadlábne,“ usmála se, „Edwarde - šlehačka a jahody a Bello - skočit si na lov a procvičovat přeměňování,“ dokončila a na všechny se usmála. „Ještě vlastně barvu. Tu koupím já s Jazzem a ještě musíš zkoušet to mražení,“ ukázala zase na mě. „Rozchod!“ zavelela a my se konečně hnuli. Pokud nás někdo pozoroval, museli jsme vypadat jako nějaké sousoší.
„Jdeme ještě do školy?“ zeptala jsem se na poměrně zbytečnou otázku.
„Raději bych koupil ty věci co chce Alice,“ vyvedl mě Edward z omylu.
„Skvělé, tak to pojedu s váma,“ uslyšela náš rozhovor Al. Čapla Jazze za ruku a už nasedali do Volva. My jsme se jen na ní podívali, ale jen jsme nad tím zakroutili hlavou, ono nemělo smysl řešit Alice.
„My pojedeme za váma,“ řekla Rose a nasedala do kabrioletu. Takže rodinné nákupy a dobrovolné, to musela mít Alice radost.
Nasedli jsme do auta a pomalu vyjeli.
„Alice, ale musíš se krotit. Nechceme vzbudit pozornost tím, že bychom všichni jeli na nákupy, takže jen to nejpotřebnější,“ varoval jí Edward v autě na cestě do Port Angeles.
„Neboj, viděla jsem, jak bude Tanya prověřovat, kdyby se o tom dozvěděla, takže se pokusím krotit, když tak na mě může Bella použít svou moc. Dneska jí odporovat nebudu,“ uvědomila si vážnost našeho úkolu.
„Bude mi radostí,“ usmála jsem se na ní a ona si jen povzdechla.
Dojeli jsme do města a rozešli se. Já s Edwardem samozřejmě museli s Alice, abych jí mohla zklidnit, kdyby se rozjela. Nakonec jsem s ní zůstala jen já, protože kluci taktně zmizeli a odůvodnili to šlehačkou, jahodami a latexovou barvou. Jakmile mohli tak zdrhli a já zůstala na ní sama. To si s nimi ještě vyřídím, slibovala jsem si.
Naštěstí byla Alice v pohodě a i bez mé pomoci se soustředila jen na to nejdůležitější. Nakonec jsem si tedy nákupy užila a kolem dvou hodin jsme už byli u aut, dokonce jako první, takže když ostatní přišli obviňovali mne, že jsem ji zase zblbla.
Domů jsme přišli přesně na čas, jako kdybychom se právě vraceli ze školy, jenom o něco šťastnější a netrpělivější.
Celý den kdykoliv, když jsme kolem sebe prošli, jsme zadržovali smích. Každému muselo být jasné, že něco tajíme, ale naštěstí se v tom nikdo nenimral. Jen Tanya si ničeho nevšimla a já si uvědomila, že o ní měli asi pravdu. Opravdu se zajímala jen o sebe.
Dalšího dne jsme samozřejmě do školy nešli. Sice jsme hezky odjeli, ale místo do školy jsme zamířili do lesa. Tak trošku mi to přípomínalo puberťáky mého věku, kteří chodí za školu.
V lese jsme se dohadovali o postupu všeho a nakonec jsme se rozhodli, že začneme latexovou barvou a to hned následujícího dne. Nakonec jsme si skočili na menší lov. No ono lov. Já jsem se hezky proletěla nad lesem a navigovala ze shora Emmetta, kde je nejmenší medvěd, aby jeho vykrmení na alkoholu netrvalo dlouho a taky proto, protože Emm odmítal zkazit krev nějakého pořádného kousku. Ještě jsem ze shora zkontrolovala kolik je v okolí medvědů a snesla jsem se. Museli jsme přece vyhnat všechny medvědy aby se nestalo, že Tanya vypije špatného a na konci toho všeho je nahnat zase zpátky.
Domu jsme se vrátili zase stejně, ale tentokrát jsem se rozhodli, že co nejdříve to prozradíme i našim ,rodičům´ a Kate a Irině. Podle Alice by měli být v pohodě a se vším nám mile rády pomůžou. Jenom jim nesmíme prozradit všechno.


Druhý den jsme jako obvykle odjeli do školy, ale ještě než jsme tak udělali, kluci připevnili nad umyvadlo už ode mne zmrzlou barvu. Od té chvíle jsem se soustředila jen na to, abych ji udržela zmrzlou, a abych jí byla na blízku. Bylo to od Alice hodně promyšlené. Přesný plán byl totiž takový:
1. nechat zamrznout barvu
2. Připravit skrytou kameru namířenou na umyvadlo, kde se měla barva upevnit
3. umístit barvu nad umyvadlo
4. udržet Bellu, tedy mě, co nejblíže plechovky
4. 1. zastavit na konci lesní cesty a vysadit mě s Alice
4. 2. schovat se pod její okno a čekat na příhodnou chvíli
5. podle Aliciných vidění přesně určit dobu, kdy bude pod plechovkou a já tak budu rychle stahovat mé mražení
6. zdrhat!
Vše se nám dařilo podle plánu a my co nejtišeji utíkali od jejího okna. Těsně před školou jsme zpomalili a připojili se k ostatním, kteří na nás čekali. Stačilo vidět naše vítězné úsměvy a všem muselo být jasné, jak tohle dopadlo. Do školy jsme nakonec tedy opravdu šli, ale moc jsme nad ní nepřemýšleli, soustřeďovali jsme se nad dalším úkolem a ten byl samozřejmě náš opilý medvěd, nad kterým už Emmett poslušně pracoval.
Domů jsme přijeli co nejklidněji a jen čekali, kdy někoho z nás začne obviňovat. Vstoupili jsme tedy dovnitř a Tanya tam vzlykala na gauči a její dříve blonďáté vlasy dostaly nádhernou barvu černé. Nádhernou pro nás.
„Co se stalo?“ zeptala jsem se já, protože jako člověk přece neoplývám žádnou vševědoucí schopností.
„Jeden z vás na mě vylil barvu,“ rozkřičela se Tanya a začala na všechny ukazovat.
Kluci museli být potichu, protože na ty by padlo obvinění jako na první, zatímco my jsme byli nevinnost sama.
„Kdy?“ ptala se vykuleně Rose.
„Dneska ráno, když jste odjeli,“ náhrála si a my jen horko těžko zadržovali smích. To se prostě nedalo nesmát, když prohlásí něco takového.
„Jak jsme to tedy mohli udělat my, když jsme byli ve škole?“ ptala se se smíchem Alice, už to prostě nevydržela se nesmát, ale ostatní se ještě statečně drželi. Pohled na její hlavu to moc neulehčoval, ale pro rodinu cokoliv.


Esme pochopila, že za to můžeme my, ale ani ona ji očividně neměla moc v lásce, a tak nám jen vyhubovala a nakázala abychom se omluvili. S pokořeným výrazem jsme tedy poslechli, ale utěšovalo nás, že už brzy dosáhneme zase svého.
Další den jsme se skoro už tradičně vykašlali na školu a raději vykoupili obchod s alkoholem. Nesli jsme mnoho litrů lihoviny do lesa a jen Emmett si stěžoval, že tomu medvědovi docela závidí. Prý by se chtěl také opít.
„No páni Emmette, já už čekala, že chytneš nějakou vychrtlinu, ale překvapil jsi mě,“ zkonstatovala jsme, když jsem uviděla takového průměrného medvěda zavřeného v obrovské kleci. Raději jsem ani nechtěla přemýšlet nad tím, kde jí sehnal a jak dlouho jí má.
„Bello, pro Tanyu cokoliv,“ usmál se na mě a začal otevírat flašky.
Ještě předtím, než jsme do medvěda začali pumpovat alkohol ho Jasper uspal. Asi by se blbě ožíral nabručený medvěd. Jediný, kdo ho směl ,krmit´ jsem byla já a Alice. Ostatní se vydali vyhnat ostatní medvědy v blízkosti.
„Myslíš, že to výjde?“ zeptala jsem se skepticky.
„To si piš, že jo. Mám to dokonale promyšlené.
Ty zítra na lov nepůjdeš a já se nabídnu, že zůstanu s tebou. Edward ještě dnes večer provede svádění se šlehačkou a potom jí zítra jakoby odprosí, aby s ním šla na lov. Tam s ní udělá závody o medvěda, nějak to vymyslí, důvěřuju mu,“ usmála se. Nejspíš by mu nevěřila, kdyby to neviděla. V sobě jsem dusila pocit žárlivosti a poslouchala ji dál. „Dneska musíme vyklopit Carlisleovi a Esme co celou dobu děláme a dostat tak celou rodinu pryč. Měli by odjet někam daleko alespoň na čtyři dny. Všichni pojedou jen ty já, Jazz, Edward a Tanya tady musí zůstat aby vše vyšlo. Rose s Emmettem odjedou, ale asi v půlce cesty se odpojí, že pojedou jinam a při tom se potichu vrátí.
Takže zatímco Edward bude s Tanyou na lovu a ona vycucne zkaženýho medvěda, my vyměníme pozměněná zrcadla za normální a oblečení za menší,“ zákeřně se usmála a otevírala další flašku lihoviny, aby jí mohla nalít medvědovi do krku.
„Máš to dobře vymyšlené,“ pochválila jsem její plán.
„To není to nejlepší,“ usmála se. „Hned potom uděláš ten trik s tím přeměňováním a na závěr všeho tě Jazz vycucne,“ tvářila se jako měsíček.
„Jseš blázen, ale mám tě ráda,“ smála jsem se a dál jsme opíjeli méďu.
Po chvíli přišli i ostatní a já se vydala na průzkum. Proletěla jsem celý les a žádného medvěda, kromě toho našeho, jsem neviděla. Odvedli dobrou práci.
Vrátila jsem se na zem a oni mezitím pouštěli našeho na mol opilého méďu. Až ho Tanya najde bude si nejspíš myslet, že spí.
Vrátili jsme se později než by jsme měli ze školy, ale nikdo to neřešil, nejspíš z nás vycítili alkohol a raději ani nechtěli vědět, co se dělo.
Předposlední úkol byl pro dnešek Carlisle a Esme. Ty jsme museli někam vytáhnout, ale zase aby to nevypadalo nápadně. Naštěstí nám to všechno skvěle vycházelo a Carlisle měl službu. Alice s Edwardem tedy za ním jeli a snažili se mu říct, co se doma děje. Já zůstala doma a s naším spolkem jsme se jen hihňali.
Tanya byla zalezlá nahoře a snažila se vymýt si už několik hodin tu barvu. Moc jí to nešlo, naštěstí pro nás. Šla jsem přiravit šlehačku a jahody.
„Nezávidím ti,“ přišel za mnou Jazz do kuchyně.
„A co?“ nechápal jsem co tím myslí.
„Ten pocit žárlivosti. Pocit, že budeš vědět, co se stane,“začal vysvětlovat.
„A nezapomeň, že to i uslyším. Pořád jsme neměli čas vyndat tu kameru od ní,“ snažila jsem se odlehčit situaci.
„Tu tam asi ještě necháme. Emmett se chce pokochat pohledem až Tanya příjde na to, že přibrala,“ usmál se a pomocí své moci se snažil zvednout náladu i mě, ale moc mu to nešlo. Ten pocit zžíralosti u mého srdce tam stále přetrvával.
Připravila jsem to a sedla si na židli. Nasměrovala jsem ji ven a do ruky si vzala teplý hrnek čaje. Snažila jsem se nemyslet na to, že můj přítel bude dneska osamotě s ženou, která bude nahá a já to nebudu. Musela jsem se ušklíbnout, ta žárlivost je hrozná věc.
Kolem mě se najednou obmotaly ruce a cítila jsem rty za uchem.
„Copak tu děláš tak sama?“ zeptal se mě ten nejdokonalejší hlas na světě.
„Snažím se psychicky připravit na to, že mě možná podvedeš,“ zašeptala jsem smutně.
„Jdi ty hlupáčku. Tobě bych nikdy ublížit nemohl. Navíc jsi pro celé mé já jediná pod sluncem a miluju tě. Nemusíš se ničeho bát, odvedu svou roli a pokud příjdeš včas k ničemu nedojde,“ usmál se na mě a prstem mi cvrnknul do nosu.
„Spíš mě bude Alice držet, abych nepřišla moc brzo,“ trochu jsem se uvolnila.
„Tak vidíš, miluju tě, ty můj blázínku,“ políbil mě nejdříve do koutku úst, ale hned na to jsem si ho k sobě přitáhla a políbila ho více náruživěji.
„A jak to vůbec dopadlo s Carlislem?“ zeptala jsem se, když jsem se odpojili a měli jsem o sebe jen opřená čela.
„Moc se mu to nelíbilo, ale myšlenky ho prozradily,“ zasmál se. „Za hodinu přijede a všem nabídne lov. Já přemluvím Tanyu aby tu zůstala a Alice se nabídne, že tu bude s tebou, samozřejmě i s Jasperem a já taky samozřejmě. Nikdy bych tě tu nenechal samotnou napospas mé sestře,“ zašeptal a lehce mě políbil.
„Alice mi dopověděla jak to půjde dál s Emmem a Rose, že se vrátí.“
„Alice je vážně připravená na všechno,“ usmál se.


Přesně za hodinu přijel Carlisle a navrhl zmiňovaný lov. Všichni souhlasili, jen já a spolek zůstaneme doma. Tanya ani nedorazila dolů, takže jsme se mohli jen dohadovat jestli pojede nebo ne. Nakonec to rozhodla za nás, když zakřičela, že s těmi vlasy nikam nejde.
Vyjížděli hned do půl hodiny a já s Alice a Jazzem měla jít na nákupy.

Asi pět minut poté, co odjeli jsem se rozloučila s Edwardema, běžela jsem se s Alice schovat do lesa. Jasper odjel s porschem do města, kde ho zaparkoval na parkovišti a po té za náma běžel.

 


 

Tak tohle je první odvar z toho co vás čeká. V další kapitole bude chvilku i pohled Edwarda tak se těšte.

26. kapitola <<< Shrnutí >>> 28. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 27. kapitola:

 1
2. beda
20.08.2015 [17:49]

pane bože já se nemůžu přestat smát a hned letím na další kapitolu
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Temnonoš
29.09.2013 [14:06]

Latex sice nebarví, ale šíleně lepí. Nechtěla bych bít na místě Tanyi. Jinak supr, supr, supr Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!