Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Black angel 12. kapitola

Black angel 12. kapitolaPřekecali jste mě=) Ze začátku to je akční, ale potom se to zpomalí a maličko to pokročí ve vztahu E+B, tak se nechte překvapit =) přeju příjemné čtení a prosím komentáře.

 

12. kapitola

Bella:

V momentě jsem si sedla.

Alice,“ zašeptala jsem potichu a vytřeštěně jsem zírala před sebe.





Musela jsem jednat rychle, protože do minuty se to má stát. Edward se na mě jen podíval, ale najednou v jeho očích zavládla panika, nejspíš to Alice už taky viděla. Zvedla jsem ruku.

„Pane učiteli, můžu jít ven? Udělalo se mi špatně,“ promluvila jsem k němu.

„Ale jistě. Běžte,“ dovolil mi. Edward mě, ale chytl za ruku.

„Kam to jdeš?“ promluvil tiše.

„Musím jí pomoct. Jen já to dokážu,“ snažila jsem se mu lidskou silou vytrhnout, ale nešlo to.

„Nepustím tě, může se ti něco stát,“ držel mě stále.

„A Alice necháš zemřít?“ vytrhla jsem se mu mojí silou a opatrně běžela ze třídy. Když už jsem byla téměř na rohu ozvala se rána. Přesně ta rána jako v té vizi.

… Alice sedí v učebně a třeští oči na učitele chemie, který míchá nějaké kapaliny. Směs vybuchne a ve třídě začne hořet. Alice je uvězněna v plamenech a nemůže se hnout...

Přeměnila jsem se, nechtěla jsem svojí energií plítvat nad touhle blbostí. Tak půjdu do nebe to mi za Alice stojí.

Rychle jsem vběhla před dveře učebny, které hořeli. Musela jsem použít svojí moc. Zmrazení. I když u ohně to působí tak, že poodstopí. Začala jsem. Moc rychle to nešlo, což se mi nelíbilo.

Vyrazila jsem dveře a tam jsem uviděla tu spoušť. Alice naštěstí byla až na druhém konci třídy, ale i tak plameny putovali k ní a ona se na mě jen vyjeveně koukala. Všude kolem byli lidé a u učitele jsem poznala, že je mrtví. Jeho anděl si pro něj přišel. Nikdo bílé anděli neviděl ani upíři jen mi. To, ale trvalo než to oni dovolili.

Nezabývala jsem se momentálně hloupostmi a rychle běžela k Alice, kolem ní jsem oddalovala plameny.

„Co jsi?“ vyhrkla Alice, když jsem se k ní přiblížila.

„Alice teď není správná doba na vysvětlování,“ objala jsem ji, ale pořád jsem kontrolovala plameny a nám dělala cestu.

„Bello, jsi to vážně ty?“ kdyby mohla plakala by. Určitě byla vyděšená a to už nemluvím ani o Jasperovi.

„Alice jsem to já. Prosím pošli v myšlenkách Edwardovi, že budeš v pořádku a ať uklidní ostatní ano?“ nesměli sem, ty plameny byli hodně nevyzpitatelný.

„Jak to víš?“ ptala se dál, ale pořád se ke mně tiskla.

„Já vím všechno o vás. Teď mě poslouchej. Hned jak nám uvolním cestu poběžíš tvojí rychlostí do lesa. Já budu hned vedle tebe, takže se mě neboj. Mě se nikdy nic nestane,“ povzbudivě jsem se na ni usmála. Přikývla.

„Řekla jsi už to Edwardovi?“

„Ano,“ odpověděla. Maličko jsem se od ní odtáhla abych viděla na to jak je to s plameny. V pořádku už se jí nic nestane.

„Alice teď poběžíme. Až budeš v lese změň směr na parkoviště a tam u vašeho auta zůstaň. Budu hned vedle tebe, ale jen pro případ,“ opět přikývla.

„Tak poběž,“ řekla jsem ji a ona hned vyrazila. Já ještě musela zařídit aby nikdo nevěděl, že tu byla. Vyšetřovatelé si museli myslet, že na hodinu nešla. Což znamená spálit knihu docházek.

Běžela jsem k učitelskému pultu, ale ten už naštěstí hořel. Dobrá zprava pro mě. Chtěla už jsem se vydat za Alice, když se za mnou objevila záře. Otočila jsem se.

No jasně proč mě to nenapadlo už dávno? Ta její nevinnost a i Jasper jednou řekl, že to je ta nejhodnější holka na škole. Bodejť by ne. Určitě neporušila ani jedno přikázání a i to jméno. Angela. Blbější už jí fakt vymyslet nemohli.

Přeměnila se v anděla. V toho bílého se svatozáří a tak a začala někoho zachraňovat z pod lavice a od plamenů.

„Pomoz mi,“ promluvila ne mě. To se často nestáva, aby byli dva rozdílní andělé v takovéto situaci.

„Nevím, proč bych to měla dělat,“ odřekla jsem ji.

„Prosím, ona jinak umře.“

„Lidé umírají.“

„Ale ona ještě nemá,“ řekla mi. Přiblížila jsem se k ní, abych věděla, kdo je vlastně její svěřenec. Jessica? To si asi dělá srandu, ta hnusná vtíravá holka?

„Kdybych pomohla tobě chtěli by to i ostatní,“ mlela jsem si stále svou.

„Bůh se ti odvděčí,“ prosila mě dál.

„O to tak stojím.“

„Prosím, já nemám tolik síli jako ty.“

„Když ti pomůžu zůstane to jenom mezi námi a já už opravdu pospíchám za svojí svěřenkyní,“ za tohle mě táta zabije. Pomáhám druhé straně.

„Slibuji.“

Přišla jsem k ní. Vytáhla tu holku z pod té lavice a stahovala z ní plameny. Šlo to těžce. Lidé jsou z velmi hořlavého materiálu. Jestli tohle přežije, bude celá od jizev.

Stahovala jsem je od hlavy až k patě. Trvalo to asi minutu, ale i tak to byla dlouhá doba.

„Teď jí odnes někam, kde moc nehoří a čekej na záchranku. Ty se mezitím pakuj,“ poručila jsem ji.

„Děkuji,“ mluvila ke mně zatímco sbírala tu holku dál od zdroje.

„Hmm...“ řekla jsem jen a už jsem vystartovala z učebny.

Běžela jsem až do lesa, podle vůně Alice. Tam jsem se přeměnila v člověka. Asi by bylo divný vlítnout na parkoviště s křídly. A běžela dál.

Před koncem lesa jsem zpomalila a běžela už jen jako lidé.

„Alice, jak ti je?“ zeptala jsem se jí.

„Bello,“ rychle se otočila po zvuku mého hlasu a vběhla mi do náruče. „Jsi v pořádku? Říkala jsi, že budeš hned za mnou, bála jsem se o tebe,“ mluvila mi dál do ramene a vzlykala.

„Alice, vždyť jsem ti řekla, že mě se nic nestane. Na plameny jsem zvyklá,“ hladila jsem ji po zádech. Ostatní přišli k nám blíž.

„Bello děkuji, prý jsi ji zachránila, nevím jak vyjádřit svojí vděčnost,“ promluvil ke mně Jazz. Všichni byli strašně vážní a se zaujetím si mě prohlíželi, jen Alice byla pořád v mém náručí a silně mě objímala. Možná si ani neuvědomila, že kdybych byla opravdový člověk, zabila by mě.

„Jazzi, je to moje práce vás chránit, nepotřebuji vděk, dělám to ráda. Oblíbila jsem si vás,“ usmála jsem se na něj.

„Uvědomuješ si, že se ti mohlo něco stát?“ mluvil na mě Edward. Alice mě pustila a šla si stoupnout ke svému příteli, takže mě on mohl objat, ačkoliv bych neměla, objala jsem ho taky.

„Edwarde nech toho,“ uklidňovala ho Rose.

„Mě se vážně nic stát nemůže,“ mluvila jsem do jeho hrudi.

„Bál jsem se, když si vyletěla z té třídy...“ asi by mluvil dál, ale dala jsem mu prst na rty.

„Nejspíš bych vám měla něco vysvětlit,“ promluvila jsem ke všem, ale očima dál sledovala Edwarda.

„To by jsi teda měla,“ promluvil Emmett.

„Ale ne tady. U vás. A měla by u toho být i Esme s Carlislem, ať to neopakuji milionkrát,“ mluvila jsem dál v jeho objetí.

Najednou mě pustil a vytáhl od někud moje klíče od auta.

„Já jedu s tebou. Rose vem si Volvo,“ hodil jeho klíče k jmenované.

Nasedla jsem si tedy na místo spolujezdce.

„Proč jedeš se mnou?“ zeptala jsem se ho, když vyjel.

„Otázky dneska pokládám já. Co jsi, nám asi vysvětlíš všem, ale jak to, že o nás vše víš?“

„Peklo ví všechno,“ prohodila jsem znuděně a pokrčila rameny.

„Peklo?“ vytřeštil oči.

„Pššš, vše se dozvíš,“ pohladila jsem ho po tváři, uklidnilo ho to.

Dál jsme jeli mlčky.

Zastavil na jejich příjezdové cestě a šel obejít auto. Koukala jsem trochu nechápavě proč tak pospíchá, ale nějak mi to zcvaklo všechno dohromady, když mi začal otevírat dveře.

Protočila jsem oči a vystoupila. Šla jsem vedle něho mlčky a jen koukala na ostatní, kteří mě sledovala. Nadzvedla jsem obočí a oni se začali pohybovat směrem k domu.

„Esme?“ zavolal Edward do domu.

„Nahoře v pracovně,“ ozvalo se ze shora.

„Pojď prosím dolu, je tu Bella,“ mluvil dál.

Já si šla sednout do obýváku na gauč a ostatní šli za mnou. Sedla jsem si doprostřed a podívala se na ně. Alice si okamžitě přisedla ke mně a zase mě začala drtit. Pořád vzlykala aniž bych tušila proč. Objala jsem ji kolem ramen a hladila paži.

„Alice, no tak. Co se děje?“zeptala jsem se jí šeptem.

„Bello, kdybys mě nezachránila, už nikdy bych tě neviděla, ani Jaspera, ani Rose, ani Emmetta, ani Edwarda, ani Esme, ani Carlisleho, ani ostatní,“ mluvila tiše a dívala se mi do očí.

„Ale já tam byla a vždycky budu. Nikdy se od vás nevzdálím ať chcete nebo ne,“ povzbudivě jsem se na ni usmála, moc to nepomohlo. Stále mě drtěla ve svém náručí.

Jazz si opatrně sedl na opěradlo vedle ni a hladil ji po vlasech.

„Bello, vážně bych ti chtěl nějak poděkovat, ale nevím jak,“ řekl mi zase.

„Jaspere, budu po vás všech chtít později něco, za co mi poděkuješ až až,“ usmála jsem se na něj. Panovala tu nálada jak na pohřbu.

Emmett si sedl do křesla a na jeho klín si sedla Rose. Edward se mezitím vrátil s Esme, která si sedla do druhého a nechápavě nás pozorovala. On si sedl na místo vedle mě.

„Carlisle přijít hned nemůže. Začínají mu vozit raněné ze školy,“ promluvil ke mě.

„Budu radši, když na něho počkáme,“ řekla jsem ke všem „Co kdyby někdo řekl mezitím Esme co se vlastně stalo a co ví.“

„Asi toho vím nejvíce a Alice je trochu mimo,“ začal Edward. „Vlastně ani nechápu začátek. Jen vím, že si normálně ležela na lavici, ale najednou jsi si sedla, vytřeštila zrak a zašeptala Alice,“ přikývla jsem, všechno jim vysvětlím později. „Pak jsi se omluvila, že ti není dobře, ale mezitím jsem viděl vizi od Alice, kde hoří za živa. Rychle jsi vylítla pryč. Ozvala se velká rána a já přes Alice sledoval jak se plní její vize. Nemohl jsem za ní, ale přesto se omluvil, že půjdu za tebou. Ty si mezitím došla k ní a já, my tě uviděli jako anděla s černými křídly. Dostala jsi se přes plameny k ní a začala jí utěšovat a zároveň s ní i nás. Potom jsem viděl jak se vám udělala mezi plameny cesta a řekla si Alice aby vyběhla. Ta poslechla, ale ty si tam zůstala a až po pěti minutách se nám ukázala,“ mluvil stále ke mě. Měl to říkat Esme a ne mě, já tam byla.

„Souhlasí,“ usmála jsem se na ni.

„Alice, drahoušku stalo se ti něco?“ vyhrkla najednou Esme a rychle k ní přiskočila.

„Esme neboj se, nic mi není, díky Belle,“ utěšovala ji.

„Bello? Alice i Edward říkali, že tě viděli s křídly, tak proč já ne?“ mluvil trochu rozhořčeně Emmett.

„Dočkej času, až příjde Carlisle, tak se ti ukážu jak mě Ďábel stvořil,“ usmála jsem se na něj.

„Ďábel?“ ptal se dál.

„Všechno ti vysvětlím, neboj. Carlisle hned tak nepřijede a mě ta záchrana trochu vysílila. Bude vadit, když si mezitím půjdu na lov? Budu tam jen chvilku to přísahám a navíc se ještě musím stavit u sebe pro nějaké lidské jídlo,“ zeptala jsem se všech a všichni na mě třeštili oči. Tohle bude na dlouho.

„Lov?“ ptal se zase Emm.

„Dočkej času.“

„Jen jdi a o jídlo se nestarej něco ti udělám, ale ještě jsem ti nepoděkovala za záchranu mé dcery. Děkuji,“ objala mě Esme.

„Tak já tu do hodiny budu,“ řekla jsem a mojí rychlostí vylítla z domu, ještě by chtěl někdo se mnou.

Musela jsem doplnit energii, takže jsem skolila hned dvě srny a až potom se vrátila. Tam na mě čekala krásná vůně slaniny a Edward u hlavních dveří.

„Proč jsi tak rychle vyběhla, chtěl jsem jít s tebou,“ řekl poněkud zklamaně.

„No právě. Raději chodím sama, už jsem si zvykla.“

„Proč si mi neřekla co jsi?“

„Byla to sázka, kterou jsem právě prohrála už vidím Katy jak se mi směje,“ povzdechla jsem si.

„Sázka?“ zvedl jedno obočí, vypadal kouzelně a objal mě kolem pasu.

„Taky se všechno dozvíš,“ snažila jsem se mu vykroutil, ale nešlo to.

„Já už tě nepustím, ještě by jsi mi chtěla skočit zase do nějakých plamenů,“ pošeptal mi pobaveně do ucha.

„Aby jsi věděl, tak já v nich vyrůstala,“ pošeptala jsem mu zpátky.

„Už aby tu Carlisle byl. Jsem úděsně zvědavý co vlastně jsi.“

„Přísahám, že upír nejsem, to jsem přenechala vám,“ usmála jsem se na něj. Nějak mi nevadilo, že mě pořád objímá.

„Jak tohle zase víš?“ zeptal se trošku zoufale, nechtěla jsem aby byl smutný, a tak jsem udělala tu nejhloupější věc.

Krátce jsem ho políbila na rty. Chtěl pokračovat, ale i tohle bylo za hranicí.

„Všechno se dozvíš,“ stulila jsem se mu na hrudi. On mě ještě pěvněji k sobě přitiskl. Hlavu si položil do mých vlasů a jednou rukou mi kroužil po zádech.

Nechtěla jsem aby tento okamžik někdy přestal.

„Povíš mi teď, proč spolu nemůžeme být?“ zeptal se po příjemné chvilce ticha.

„Jsou na to pravidla,“ vysvětlila jsem mu.

„Pravidla jsou od toho aby se porušovala.“

„Za tyhle se trestá životem.“

„Klidně kvůli tobě zemřu, jenom abych byl chvíli s tebou.“

„I já bych zemřela,“ podívala jsem se mu do očí, kde se najednou objevila bolest, ale pak naděje.

„Ale co když se to nikdo nedozví?“ proto ta naděje.

„Ďábel ví všechno,“ vyvedla jsem ho z omylu.

„Proč pořád mluvíš o peklu?“

„Jsi příšerně zvědavý,“ usmála jsem se na něj a opět mu položila hlavu na hruď, ruce jsem kolem něho obmotala a poslouchala jak se nadechuje a vydechuje.

Chvíli jsme tak zase byli, když mě od sebe odtáhl a vyděšeně se na mě díval.

„Netluče ti srdce,“ tak proto.

„Už nějakou chvilku, vypnula jsem to,“ usmála jsem se na něj.

„Vypnula?“

„Asi se budu opakovat, jsi příšerně zvědavý,“ usmála jsem se a pohladila ho po tváři. Pod mým dotykem se zklidnil a zase mě k sobě přimáčkl. Museli jsme tak být dlouho, protože se začalo stmívat a zdálky jsem uslyšela přijíždět auto.

„Asi jede Carlisle, měli by jsme jít dovnitř,“ mluvila jsem, ale ani se nehnula z pozice v jaké jsme byli.

„Hmm...“ víc mi na to neřekl.

„Copak se nechceš dozvědět tajemství?“ smála jsem se do jeho košile, kterou si dneska vzal.

„Tak co tu ještě děláme?“ usmál se na mě, čapl mě za ruku a vedl do domu. Úplně mi vypadlo z hlavy, že bych měla jíst, ale když jsem na stole uviděla své jídlo, okamžitě jsem se na něj vrhla a rychlostí mě přirozenou jsem to zblajzla, ještě dřív než k nám Carlisle dojel.

„Mňam, teda Esme na někoho, kdo nejí, vaříš skvěle,“ pochválila jsem jí dílo.

„Děkuji ti,“ odpověděla trošku zaskočeně.

Celá rodina se najednou opět sešla u gauče. Já si sedla zase doprostřed a z obou stran se ke mně přidali ti samí upíři. Alice, ale už nezvlykala, takže si jen opřela hlavu o mé rameno. O její kolena se opřel Jazz a zamyšleně se na mě díval.

I ostatní si sedli stejně jen Esme šla ke dveřím.

Edward mě objal kolem pasu a maličko si mě k sobě přisunul, zakroutila jsem nad tím hlavou, ale nechala to být.

Esme uvedla Carlisleho až k nám a ten si sedl do prázdného křesla. Esme, stejně jako Rose, si sedla na jeho klín.

„Vítám tě Bello, mohu se zeptat, proč jsi dnes tady?“ zeptal se mě velmi zdvořile.

„Zachránila jsem ti dceru a oni po mě chtějí vysvětlení, že jim to nemusím říkat,“ odpověděla jsem pobaveně.

„Zachránila jsi mi dceru?“ byl trošku vykolejený.

„Alice byla v té třídě, když to vybuchlo,“ odpověděl za mě Edward.

„Teď to vypadá, že po mě budeš chtít vysvětlení i ty,“ povzdechla jsem si. Pokusila jsem se postavit, ale někdo mě nechtěl pustit. Koukla jsem se na něj a on pochopil.

„Asi bych měla začít, to čím jsem a to znamená přeměnit se,“ začala jsem a pomalinku jsem si nechala narůst rohy a křídla, aby to mělo větší efekt.

Jen Alice se usmívala, už mě viděla, ale ostatní na mě třeštili zrak.

Carlisle si stoupl a se zájmem došel ke mě, procházel kolem mě stále dokola a já si připadala jako zvíře v ZOO.

„Já nekoušu,“ usmála jsem se na něj, když kolem mě dělal další kolečko.

„Můžu?“ ukázal směrem ke křídlům, přikývla jsem. Dotýkal se jich velmi opatrně a jemně. Mám takový zvláštní pocit, že si získal novou hračku na hraní.

„Co tedy jsi?“ promluvil Jazz.

Šla jsem si sednout opět k Edwardovi, sedla jsem si mu na klín, protože ty křídla mají velký rozpětí. Jemu to očividně vůbec nevadilo a jen se na mě usmál a pohladil pod křídly na zádech. Hlavu jsem mu položila na rameno a začala jsem.

„Jsem černý anděl. Chráním bytosti pekelné, kteří žijí na Zemi,“ mluvila jsem a očima pozorovala Carlisleho, protože to on byl z rodiny nejdůležitější.

„Vylíhla jsem se před 16 lety z vajíčka a od té doby se učila jak chránit své svěřence. Měla jsem mnohem těžší výcvik, protože jsem nejmocnější anděl, ale mě to naštěstí bavilo.

Aby jste všechno pochopili. S prvními upíry a vlkodlaky začal boj mezi Bohem a Ďáblem, mým otcem, kdo by se o vás měl starat. Nakonec jste připadli k nám a Ďábel, protože chtěl aby všichni měli své anděli, stvořil nás. Výroba jednoho anděla trvá několik let a vylíhneme se až za několik desetiletí. Každý má už od narození schopnost se přeměňovat a vidět nebezpečí, které hrozí jemu nebo jeho svěřencům. Takhle jsem uviděla i Alice.

Jenomže já musím být výjimka a mám těch schopností víc a další se mohou vyvíjet.

Jak už jsem řekla v šestnácti jsem dostala mou rodinu. Rozhodovalo se mezi vámi a Volturovými. Nakonec jsem dostala tu mocnější rodinu, a také tu, které hrozí více nebezpečí.

Každý anděl by se měl okamžitě představit své rodině, ale já jsem uzavřela v pekle sázku s mojí kamarádkou, že vám to neřeknu dva měsíce. Teď mě čeká týdení letenka do nebe. Už se opravdu těším,“ promluvila jsem sarkasticky.

„Asi jsem vám řekla všechno, ale jestli máte nějaký otázky, klidně se ptejte,“ pobídla jsem je.

Mlčeli a zadumaně mě pozorovali. Edward mě pořád hladil po zádech a když jsem k němu zvedla hlavu jen se na mě usmál, ten se s tím smířil nějak rychle. Otočila jsem hlavu k ostatním a vyčkávala.

Carlisle mě pořád prohlížel a v očích měl otazníky.

„Bello, ale ty ses nás ještě na něco chtěla zeptat,“ otočil se na mě Jasper.

„Ano, chtěla jsem se vás zeptat jestli bych nemohla bydlet s vámi, abych k vám byla co nejblíž. Pochopím, když mě někdo nebude chtít, kdo by taky chtěl mít u sebe doma Ďáblovo dítě,“ smutně jsem se usmála.

„Já tě u sebe chci,“ pošeptal mi Edward, ale tak, že to slyšela celá rodina.

„Já taky, bude prima, mít novou sestřičku a kamarádku v jedné osobě,“ usmála se na mě Alice.

„Já budu nadšený, když ti alespoň trochu splatím dluh, který k tobě mám a navíc už tak jsme si na tebe zvykli a všichni tě mají rádi,“ promluvil Jazz.

„My dva jsme pro, že jo Rose,“ vyhrkl hned Emmett.

„Samozřejmě,“ potvrdila mu jeho domněnku.

„Takže budu mít další dceru?“ zeptala se Esme

„Ještě záleží na Carlisleovi, jak on se rozhodne,“ krotila jsem její nadšení.

„Bello, chráníš mojí rodinu. Dnes jsi zachránila mojí dceru a ty se mě ptáš na takovou banalitu? Samozřejmě, že tě tady chci a i kdybych se rozhodl jinak, tak mě Edward překřičí,“ usmál se na něj a já si povzdychla, tohle musím taky vyřešit.

„Děkuji vám, ale pokud dovolíte měla bych jet k sobě. Musím se vyspat,“ doufám, že ty záchrany nebudu dělat často. Už teď jsem vyřízená a to to bylo jednoduchý.

„Kam by jsi chodila? Budeš spát u Edwarda, stejně by tě teď nikam nepustil,“smála se Alice.

„Alice, chceš udělat radost? Ale moc si na to nezvykej.“

„A co uděláš?“

„Počkej,“ řekla jsem ji a začala se soustřeďovat na můj fyzický štít, který ji zabraňuje, aby viděla mojí budoucnost. Pomalu jsem ho stahovala do sebe, a když jsem si byla jistá, že už by mě mohla vidět otevřela jsem oči. Ona se jen dívala do dálky, ale připitoměle se usmívala.

„Tak co Alice?“

„Bello díky, ani nevíš jak mě to nebavilo, že u tebe nikdy nevidím co chystáš.“

„A teď mi řekni co jsi viděla, že ses tak usmívala.“

„Tvojí svatbu a hádej co, dělala jsem ji já,“ smála se, ale mě vyrazila dech.

„Mojí a s kým?“ třeba to bude někdo jiný.

„No hádej, Edward přece,“ kroutila nechápavě hlavou. Otočila jsem se na jmenovaného, ale ten se jen spokojeně usmíval.

„To se nestane,“ vykřikla jsem a postavila se na nohy.

„Proč ne?“ ptala se nechápavě.

„Jsou zákony, co to zakazují. Nikdy se nesmíme zamilovat do svého svěřence aby to neovlivnilo náš úsudek,“ opakovala jsem ji větu co jsem si poslední dobou nějak často vybavovala.

„Bello, myslím, že na tohle už je pozdě,“ klidnil mě Jasper.

„Ne Jazzi, tvoje schopnost na mě určitě nefunguje. Pleteš se. Je to nenormální stejně jako u lidí. Anděl se nemůže zamilovat. On to ani nesmí,“ opakovala jsem pořád dokola.

„Bello, věř si čemu chceš, ale ty jsi v tom až po uši,“ stál si zase za svým Jazz.

„Ale to nejde. Můžou mě zabít.“

„A proč to teda ještě neudělali? Netvrdila jsi mi, že Ďábel ví všechno? Vypadá to, že tato informace mu proklouzla,“ snažil se mě přesvědčit tentokrát Edward.

„Určitě ne, zeptám se ho,“ už jsem si připravovala prsty k lusknutí, když mě někdo chytl za ruku. Edward jak jinak.

„Teď nikam nechoď, říkala si, že jsi unavená,“ přitom mi podtrhl nohy a vyzvedl si mě do náručí. Rozeběhl se rychle k němu do pokoje, kde už nebyla jeho pohovka, ale trůnila tam velká postel.

„Co to je?“ zeptala jsem se ho.

„Myslel jsem si, že andělé jsou inteligentnější. Tohle je postel,“ vtipkoval a zespoda se ozýval smích od Emmeta.

„Neříkej, to bych vážně nepoznala, ale co tu dělá?“

„Řekněme, že jsem tušil, že tu ještě někdy budeš spát,“ usmál se na mě nevinně.

„Dneska to už řešit nebudu, ale zítra se těš,“ pohrozila jsem mu ukazováčkem.

„Těším,“ políbil mě na nos a pokládal na postel. Alice se najednou objevila v pokoji a podávala mi noční košilku, opět nějaký malý kus hadru, když odcházela, čapla ještě za ruku Edwarda a táhla ho za sebou.

Převlíkla jsem se a jako anděl se zamuchlala do dek. On přišel jen chviličku po tom. Lehl si vedle mě a položil si mě na hruď.

„Teď budeš spát a to snad nebude nikomu vadit, když budu s tebou,“ pošeptal.

„Když myslíš,“ nějak už na mě doléhal spánek, on se jen tiše usmál a pevně mě objal pažemi.

Jednou rukou jsem mu hladila hruď a břicho a druhou měla položenou pod hlavou. Ještě jsem, ale zvedla hlavu a opět krátce jsem ho políbila.

„To je na dobrou noc, to by taky nikomu nemělo vadit,“ řekla jsem mu na srozuměnou.

„Ne, to opravdu ne,“ usmál se a já pomalinku upadala do říše spánku.

 


 

11. kapitola <<< Shrnutí >>> 13. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Black angel 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!