Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bez volby 14. kapitola


Bez volby 14. kapitolaJeden z běžných dní, kdy vezmou Bellu sledovat jak hrají baseball, se nakonec změní v katastrofu. Objeví se totiž nečekaná návštěva...
(já si prostě nemohla nechat ujít, trošku si pohrát i s touhle scénkou, ale nic obehrátého nečekejte)

14. kapitola

Mrzí mě to

 

(pohled Edwarda)

Sledoval jsem Bellu sedící na kapotě Emmettova jeapu komíhající nohama. Dnes kolem Forks běsnila bouře a okolo se rozléhaly ohlušující hromy. Na město se snášel vlezlý déšť. Vůbec jsem jim nezáviděl. My jsme se vydali na naše provizorní hřiště v místě dostatečně vysoko a ukrytém, že tu nespadla ani kapička.

Využili jsme počasí a rozhodli se Belle ukázat, jak si krátí čas taková průměrná americká upíří rodinka - baseballem. Emmett sice navrhoval ragby, ale nakonec uznal, že s obličejem obaleným od hlíny na Bellu moc nezapůsobím a podvolil se.

No, jak jsem se tak koukal po ostatních, chtěli se vytáhnout všichni. Alice dokonce dávala své proslulé falše. Nadhazovala to tak, že nemít upírské postřehy, netrefili bychom se ani lopatou. Bella se však výborně bavila. Věrně fandila mému družstvu, za což se na ni Emmett dotčeně mračil.

Náhle se Rosalie prudce zarazila a zůstala vyděšeně zírat ke kraji hřiště. Všichni jsme se stočili stejným směrem. Vyděšeně jsem upustil pálku a vrhnul se k Belle, která seskočila z kapoty a hleděla stejným směrem jako já. Celá rodiny se kolem nás shlukla a nervózně čekala.

Z opačného konce louky, kterou jsme použili jako hřiště se k nám blížili čtyři upíři. S těmi bychom si určitě poradili, ale můj pohled se stáčel k tomu pátému. Byl o dobré dvě hlavy nižší než ostatní, to mu však neubíralo na nebezpečnosti a já už s ním bohužel měl tu čest.

"Alec," stočil se Carlisle stojící před námi a zašeptal k nechápavým pohledům ostatních. "Dokáže kohokoliv zmrazit na místě."

To stačilo k tomu, aby i oni pochopili, proč se nám ve tváři zračí taková obava. Nebylo možné se k němu dostat.

"Co ale dělá sakra tady?!" zavrčel jsem a přitáhl si Bellu blíže.

"To brzy zjistíme," zašeptal ke mně Carlisle a se zdvořilým úsměvem se otočil k Alecovi, který zastavil několik metrů od nás.

Bezmocně jsme se s Alicí po sobě podívali. Byli jsme příliš blízko Belle a naše schopnosti nám byly k ničemu, ale ani jeden z nás se od ní nechtěl hnout. Naštěstí to také znamenalo, že na nás nebude působit ani Alecova schopnost, ale co dál? Nemohli jsme tu stát do nekonečna.

"Vítej Alecu, čemu vděčíme za tvou návštěvu?"

"Děkuji. Nepříjemná záležitost," přelétl nás pohledem, který se zvědavě zastavil přímo na Belle. "Caria zajali."

Překvapeně jsme strnuli. Volturiovi byli nedotknutelní, jen blázen, a nebo někdo opravdu silný, se o to mohl pokusit. Dokonce i Carlislovi chvíli trvalo, než znovu našel řeč.

"To mě velmi mrzí, ale jak sám víš, naše rodina se jakýmkoliv bojům vyhýbá."

"Ano to vím," odtrhl konečně pohled od Belly a s mlčením se zadíval do země.

Nechápal jsem, o co mu jde. Nikdo z nás by se k nim nepřidal. Věděl, jaký máme odpor k neustálým bojům o moc kolem Volturiů.

Bella se mi pohnula v náručí, stočil jsem k ní pohled. Dívala se mi do očí, než po chvíli uhnula pohledem.

"Mrzí mě to."

Nechápavě jsem se na ni zamračil. Vytrhla se mi z objetí a vykročila pryč. Nevěřícně jsem sledoval, stejně jako má rodina, jak šla přímo k Alecovi. Aniž by se otočila, se ztuhlými zády, došla až k němu.

Alec konečně zvedl pohled.

"Je mi to líto, ale nemohli jsme jinak."

"Já vím."

Nechápavě jsem sledoval, jak s ní vykročil pryč. Nevěděl jsem proč, co se tu děje. Mé nitro se však trhalo na kusy.

"Bello!" uslyšel jsem svůj vlastní hlas, jak vyděšeně vykřikl její jméno.

Stočila se ke mně profilem, měla pevně sevřená víčka.

"To přece nemůžeš," zašeptal jsem zoufale.

Neodpověděla. Jen tam tak chvíli stála, než zvedla ruce a začala si rozvazovat šátek, až jí sklouzl z krku a dopadl na zem. Zůstal jsem zírat na její krk. Ne na táhlou jizvu, ale na tetování, které měla těsně vedle tepny. Jako výstražná značka tam byl znak královské gardy.

Před očima se mi zatemnilo a já ztěžka dopadl na kolena. Nechápal jsem, o co tu jde, ale jedno mi bylo jasné. Bella patří k nim. Celou tu dobu patřila. Sledoval jsem jako přes závoj, jak dívka, kterou miluji, odchází a nedokázal proti tomu udělat vůbec nic.

Přestal jsem vnímat okolí. Jen ke mně z dálky dolehlo, jak mě Carlisle odvádí a pak už jsem byl náhle ve svém pokoji. Sklouzl jsem k zemi a objal si kolena. Všechno to ke mně pomalu začínalo doléhat a já si nohy přitáhl ještě blíž, jako by to snad dokázalo udržet mé roztříštěné nitro pohromadě.

Říkala, že mě neopustí a přesto odešla ani se neohlédla. Jako by to vše za posledních několik měsíců zmizelo. Nic to pro ni nebylo. Jako by se zase rozhodla začít někde jinde znova. Sama to říkala. Nic si nenechávala. Při každém stěhování si pořizovala vše nové. Udělala tlustou čáru za minulostí. Já teď byl také jedna z těch věcí, co tu nechala.

Nevím, jakou zvrácenou hříčkou osudu se dostala ke gardě, jak mohla patřit k nim a zároveň být člověk. Z jejích slov k Alecovi jsem cítil, že jí na něm dokonce záleží.

Přitiskl jsem si hlavu ke kolenům, když mou hlavou projel další nápor. Celá má rodina byla na dně a já teď bez Belly slyšel každou jejich zoufalou myšlenku. Všechny se točily kolem ní a já cítil, jak mě to rve ještě víc.

Zaťal jsem pěsti a zařval touhou tu bolest ze sebe dostat. Nic však nepomáhalo.

 

<< Já je propásla?   Shrnutí   Co ty by sis beze mě počal >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Bez volby 14. kapitola:

 1
1. Anys109
10.03.2012 [0:26]

To si dělá srandu! EmoticonTak to sem zvědavá jak to dopadne Emoticon.No ale Edík nám začíná mít příznaky jako Bella ve dvojce Emoticon Jinak super...sem zažraná do příběhu,že ani nevylejzám z pokoje Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!