Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello? Co to vyvádíš? - Epilog

18.09.2010 (16:30) • Texy • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3209×

O pět let později

„Našli jsme ji v lese, kde ji kousla Victoria, kterou jsem potom zabila. A její proměna se zrovna nepovedla. Zasekla se někde mezi upírem a člověkem. Nevíme, jestli se to už někdy stalo, ale Carlisle o tom nic nenašel. Mohlo to být z nedostatku jedu nebo mohl být ten jed vadný. Samozřejmě také mohla mít nějakou protilátku, kdoví?

A pak se nám Jacob do Rů otiskl a tak se z nás stala tato velká a podivná rodina. Tohle je oficiální verze, kterou ovšem nemůžeme prezentovat třeba ve škole. Nebylo by to to nejlepší, co bychom jim mohli říct. Ale jsme rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo,“ ukončila jsem své vyprávění a posadila se Edwardovi na klín.

Lee se na mě usmál a políbil Giannu do vlasů. Už pět let byli svoji a pět let byla Gianna upírkou. Nic jí nechybělo a tento život jí bavil. Byla neskutečně šťastná a zamilovaná. A oba byli vegetariáni a tento život si pochvalovali stejně jako my.

„Bello, chtěli bychom ti ještě jednou poděkovat. Díky tobě jsme teď šťastní a žijeme svůj vysněný život. Bez tvé pomoci bychom se nedostali ani z Volterry, kdežto teď? Bez problému. A máme novinku.

Máme dítě. Není naše, ale bylo dovedeno na krmení. Jenže Gianna ho nechtěla nechat zemřít, takže si ho vydupala. Aro jí nakonec pod nátlakem ustoupil. Je to chlapeček a zrovna se učí první slova,“ oznámil nám hrdě Lee a všichni se usmívali. Přáli jim to. Vegetariánství jim teď muselo přijít vhod. Ten malý byl v bezpečí.

„Proč jste ho nedovezli sebou?“ zeptala se Esmé.

„Je nemocný. A hlavně s ním bychom nemohli plavat a museli letět. A ani let není pro tak malé děti zdraví. Snad příště už ho s sebou vezmeme,“ řekla Gianna a usmála se. Přála jsem jí takové štěstí.

„Však my se brzy ve Volteře ukážeme. Stýská se mi po Felixovi a Demetrim a taky po Jane,“ postěžovala jsem si a opřela se o Edwarda, který mi obmotal ruce kolem pasu.

„Bello, kde vy vlastně máte Rů?“ zeptala se Gianna.

„Rů? Pojď dolů!“ zavolala jsem, protože byla ve svém pokoji a společně s Jacobem se učili. Oba tu chodili na střední do prvního ročníku. Během pár vteřin běžela dolů a zastavila se u mě.

„Copak jsi potřebovala?“ zeptala se.

„Rů, Gianna tě chtěla poznat. Pamatuješ si na ni z vyprávění, že?“

„Ano, to je ta Gianna, která řekla tatínkovi o mamince. Na to se nedá zapomenout,“ poznamenala a všichni se zasmáli. Rů znala všechny příběhy, které znát chtěla. Každý jí řekl ten svůj a ona vždy bedlivě naslouchala, jen aby jí něco neuteklo.

„Těší mě, Rů. Ano, to já jsem jim poradila. Můžu se tě zeptat, kolik je ti let?“ zeptala se Gianna Rů a ta se usmála.

„Šestnáct. Plus pět let od proměny, ale nestárnu. Zajímavé, že?“ poznamenala a usmála se.

„To tedy. Povíš mi o sobě víc?“ zeptala se Gianna a Rů si k ní šla sednout. Zvedla jsem se a chtěla odejít, když mě zadržely Edwardovy ruce.

„Kam jdeš, lásko?“ ptal se překvapeně.

„Hned jsem zpátky, potřebuji si jen popřemýšlet,“ odpověděla jsem a pustil mě. Věděl, že mě trápí rodiče, ale nechtěla jsem, aby se do toho jakkoliv motal.

Vyšla jsem před dům a nechala studený vítr, aby do mě lehce bičoval. Alespoň mi vyčistil hlavu.

Musela jsem na vzduch, protože vidět spokojenou rodinu, kdy se všichni drží za ruce a usmívají se, pro mě bylo těžké. Krásné, ale těžké. A jen venku jsem dokázala přemýšlet.

„Tak do Kanady jste se přestěhovali, jo?“ ozval se za mnou známý hlas. Neslyšela jsem kroky, ale byla si stoprocentně jistá, kdo to je.

„Jane? Co tady děláš?“ vyjekla jsem se překvapeně. Skočila mi kolem krku a pevně mě objala.

„Tvůj dopis, pamatuješ? Psala jsi, ať kdykoliv přijedu. A jelikož jsem se dozvěděla, že Gianna s Leem vás navštíví, šla jsem s nima. Ale nikdo to nevěděl. Mělo to být překvapení,“ zahuhlala mi do ramene vesele.

„A také to překvapení je! Páni! Já jsem tak neskutečně ráda, že tu jsi! Jane, to je to nejlepší, co mě dneska ještě mohlo potkat. Teď jsme kompletní,“ řekla jsem.

„Jak kompletní?“ zeptala se.

„Mám tu všechny, na kterých mi záleží. A se kterými můžu být,“ dodala jsem. Nebyli tu všichni. Charlie s René chyběli, ale tak to prostě muselo být.

„Co se děje?“ Seskočila ze mě a podívala se mi do očí. Vycítila ze mě nervozitu a úzkost.

„Nemám tu rodiče. A už nikdy se s nimi nemůžu bavit. Úděl věčnosti,“ zašeptala jsem a ona mě pohladila po ruce.

„Neboj, však se to časem spraví. A myslím, že bych ti měla něco říct. Od tvého odchodu z Volterry se všechno změnilo. Aro není nejdůležitější, i ostatní bratři se podílejí na chodu hradu a celé Volterry.

Nemusí se pít lidská krev, takže téměř polovina upírů je na zvířecí krvi. Nikdo upíry nedrží v gardě, můžou si jezdit na dovolené, pobývat s přáteli. Prostě se celý systém změnil. A to jen díky tobě. Nebýt tebe, nejsem tu. Nebýt tebe, garda žije ve stereotypu.

Ale ty jsi tam byla a donutila ostatní upíry přemýšlet nad svým životem. Nikdo už nechce být jen jeden poslušný článek skupiny. Každý chce být normální a žít svůj život. Musíme sice plnit povinnosti, ale není to tak strašné.

Navíc teď do Volterry přichází víc talentovaných upírů, kteří se chtějí dostat do gardy. Dobrovolně. A zase je to kvůli tobě. Vidíš, jak jsi změnila celý náš svět? Každý tě bude znát, každý chce být jako ty.

Ale musíš si uvědomit, že každý si prošel ztrátou lidské rodiny. A každý to překonal. Bello, máš Edwarda, který tě bude navždy milovat. A všichni Cullenovi budou stále s tebou. Pomůžou ti v nejhorších chvílích. Neboj se, bude líp,“ ujistila mě, ale nevyjmenovala všechny, které mám.

„A taky mám Rů s Jacobem. Rů jsem přijala za svou dceru, tedy ona si mě vybrala za matku a Edwarda za otce. A Jacob je můj přítel a ten správný kluk pro mou dceru.

Máš pravdu, Jane. A ještě mám tebe,“ dodala jsem a usmála se na ni. Úsměv mi oplatila a chytla mě za ruku.

„Nepůjdeme dovnitř? Chtěla bych vidět Cullenovi a také jsem zvědavá na tvou dceru. Co ty na to?“ zeptala se se šibalským úsměvem.

Neprotestovala jsem. Opravdu jsem byla šťastná, protože nikdo nemohl mít takovou rodinu jako já. Nikdo nedokázal narušit chod Volterry jako já. A nikdo nechodil po nocích špehovat své rodiče tak jako já.

Slíbila jsem si, že s nimi budu napořád. Jejich čas se krátí, ale můj ne. Tím, že u nich budu trávit noci, neztratím moc velkou část života, ale udělá mě to šťastnou.

Pro ně je opravdu lepší, že jsem se jim už do života nevrátila. Vzpamatovali se a žijí nový život. Charlie si našel přítelkyni v rezervaci a to jen díky tomu, že já jsem byla pryč.

Jak se říká. I to špatné se v dobré obrátí. A tak je to i v mém případě.

15. kapitola - Shrnutí

Děkuji Vám, že jste se mnou došli až sem. Že jste poctivě komentovali a dodávali mi tak potřebnou sílu do psaní. Snad jsem Vás epilogem potěšila a zůstanete mi věrni i nadále. Opravdu Vám děkuji, protože tohle byla moje první povídka tady, a přesto se našli tací, co ji četli a komentovali. A to je pro mě důležité.

Vaše texy

Autor: Texy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello? Co to vyvádíš? - Epilog: