Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bello? Co to vyvádíš? - 11. kapitola

27.08.2010 (15:45) • Texy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3094×

Bella:

„Jane?“ zeptala jsem se, když jsem se na ni otáčela.

„Bello, já nevím, kde začít,“ řekla a podívala se mi do očí, načež se podívala i po Edwardovi.

„Jane, Bello, nechám vás o samotě,“ téměř zašeptal a pevně mi stiskl prsty, aby je následně pustil.

„Edwarde… zůstaň. Nechci, abys teď odešel. Prostě tě prosím, abys zůstal,“ vyhrkla Jane ustaraným hlasem. Vyměnili jsme si s Edwardem pohledy a otočili se zpět k Jane, která se pokoušela o úsměv.

„Mohli bychom jít ke mně do komnaty? Nerada bych s vámi řešila to, co řešit chci, na chodbě.“ Souhlasně jsme kývli hlavou a vydali se za Jane, která tryskem vyrazila do své komnaty.

Už při vstupu jsem znechuceně nakrčila nos, ale nijak zbytečně to nekomentovala. Litovala jsem Jane, protože i jí muselo být nepříjemné to, že měla plnou komnatu květin. Vždyť to bylo strašné!

Jane šla pomalu ke své posteli a cestou kopala do všech váz, které potkala. Podívala jsem se na Edwarda, ale ten jen zakroutil hlavou a opatrně vázy překračoval. Zato já jsem šla stejně jako Jane, nesnášela jsem ty kytky.

Jane sebou švihla na postel a dala si ruce za hlavu. My jsme stáli vedle postele a čekali, až začne mluvit. Několikrát se nadechla, aby mohla mluvit, už pomalu otevírala pusu, ale vždy jí sklapla zpět. Už jsem jí chtěla říct, aby začala mluvit, ale posadila se do tureckého sedu a upřela na mě své rudé oči.

„Bello, neodcházej!“ Znělo to tak prosebně a bezmocně, až mi z toho spadla brada. Musela jsem zamrkat, abych si srovnala myšlenky. Proč chtěla, abych neodcházela?

„Jane?“ zeptala jsem se, aby mi to vysvětlila. Povzdechla si a začala mluvit.

„Bello, tady ve Volteře už jsem nějaký ten pátek. Vždycky jsem byla Arovým mazlíčkem. Spolu s bratrem nás tu držel, ale když nám řekl, že můžeme jít, neměli jsme kam. Ze svého lidského života jsme si skoro nic nepamatovali a znali jen Volterru zevnitř.

Jistě, někdy nás posílal na různé mise, ale vždy jsme byli pod dohledem, takže šance na útěk nebyly. Ale my ani utíkat nechtěli. Po naší proměně se nás ujal a sám studoval naše dary. Stal se pro nás jakýmsi otcem, a proto jsme odcházet nechtěli.

A on byl jedině rád. Víš, určitě jsi slyšela o tom, že jsme s Alecem zlí. Ale z mé strany je to jen přetvářka. Snažila jsem se splynout a udržet si dobré postavení, aby mě všichni nechali na pokoji, ale musela jsem se k tomu přizpůsobit. Proto ta krutost, která mi ovšem rvala srdce.
Nikdo kromě vás o tom neví. Pro ostatní jsem ta ledová, krutá Jane, která je neustále pod dohledem Ara a která touží jen a jen po moci. Ani Alecovi jsem o tom neřekla, protože on je takový doopravdy.

Měla jsem o tebe strach, když ti začal projevovat svou náklonnost. Tiše jsem trpěla, ale zastavit jsem ho nemohla. Je to přeci jen můj bratr. Ale čím déle jsi mu odolávala, tím více se stával nesnesitelným, takže jsem ráda, že je tu Edward.

Určitě jste na mě hodně naštvaní, že jsem Bellu měla u sebe v komnatě, ale prosím vás, pokuste se mě pochopit. Za tu dobu, co jsem ve Volteře, jsem si nenašla žádnou kamarádku. Nikdy. Všechny se mě totiž bály a raději se ode mě držely dál.

Ale pak jsi přišla do Volterry ty a potkaly jsme se na chodbě. Samy. Jen my dvě a nikdo jiný. Šla jsem zrovna od Ara a byla naštvaná, když jsi se objevila ty a tvářila se neskutečně překvapeně. Ne vystrašeně, ale pouze překvapeně. Něco mě donutilo zastavit a teď tomu něčemu děkuji.

Nejsme sice kdoví jaké přítelkyně, ale myslela jsem si, že časem by se to mohlo zlepšit. Potřebuju totiž někoho jako tebe. Někoho, komu se můžu vypovídat, požádat o radu či pomoc, dělat s ním neskutečné bláznivosti. Doufala jsem, že to budeš ty.

A proto, když na hrad přijeli Cullenovi, bála jsem se, že o tebe přijdu. Schovala jsem tě u sebe v komnatě, poupravila ti denní režim, držela tě jen v tělocvičně nebo ve sklepení a zjišťovala, kdy Cullenovi odjedou, abych tě mohla zase v klidu nechat pobíhat po hradu.

Jenže pak Aro svolal tu poradu. Byli pozvaní všichni až na Cullenovi a tebe. Chtěl řešit to, jak Cullenovi dostat z hradu a tebe si tu podržet co nejdéle. Věděl, že pokud ti udělá ústupek, jaký už jednou udělal, zůstaneš. Ale pak jsi zčista jasna napochodovala do sálu a jeho plány byly v tahu.

A mé také, když jsi na něho začala zvyšovat hlas a stále si stála za svým. Ani nevíš, jaký strach mě svíral. Ale pak se najednou objevil Edward. Všimla jsem si ho jako první a také mi jako první došlo, co to znamená.

Nemyslete si snad, že vám váš vztah nepřeju. Naopak! Jsem mnohem raději, že jste spolu, než aby byla Bella s Alecem. Ale jsem smutná, protože mi teď, Bello, odejdeš a já už tě nikdy neuvidím,“ dořekla svůj monolog a schovala hlavu do dlaní.

Překvapeně jsem na ni koukala a Edward také. Jenže v jeho obličeji byla vidět i nenávist. Kvůli Alecovi? Nebo ho snad trápilo něco jiného? Byl naštvaný na Jane? Mohl být, ale nebyla bych moc ráda. Pustila jsem Edwardovu ruku a sedla si vedle Jane. Silně jsem ji objala a přemýšlela, jak tuhle situaci vyřešit, když najednou ztuhla.

„Můžu se vás zeptat, jak jste na sebe přišli? Někdo si neuchránil myšlenky?“ zeptala se a já si skousla ret. Měla jsem snad napráskat Giannu a vystavit ji tak obrovskému nebezpečí? I když byla pravda, že Aro by zjistil, kdo to byl. Dříve či později.

„Jane, řeknu ti to jen pod jednou podmínkou.“ Přerušil Edward moje přemýšlení. Zvědavě jsem se na něho podívala. Něco mi asi neřekl.

„Dobře,“ zašeptala Jane a pozorně ho sledovala.

„Jane, byla to Gianna. Jak jsem zjistil z myslí hodně upírů, nikdo jí nechce ublížit a všichni ji mají rádi. Moje podmínka je taková, že mi pomůžeš s tím, aby Lee Giannu proměnil dřív, a ona nebyla tak křehká a mohla být pro Volterru užitečnější.

Jane, Aro vám nebude odporovat, pokud se proti němu postavíte všichni a všichni budete Giannu chránit. Myslím si, že on bude ještě rád, že Giannu má navěky, protože je to strašně dobrý člověk, který se mu bude o recepci starat pořád. Viděl jsem její mysl. Dovolila mi nahlédnout do své minulosti a zjistil jsem, že Lee na tom musel být stejně jako já. Miluje lidskou dívku, ale nechce ji připravit o život.

Také jsem zjistil, že Gianna musí být proměněna, tak si myslím, že když ji promění už teď, nic tak hrozného se nestane. Samozřejmě je to pro ni bezpečnější a jsem si jist, že za jejím životem bude stát i Caius s Marcusem.

Pomůžeš?“ zeptal se a v jeho obličeji byla bolest, kterou jsem si hned uměla vysvětlit. Nechtěl Giannu připravit o lidský život stejně, jako nechtěl o můj lidský život připravit mě. Muselo to pro něho být ještě stále bolavé téma.

„Gianna?“ vydechla tiše Jane a nevěřícně se na nás dívala.

Edward:

Myšlenky Jane byly neskutečně zmatené. Nejdříve myslela na to, že by Giannu potrápila svým darem, pak s ní ale soucítila, jenomže jí to moc dlouho nevydrželo a chtěla po Gianně vystartovat hned, jak k tomu bude příležitost. Nakonec se její myšlenky ustálily na slovu klid.

Zhluboka se nadechovala a vydechovala, jak se snažila uklidnit. Bella jí povzbudivě třela záda a raději nic neříkala. Stál jsem tam jak socha a jen čekal, než kolem mě proletí nějaký pták a vykoná na mě svou potřebu.

„No, Edwarde, tohle jsem nečekala. Ale jsem ráda, že jsi mi to řekl. Samozřejmě vám pomůžu a myslím si, že máš pravdu s tím, že Giannu mají všichni rádi. Podívám se, kde je Lee, a pošlu ho sem. Vy zatím doveďte Giannu a nikomu nic neříkejte. Šlo by to?“ zeptala se opatrně a společně s Bellou se na mě podívaly. Znělo to jako dobrý nápad. Kývl jsem hlavou a Jane vyběhla z komnaty.

Chvíli jsem se díval na dveře, ale pak jsem pohled stočil na Bellu, která ležela na posteli, oči zavřené a vůbec se nehýbala. Pomalu jsem k ní přešel a sedl si vedle ní. Pohladil jsem ji po zádech a rukou přejel po jejím obličeji. Už nebyla tak horká jako dřív, teď byla jako já.

„Edwarde,“ zamumlala a posadila se, aniž by otevřela oči.

„Ano?“ zeptal jsem se, ale neodpověděla. Místo toho se mi schoulila do náruče a hlavu si položila na mou hruď. Držel jsem ji jako největší poklad na světě a uvědomil si, že síla, kterou ji objímám, je stejná, jako když byla člověkem. Pousmál jsem se nad tím. Staré zvyky se špatně přeučují.

Pořádně jsem si ji k sobě přitiskl, zabořil hlavu do jejích vlasů a zhluboka se nadechl. Teď už nebylo nic, co by mi ji mohlo sebrat. Neexistovala možnost, abych ji opustil jen kvůli tomu, že byla křehkým člověkem. Neměl jsem už důvod opouštět ji jen proto, že jsem pro ni chtěl normální lidský život. Teď už byla jako já a neměl jsem v plánu ji někdy opustit.

Políbil jsem ji do vlasů, jako bych snad chtěl stvrdit své myšlenky. Zvedla ke mně hlavu a podívala se mi do očí. Ta rudá barva mi k ní neseděla, ale zároveň mi něco nehrálo na jejích očích. Co to jen bylo? Nenechala mě přemýšlet, protože se otřela o mé rty, ale pak se hned odtáhla, jakoby se snad bála, že to bylo špatné. Pousmál jsem se a hladově si její rty vzal.

Ten polibek byl úplně jiný, než na jaký jsem byl zvyklý. Dříve to byly polibky opatrné, krátké a lehké, abych jí snad nějak neublížil. Ale v ten moment, kdy jsem ji držel v náručí, jsem byl konečně sám sebou.

Nemusel jsem se bát dát do toho polibku vše, protože už jsem jí nemohl ublížit. Její teplé rty na mých vyvolávaly neskutečné pocity. Ze začátku jsme byli přeci jen opatrní, ale v okamžiku, kdy mi Bella zavzdychala do úst, jsem myslel, že vyskočím radostí několik metrů vysoko. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale svým jazykem jsem si našel ten její. V okamžiku, kdy se setkaly, dostal jsem elektrickou ránu do špičky jazyka a ta pokračovala po celém těle. Byl jsem úplně mimo. Nedokázal jsem rozumně myslet, takže jsem si ani nevšiml, že ležím na zádech a Bella na mně.

Uvědomil jsem si ve stejnou chvíli jako Bella, že Jane se vrací. Oba jsme strnuli a vzpomněli si, že máme dojít pro Giannu. Rychle jsme se posadili vedle sebe a chytli se za ruce. Nějak už Jane vysvětlíme, že pro Giannu už jsme chtěli dojít.

„Jane, přestaň. Já nechci k tobě do komnaty!“ rozčiloval se nějaký mužský hlas.

„Lee! Říkám ti už po sté, že ti nechci ublížit, ale že tam na tebe čeká někdo, kdo by ti chtěl něco vysvětlit,“ řekla tiše a naštvaně Jane. Z jejích myšlenek jsem pochopil, že si o ní Lee myslí, že mu chce ublížit. I to jsem slyšel v jeho myšlenkách.

„Jane, nechci!“ vztekal se jak malé děcko.

Edwarde, myslím, že budete mít těžkou práci. Poslala mi myšlenku a chvíli na to se otevřely dveře. Dovnitř vešla malá Jane a obrovský Lee s naštvaným obličejem.

10. kapitola - Shrnutí - 12. kapitola

Děkuji za jakýkoliv komentář.

texy

Autor: Texy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bello? Co to vyvádíš? - 11. kapitola: