Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella s rozumem v koncích - 12. Lov s Mary

16.11.2009 (15:30) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2067×

Bella s rozumem v koncích – 12. lov s Mary (lov na upíra)

Běželi jsme daleko od civilizace. Po pěti minutách běhu jsme se zastavili a nasáli vzduch. První ho ucítila Mary, ale než stačila něco říct, už jsem se postavila do bojové pozice před Mary. Uslyšela jsem za sebou její smích. Neotáčela jsem se na ní. Bylo mi jasné co jí rozesmálo. Upír brání vlka. V lese se objevil malý blonďák, který se nás lekl. Smějící se vlk, větší než já a já jako jeho obrana. Sledoval nás a pomalu se přibližoval k nám.

Zavrčela jsem, když byl deset metrů před námi. Zastavil se, ale byl stále narovnán. Nepostavil se do bojovného postavení. Podíval se mi zpříma do očí.

„Ahoj krásko,“ oslovil mě a já zasyčela.

„Ještě mi řekni, že nejsi hezká,“ pousmál se.

Nevěřila jsem mu. Zdál se mi nějak povědomí.

„No to není možný. I mrtví upíři se umí probudit znovu do života. Já nevěřil, že by ses zabila. Na to jsi měla svou hrdost. Jen kvůli lidské krvi ses nechala chytit a zavřít. Jak to vlastně bylo. Ne, promiň, ty jsi nechtěla do gardy, aby si nepila lidskou krev z donucení,“ pochechtával se a mě došlo kdo to je.

Byl to jeden z těch vězňů, kteří byli semnou zavření.

„Jak ses dostala ven? Bylo to nemožné. Zkoušel jsem úplně všechno, ale mříže nepovolili. To tě zachránila ona?“ podíval se po vlkovi zamnou.

„Ne, já jsem se dostala ven stejně jako ty,“ promluvila jsem.

„Pořád máš ten štít?“ zeptal se mě.

„Ne, když se upír roztrhá, ztrácí všechny své dary, ale co tu děláš. Máš být zalezlí,“ zasyčela jsem ne něj.

„Někoho tu hledám a povím ti, že se pořád přemisťují, až se vrátili tam, kde už byli, ale po století. Tam, kde jsi byla i ty. Pořád každému říkáš že jsi mezi upíry jen padesát let? To byla pěkná záminka. Ty, co jsem je potkal, říkali že jste čtyři a Cullenovi taky. To je mi ale početná rodina a vlci. Samozřejmě vlci k vám patří taky. To jsou domácí mazlíčci?“ snažil se Mary vyprovokovat.

Mary nech ho. On se tě snaží vyprovokovat k boji, ale on má dar. Zabil by tě a to já nedovolím. Schovej ten udivený psí obličej. Poslala jsem k ní a ona se na polovinu zaradovala. Teď přemýšlela jen nad tím, jak toho vetřelce zabít.

„Nech si toho nebo budeš na místě mrtví. Víš, jsem jediný neupír, který existuje. Můj popel byl spojen s upířím jedem a kapkou krve a jsem tu, ale už ne jako upír, protože mě už nedokáže nikdo roztrhat až na vlky, protože mezi ně patřím,“ vymyslela jsem si povídačku, abych nabrala čas.

Mary, teď blafuji. Pokud je někdo ze smečky přeměněný, tak ať okamžitě vyvolá alarm a ať jsou tady. Já zalarmuji upíry. Vyslala jsem k Mary a soustředila se na Edwarda. Edwarde okamžitě všichni přiběhněte sem, krom mistra. Toho nechte doma. Okamžitě! Sdělila jsem mu a odrážela Simonovi útoky na nás.

Nadbíhal ze všech stran. Mary mi chtěla pomoci, ale já jsem jí vždy předběhla. Nesmí se jí dotknout. Jinak bude znát celé tajemství smečky. Jeho dar zjišťuje sílu a počet. On neví kolik je vlků, takže v tom je naše síla o které on neví. Dařilo se mi ho odrážet a cítila jsem jak se přibližuje zbytek jeho armády. On byl stopař, který šel napřed. To ne.

Podívala jsem se za něj do lesa a viděla deset mladých upírů. Simon mě odrazil a já letěla vzduchem. Mary mě chytla a hodila po něm. Teď mi to nevadilo, protože jsem ho svou vahou a rychlostí, kterou vyrobila Mary, svalila na zem. Než jsem vstala, byli okolo mě Cullenovi a má rodina. Před námi vlci ničili kus italské gardy.

„Proč jsi nepoužila svůj štít?“ zeptal se mě Edward a objal mě.

„Někdy je síla v tom, že nepoužiješ své výhody a nebo něco málo zatajíš,“ přitiskla jsem se k němu a cítila Mary v zádech.

„Ty si blafovala pořád!“ zakřičela, ale navenek to znělo jako šeptání.

Edward se po ní podíval a nemohl tomu uvěřit. Ona mluví i jako vlk.

„Je moc ukecaná, tak jí to zůstalo i ve vlčí podobě. Ne, Mary je naše velká Alfa, která hned pochopila, že se jí nesmí Simon dotknout a hodila mě po něm,“ zasmála jsem se.

„Jo, viděl jsem,“ řekl Edward a přitáhl si mě pevněji.

„Omlouvám se, ale jinak to nešlo. Bella to přežila, takže se vlastně nic nestalo,“ zašeptala Mary a otočila se ke své smečce, která nosila kusy upírů do ohně, který založil Jasper.

„Jeden utekl!“ zakřičel Emmett a všichni se lekli krom mě.

Zavřela jsem oči a soustředila se. Po chvilce jsem je otevřela a usmála se.

„Udržujte ten oheň,“ poradila jsem jim jen a zadívala se do lesa.

Všichni se podívali mým směrem. Šel tam mistr Samuraj se svým žákem a bavili se o něčem. Mistrův žák nesl ostatky upíra.

„Proč jsi ho hned roztrhal. Mohl nám ještě něco říci. Nějaké informace, které by nám pomohli v naší situaci. Nehodlám stále před nimi utíkat!“ křičel mistr na svého žáka.

„Omlouvám se mistře, ale vy jste řekl, že nám nesmí utéci, tak jsem ho roztrhal, aby neutekl. Nevím co jsem zase udělal špatně. Jen jsem vás poslechl,“ stěžoval si žák.

Rozesmála jsem se, protože stejně jsem na tom byla i já, když jsem s mistrem začínala.

„Bello, to není vtipný. Jen jeden můj žák si ze mě nedělal srandu,“ postěžoval si pro změnu mistr.

„Jo, ale teď vás a Cullenovi nechal vystopovat. Nemám za potřebí se nad tím mračit. Když jste si to tak krásně naplánoval,“ vyjela jsem po mistrovi.

„Omlouvám se, ale já opravdu nemůžu za to, že jste vytrénoval Ara,“ omluvila jsem se a všemi projel mráz, krom vlků, kteří nevěděli, kdo Aro je.

Předchozí kapitolka: Bella s rozumem v koncích - 11. Schůze s vlky

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella s rozumem v koncích - 12. Lov s Mary: