Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Bella s rozumem v koncích - 11. Schůze s vlky

15.11.2009 (16:30) • Pavla777 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1789×

Bella s rozumem v koncích – 11. schůze s vlky

Pohled Belly:

Když jsem se probudila, myslela jsem si, že se mi to jen zdálo, ale opak byl pravdou. Edward seděl u mě na posteli a držel mě za ruku. Podívala jsem se do jeho očí. Byli plné radosti a zároveň nerozhodnosti. V mžiku jsem byla na nohou a on vedle mě. Pozoroval mě, ale ruku mi nepustil. Přemýšlela jsem, jestli se mám usmát nebo vytrhnout ruku z jeho sevření. Rozhodla jsem se pro zmatený obličej. Sedla jsem si zpátky na postel a on mě stále pozoroval. Druhou rukou jsem se chytla za hlavu a přemýšlela, co se předtím stalo. Všechno se mi začalo vybavovat. Ta přeměna, předtím ty útoky, loučení, Edward a Mary, Alice a její výraz, Esme, Edward mě odnesl do pokoje, mistr, ale hlavně já a Edward. Já a Edward… Nemůžu tomu uvěřit. Ten sen co jsem měla byla budoucnost i minulost zamotaná do sebe. Teď jsem byla silnější jako tehdy, když mě mistr zachránil a uspal, abych nabrala sil.

„Edwarde,“ vydechla jsem a pomalu jsem mu vzhlédla do očí.

Byli zmatené a zároveň nějak plné starostí. Pevněji jsem ho stiskla za ruku. Oddechl si a usmál se na mě.

„Bello, já myslel…“ chtěl něco říct, ale já ho políbila.

Oplatil mi polibek. Zvedla jsem se a on okamžitě také.

„Děkuji ti, ale teď musím za mistrem a Esme. Mistr ještě neodešel, že ne?“ podívala jsem se po něm.

Jeho oči se sklopili dolů. Musím ti něco říct, ale nejdříve ne mistr neodešel, ale je tu něco horšího. Musíme jít na vlčí schůzi. Alice nic nevidí. Co si počneme. Bello samotná tam nepůjdeš. Slyšela jsem Edwarda v hlavě. Zvedla jsem mu volnou rukou hlavu.

„Neboj. Já půjdu s Esme a ty máš jít s Carlislem. Pokud to dodržíme, tak se nic nestane.“ Dala jsem mu malou pusu a vydala se ke dveřím.

Edward mě následoval. Dole byli úplně všichni. Cullenovi, moje rodina, Tanyina rodina a mistr se svým žákem. Moje ruka s Edwardovou se nepustili a na některých tvářích se objevil úsměv, ale Irina se mírně zamračila. Nevšímej si jí. Sdělil mi Edward. Ale mě to nedalo a podívala jsem se po ní. Potichu vrčela a připravila se ke skoku. Přitáhla jsem svůj štít a jí zastavila Tanya s Kate. Vyprovokovala jsi jí. Tak to ti nevím, měla bys mi začít věřit. Usmál se na mě Edward.

„Bello!“ skočila po mě Esme a potom Rose s Alicí.

Irina stále potichu vrčela, ale její rodina jí ke mně nepustila. Ne z obavy o mně, ale spíš měli obavu o Irinu.

Netrvalo to dlouho a Tanya rozhodla: „My raději už pojedeme.“

Rozhlédla jsem se. Všichni sledovali mě a Irinu. Já byla v pohodě, ale Irina se ježila. Přikývla jsem. Tanya, Kate a Eleazar mi podali ruku, ale Irina jenom kolem nás prošla s nosem nahoru. Nevšímala jsem si jí jak mi radil Edward.

Po odjezdu návštěvy jsme začali řešit schůzi. Tedy začali, já a mistr s jeho učněm jsme byli v klidu. Edward s Esme byli nejvíce na jehlách. Carlisle vlkům důvěřoval. Emmett s Jasprem se těšili na možný budoucí boj a Alice s Rose stáli po boku svých vyvolených.

„Plán?“ zeptal se Carlisle, který se chystal na cestu na schůzi.

„Ano, Bella má plán,“ přitakal mistr Samuraj.

„Carlisle a Edward se pojedou přestrojit do věcí, které nejsou cítit mnou ani Esme. Já s Esme se přestrojím také do věcí, které nejsou cítit Cullenovými. Každý půjde se svým členem z rodiny…“ říkala jsem se zavřenýma očima a Edward mě přerušil: „Ale mi jsme jedna rodina.“

„Já pojedu s Esme a ty s Carlislem! Jinak na nás vlci zaútočí, protože bychom pro ně byli moc velká rodina, která by byla větší než jejich smečka. U vlků se nesmíme moc bavit a dát znát, že jsme JEDNA RODINA. Já na vás dám jeden svůj štít a jeden dám i na mě a Esme. Mary tam bude pobíhat jako vlk a další tři. Ostatní budou sedět u ohně a sledovat nás a naše úmysly. V žádném případě nesmíme dát najevo, že se snášíme. Oni jsou zvyklí, že většina upírů se mezi sebou perou,“ dořekla jsem a pomalu otevřela oči.

Všichni mě sledovali a mistr se usmíval.

„Co je?“ zeptala jsem se.

„Nic, jen je Edward šokován tvým živým snem. Nevzala sis štít,“ rozchechtal se.

Emmett se přidal a nesl nějaké brouky a zvířecí krev v pet láhvi. Strčil do pusy brouka a zapil ho krví. Ještě takhle snědl pár brouků a my jsme ho sledovali.

„Emmette ty nejsi upír, ty jsi prase,“ vydechla jsem a okolo mě se rozlehlo několikahlasné záchvaty smíchu.

Emmett se na mě usmál. Skočil na mě a povalil mě na zem a snažil se mi do pusy jednoho brouka. Edward se mi vydal na pomoc a Rose zase Emmettovi, ale to už Emmett letěl vzduchem. Dala jsem pod něj svůj štít, aby nerozbil Esme její oblíbený kus nábytku. Rose po mě chtěla skočit, ale já jsem se jí uhnula. Esme držela Edwarda, aby nás nechal být.

„Edwarde, ona si poradí. Jsou to její sourozenci, ale běžte se prát ven!“ zakřičela na nás a já před Rose a Emmettem utekla zadními dveřmi ven.

Všichni se vydali za námi a sledovali nás. Já jsem se sourozencům vyhýbala akrobatickými cviky jako je hvězda, salto a další. To je ještě víc rozčílilo a vydali se na mě ze dvou stran, snažili se mě skřípnout. Rozeběhla jsem se a o strom se odrazila a přeskočila je. Oni dva do sebe narazili.

„Promiň,“ zatvářil se nevině Emmett.

„Ne, ty promiň,“ omluvila se Roselie.

„Já se omlouvat nemusím, že ne?“ usmála jsem se na ně.

Zavrčeli a začali se líbat.

„No, tohle představení vidět už nemusíme,“ oznámila Esme a my se vydali domů.

Já jsem pořád poskakovala a skotačila. Obíhala jsem stoly a pobíhala všude po domě. Rose a Emmetta už nevyprovokuji a nikdo jiný se nenechá. To ti to nestačilo? Alice by se možná nechala, ale neříkej jí prosím, že je prase. Ona pak vyvádí. Usmála jsem se a skočila před Alici. Podívala se po mě a já malinko odstranila svůj štít, aby vycítila co chci. Pousmála se.

„Ty jsi rychlejší, ale já budu vědět, co budeš chtít udělat,“ upozornila mě jejím vysokým hláskem.

„Zkusme to,“ vybídla jsem jí.

Vyběhli jsme ven a já utíkala před Alicí. Pokaždé mě dostala, až jsem vymyslela, že si budu myslet něco jiného, než udělám, že se rozhodnu jinak než udělám nějaký krok. Dostala jsem jí. Alice se na mě dívala s nevírou.

„Ty… ty jsi mě dostala,“ nemohla tomu uvěřit. Já celá šťastná z ní seskočila a pomohla jí na nohy.

„Jo, to bude tím, že jsem se tak dobře vyspala,“ zasmála jsem se a vběhla do domu.

Všichni mě sledovali. Přistoupil ke mně mistr. Bello nerozmyslela si se s tím tréninkem? Zeptal se mě myšlenkou. Ne mistře, já je nemůžu opustit. Podívala se po něm a můj úsměv se ztrácel. Po dnešku chápu tvé pevné rozhodnutí. Edwarde, přestaň mě vraždit očima. Otočili jsme se po Edwardovi. Edwarde, já jsem pevně rozhodnutá, mě od vás nikdo už neodtrhne. Řekla jsem mu mile v myšlenkách. Jen co jsem mu dořekla poslední slovo, byl u mě a objímal mě.

„Měli bychom vyrazit, Edwarde,“ ozval se Carlisle a já Edwarda pustila.

„Esme ti bude něco chtít říct,“ pošeptal mi tak, abych to slyšela jenom já.

Šla jsem se převléknout a najít si nějaké jiné oblečení, které není cítit Cullenovými, ale Alice mi přeměnila celý šatník, nevím jak to zvládla, ale z každého kusu oblečení byla cítit Alice. Seběhla jsem do garáže a přehrabala krabice z minulého bydliště s mým jménem. Našla jsem tam černé tričko a tmavé Jeany. Našla jsem ještě černý kožený kabát. Okolo krku jsem si uvázala černou šálu. Okoukla jsem se v zrcadle.

Esme, která taky musela navštívit staré věci na sebe v garáži, stála už u dveří. Vydali jsme se pomalu na cestu.

„Bello, musím ti něco říct,“ začala Esme a já pochopila.

„Poslouchám, Esme.“

„Já a Carlisle…“ začala a já se rozesmála.

„Esme, ty a Carlisle? To je výborné,“ usmála jsem se na ní.

„Tobě to nevadí?“ zeptala se mě a já myslela, že jí za tuhle otázku fláknu.

„Esme, ty si ze mě děláš srandu. Já jsem šťastná, že máš někoho, kdo se o tebe postará. Tak ty a Carlisle. Proto jsi nebyla tak často doma?“ byla jsem nadšená.

„Ano, Bello. A co ty a Edward?“ usmála se na mě.

„Je bo… tady,“ klesla jsem a otočila se mírně doprava. Nasadila jsem si na hlavu čepici a chytla Esme za ruku. Přidala jsem do kroku a táhla Esme za sebou.

„Co nechápete na tom, že nesmíme přijít spolu?“ zeptala jsem se polohlasně.

„Omlouváme se,“ řekli naráz Edward a Carlisle a vzdálili se.

Zpomalili jsme s Esme a pomalu se blížili k útesu. Edward s Carlislem tam už byli. U nich stál Sam jeden z vlčí smečky, bývalá Alfa. Už  se jako Alfa nechoval. Hlavu měl svěšenou dolů.

„Co se děje, Same?“ zeptal se ho Carlisle.

„Šéfuje nám malá holka, která se proměnila teprve dnes a chrání vás upíry, kteří jste naši podle přírody úhlavní nepřítele. Je ještě dítě, nerozumí tomu,“ jen to dořekl skočilo na něj z lesa štěně vlka, ale trochu vysoký štěně. Vrčelo a štěklo mu do ucha, pak skočilo po mě a povalilo mě na zem. Edwarde je to Mary. Nevšímej si toho ohrni nad tím nos! Edward jen od nás odtrhl oči a podíval se na Carlisla. Já jsem se podívala do těch roztomilých psích očích.

„Nesmrdím ti?“ zeptala jsem se jí s úsměvem.

Odfrkla si a slezla ze mě. Zasmála jsem se.

„Dneska po mě nějak skáčou vlci,“ postěžovala jsem si se smíchem.

Tentokrát se zasmál i Sam.

„Omlouváme se ti, nějak jsme to přepískali,“ přiznal si Sam.

„Chtěli jsme tě jen postrašit. Je vás tady až moc a my víme, že ty bys ses ubránila,“ slyšela jsem hlas z lesa.

Podívala jsem se tam a tam se objevil Jakob. Měl na tváři velký úsměv.

„Jsi nějak už stará ne? Už nemáš tolik síly jako tenkrát. Vyrostl jsem co?“ zašklebil se na mě.

„Jakobe to jsi byl ty? Tak to ti někdy oplatím, ale teď ne. Nechci, aby mě celá vaše smečka roztrhala. Ale tvoje sestřička mě stihla povalit na záda a ty si skáčeš a pořád nic,“ usmála jsem se.

Ty se s nimi kamarádíš? Přišla mi myšlenka od Edwarda. No, když jste odjeli, tak tady nebyl nikdo, s kým bych mohla dovádět, až se objevil malý kluk, který se u nás toulal. Vzali jsme ho k nám a vyfotili ho. Fotku jsme rozvěsili skoro všude, až na La Puch, kam jsme nesměli. Hledala ho celá vlčí smečka, tenkrát o třech členech. Samozřejmě se nás báli, protože nás byla přesila. Nakonec k nám přišli jako lidi a ptali se po něm. Já s nim byla zrovna na lovu. Bylo nám jasné co je zač, a tak jsme s nim chodili na lov a lovili jen zvířata. Samozřejmě jsme mu koupili i nějaké jiné jídlo. Lidské jídlo. Vlci celí rozklepaný na nás čekali v domě až se rozhodli, že nám půjdou naproti. Minuli jsme se. Smečku vedl Sam. Jakob se s nimi viděl, až večer, když se pro něj vrátili. Spal na gauči a nechtělo se mu domů. Sdělila jsem mu a usmála se na Jakoba.

„Tak co jíš? Losa, pumu nebo vařený maso?“ poškádlila jsem ho.

„Nic co by ti nechutnalo,“ zaksichtil se na mě.

„Takže zvířecí stravu?“

„Dá se říct, ale Emily stejně vaří nejlépe a já se nemusím tolik namáhat,“ zasmál se, ale Sam tiše zavrčel.

To už jsme byli na útesu, kde byla celá rada starších a budoucích vlků, ale někteří měli svou první přeměnu za sebou. Víceméně jich je více než tenkrát.

Edwarde nesleduj mě tolik. Myslí si, že mě chceš a oni tomu chtějí zabránit roztrháním nás obou, abychom se nemstili. Sdělila jsem Edwardovi a on odtrhl oči ode mě. Tak to si myslí správně, ale ztratit tě je až moc bolestný. Sdělil mi nazpět. Edward tiše zavrčel směrem ke mně a Esme. To je lepší, taky tě nehodlám ztratit. Usmála jsem se v myšlenkách a postavila se před Esme jako správný silnější upír v rodině.

„Prosím, porvat se můžete až po schůzi,“ řekl jeden ze starších.

Jo, ale to ještě nevědí v jakém smyslu se porvou. Myslel si Carlisle a já i Edward jsme se po něm podívali. Zavrčela jsem hlasitěji, až se z toho všichni stáhli i vlci. Posadila jsem se k ohni a vedle mě Esme. Cullenovi postáli na druhé straně ohně a sledovali všechny tváře okolo i ty psí.

Rada starších už začala. Bavili se o něčem a pak vyprávěli staré příběhy. (nechtělo se mi je sem psát, ale všechny je určitě znáte, jak duchovní strážce byl zrazen a vlk mu půjčil své tělo atd…) Mary si sedla vedle mě ve své vlčí podobě. Umíš číst myšlenky? Přišla mi od ní myšlenka a já zkameněla. Podívala jsem se po Edwardovi. Tvářil se zmateně. Když jí odpovíš myšlenkou, budou to vědět všichni, kteří jsou proměněni ve vlka. Ty jsi tady ten, kdo má plán. Pousmál se v myšlenkách. Zavrčela jsem potichu na důkaz, že mě štve.

„Cullene, to jsi přehnal, nelez mi do hlavy!“ zakřičela jsem a pak hodila omluvný pohled po starším, který právě mluvil.

„Cože?“ vylezlo z Carlisla.

„Jen jsem se ujišťoval, co chce udělat,“ pošeptal Edward, ale všichni ho slyšeli.

Edward naschvál použil dvojsmyslné slova. Carlisle pochopil a chytl Edwarda za rameno. Bello? Zkusila to znovu Mary.

„Mary, ona tě neslyší v tomhle je hluchá jak patrona,“ zasmál se Edward.

Zasyčela jsem a otočila se na Mary.

„Ty mi něco chceš nebo si ten… ten krasavec dělá ze mě srandu?“ podívala jsem se na Mary a v duchu se smála.

Ta se otočila a zaběhla do lesa. Po chvilce byla zpět v lidské podobě. Znovu si sedla vedle mě. Sam vyskočil a šel se proměnit ve vlka, aby byl vyrovnaný počet upírů a vlků.

„Takže mi něco opravdu chceš?“ podívala jsem se na ní s úsměvem.

„Proč se hádáte? Vždyť tě zachránil a přivezl ti auto. Co se stalo?“ zeptala se nevěřícně.

„No, on mi přivezl auto?“ otočila jsem se na Esme, protože mi to uniklo i ve skutečnosti.

Esme jen přikývla. Já jsem nasadila šokovaný výraz. Edward zvážněl. Starší se postavili.

„ Omlouváme se za chování naší smečky. Jen si hráli, většina je ještě štěně,“ promluvil jeden z nich.

Mary s několika dalšíma zavrčela a my jsme vybuchli smíchy. Než jsem se nadála, měla jsem na sobě Mary ve vlčí podobě. Seděla mi na zádech a snažila se mě svalit, ale já se nenechala.

„Jsi jen štěně na upíra ještě nestačíš,“ řekl někdo u ohně a já v tu ránu ležela na zemi a obličej blízko ohně. Mary na mích zádech zesílila a vyrostla nám před očima.

„Nevím kdo to řekl, ale ona mi láme páteř,“ postěžovala jsem si a packy ze mě slezly.

Otočila jsem se a přede mnou stál větší vlk než ten, který předtím seděl po mé levici. Všichni jí sledovali. Její myšlenky byli zmatené, ale cítila se jako pravá Alfa. Jakob se postavil vedle ní jako vlk a byl menší než ona. Ani Sam se nedokázal držet stranou a postavil se vedle ní z druhé strany. Byl menší než oba Blackové. Všichni jsme je s vytřeštěnýma očima sledovali jak se celá smečka řadí za ně podle velikosti. Začala jsem mít strach o nás upíry, protože ta smečka byla velká o dvanácti vlků plus tři vepředu. Dohromady jich bylo patnáct.

Sledovali jsme je ještě dlouho dokud Mary nezavila a začali vít všichni. Starší se zvedli a vydali se směr vesnice. Nás začala smečka vyprovázet druhým směrem.

Teď už nemusí mít strach, že nás bude přesila. Řekl v myšlence Edward a já zesílila svůj štít, tak že když se Mary chtěla opřít o moje rameno, narazila o štít. Zakňučela.

Stáhla jsem ze sebe štít a nechala ho jen na Esme a druhý na Edwardovi a Carlislovi. Edwardovi se to nelíbilo, ale nic proti tomu nezmohl. Mary si položila hlavu na mí rameno a po chvilce si odfrkla.

„Smrdím ti co?“ usmála jsem se na ní.

Vyplázla na mě jazyk. Najednou z druhé strany se objevil Jakob. I když jsem jí nenáviděl za to, že jsem se proměnil tak brzy a má sestra taky, tak jí mám rád. Nic nenaděláte,proto abych  jí roztrhal, protože to nedokážu. Pamatuji si, jak se o mě starali a to jsem jim smrděl pod nosem. Same, oni nejsou jako ostatní. Neměli bychom jim bránit, aby se spojili v jednu rodinu. Říkám ti, že Edward jí má rád. Měl jsi vidět, jak se snažil, aby nenaboural ani jedno škrábnutí na něm nesmělo být. Viděl jsem její zaskočený obličej, když se dozvěděla, že ho přivezl on, blesklo jí v oku. Mary, co ses dozvěděla? Poslouchala jsem Jakobovu mysl.

Myslela jsem, že spolu chodí, ale dnešní chování bylo nemožné na to, aby spolu chodili, ještě spolu nic nemají. Ale budou mít, než začnou chodit do školy. Přebrali jste si mou budoucnost špatně. Jejich možný vztah není nebezpečný, ale pro nás dobrý. Musíme dovolit, aby se spojili jako jedna rodina. Dál už nic nevidím. Nejdřív se k sobě musí nastěhovat. Slyšela jsem Mary. Ale je blbost, že neslyší mé myšlenky. Musí projít nějakým výcvikem. Ona má hodně možností, jak zničit celý svět a nebo ten svět zachránit. To jen kvůli ní mám vidiny. Slyšela jsem ještě Mary a nedávalo mi to smysl. Mary má vidiny? Edwarde ty posloucháš. Edward se otočil, ale to byl důkaz, že poslouchá.

„Nechci nic říkat, ale oba vás neunesu. Lezete na mě jako na pytel brambor a zkoušíte, jak dlouho budu stát?“ mrkla jsem na ně a oni zvedli hlavy.

„Na hranicích stojí nějací upíři,“ slyšela jsem šeptat Mary.

Podívala jsem se po ní. Vyplázla na mě jazyk.

„To budou naši, protože normální upíři by se nezastavili přesně na hranicích,“ pošeptala jsem jí zpátky.

„Černají ti oči, měla bys jít na lov a já mám šílený hlad. To že jsem vyrostla tak rychle mě vysílilo,“ podívala se po mě.

Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že jí slyším. Jen jsem němě přikývla a zatahala jí za ucho.

„No i když se štěnětem jít na lov může být nebezpečné,“ řekla jsem na hlas a začala před ní utíkat.

Začala mě honit, ale i když byla rychlejší, já byla chytřejší. Skákala jsem po stromech a ona na mě nemohla. Tímto způsobem jsme se objevili, až na hranicích, kde na nás čekali mistr s učněm.

„Co znamenají zelené oči?“ zeptala se mě Mary.

„Jí jen brouky a žádnou krev, pak mu zůstává barva očí, kterou měl jako člověk,“ řekla jsem dost hlasitě, aby to slyšeli všichni i Edward, který nad tím přemýšlel.

Mistr se usmál a já mu úsměv oplatila.

„Vždyť vypadá jak bojovník Samuraj,“ vydechli už převtělený kluci z La Puch.

„Protože jsem z té doby, pánové,“ rozesmál se.

Vlci z něho nemohli spustit oči. Smála jsem se. Edward byl konečně v klidu. Bavil se o něčem s Mary, která opět vypadala jako člověk, ale její oblečení jí bylo nějak krátké. Usmála jsem se nad tím. Edwarde, musíte být spolu. Vždyť jste vypadali tak zamilovaně a teď na sebe vrčíte. Bella tě odmítla nebo ty jí nebo jak? Zasmála jsem se nad jejím uvažováním. Ne Mary, já nemám odvahu se jí zeptat. Já jsem chlap a těm to nejde moc dobře. Sdělil jí Edward a já se zasmála ještě více. Rozeběhla jsem se a přeskočila je saltem. Bylo to trochu obtížné, teď když je Mary tak vysoká.

„Ahoj. Edwarde, chtěla jsem se ti omluvit za to vrčení, ale ty ses mi vrtal v hlavě a to já nemám ráda,“ začala jsem se omlouvat.

„Ne, ty promiň Bello, já jsem na tebe začal vrčet první,“ omluvil se Edward.

„Takže všechno dobrý? To je bezva,“ dořekla jsem a už jsem byla pryč.

Carlisle objal Esme. Konečně si jí mohl přitáhnout a nemuseli se schovávat. Sedla jsem si do trávy hodně stranou a zavřela oči. Soustředila jsem se na vizi budoucnosti. Viděla jsem sebe a Mary na lovu, kde na Mary zaútočí cizí upír. Ne, to se nesmí stát.

Bello to se stane, ať půjdeš nebo ne. Když nepůjdeš, tak půjde Mary sama a i tak jí může přímo zabít ten upír. Je to zvěd Volturiů. Má zkontrolovat Cullenovi. Jejich počet. Sdělil mi mistr Samuraj a já se naštvala. Začalo se zatahovat. Okamžitě jsem k sobě přitáhla štít a mrak se pomalu začal stahovat.

„Bello, jdeš?“ zeptala se mě Mary a já zaváhala.

Nakonec jsem vykročila a Mary se přeměnila ve vlka. Její oblečení se proměnilo na cáry hadrů, které sesbíral Jakob.

„Dej na ní pozor. Je ještě mladá,“ pošeptal mi Jakob a já se usmála.

„Tak jak na tebe,“ zaksichtila jsem se na něj.

Usmál se a propustil mě. Rozeběhla jsem se za Mary.

Předchozí kapitolka:Bella s rozumem v koncích - 10. Co to všechno znamená

Další kapitolka: Bella s rozumem v koncích - 12. Lov s Mary

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Bella s rozumem v koncích - 11. Schůze s vlky: