Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Autista - 31. kapitola

30.12.2010 (20:15) • Coollenky • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1840×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Autista 31.

Edward

„Dobrý den pane Swane,“ usmála se Alice a věnovala náčelníkovi milý úsměv.

„Alice! Od Bellina odjezdu jsem vás neviděl, jak se máte?“ unaveně se zasmál a prohrábl si rukou rozcuchané vlasy. Vypadal unaveně a byl z něj cítit alkohol.

„Odjezdu? Myslela jsem, že jen zustala doma,“ řekla opatrně a zmateně Alice.

„Ona vám to ani neřekla, nerozloučila se?“ zeptal se a úsměv mu zmizel z tváře.

„Ne, říkala, že si odjezd rozmyslela,“ odpověděla Al smutně a přes Swanovo rameno se mi podívala do očí.

Měl ses jí omluvit… Vzkázala mi v myšlenkách hořkým tónem.

Sevřelo se mi mrtvé srdce a pocítil jsem potřebu si někam sednout, pozorovat nebe a litovat se. Jsem idiot. Kvůli mně odjela z města. Proč jsem jí vlastně nechal jít? Že jí nemám rád? – Blbost. Miluju ji. Kvůli jejímu bezpečí, jak jsem řekl Alici? – Je pravda, že upír a člověk není moc dobrá kombinace, ale uchránil bych ji. Volturiovi jsou pryč a já a má rodina bychom jí neublížili. Je to jen kvůli mně. – Jsem srab. Nemůžu se jí podívat do očí, když jsem jí zabil bratra. Nezasloužím si ji. Navíc nevím jestli mě dokáže brát jinak než pouze jako kamaráda, i když Jasper říkal, že ke mně cítí něco víc, zároveň je i hrozně zmatená. Poslední dobou se chová divně.

„To je mi moc líto, určitě vám zavolá. Ten večer hodně spěchala a měl jsem pocit, že kdybych ji doma nezastihnul, nerozloučila by se ani se mnou a prostě odletěla,“ povzdech si a udělal špičkou boty důlek do hlíny.

„Promiňte, odletěla? Já myslela, že si jen na pár dní vyjela autem do Seattlu, tak to plánovala,“ zakoktala Alice a já zaryl prsty do kapoty mého auta.

„Ne, ne, je v Evropě. Před pár hodinami mi volala, že v pořádku dorazila a že se jí tam líbí. Normálně bych ji nepustil, ale když tam bydlí ten její kamarád, jsem klidnější. Přijde mi jako fajn kluk no… Demetri se jmenuje, ano.“ Zkameněl jsem. Demetri ji nalákal do Itálie za Arem.

„Demetri Volturi?“ zhrozila se Alice a on přikývl, „Ehm, děkuji a nashle pane Swane,“ pozdravila ho a vyběhla směrem ke mně. Charlie na ni udiveně zíral, ale ne dlouho. Nasedl do svého policejního auta a odjel.

„Bože, bože, bože!“ ječela na mě, „Ty si vážně idiot, já snad ani nevím, co ti na to mám říct.“ Nakonec neřekla nic. Mlčky jsme nasedli do auta a místo poslední návštěvy školy jsme se rozjeli rovnou domů.

---

„Co se stalo?“ zeptala se ustaraně Esmé. V posledních dnech ani nic jiného nedělala. Jedna katastrofa za druhou, jsem zvědavý, jestli to někdy skončí.

„Bella odjela,“ zašeptala Alice a po dlouhé chvilce dodala, „ do Itálie.“ Při poznámce o Bells odtrhl Peter oči od knihy a zaujatě poslouchal. Měl něco jako domácí vězení, pořád jen četl.

„To snad…,“ zaskřípal zuby Carlisle.

„Co je špatné na tom, že odjela?“ zeptal se Peter.

„Tam je Volterské sídlo, Pete,“ řekl jsem přidušeně a vytáhl z kapsy mobil. Peter zavrčel, viděl jsem, jak si v duchu přehrává události oné noci... Správné číslo jsem trefil až na podruhé, protože se mi ruce pořádně třásly zlostí. Věděl jsem, že to vezme.

„Voturi,“ ohlásil se.

„Kde je Bella?“ zasyčel jsem zbytečnou otázku.

„V posteli, nevíš, jestli má radši vajíčka natvrdo nebo omeletu?“ zeptal se provokativně.

„Hned ji pusť! Nemáš žádné právo!“

„Ona přijela sama. A přestaň si jí konečně přivlastňovat a nechovej se k ní jako k pětileté hočičce je dospělá.“

„Ihned jedu do Itálie, odvezu ji zpět,“

„Zas ten rodičovský tón,“ zasmál se, „ už chápeš, proč utekla? Ona nepotřebuje další maminku, která jí hlídá večerku, ale kluka, kterej jí bude pomáhat lézt tajně z okna. Vzpamatuj se. A na tvůj výlet do Itálie zapomeň, ve Forks jste mi sice zachránili život, ale to neznamená, že tě ve Volteře nezabiju. Přiblížíš se sem a jsi mrtvej. A nejen ty, hezký den Edwarde.“  A zavěsil. Vážně ji zabije, když tam přijedu?

„Nemá to cenu,“  zašeptal jsem a klesl na sedačku vedle Petera.

Bella, o několik málo dní později

„Bello, vstávej, dělej. Prospala si skoro celý den, už je sedm.“ Uslyšela jsem nad sebou. Instinktivně jsem přes sebe natáhla deku, která ležela vedle na posteli, protože jsem měla na sobě jen noční košilku. Zasmál se a já rozlepila oči.

„Asi jsem tě hodně utahal,“  řekl a na kolena mi položil něco placatého – tás s jídlem.

„Nediv se, když celé noci někde chodíme. Už jsem přepla na noční režim. Škoda, že musíš celý den pracovat,“ zívla jsem a zadívala se na mou oblíbenou omeletu.

„Promiň, ale zrovna se mi to nějak nahromadilo, musím pracovat více než obvykle. Za pár dní se to snad srovná.“

„To je v pohodě, vůbec bych tě neměla otravovat,“ řekla jsem a  strčila si do pusy rajče.

„Zítra  tě seznámím mému příteli se kterým pracuji, jmenuje se Eleazar. Chce tě poznat, zajdeme si nahoru do města. A dnes půjdeme do kina, ber to jako omluvu, že jsem se ti minulé dny tolik nevěnoval.“

„Hlavně by ses měl pořádně prospat, domů jsme přišli ve čtyři ráno a když jsem se vzbudila v poledne byl si pryč. Kdy ty sakra spíš?“ Usmál se a nalil mi džus.

---

Pomalu se mi začínalo stýskat. Taťka mi telefony bral jsen v práci, protože doma byl věčně opilý. Měla jsem strach, co se doma děje. Alici jsem nezavolala vůbec, protože jsem se bála, že je na mě naštvaná, že jsem jí o mém odjezdu neřekla. Zpátky jsem se ale vrátit nechtěla. Prohlédla jsem si krásná města a vesničky, opálila se a jedla italskou zmrzlinu, ale bolest uvnitř se nezmírnila. Nepomohlo to.  Z toho vyplývá jedno:

Odjeďte, odleťte, odplujte tidíce kilometrů ode všeho. Pocítíte změnu teploty, zvyků lidí, kuchyně, ale smutek a láska zůstane na pořád.

30. kapitola

Shrnutí

32. kapitola

Tak konečně je tu další kapitola, myslím, že už budou přibývat častěji, protože to mám celkem promyšlené... Prosím alespoň o nějaké komentáře... :o)

Coollenka Elí :o)

Autor: Coollenky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Autista - 31. kapitola: