Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Arova odplata - 4. kapitola

bel ami


Arova odplata - 4. kapitolaJane spřádá plány na zbavení se dalšího nepřítele. Tentokrát amazoňanek. Tento díl sice není moc akční na rozdíl od další kapitoly, ale i tak doufám, že se bude líbit. Budu vděčný za komentáře.

 

Jane: 

 

„Dost!“

Obličeje všech ke mně vzhlédly s napjatým výrazem.

Felix, Chelsea a Demetri před chvilkou hovořili o nadcházející akci.

„Je to příliš nebezpečné! Co když to Jane nezvládne? S trochou štěstí nás mohou zničit!“ šeptali si.

„Už jsme o tom mluvili,“ řekla jsem důrazně. „Riziko tu sice je, ale je minimální. Osobně se postarám, aby k ničemu nedošlo!“ ujistila jsem je.

„Sestra má pravdu,“ podpořil mě Alec. „Když zaútočíme první, nebudou mít čas něco podniknout.“

To je sice neuklidnilo, ale alespoň o tom přestali diskutovat.

Alec. Moje dvojče, můj bratr. Dokud jsme byli lidé, znamenalo to pro nás hodně. Je to už tak dávno! Potom, co jsme se stali predátory, otroky své žízně, naše krevní pouto pozbylo na významu. Přesto jsme mezi sebou zachovávali zvláštní vztah. Ne, nebyla to sourozenecká láska. Bylo to něco méně, přesto však silné. Něco jako spojenectví. Alec mě podporoval a já jeho. Bylo to výnosné pro obě strany. Nikdo se neopováží vám odporovat, když se dva nejmocnější útočné talenty spojí dohromady!

Přesto všechno byl Alec jiný. Já jednala spíše impulzivně, on byl můj opak. Klidný, vyrovnaný. Přesto nebezpečný a nemilosrdný. Tak, jak nás Aro chtěl. Čarodějnická dvojčata! Tak nás proklínali naši nepřátelé, před tím, než jsme jim s kovovým zaskřípěním utrhli hlavy. Není to zrovna lichotivý název, ale mezi naším druhem budí hrůzu, ušklíbla jsem se spokojeně.

Seděli jsme v našem letadle a měli namířeno do brazilského Manaus. Podle Demetriho právě tímto směrem je náš cíl. V tomto okamžiku jsme byli asi v půli letu, někde nad Atlantikem.

Ohlédla jsem se zpět na ostatní a spokojeně jsem viděla, jak odvrací pohledy. Až na jednu osobu. Na Benjamina, který seděl se sklopenou hlavou vzadu na posledním sedadle našeho malého letadla a zíral na podlahu.

Vlastně mohl snadno utéct. Stačilo prokopnout bok letadla a vyskočit. Ale nemohl. Chelsea ho k nám již plně připoutala. Byl nám oddaný. Sama jsem byla překvapená, jak lehce jsem jej přesvědčila.

Ještě neokusil staletí, takže nemá moc zkušeností. Je mladý a naivní. Arovi se s ním bude snadno manipulovat. Bude jen jeho loutka, nic, co by ohrozilo moji pozici.

Ano, teď patří nám. Ale přesto se zjevně nedokázal úplně oprostit od citů, které choval ke své bývalé smečce. A k Tie, pomyslela jsem si. Nemohli jsme ji ušetřit, vlastně to ani nemáme ve zvyku. Volturiovi nedávají druhé šance! Kdyby jí přece jen bylo dovoleno žít s Benjaminem ve službách Volturiových, bylo by to jako stát ve státě, a to by Aro nepřipustil.

City do gardy nepatří. Aro nás chce mít pod svou kontrolou, a proto by ji nejspíš stejně nechal odstranit. Vlastně jsem mu ušetřila práci. Vím, že Aro by plně souhlasil s mým jednáním.

Nyní ale byl čas myslet na jiné, důležitější věci.

Za pár hodin dorazíme do Manaus a pak vyrazíme k našemu cíli. Co ale bude potom? Skutečně nás mohly ohrozit? Sama jsem se ubezpečovala, že ne, ale jistá jsem si nebyla. Mohli bychom využít Benjamina, napadlo mě. Ano, když uvidí bývalého přítele a spojence, zaváhají. Toho bychom mohli využít.

Otázka ale je, jestli egypťan bude bojovat proti svým bývalým spojencům. Před letem mě Benjamin prosil, abychom je ušetřili. Zoufale mě ujišťoval, že to nejsou naši nepřátelé. Téměř mě svou dětskou naivitou donutil k smíchu.

Musíme tedy počítat s tím, že se náš nový přírůstek do boje nezapojí. Zbytek letu jsem zosnovovala plány na útok a připravovala různé varianty boje, s Benjaminem i bez něho.

 

Alec:

 

Byla již tma, když jsme přistáli na mezinárodním letišti v Manaus. Náš let jsme velice pečlivě naplánovali, abychom přiletěli ve správnou dobu, tedy v noci.  Sestřička nejspíš vyřešila náš problém, protože když vystupovala z letadla, v její apatické tváři se usadil mně známý, téměř nepostřehnutelný úsměv. Zjevně ale necítila potřebu nám řešení sdělit, dokud nenadejde ten správný čas. Byl jsem na to zvědav, na co sestra přišla.

Měli jsme obavy, že až nás amazoňanky zpozorují, mohly by na nás zaútočit. Vlastně bylo jisté, že na nás okamžitě zaútočí. Bude jim jasné, že se tu dva nejsilnější talenty Volturiových nezastavili jen tak na návštěvu. Kdyby byla Zafrina rychlá a okamžitě použila svůj dar, byli bychom bezbranní. Bezmocní. To je hrozná představa. Za ta staletí jsme se naučili tak spoléhat na své schopnosti, že potencionální ohrožení jiným talentem pro nás bylo nepřijatelné.

Vyšli jsme nenápadně z letiště a zmizeli v nedalekém lese. Jane nás vedla hlouběji do amazonských lesů, pak se zastavila a otočila se tváří k nám. Postavil jsem se po jejím boku. Chvilku nás napínala.

„Rozhodla jsem,“ pronesla vůdcovským hlasem.

Přelétl jsem pohledem naši skupinu. Felix se na boj těšil, Demetri a Chelsea se obávali Zafrininy schopnosti a Benjamin se nejspíš bál samotného střetu s amazoňankami. Zoufale těkal pohledem po lese, jako kdyby chtěl utéct, zmizet. Ale nemohl. Chelsea ho k nám připoutala pevně.

„Abychom ještě více snížili riziko porážky, upustíme od obvyklých zvyklostí. Nepůjdeme k nim v jednotné formaci,“ pokračovala.

„Až Demetri usoudí, že jsme blízko, rozdělíme se na tři skupiny. První budu velet já a se mnou půjdeš ty, Felixi. Druhou bude řídit Alec a s ním půjde Demetri a Chelsea. V poslední skupině budeš ty, Benjamine,“ pohlédla na něj a obdarovala ho svým sladkým dětským úsměvem.

„Půjdeš rovnou za nimi. Když tě uvidí, nebudou očekávat žádnou zradu.“

Při posledním slově se Benjamin zachvěl a Jane se spokojeně usmála.

„Zatímco půjdeš k nim, my zaútočíme ze stran. Soustřeďte se na Zafrinu. Ale myslím, že budou zmatené, takže je rychle skolíme.“

„Pokud ale Zafrina jednu skupinu oslepí, druhá musí okamžitě zakročit,“ řekl jsem a významně se podíval na sestru. Souhlasně kývla hlavou.

„Doufám jen, že Zafrina nezpozoruje obě skupiny najednou,“ dodal jsem. „To by byl náš konec!“

„To se nestane,“ zasyčela Jane.

 

3. kapitola <<< 4. kapitola >>> 5. kapitola

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Arova odplata - 4. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!