Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Twilight sága za 50., 60., 70. a 80. let od skodovavera

05.07.2011 (07:15) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 1× • zobrazeno 1275×

Edit: Článek je v původní formě, bez oprav.

Rosalie a vlkodlak s exkrementy

„Ne! Ne, ne, ne, ne!“ panikařila jsem nad svou fotkou z 80. Let. „Řekni mi, že jsi nepočural mou podobiznu s afro účesem?“

„No a? Byla děsná! A já jsem zrovna nebyl ve své kůži! Nemůžu přece za to, že se proměním za disko vlka s brýlemi, když tvůj milý manžílek pustí Abbu!“

Zavrčela jsem a chtěla se na něj vrhnout, ale pohltila mě vlna vzpomínek na to, jak jsme se s Emmettem potkali. Byla jsem nachystaná na koncert… Abba. Šťastná náhoda a hlavně vlčí exkrementy nás daly dohromady.

***

Měla jsem zpoždění a tak jsem běžela, seč mi síly stačily. Tohle se stávalo, když jsem se zdržela u kadeřníka a fotografa, ale musím uznat, že to stálo za to. Na občanském průkazu s afro účesem jsem vypadala dokonale… Štvalo mě, že se musím chovat jako člověk. Při běhu jsem si nevšimla psího hovínka a šlápla jsem do něj. Tohle nebylo v plánu.

„Sakra!“ zaklela jsem a pokusila se ho setřást.

Zapomněla jsem ale, že stále běžím, a tak jsem spadla přímo bradou na zem. To ještě nebylo všechno. Když jsem se zvedla tak jsem cítila nějaký puch. Sáhla jsem si na bradu a tam bylo další hovínko. Zhnuseně jsem zakřičela a běžela ke kašně, která byla náhodou poblíž. Neodměřila jsem to a tak jsem do ní spadla. A co tam bylo? Další hnusná a smradlavá hmota.

„To tu prošla psí armáda nebo co?!“ zakřičela jsem a lidé se po mě otočili. „Co je? Hleďte si svého, ano? Já si tady budu čekat, až se mi zničí vlasy od profesionálního kadeřníka!“

Všichni se ihned otočili a až nápadně si prozpěvovali. Byla jsem ráda, že nemůžu zvracet, protože bych to jinak udělala. Někdo oblékl chudáka psa… nebo to byl vlk? No, zkrátka ho někdo oblékl do disko šatů a nasadil mu obrovské brýle. A nejspíš už jsem věděla, odkud se braly ty exkrementy. To zvíře muselo sníst něco opravdu špatného, protože činnost, kterou teď prováděl… fuj.

„To tě nenaučili, že se chodí na záchod? Prase!“

Pes jen zaštěkal na znamení nesouhlasu nad jeho oslovením. Viděla jsem na něm, že neví co je to záchod. Protočila jsem panenky a vyskočila z kašny, protože to vážně nebylo nic hezkého.

„Fajn! Abba musí počkat. Záchod je důležitější. Prokážu tak službu světu.“

Popadla jsem vlka za kožich a vedla ho do mého bytu. Poškleboval se nad mou teplotou, ale s tím já nemohla nic dělat. Celou cestu dělal to samé… I když jsem si ucpala nosní dírky kolíčkem ze šňůry, který jsem si omylem hodila do kabelky, tak jsem přesto cítila každý závan. A jako naschvál vál vítr ke mně.

„Mpf,“ zalapala jsem po dechu, když jsem ho dovedla do místnosti se záchodem. „Tak. Teď si hezky sedni a pokračuj, kde jsi přestal.“

Vlk však naklonil hlavu ke straně a bylo vidět, že chce zneuctít i mou podlahu. Věděla jsem, že ho tam musím rychle dotlačit, jinak… to bude zlé.

„Zkus to! Prosím! Víš co? Když to zkusíš a něco nepůjde správně, tak ti předvedu, jak se to dělá, jo?“

Vlk vyplázl jazyk a začal slintat. Kdyby to byl chlap, tak bych mu dala facku, ale tohle byl neškodný oříšek, tak jsem ho poplácala po hlavě a sledovala, jak míří k záchodové míse. Tohle už jsem vidět nemusela, a tak jsem běžela do koupelny. Tam jsem se osprchovala a přemýšlela, kdy se asi vrátí Carlisle s Esmé a Edward. Všichni teď byli na turné – podle mého názoru zpívali strašně, ale nedokázala jsem je přesvědčit.

Když jsem vyšla z koupelny, tak jsem si pustila písničky od Abby. Alespoň mi nebude líto těch lístků. A najednou se to stalo. I přes ten kolíček jsem cítila odlišný pach, než mělo mít to psisko. Se zavrčením jsem vtrhla do místnosti se záchodem a málem utekla při tom pohledu, co se mi naskytl. Všude na zemi byly ty exkrementy a na záchodové míse seděl opálený a svalnatý chlap. Vypadal na indiána. No a ty zvuky co od něj pocházely… ble. Ty prdy byly strašné. A pak si ještě brkl.

„Co to tu děláš?!“

„Jmenuji se… uf… Jacob Black a právě… využívám tvého záchodu…. Pamatuješ? Ten vlk jsem byl já – jsem vlkodlak. Tak ukážeš mi to?“

„Ty se ještě opovažuješ?!“ zakřičela jsem na celý dům. „Okamžitě vypal z mého bytu!“

No, sice mi ho zařídil Carlisle, ale to bylo v té chvíli jedno. Můj host se neměl k odchodu, a tak jsem ho popadla a vyhodila nahého do chodby. Povzdychla jsem si a začala vytírat koupelnu. Než jsem ale stihla něco většího uklidit, zazvonil zvonek. S bojovým rykem jsem se hnala ke dveřím. Ani jsem si nevšimla toho, že jsem je neotevřela, ale prorazila je pěstí a přitáhla si dotyčného za triko přímo k obličeji.

„Jak se opovažuješ po tom všem na mě zvonit?!“

Zarazila jsem se však nad příchozím. Tenhle měl afro skoro stejné jako já. A byl oblečený… v šatech Carlislea – mrkvové kalhoty poznám všude. Ten indián byl nahý… Jejda! To je trapné! Rychle jsem ho pustila a odstoupila ode dveří. Viděla jsem, jak ten mladík strčil prstem do dveří a ony se zhroutily přímo na mě. Dotyčný se zahihňal a já zavrčela. Na kusy jsem roztrhala to dřevo a snažila se, abych to stejné neprovedla s dotyčným.

„Nějaká dravá, ne? Carlisle říkal, že se o mě postaráš…?“

Až teď jsem si ho prohlédla od hlavy k patě. Svalnatý, bledý, krásný… a s dolíčky ve tváři! A měl zlaté oči… Ach jo! Já se asi zamilovala nebo na mě působí ten smrad z koupelny. Sakra! Carlisle… co mi to dáváš za kapky? Většinou uhranu já jiné muže. Ale nevypadal na to, že by byl s Carlislem kamarád…

„Carlisle? Co jsi udělal Carlisleovi?“ zavrčela jsem a rázem ho přirazila ke zdi. Zamilovanost musela počkat…

„Klídek, Rose! Přeměnil mě před rokem a nenapsal ti o mně, protože jsem mu to řekl. Vyřvával jsem, chodil za ním jako ocásek, protože jsem byl jeho velký fanoušek a on to už nevydržel. Chtěl jsem tě překvapit!“

„Aha. To je jiná,“ řekla jsem a pustila ho.

„Co uděláme s těmi dveřmi?“ zachechtal se a následně zašklebil. „Co to tu tak smrdí?“

„Vlčí hovínka.“

„Vlčí?“ podivil se.

„To je nadlouho. Teď běž do místnosti se záchodovou mísou a ukliď to tam. Já spravím ty dveře.“

Než stačil něco namítnout, tak už jsem byla na cestě za dřevem. Doufala jsem, že nikdo nebude podezřívat člověka, co kouše stromy jako bobr…. Jenže já vlastně nejsem člověk, tak co…

Když jsem dorazila k bytu, tak jsem uviděla můj nový přírůstek s kyslíkovou maskou. Chudáček ležel na zemi a nebyl si ani vědom toho, že jsem přišla. Hluboce dýchal a měl zavřené oči. Já jsem urychleně vyrobila nové dveře a přišla k němu.

„Ledová královna se usmívá z toho, že mám otravu vzduchem?“ pronesl přidušeně.

„Jak se jmenuješ ty vtipálku?“ Vážně mě to zajímalo…

„Emmett.“

„Moc mě těší, Emmette, ale musíme to uklidit.“

Emmett zaskučel, ale zvedl se. Potěšilo mě, že půlka je už pryč, ale přesto… Unisono jsme si klekli a začali uklízet. Šlo to pomalu i na upíry, ale co se dalo dělat… Když už zbývalo poslední hovínko, tak jsme ho nabrali společně do lopatky a srazily se hlavy.

„Já to udělám,“ zašeptal Emmett.

„Ne, nedělej si starosti. Já to zvládnu,“ opáčila jsem také šeptem.

Bez varování jsme se oba políbili. Nebralo to konce… Navzájem jsme vrčeli, kvůli tomu jednomu… to je jedno. Zavedla jsem ho do ložnice a vykřikla jsem. Emmett měl na sobě spodky z hitu jménem Céčka. Nesnášela jsem je, a jak jsem později zjistila, on nesnášel Abbu. Rozčílilo mě to, ale neodradilo od mého činu. To jsem však nevěděla, že to nepůjde sundat.

„Proč sis nevzal nic normálního, ty šílenče?! Teď tu budeme ležet jen ve spodním prádle a já –“ nedořekla jsem, protože mě opět políbil.

Zjistila jsem, že má trik jak je sundat. Potom se mi celou dobu smál, protože jsem byla naštvaná. Druhý den jsem se mu chtěla pomstít. Jenže jak jsem to měla provést? Nakonec jsem si přivedla do bytu skutečného vlka, kterého jsem oblékla stejně jako Jacoba. Ano Emmett už věděl o tom incidentu.

Narafičila jsem to tak, že přišel přesně v tu pravou chvíli s raketometem v ruce (ano raketometem). Ještě dlouho jsem ho musela přesvědčovat, že jsem si z něj vystřelila. Potom jsem byla naprosto spokojená a zamilovaná. Děkovala jsem Carlisleovi za takový dar a hlavně za tu pomoc s exkrementy. Ten se jen smál, co jsem to vyváděla.

Celá rodina nakonec se zpěvem sekla, protože po nich házeli rajčata a své spodní prádlo. Když jsem znovu uviděla Jacoba, tak to byl právě Emmett, kdo mě připoutal k sobě, abych ho neroztrhla na malé kusy. Přesně jak jsem se tenkrát domýšlela, Jacob byl přežraný, a proto dělal to, co dělal. A dodnes mi tvrdí že neví, co to na tom záchodě tvrdil – a já vím, že to ví.

***

Vrátila jsem se do reality a běžela za Jacobem se stejným raketometem jako tenkrát. Po lesích jsme běhali hodiny a hodiny jsem na něj křičela, že ho zabiju. Pořád jsem mu neodpustila ten incident v 80. letech. On se jen smál, že jsem pomalá jako hlemýžď s podpatky. A to mě ještě více popohnalo. Najednou mě něco srazilo. A víte, kam jsem spadla bradou? Můžete hádat.

„Déjá vu, má drahá?“ zasmál se ten za mnou. Já už jsem neodpověděla – měla jsem plné ruce práce. A víte, co měl na sobě? Opět můžete jen hádat.

skodovavera

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Twilight sága za 50., 60., 70. a 80. let od skodovavera: