Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Tajná láska od Sundance

14.02.2012 (09:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 5× • zobrazeno 1988×

EDIT: Článek ponechán v původní podobě.

Pomalu jsem šla chodbou, v rukou držela podnos, na kterém byla ta nejvybranější jídla, a lámala si hlavu s tím, proč chce král Edward vidět zrovna mě. Před chvílí mu přijel syn, který byl za strýcem v Prusku. Proč chce, abych mu přinesla jídlo zrovna já? Proč to neudělají královy služky? Proč to má dělat komorná?

Vešla jsem do hlavního sálu s hlavou plnou otázek, které budu muset nechat na později. Byl tu samotný král sedící za dřevěným stolem, jeho syn povídající si s rádcem a také tu byly tři služky, které obskakovaly každého, kdo něco potřeboval.

„Dobrý den, králi Edwarde,“ pozdravila jsem ho a mírně se uklonila.  Po mém pozdravu se na mě stočily pohledy všech lidí v místnosti.

„Dones to jídlo sem,“ nařídil mi můj král a ani mi neopětoval pozdrav.

Došla jsem až k němu a podnos mu postavila na dřevěný stůl, za kterým seděl.

„Synu, pojď se naobědvat se mnou,“ pokynul král princi. „Služko, dones mu ta nejlepší jídla, která se tu vaří.“

Podívala jsem se na prince a myslela si, že se dívám na boha, ale on to byl obyčejný kluk, který byl synem mého krále. No, dobře, tak obyčejný zase nebyl.

Uklonila jsem se jim a vyšla ze sálu. Šla jsem tou samou chodbou, kterou jsem přišla. U posledních dveří jsem se zastavila a otevřela je.

Vešla jsem na schodiště, které vedlo do sklepa. Ano, kuchyně byla ve sklepě, protože král po paláci nechtěl cítit žádný zápach.

„Emmette, král chce, abychom jeho synovi udělali ta nejlepší jídla,“ informovala jsem hlavního kuchaře, když jsem vešla do kuchyně. Byly tu dvě pece a jedna dlouhá deska na válení a propracovávání těsta.

„Aha, synáček se mu vrátil. No, tak dobře. Nejspíš bychom upekli nějakého jelena a rybu. Takže, Jaspere, ty oloupeš cibuli a upečeš chleba. Ty, Carlisle, uděláš tu rybu a až bude upečená, tak ji vykostíš. Já udělám toho jelena a vy, kuchtíci, budete pomáhat každému, kdo to bude potřebovat. Kim, nepomohla bys nám?“ obrátil se na mě Emmett a já s úsměvem přikývla.

Pekli jsme, vařili, loupali a omývali, až všechno bylo hotové. Všechno jsme to urovnali na talíře. Bylo jich šest, takže jsem šla já a jeden z kuchtíků. Myslím, že se jmenoval Embry.

Nechtěl, abych si vzala talíře, které byly pro krále, ale pořád mi podstrkoval ty, které byly pro prince. Proč si je nevezme sám?

Nechtěla jsem se hádat, a tak jsem vzala ty tři talíře a zamířila do hlavního sálu.

Cestou jsem probírala, proč se král chová ke každému tak zle. Každý mu div nelíbá nohy a on je na ně ještě zlý. Je to velmi dobrý král, ale kdyby byl milejší, tak by byl výborný král.

Vešli jsme do hlavního sálu a opět se na nás stočily pohledy všech. Došla jsem až ke stolu, kde seděl král se svým synem, položila jim tam talíře s jídlem, poklonila se a chtěla odejít, ale zastavil mě princův hlas.

„Jak se jmenuješ, komorná?“ ptal se.

„Kim, dcera kováře,“ odvětila jsem a chtěla odejít, ale on mě opět zastavil. Proč si nedá pokoj?

„Dobře, dcero kováře, chci, abys o klekání byla ve stáji. Potřebuji zjistit, jak jsem velký ve vlčí podobě, abych věděl, jestli se mohu měřit se svým bratrem. Teď můžeš jít,“ dovolil mi, ale mé nohy byly jako ze dřeva. Nemohla jsem jimi pohnout.

Myslela jsme si, že jsem jediná z mé generace, která se ještě přeměňuje. Měla jsem dojem, že už skoro všechny takové geny zanikly. Všichni ví o existenci upírů a vlků, ale nikdo neví, že se někdo, komu není osmnáct a více, přeměňuje. Ale ano, ještě někdo se přeměňoval. Byla jsem to já a princ Jared. Můj otec to má v krvi, takže to mám po něm a princ to má nejspíše po svém otci.

Nakonec jsem nohama pohnula a vyšla ze sálu.

Rozloučila jsem se s Embry a šla do své komory, kde jsme si na chvíli lehla, abych si odpočinula.

Měla jsem plnou hlavu otázek, ale nikde žádné odpovědi. Proč princ chce vědět, jestli je vyšší než jeho bratr? Není to jedno? A proč zrovna za klekání? Vždyť se můžeme sejít ještě za světla. A proč se mi tak líbil? Ano, má hezky řezané rysy, překrásně hnědé oči a nádhernou postavu, ale to ještě neznamená, že k němu budu něco cítit hned, co ho poprvé uvidím. Vždyť je jako Embry, Quil, Seth nebo Jacob, kteří pracují v kuchyni, tak proč by mě měl zajímat? Tolik otázek a žádné odpovědi.

Z nenadání někdo zaklepal.

„Dále, vyzvala jsem osobu, která stála za dveřmi. Do dveří strčila hlavu Alice, moje kamarádka.

„Kim, slyšela jsem, že se máš sejít s prince, je to pravda?“ ptala se mě. No, novinky se šíří hodně rychle.

„Ano, je,“ přisvědčila jsem a posadila se, aby si Alice taky mohla sednout.

„Páni, proč se máte sejít?“ vyzvídala a já jí to celé vyklopila. Od toho, jak jsem se cítila, když jsem prince prvně viděla, až po to, kde se máme sejít.

Když jsem to dořekla, tak byla ještě chvilku potichu, asi aby si to urovnala v hlavě, ale potom vyskočila a začala výskat.

„Kim, to je úžasné, oni se domluvili, abyste se mohli sejít,“ vykřikla a začala skákat.

„Cože? Domluvili? Vždyť to není možné,“ nevěřila jsem jí. Proč by to dělali?

„Vím to, Embry mi to říkal. Prý jsi schválně nesla jídlo pro prince, protože tě viděl, když přijel z Pruska. Prý se s tebou chtěl hrozně sejít, ale bylo to proti pravidlům,“ žalovala Alice. Tak to jsem nečekala. Proč se se mnou chtěl sejít, když ví, že by to bylo vážné porušení pravidel? Tady se nesmí ani pomyslet na tom, že by někdo z královského rodu miloval někoho ze šlechty, proto jsem to musela docela dlouho rozdýchávat.

Když se tak stalo, tak jsem se obrátila na Alici a rozhodně řekla:

„Já do té stáje nejdu.“

„Kim, co blázníš? Proč bys tam nešla?“

„Protože když se to někdo dozví, tak jsem mrtvá já i on,“ řekla jsem důvod svého rozhodnutí.

„Podívej se na mě a na Jaspera. Je možné, aby služka milovala královského kuchaře? Ne, není, tak toho nech a užívej si života,“ doporučila mi. No, je něco jiného, když služka miluje kuchaře, a když komorná miluje prince. Ne, to nemohu udělat.

„Alice, promiň, ale já to neudělám,“ rozhoda jsem se, ale bylo mi mého rozhodnutí líto. Přála jsem si zjistit, jaký princ ve skutečnosti je, ale kvůli mé zvědavosti nebudu riskovat cizí život, i když on sám ho klidně riskovat bude.

„Podívej se na mě a řekni mi, jestli tě aspoň trochu zajímá,“ řekla Alice. Jak jí to mám říct, když to sama nevím?

„No, asi mě trošku zajímá,“ přiznala jsem nakonec.

„Tak vidíš. Chceš vědět, jaký je? Jaké má koníčky? Co má rád? Kim, žijeme jenom jednou, tak toho musíme využít. Nejsou pravidla od toho, aby se porušovala?“ nadzvedla obočí. Ona a ta její moudra. Ale vždycky mi poradila dobře, tak proč ne teď?

„Ano, všechno tohle chci vědět,“ povzdechla jsem si. „Dobře, půjdu tam.“

„No, to jsem si oddychla, ale potřebuješ nějaké lepší šaty. Kde je sehnat?“ přemýšlela. Ale to ne! Teď mě oblékne jako princeznu a budu se moci jít zahrabat. „Aha, už to mám. Počkej chvilku tady a já ti je přinesu,“ rozkázala mi a vyšla ze dveří. Pane Bože, co mi přinese?

Doopravdy se po chvíli vrátila a v náručí nesla nádherné šaty.

„Takže, tady jsou ty šaty. Půjčila ti je Rosalie, takže dávej pozor, ať se jim nic nestane,“ varovala mě.

Rosalie je nejstarší dcera našeho krále. Měla si vzít prince ze sousedního království, ale ona ho odmítla, když přijel na námluvy. Nikdo neví proč, ale kolují tu řeči, že má ráda někoho jiného. Nezjistilo se, jestli je to pravda.

„Od Rosalie? Vždyť ta by své věci nikdy z rukou nedala,“ zarazila jsem se.

„No, když ji znáš osobně a ona tebe, tak proč by mi je nepůjčila?“ zasmála se a šaty mi hodila do klína. „Na, oblékni si je a já tě potom doupravím.“

Navlékla jsem si je a ukázala se Alici.

„Páni, Kim, vypadáš úžasně. Počkej chvíli, já tě nějak učešu a pak to bude dokonalé,“ zašvitořila a vzala si ze sekretáře hřeben. Pomalu mi začala rozčesávat vlasy, které jsou dlouhé až po zadek.

Po pár minutách jsem měla z vlasů vytvořený nádherný drdol. Nevím, jak se to Alici povedlo, ale připadala jsem si úchvatně.

„Alice, nebudu na komornou vypadat moc pěkně?“ zeptala jsem se hlasem plného obav. Co si o mně pomyslí, když mě viděl v roztrhaných šatech a teď mě uvidí v nádherných šatech, ve kterých vypadám jako princezna.

„Kim, u tebe nikdo neví, jestli jsi komorná nebo princezna, protože vždycky vypadáš úchvatně. Jestli si všiml tvých šatů, které jsi měla předtím, tak tě ujišťuji, že hned pozná, že už víš to, co ti chtěl říct,“ ujistila mě a dotáhla mi korzet na šatech. „Tak, teď můžeš jít a prosím tě, nenech ho tam dlouho čekat. Když jsem ho viděla, jak utíká do stáje, když jsem šla pro ty šaty, tak vypadal doopravdy nervózně.“

„Cože? On už tam je? To už je tolik hodin?“ vyjekla jsem překvapením a hnala se ke dveřím. U nich jsem se ještě otočila na Alici.

„Moc ti děkuji, nevím, co bych bez tebe dělala,“ poděkovala jsem jí a vyběhla z pokoje.

Běžela jsem chodbou, párkrát zatočila a už jsem vybíhala na nádvoří. Seběhla jsem schody a chtěla se pořádně rozeběhnout, ale do někoho jsem vrazila.

„Och, promiňte, neviděla jsem vás,“ omlouvala jsem se a zvedla pohled. Vrazila jsem do Setha, jednoho z kuchtíků.

„To je dobré, klidně bych to podstoupil ještě jednou,“ mrknul na mě a já zčervenala. „Ty běžíš do stájí, co?“

„Jo, mám se tam sejít s princem, takže už musím běžet, ahoj,“ rozloučila jsem se a opět se dala do běhu. Neměla jsem čas přemýšlet nad tím, jak to zjistil.

Když jsem doběhla do stájí, tak princ už tam čekal, ale to jsem věděla. Doufám, že nečekal dlouho, problesklo mi hlavou.

„Dobrý večer, princi,“ pozdravila jsem ho a mírně se uklonila.

„Aha, už jsem si začal myslet, že jsi mi dala košem,“ zasmál se, ale potom zvážněl. Přišel ke mně a zvedl mi bradu, tím jsem se narovnala celá. „Víš, chtěl jsem tě tu proto, abych ti to konečně řekl. Viděl jsem tě poprvé, když jsme přijel z Pruska ty jsi šla přes nádvoří. Viděl jsem, jak neseš nějaký těžký koš a chtěl ti jít pomoci, ale potom k tobě přiběhl ten kuchař a pomohl ti. Ty ses na něj usmála a já měl sto chutí mu utrhnout hlavu. A ne jen kvůli tomu, že to byl upír. Ten tvůj úsměv měl patřit mně, ale tys ho dala jemu. Chtěl jsem jít za tebou, ale rádce mě tlačil, abych se šel ukázat otci. Potom jsem tě už nikde neviděl, tak jsem se zeptal té služky, myslím, že se jmenovala Alice, jak se jmenuješ. Řekla mi to a já si poručil, abys mi jídlo přinesla ty. No, potom už víš, jak to bylo.“

Musela jsem se opřít o nejbližšího koně. Byla to zrovna klisna, kterou jsem zkoušela okovávat já. Můj otec mi řekl, že když okovám běláka, tak mi to přinese štěstí. On jich okoval dost, tak to nechal mně a jenom mi radil. Povedlo se mi to.

„Takže vy jste to na mě celé narafičil?“ zeptala jsem se a začala hladit klisnu.

„No, v podstatě ano, ale neber to zle. A prosím, tykej mi,“ poprosil mě. Mám tykat mému princi? To si už doopravdy dělá srandu.

Byli jsme pár minut ticho, ale potom promluvil princ… tedy Jared.

„No, tak co? Dáš mi tím košem, nebo se pojedeme projet?“ kývnul hlavou ke klisně. No, kdo by dal košem princi?

„No, košem ti nedám, ale vyhráno také ještě nemáš,“ zasmála jsem se a vyhoupla se na klisničku. Jared se vyšvihl na černého koně, který byl hned vedle toho mého.

Vyjeli jsme ze stájí a rychle proběhli přes nádvoří. Kdyby nás někdo viděl, tak by to nebylo vůbec dobré. Tedy pro nás.

Jared:

Po pár letech jsme spolu utekli. Nikdo nezjistil, kam jsme se oba ztratili a my začali žít nový život v Evropě.

Měli jsme hezký dům, nádhernou zahradu, já a moje žena práci a dvě děti.

Bella se narodila jako prvorozené dítě. Měla hnědé vlasy po matce a hnědé oči po mně. Po pár letech se ukázalo, že má stejný gen jako její rodiče.

Dva roky po ní se nám narodil syn Collin. Měl černé vlasy a modré oči. Také se dokázal přeměňovat, což bylo u jeho generace obzvlášť neobvyklé.

Oba dva se nám rozutekli a vzali si ty, které milovali. Stejně jako já a moje Kim. I když jsme svou lásku před celím městem Forks zatajili, tak před našimi dětmi a vnoučaty to nikdy neuděláme.

Náš šťastný život skončil, když jsme se bili za naše děti a vnoučata. I když náš život skončil na bitevním poli, tak naši potomci tam už nikdy nebudou muset. Tu největší hrozbu, která jim hrozila, jsme porazili a jestli se objeví ještě nějaká, tak s tou si poradí stejně, jako jsme si my poradili s naší láskou.

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Tajná láska od Sundance: