Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Konec dobrý, všechno dobré od Eleanor Brandst

14.02.2012 (16:30) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 6× • zobrazeno 2303×

EDIT: Článek ponechán v původní podobě.

Myslela jsem si, že ten zmatek po Vánocích doma skončí, ale uběhl ani ne měsíc od uklízení vánočního stromečku a u nás je blázinec nanovo. A co je to tentokrát? Alice říká, že budeme slavit lásku, a všude okolo mě to nazývají Dnem svatého Valentýna. Ačkoliv se mě dědeček snažil zasvětit do historie tohoto šílenství, zapamatovala jsem si hlavně to, že nakonec se z toho stal svátek zamilovaných šílenců, kteří se snaží si navzájem dokázat různými způsoby, že se zatraceně milují. Teda aspoň tak to momentálně probíhá u nás doma.

Máma před tátou všem ukrývá myšlenky a on z toho šílí. Teta Alice se raduje při každé vizi, která jí pomůže překvapit Jaspera a strejda Emmett zase zabavil garáž. Prý tam dělá nějaký dárek pro tetu Rosalie. Ano, i babičku s dědou postihl tento svátek lásky, a jak to vypadá, Jake pro mě taky něco plánuje.

Seděla jsem nad domácím úkolem a sledovala ho, jak se láduje domácíma buchtama od Esmé a namáčí je do kakaa. Vypadal u toho tak šťastně, že jsem začala téměř uvažovat nad tím, jestli jídlo nemá radši než mě. Jednou se ho na to budu muset zeptat, protože opravdu nevím, co na tom lidském blafu vidí. Natáhla jsem se při té myšlence po skleničce s krví a usrkla. Ale dřív než se začnu zabývat jeho láskou k jídlu, budu muset vymyslet, jak Jakeovi ukázat, že už teď jsem do něj blázen. Povzdechla jsem si nad úkolem a nechala se pohltit zoufalstvím. Byla jsem bez nápadu a dávat mu pouze čokoládu jako všechny ostatní spolužačky ostatním klukům mi připadalo nedostačující. Hrozné! Jsem ovlivněna posedlostí mé rodiny. Co by zatraceně mohlo být dostačujícím dárkem pro mého vlčího miláčka? Obojek se jménem?

„Už i ty?“ ozvalo se za mnou a strejda Jasper se posadil ke stolu a prohlížel si můj rozdělaný úkol.

„Když já opravdu nevím, co mu dát,“ svěřila jsem se Jasperovi a on si povzdychl. „Myslím, že Jakeovi by stačila i pusa,“ podotkl Jasper a hned mu ze strany táty přiletěl pohlavek.

„K čemu ji to navádíš? Na to je ještě mladá,“ sprdnul ho na dvě doby.

„Ale tatí, já myslím, že je to super nápad,“ odporovala jsem mu a viděla, jak supí. Nikdy jsem pořádně nepochopila, co se mu na Jakeovi nelíbí. Tak co, snažil se kdysi sbalit mamku. Toho ta žárlivost pořád nepřešla?

„Dokud nebudeš plnoletá, nic nebude,“ rozkazoval mi.

„To říká ten pravý, co?“ objevil se za ním najednou strejda Emmett a já už měla připravenou další otázku na jazyku.

„Jak to?“ ozvala jsem se hned.

„Tvé mámě bylo sedmnáct, když jí tvůj drahý tatínek ukradl první polibek,“ prozradil mi strejda Emmett a dodal: “ A to určitě není plnoletost.“ Jenže dřív než jsem stihla jakkoli zareagovat, projevil se táta.

„Dobře, tak minimálně do tvých šestnácti let nic nebude,“ povolil táta.

„Neposlouchej ho. Ono si to všechno najde cestu samo,“ uklidňoval mě Emmett a nenápadně na mě mrkal.

„Ale co teda s tím dárkem?“ zaútočila jsem na ně a čekala, co z nich vypadne. Táta se strejdou Emmettem napjatě stáli a přemýšleli. Jako první se projevil Jasper.

„Zamysli se nad tím, co má rád, a pokus se mu to nějak dát,“ radil mi a já plná starostí pohlédla na Jakea. Stále se cpal buchtama a já mu chtěla prostě dát něco, na co jen tak nezapomene.

Jake zrovna namáčel buchtu do kakaa, když mě napadlo spojit dvě věci, co má nejradši dohromady. Jídlo a mě.

„To si snad děláte srandu. Chvíli na vás nedohlížíme a hned tu malou kazíte,“ kárala je naštvaně Alice a mile se otočila na mě:

„Zlatíčko, určitě vymyslíme nějaký jiný lepší dárek, než co tě napadl,“ ujišťovala mě Alice, ale já se nechtěla nechat přesvědčit. Mně se líbil můj nápad a nehodlala jsem se ho vzdát.

„Dobře, jak myslíš,“ povzdechla si teta a s tím se sebrala a zamířila ven.

„Kam jdeš?“ ozval se Jasper a ona mu odpověděla:

„Jdu té malé čarodějce nakoupit věci, co bude ke svému dárku potřebovat. Už teď se těším na její znechucený pohled, až to všechno bude provádět,“ řekla posměšně Alice. Snažila se mě takticky rozhodit, ale já se neměla v plánu vzdát. Ačkoliv mi nasadila brouka do hlavy. Proč bych se u toho měla tvářit znechuceně? Co na tom může být tak špatného?

…

A bylo to tu! Celý den jsem s babičkou pekla jednu velkou buchtu a Alice mě navlékla do neoprenu. Jake měl dorazit během několika minut a kluci připravovali obývák na můj výstup.

„Měl jsi jí dovolit tu pusu. Kdo má zatraceně tohle čuchat?“ ozvalo se od Emmetta a od mého táty jsem uslyšela jen tiché zavrčení. Narvaná v neoprenu jsem přišla do obýváku a ucítila pach kakaa. Hned jsem pochopila, proč se mi Alice posmívala, že se budu tvářit znechuceně. Kakao mi vůbec nevonělo. Spíš se mi z něj zvedal žaludek a musela jsem se hodně přemlouvat, abych celé gesto dotáhla do konce.

„Za chvíli tu bude,“ upozornila mě Alice a já se vydala směrem k Esmé, která mi měla okolo krku upevnit námi upečenou buchtu. Už ta mi zrovna nevoněla, ale linoucí se pach z kakaa tomu dodával snad tu nejhorší kombinaci pro můj čich. Musela jsem si přiznat jedno – Alice měla zase pravdu.

„No, neříkala jsem to? Měla jsi mu přeci jen dát svůj odlitek z čokolády, bylo by to bezbolestnější,“ rejpla si Alice, když viděla můj znechucený výraz a já si raději bez jakýchkoliv stížností vylezla nahoru, odkud jsem měla skákat do kakaa.

Jake se blížil k domu, a když vstoupil do dveří, zastavil se a vykuleně mě sledoval. Vzala jsem všechnu svou odvahu do rukou a potlačila to znechucení z toho, co mě čekalo.

„Přeju krásného svatého Valentýna,“ pronesla jsem a s tím jsem skočila do velkého hliněného hrnce plného kakaa, který kdesi Alice sehnala. Během několika dalších vteřin jsem zahučela až po hlavu do kakaa a během dalších sekund jsem se vynořila zpátky na hladinu, kde mě kromě Jakea sledovala celá moje rodina.

„Tak a teď nám oficiálně dokázala, že je fakt do něho blázen,“ potvrdil se smíchem na celou vilu Emmett a Jake se rychlostí blesku ke mně přemístil a vytáhl mě z té tekutiny plné smradu.

„Renesmé, co to vyvádíš?“ ptal se mě starostlivě Jake.

„Jen jsem se ti snažila dát ten nejlepší dárek k svatému Valentýnu,“ sdělila jsem mu, a protože pořád nechápal, tak jsem mu to vysvětlila: „Spojila jsem dvě tvé nejoblíbenější věci a snažila se ti je dát v dokonalé kombinaci.“ Chvíli na mě nevěřícně koukal, a pak shrnul:

„Tak sis prostě upekla buchtu, kterou sis uvázala kolem krku a skočila do kakaa?“ ujišťoval se Jake trochu vyvedeně z míry a nakonec se rozesmál.

Jazz se naklonil k Emmetovi a já zaslechla, jak mu špitá do ucha: „Tak mě napadá, že kvůli buchtě v kakau nemusela ta naše buchta tu bábovku vůbec péct, vždyť to z ní crčí na podlahu.“

Jake je nevnímal a pořád se chechtal. Vůbec jsem ho nechápala, čemu se směje, ale přivinul si mě k sobě do náruče a pronesl:

„Ty jsi ale můj malý blázínek,“ potom mě jenom s připitomělým úsměvem držel v náruči.

„No, jo. Už teď jsem do tebe blázen. A to teprve vypadám na sedm let,“ povzdechla jsem si a užívala si příjemnou náruč muže, kterého jsem milovala už teď, ačkoliv jsem měla za sebou pouze tři roky života, a měla chuť do celého světa křičet:

„Tenhle muž je jen a jen můj!“

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Konec dobrý, všechno dobré od Eleanor Brandst: