Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Cullenovi v historii srdce Evropy od Janna

05.07.2011 (08:00) • souteznipovidky • FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky • komentováno 4× • zobrazeno 1461×

Edit: Článek je v původní formě, bez oprav.

Stín noci

Poznámka autorky: Někteří z vás určitě slyšeli o zvláštním nálezu v Čelákovicích před pár lety. Pro ty, co ne: Jednalo se o hrob čtyř koster těl, která byla pohřbena obráceně (na břichu), s vyvrácenými klouby a čelistmi a svázanými údy. Navíc byly na nich navaleny velké kameny. Všeobecně panuje, že se jednalo o upíry.

11. století po Kristu, v jedné z mnoha českých vesnic

Sotva mladičká děvečka, rozená Běla, i když ji nikdo nikdy neřekl jinak než Bělka, vběhla do kostela, mohutná brána se za ní s hlasitým lomozem zabouchla. Všechny lavice tohoto místa svatého již byla zaplněna. Obrovským prostorem se rozléhal tichý šum, který chtě nechtě způsobovali lidé vrtící se na svých místech a tiše štěbetající si mezi sebou. Klevetilo se jen o jednom jediném.

O tom. Přízraku, který si vybíral krvavou daň všude, kam dorazil. Zburcoval nejednu ves. A co bylo zřejmé, mířil i sem, o tom nebylo pochyb.

Ustrašená Bělka rychle prsty sáhla do kropenky, poklekla a pokřižovala se. Nebylo místečka, kam by se vešla, zůstala stát u zadní zdi domu Páně. Sepjala ruce k modlitbě a tiše odříkala Otčenáš. Nebyla jediná. Polovina vesničanů též upírala v prosbách zrak k nebesům.

Jenže jakoby k jejich věčným modlitbách sám milostivý Pán Bůh zůstával nevyslyšen.

Kněz přešel k oltáři a začal mluvit. Bělka neslyšela ni slovo z jeho dlouhé řeči kvůli neustálému ruchu. Věděla však, o čem se mluví. Její představivost dokázala určit význam jeho slov.

Stín, který se plazil českým krajem. Zlé jazyky říkají, že přišel hladovějíc po pomstě za to, co udělali jeho druhům. Tehdy před pár lety v Čelákovicích. Všude se o tom ševelilo. Stateční muži čelákovičtí prý naostro nabrousili dřevěné kůly a při dalším útoku nočních Přízraků s nimi svedli bitvu a prokláli jim srdce. A aby nelidské bytosti nemohli znovu povstat a přiživovat se na krvi tvorů, co byli již na počátku stvořeni k obrazu Božímu, v jejich hrobech jim vyvrátili čelisti a těla zatížili balvany. Od té doby byl v Čelákovicích klid a zdálo se, že i v celém knížectví. Až do dnes, kdy Stín opět začal ukájet svůj krvavý hlad.

Ctihodný otec dlouho promlouval a skončil až v době, kdy se již začalo venku stmívat. Lidé začali být neklidní. Jakmile se slunce ztratilo za obzorem, nastaly hody pro děsivý Přízrak.

Vesničané spěchali z kostela do svých chatrčí a za každým z nich se s hlukem zavírali petlice. Jedna děvečka ovšem běžela jiným směrem. Bůh ví, že by se co nejdříve měla vrátit na statek pana Vratislava, kde sloužila již pátým jarem od doby, co ji zemřel pan otec. Paní matku nepoznala, ta prý skonala při porodu.

Bělka utíkala, co jí dech stačil, na kopec nad vesnicí. Tam pod starým dubem na ní bude čekat. On, jež ji očaroval napoprvé, co ho spatřila. Chlapec s tváří anděla. Často sochy bohabojných andělů a archandělů obdivovala v kostele. Ale on... On byl ještě krásnější. A ty jeho oči barvy tekutého medu by zajisté zamotali hlavu nejedné dívčině...

***

Mladý hnědovlasý muž se opíral o stěnu jeskyně, jeho pohled byl nasměrován neznámo kam. Snad na vesnici? Pohrdlivě se usmál. Ti malí špinaví lidé. Kdyby tak věděli.

Zachytil poryv větru a ve zlomku chvíle již hleděl přímo do rudých rozhněvaných očí.

„Zase si hraješ, bratříčku?“ zasyčel na něj starou germánštinou od pohledu o několik let starší muž. „Copak nevzpomínáš, jak to dopadlo kdys, Edwarde?“

„Myslíš, jak v té nicotě zabili čtyři vlastní z nich a prohnali jim hrudí kůly, můj bratře? Věřili, že zabili Věčné! Pche, smradlavá lidská chátra. Jakoby snad naší kůží mohlo proniknout něco tak nízkého jako dřevo! Ale ano, Jaspere, byla to zábava,“ zasmál se Edward.

Jasper do něj uhodil pěstí takovou silou, že obyčejného smrtelníka by rozlisoval. Edward však neuhnul ani o píď.

„Moc dobře víš, bratře, o čem hovořím! Ty tvoje pletky s lidskými ženami! Cožpak toužíš být zase předvolán až k samotným Volturiům?! Dlouho jsi nebyl o hladu zavřen v jedné z Volterrských kobek?! Týdny se sytíš pokleslou krví zvířat, bys mohl zlatavým pohledem uchvácet nějakou dívku, která pak sama se ti vydá na milost! Tvá mysl jakoby byla pomatená!“ zuřil Jasper. „Bratři i sestry – Alice, Emmett, Rosalie, Esme i Carlisle, všichni! - odešli, jen aby nebyli obviněny z tvých skutků! A já ti teď přísahám, pokud dnes tu dívku nezabiješ, sám ji vysaji z těla poslední kapku krve a odejdu též!“

„Jak díž, bratře, dneska zemře,“ souhlasil s nevalným nadšením Edward. „Dnes. A pak se budeme moci zase přesunout do jiného kraje. Na to ti zas svým slibem přísahám já.“

A dřív než mohl ten druhý cos odpovědět, Stín se ztratil pod rouškou tmy.

***

Kde je? bzučelo Bělce hlavou. Tady přece, tady na tom místě by měl být! Zmateně se rozhlédla kolem sebe. Pocítila strach, když spatřila temnotu rozprostírající se všude kolem. Ale ne, ona se přece bát nemusí. Jako je Pán Bůh nad ní, její anděl by ji zajisté před děsivým Přízrakem ochránil. A navíc se ji na krku houpal křížek, který si nechala od samotného svatého otce posvětit. Stíny by se přece měli bát síly Boží; říkalo se, že i v Čelákovicích lidem jejich pevná víra byla nejmocnější zbraní.

Častokrát myslívala, že možná je to znamení shůry, možná ji sám milostivý Hospodin poslal tohoto anděla, by jí zaopatřil do konce života. O dlouhých nocích fantazírovala o sňatku s tímto nádherným chlapcem. Miluje ho, to je jisté. A co víc, na hrob své paní matky by přísahala, že i on je do ní zblázněný.

Přece jen je i lásky na tom zpustošeném světě! Ač s ostnem hanby, i tak si pomyslela, že je dobře, že její ctění rodiče jsou v království Božím. Nikdo ji nevnutil manžela, kterého nechtěla, jak to bylo časté v jiných rodinách. A co zaleží, co chce ta holka? Vezme si, koho ji nakážeme! Tak to povětšinou bývalo.

Ale ona má volbu! A to jednu jedinou... Jeho jméno ji slastně šumělo hlavou. Ed-vááárt... Tak nějak to znělo. Jméno z cizích krajin, zajisté. Však on sám přiznával, že neumí dobře po česky. Byl z daleka, to poznala děvečka na první pohled. Jeho rysy byly tak odlišné od zdejších mužů. A jeho pleť byla hebká jako samet, i když, pravda, trochu bledá a chladná. Ni to ji však neznepokojilo. Proč? Sama nevěděla.

Při vzpomínce, kdy se poprvé snažil vyslovit její jméno, se zasmála.

„Běla. Bě-la. Nebo Bělka,“ vysvětlovala mu tehdy.

„Be... Be-lla?“ zakoktal. Měkká hláska mu nešla přes jazyk.

„Ne, Běla!“ zachichotala se.

„Bella,“ zopakoval Edward znovu chybně a podivně přitom špulil pusu. Bělka se jen smála. „Moje matka byla Bella,“ pokračoval. „Celým jménem Isabella.“

Isabella. To jméno se Bělce zdálo nádherné, hodilo se pro samotnou kněžnu. Pak už ji nevadilo, že ji oslovoval „Bella“. Líbilo se jí to. A poté, co ji oznámil, že v latině, jazyku svatých, znamená toto slovo „krásná“, se rozplývala ještě víc.

Vzpomínka se rychle rozplynula, když ucítila jakýs dotek na svém rameni. Polekaně se otočila, že ji srdce samým strachem bušilo, jakoby chtělo vyskočit z její hrudi. Pak se ji ovšem rozlil úsměv přes mladičký obličej. Před ní stál on a hleděl na ni.

Objala ho a zabořila tvář do jeho hrudi. Pousmál se a lačně nasál její vůni. Ach ano, brzo, brzičko. Nejdřív s ní má ale jisté plány...

Odtrhla se od něj a rozhlédla se kolem, zda-li nějaký budižkničemu na ně nekouká. To by ji ještě scházelo, pomluvy roznesené ve vsi! Hanba by ji pak bránila i vystrčit byť krok z její malé světničky. Nikde však nebyl nikdo. Všichni byli zavření ve svých domovech.

Natáhla se na špičky a zlehka políbila Edwarda na tvář.

Zamrkal na ni a jemně vzal její obličej do dlaní. Přitiskl své rty na její tak rychle, že ji to trochu polekalo. Co to dělá? běželo ji v myšlenkách. Tohle ještě nikdy neudělal. Měla by ho zastavit? Ale vždyť je to tak krásné... Poddala se jeho pohybům. Cítila Edwardův sladký dech uvnitř sebe. Bylo to božské opojení. Najednou ji v podbřišku podivně zašimralo. A víc a víc. Nevěděla, co se to s ní děje, ale bylo to... nádherné.

Edward ji zvedl do vzduchu a pak něžně položil na zem do měkkého měchu. Pomalinku ji strhával šaty a mezitím laskal polibky. Tušila, co to dělá, a věděla, že by ho měla zastavit. Ona je přece slušná dívka! Žádná poběhlice. Pán Bůh ví, že poctivě čekala na svatební noc. Ani o den dřív by se žádnému chlapci nepoddala. Jenže... ona ho zastavit nechtěla. Ba naopak, její tělo se v divoké vášni toho dožadovalo.

Nestačila dvakrát mrknout a její i jeho oděv se válel roztrhaný na kusy všude kolem nich. Edward šetrně šátral po jejím těle, a přestože jeho celé tělo bylo studené jako hluboké vody, jeho dotyky Bělku na těle pálily. Přestal líbat její ústa a pomalu pokračoval v uspokojujícím pátrání po její křehké lidské kůži. Nejprve slíbal krk, pak se přesunul ke klíční kosti a opatrně putoval dolů přes její dmoucí se ňadra. Jazykem několikrát obkroužil jednu bradavku, pak druhou... Bělka samým vzrušením tiše vyjekla. Byla jako v ohni, nikdy necítila něco tak dokonalého.

Pokračoval a zahrnul její bělostné bříško desítky polibků. Náhle se zastavil. Bělka netušila, co se děje. Ovšem pak zas ucítila jeho lehké doteky. Její lůno přešel a dál jazykem pátral po její kůži, dokud se nedostal až ke špičce její malé nožky.

Vrátil se zpátky nad ní a hladově ji pohlédl do očí. Ano! Ano! křičela v myšlenkách. Já to chci!

Rukama přejel po jejích bocích dolů až ke stehnům a opatrně ji oddělil kolena od sebe. Přiblížil své rty k jejím a v momentě, kdy se políbili, pomalu zasunul jeho mužskou pýchu do její studnice rozkoše. Bělka slastně vykřikla a přizpůsobila se jeho pohybům. Objímala ho, chtěla ho mít co nejblíže u sebe.

V následující chvíli ovšem Bělka zaječela, což ale nebylo způsobeno vášní. Edward zajel svými ostrými zuby do jejího krku a začal pít životadárnou tekutinu. Jeho zorničky v mžiku změnily barvu. Bělka s hrůzou sledovala rudé oči jejího anděla. Začal silněji přirážet a ze slastné rozkoše se najednou stala zvířecí zuřivost.

Bolelo ji to, příšerně. Vykřiknout ale nemohla – Edward ji přitiskl dlaň na ústa a ona proti jeho síle nic nezmohla. Zmítala se pod ním a prosila všechny svaté. Slzy brázdily její obličej jako mohutné proudy, ale s ním to nic neudělalo.

Několikrát ji kousl všude možně, pod silou jeho paží ji začali praskat kosti v těle. Vznášela se v bolestném oparu a nadějně čekala, kdy si konečně pro ni přijde smrt. Modlila se k Bohu a prosila za odpuštění.

Edward projel zuby do stehenní tepny a sál. Cítil, jak její tělo pomalu chřadne, už se tolik nesvíjí. On jen uspokojivě sledoval, jak i poslední kapka života mizí z Bělčiného těla. Uslyšel, jak její srdce přestalo bít a pustil zdeformované tělo.

Než stačil dopadnout list z vrchní větve dubu, co sfoukl nenadálý vánek, byl pryč.

Stín si vybral svoji daň.

Janna

Autor: souteznipovidky, v rubrice: FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky

Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi v historii srdce Evropy od Janna: