Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Soutěžní povídky » Cullenovi v historii srdce Evropy od Bera

Eclipse poster


Cullenovi v historii srdce Evropy od Bera

Povídka Isabell od Bera se umístila na 11. místě v kategorii Cullenovi v historii srdce Evropy.

Gratulujeme... ;-)

Edit: Článek je v původní formě, bez oprav.



Isabell

Mladý Bůh tiše seděl na zídce Karlova mostu a pozoroval ubíhající řeku. Chladný noční vánek mu cuchal neposedné bronzové kadeře. Zde bylo jeho místo. Skryt pod rouškou noci být tou nejhorší zrůdou. Laskat těla nebohých obětí, sát jejich lahodnou krev a slyšet jejich křik jako rajskou hudbu. To byl jeho život.

Nebýval takový. Měl dokonalou rodinu, kterou nadevše miloval, měl přátele, o něž se mohl opřít. Hudba a četba byla jeho vášní. Dnes touží pouze po krvi, tak lákavé a sladké. Po posedlosti, které se nedá odolat. Již se nedokázal dívat do jiskřivě zlatých očí svého stvořitele. Odešel z domova i prestižní univerzity, jen aby se ubránil vlastnímu svědomí, které se dralo na povrch jako dravá šelma. Zklamal.

 

*****

Krásná mladá dívka otevřela své čokoládové oči. Bylo ráno. Sluníčko ji jemně šimralo na obličeji a nutilo ji vstát. Nechtělo se jí. Byla rozespalá a nervózní z návštěvy svého budoucího manžela. Neměla ho ráda. Jeho horká kůže ji pálila. Její vnitřní hlásek jí napovídal o jeho skrývaném tajemství, ale nikdy nic nahlas neřekla. Bála se.

Služebná uvazovala její křehké tělo do korzetu, Dívka smutně hleděla do zrcadla. Její oči ztratily třpyt, její tělo vyzáblo. Byla uzavřená v kleci, od níž nikdo nemá klíč. Osamělost – její věrná společnice.

 

*****

Snažil se. Ale odolat jí bylo tak těžké. Snažil se krotit své běsnící já, ale touha po jejím andělsky čistém těle byla silná. Alespoň ji mohl svírat ve své horkém náručí, slyšet její zvonivý smích. Prozatím mu to stačilo. Prozatím.

Chtělo se mu zvracet. Odpudivý pach se linul celou univerzitou. Díky nim. Pijavicím. Neměli by sem chodit. On však také nebyl génius, ale postavení jeho mocného rodu mu zaručovalo vše, na co jen pomyslí. Jeho mužné tělo se začalo třást. Narazil na ně. Byl sám, oni byli čtyři. Nebyl zbabělec, ale ochránit ji bylo důležitější. Důležitější než cokoli jiného. Cokoli.

 

*****

Hltavě pil tu životodárnou tekutinu. Krev. Další oběť běsnící bestie. Už je nepočítal. Desítky? Stovky? On pouze potřeboval ukojit svou žízeň a uhasit tak žár ve svém krku. Mladá dívka dopadla do chladné vody. Nikdo ji nenajde. Bude další mrtvou, která podlehla a příliš rychle vyschla. Mladý Bůh seděl na Prašné Bráně, v dáli hodiny odbíjely dvanáctou a temnou nocí se nesly tiché kroky. Nevěděl, že mu změní život.

 

*****

Neměla by to dělat. Je noc, temná a strašidelná. A mladá dáma si toto nesmí dovolit. Mohly by z toho být potíže. I tak běžela dál úzkou uličkou, nedbaje na staré pověry a studený vítr, který ji šlehal do tváře. Chtěla cítil volnost, kterou před lety ztratila. Prahla po ní. Toužila být volná, nikým a ničím nevázaná. I tato krátká chvíle ji dosyta naplňovala pocitem štěstí.

Náhle za sebou uslyšela tiché kroky. Bála se otočit. Bála se pohnout. I přesto to udělala. Anděl. Nehnut stál a vdechoval tu opojnou vůni, která zatemňovala jeho mysl. Voněla tak sladce, zajisté by chutnala ještě lépe. Vábila ho. Byla jeho sirénou. Avšak pohled do těch nádherných čokoládových očí ho donutil přestat. Prohlížel si ji. Uchvátila ho. Uvnitř něj se praly dvě já. Zvíře, hnané tou slastnou vůní a člověk, zaslepen láskou. Musel se rozhodnout.

 

*****

Byl statečný. Pokoušel se myslet, ale jeho siréna mu dočista zatemnila mysl. Touha okusit její krev byla silná, ale poznat něco nového, doposud nepoznaného byla silnější. Poznat lásku.

Vždy ho překvapovala síla této magie. Magie, které se nikdo nevyrovná. Nikdo a nic. Nedělával to rád, ale myšlenky rodiny, které slýchával, ho udivovaly. Tolik něhy, oddanosti, touhy a vášně ve dvou slovech. Miluji tě…

Nyní stál před životním rozhodnutím. Poddat se zvířeti v sobě, či nechat odejít a nikdy nespatřit svého osobního anděla. Jen kapka krve. Ne. Nechal ji odejít.

 

*****

Dívka křečovitě svírala své čokoládové oči. Nechtěla se probudit do chladného rána. Chtěla ho vidět. Znovu a znovu. Znovu spatřit zářící bronzové vlasy. Vidět jeho bělostnou pokožku v měsíčním svitu. Proniknout přes tvrdou masku, která pokrývala jeho nádherný obličej. A nakonec se nechat utápět v nekonečném moři jeho černých očí. Nebála se. Toužila pouze po tom, mu být na blízku. Spatřila ho možná jen setinu vteřiny, i přesto by udělala cokoli, jen aby byla znovu s ním. Sama.

Křečovitě se usmívala na svého budoucího manžela. Snažil se být milý, ale jí připadal nesnesitelný.  Každý den jí nosil květiny, i přesto se její láska k němu nezměnila. Stále ho tedy nemilovala.

 

*****

Zoufale odcházel z panského domu své budoucí manželky. Začalo pršet. Chladný déšť ochlazoval jeho rozpálené tělo. Zvíře v něm se začalo probouzet. Rozeběhl se.  Nevadilo mu, že si ušpiní sváteční šaty. Koupí si nové. Přeběhl Dobytčí i Koňský Trh a hbitě se proplétal úzkými uličkami staré Prahy. Konečně doběhl na své území. Bylo nebezpečné se vyskytovat na jejich území. Na území těch odporných pijavic.

Po hnědé pokožce mu stékaly proudy vody. Nebyla mu zima. Nikdy mu nebyla zima. Znovu se silně roztřásl. Vybuchl.

 

*****

Lehké kroky tiše dopadaly na dlážděný chodník. Srdce ji tlouklo jako o život. Nenápadně se prodírala k mostu. Nad hlavou jí zářil měsíc a svítil jí tak na cestu. Nemýlila se. Seděl tam, jako by snad čekal právě na ni. Byl ještě krásnější než včerejší noc. Vzhlédnul. Její pohled se setkal s nejčernějším oceánem. Oceánem lásky.

 

*****

Věděl, že přijde. I přesto se nepoddal touze po lahodné krvi a nelovil. Vydržel. Vpíjel se do jejích krásných očí. Pohlcovaly ho. A její krev mu tolik zpívala. Již podruhé měl možnost ji do poslední kapky vysát. Avšak on na ni pouze zbožně hleděl, poslouchal její melodicky bijící srdce a zrychlený dech. Byl okouzlen její krásou, ale také odvahou.

Pomalu, aby ji nevyplašil, k ní přešel. Vnímal každý její pohyb. Vztáhnul ruku a něžně vzal tu její do té své. Nebránila se. Jemně ji vzal do náruče a ladné vyskočil na zídku starého mostu. Tam ji opatrně postavil a trpělivě vyčkával na její reakci. Usmála se. I on se nepatrně usmál svým pokřiveným úsměvem. Dívka lehce zčervenala a Mladý Bůh se tiše zachichotal. Líbila se mu její nervozita. Společně se procházeli po zdi mostu a dívali se na jasný měsíc, zářící na hvězdné obloze. Ona byla jeho hvězda.

 

*****

V tichosti vklouzla do svého královského pokoje. Byli bohatí a takový luxus si mohli dovolit. Potřebovala se prospat. Celou noc byla s ním a procházet se Prahou jen v letních botách po dešti není nic příjemného. Zapomněla. Jen co se svlékla, do pokoje vstoupila komorná, aby jí pomohla s oblíkáním do složitých šatů. Neměla je ráda, ale s přísným dohledem rodičů nic dělat nemohla. Mohla pouze poslouchat.

Seděla na zahradě a kreslila. Jeho. Černobíle tak, jak ho viděla v měsíčním svitu. Byl krásný. Konečně se cítila plná, jako by vše zapadlo tam, kam mělo. Na správné místo.

 

*****

Temnou Prahou se nesl křik. Mladý Bůh bolestivě drtil tělo nebohé ženy. Měla smůlu. Její vlastní nerozvážnost ji vehnala přímo do jeho smrtící náruče. Zhnuseně ji odhodil do řeky, kde si pohrávaly stříbrné vlnky. Byl si dobře vědom, čím je. Zrůdou. Zrůdou bez duše. Bez srdce.

Očekával ji na Karlově mostě. V dáli hodiny odbíjely půlnoc a měsíc jasně zářil. V měsíčním svitu vypadal ještě strašidelněji. Ona se však nebála. Ona ne.

Již z dáli viděl, jak ladně našlapuje. Jak ho její krásné čokoládové oči nervózně hledají. Byl znovu omámen její krásou. Tak panensky čistou a něžnou. Vzduchem se nesla její vůně. Nebyl hladový, i přesto toužil ukojit svou žízeň její krví. Sladkou. Chutnou. Prudce otevřel své černé oči. Pohled na ni ho uklidňoval. Tišil jeho pudy dravce. Nutil ho myslet. Myslet na ni.

 

*****

Letěli. Studený vítr bičoval její bledé tváře. Byla příliš zmatená, aby zavřela oči. Nevěděla, kde se nachází. Ale byla s ním. Nehty mu zarývala do tvrdé kůže. Vdechovala jeho opojnou vůni. Byl tu.

Pomalu ji posadil na vlhkou zeď. Nedívala se dolů. Spadla by. Kouzelně se usmál a její líce nabraly rudý odstín. Zasmál se. Jeho tichý melodický smích se nesl spící Prahou. Nemluvili, jen se dívali. Studovali každý detail.

Bylo jí s ním dobře. Dobře jako s nikým. Byl chladný a tajemný, zároveň však děsivě přitažlivý. Věděla, že s ním může být jen chvíli. Proklatě krátkou chvíli. Už schůzky za svitu měsíce mezi ně pokládaly neprorazitelnou společenskou bariéru.  Ona už snoubence měla. Zvíře.

 

*****

Tiše seděl na stromě a pozoroval je. Pozoroval ty, které opustil, které zklamal. Které miloval. Smáli se bezstarostným smíchem, který příjemně zaplňoval celý dům. Záviděl. Toužil být s nimi. Svěřit se svým trápením, které ho pomalu, ale jistě dusilo.

Věděl, že ji nemůže dále ohrožovat. Věděl, že musí být jako oni. Vzdát se slasti, kterou mu přinášela horká lidská krev. Ale jeho anděl za to stál. Její krásné oči i něžný úsměv. Její rudé tváře, když se stydí. I kdyby měl trpět mučivou žízní, překoná to. Pro ni.

Odešel.

 

*****

Spokojeně se usmíval. Byla tak kouzelná. Spala. Bude jen jeho. On bude něžně líbat její smyslně vykrojené rty. On bude ten, který se nechá utopit v moři čokolády. Co na tom, že ho nemiluje. Zvykne si. Tak, jako zvykly všechny ostatní. Byla umíněná, možná to se mu na ni líbilo. Ale pod vlivem rodičů nezmohla nic. Ubohé nic.

Opatrně ji vzal do náruče. Přestože nikdy nebyl v jejím pokoji, věděl přesně, kam má jít. Rád se díval. Uložil ji do měkké postele. Tiše odcházel. Náhle ho cosi uchvátilo. Obraz. Černobílá kresba mladého chlapce. Pijavice.

Silně se roztřásl. Mohl by jí ublížit. Pozdě. Jeho horké tělo se rozervalo do podoby obrovského rudohnědého vlka. Nevzbudila se. Vyskočil oknem. Z jeho hrdla se vydralo zoufalé zavytí.

 

*****

Otevřela oči. Nechtělo se jí vstávat, ale matčin přísný hlas ji donutil. Byla mrzutá. Včera usnula. Byla bez něj. Bez anděla.

Tiše našlapovala po slizkých dlažebních kostkách. Touha vidět ho ji hnala vpřed. Nedbala na déšť, který jí smáčel tvář. Jen běžela. Už byla blízko, slyšela řeku. Její čokoládové oči těkaly po místě, jí tak známé. Nebyl tu.

Po tváři jí stekla slza. Bolest se drala jejím tělem jako rozbouřená řeka. Ničila vše. Bez milosti. Utíkala dál a dál. Nevěděla, co dělá. Kam běží. Svět se stal jednou rozmazanou šmouhou. Stulila se do klubíčka a tiše vzlykala. Někdo ji najde.

 

*****

Ovládal se. S nechutí sál krev mladé pumy. Dříve je měl nejraději. Avšak dnes byly jen slabou náhražkou hříšně sladké krve. Lidské krve.

Nebyl ještě dostatečně připraven. Jeho oči měly stále krvavý nádech, zajisté by ji vyděsil. Podíval se do jezera, které mu nahrazovalo zrcadlo. Osamělost.

Už neklouzne. Byl si tím jistý. Láska. Silná, nezlomná. Nemohl bez ní být. Siréna. Anděl.

 

*****

Stála na zídce Karlova mostu a dívala se do hlubin řeky. Nemohla bez něj existovat. Věděla, že raní své blízké. Své rodiče. Snoubence, kterému přestože ho nemilovala, přála štěstí. Ale bez něj vše ztratilo smysl. Den. Noc. Jen stěží je dokázala rozeznat. Zachvěla se. Ledový vítr divoce narážel do vyhublého těla. Neměla pro co žít.

Skočila.

Dívka zmizela pod vodou. Vzduchem se nesla tajemná příchuť smrti. Přišel pozdě.

Isabell…

 

*****

Tento příběh o krásné Isabell, krvežíznivé bestii a zoufalém vlkovi nikdo nezná. Je uvězněn kdesi v tajemných uličkách staré Prahy. Nebohé oběti Mladého Boha lidé přisuzují epidemii cholery

Bera



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Cullenovi v historii srdce Evropy od Bera:

 1
08.07.2011 [0:19]

KejkejTak, další spolusoutěžní povídka za mnou, tak krátký komentáříček: zamlouvala se mi ta dynamičnost povídky zapřičiněná rychlým střídáním pohledů na hlavní postavy, fakt dobrý nápad, bylo to svižné, čtivé Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!