Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction parodie » Naruby - 8. kapitola

11.09.2010 (07:45) • Shire • FanFiction parodie • komentováno 0× • zobrazeno 2008×

Myslel jsem, že jsme na útěku, ale Alan si to rozhodně nemyslel. Protáhl mě celým nákupním centrem a k autu se vracel obtěžkaný jak vánoční stromeček. Yasmine čekala v autě a neodpustila si jemnou narážku na svého manžela. Alana se to nijak nedotklo a dál žvanil o tom, že kdybych byl nadšenější, mohli jsme projít dvakrát víc obchodů.
Jakmile se Alanovi podařilo narvat všechny ty tašky do kufru auta (a zbytek přivázat na střechu), mohli jsme jet. Yasmine šlápla na plyn a po pár hodinách jízdy zastavila před nejdražším hotelem ve Phoenixu.

Yasmine rychle nadiktovala recepčnímu jejich požadavky a ignorovala jeho pohled zabodnutý do jejího výstřihu. Když jsme potom našli náš pokoj, začal jsem si dělat starosti o Edie. Yasmine se svým radarem na emoce to nedokázala vydržet, a tak mě chytla za rameno a já se najednou cítil ospalý. Tak tak jsem došel k posteli a svalil se do peřin.

Probudilo mě zvonění mého mobilu. Dotěrné zvonění: „Haló, to jsem já! Váš telefon. Já zvoním, já stále zvoním..."
Naštvaně jsem se po mobilu natáhl a chtěl ten hovor odmítnout, ale jméno na displeji mě zarazilo. Táta...
Co se stalo? Vždyť je s Phily! Nebo snad ne? Vzal jsem hovor.

„Belle! Sakra, Belle? Kde vězíš, ty pako!"
„Neboj, tati, jsem v pohodě!"
„Belle!" hlas se pomalu ztácel. „Ahoj, Belle. Tady Jamie. Ano, mám tvýho fotříka a jestli nepřídeš na fotbalový stadion, tak už ho uvidíš jen na jeho pohřbu. Zdrhni Coolenům!"

Vybavil jsem si, co jsem včera v polospánku zaslechl. Alan něco viděl. Prý chodba ústící na rozryté trávě. To by souhlasilo, je to zdejší fotbalový stadion. Chodil jsem tam, když jsem byl menší.

Yasmine s Alanem v pokoji nebyli. Myslím, že Alan vytáhl Yasmine na nákupy.

Vyběhl jsem na ulici a zamířil na stadion, který nebyl dál než pět bloků. Několikrát jsem hodil hubu a jednou jsem strhl na zem i starou babičku, která mě za to přetáhla francouzskou holí. Nakonec jsem se dostal na stadion. Od vchodu jsem slyšel otcovo nadávání.

„Belle! Sakra, Belle? Kde vězíš, ty pako! Belle!" ozýval se hlas z klubovny. Rozběhl jsem se tam.

Když jsem vrazil dovnitř, poznal jsem, že to na mě nahráli. Byla to kazeta z mého prvního (a posledního) nasazení v zápasu. Chtěl jsem se otočit a utéct, ale vtom zpoza dveří vystoupila Jamie.

„Víš, bude lepší, když do toho tvého fotříka vůbec nebudem plést," řekla posměšně.

Přistoupila ke mně a já v kapse nahmatal pepřák. Rychle jsem sprej vytáhl, ale Jamie mi ho zabavila.

„Vážně hezky voníš, asi i dobře chutnáš, ale já potřebuju něco jinýho než sváču. Potřebuju pomoc."
„Cože? Jak bych ti sakra mohl pomoct?"
„Jo, fakt. Potřebuju se zbavit toho úchyláka Viktora. Prosím, udělejte cokoli! Ať Cooleni hrajou, že jsem mrtvá, že mě zabili, nebo tak něco!"

Začínalo mi jí být líto. Jestli je to tak...

Víc času na přemýšlení mi nebylo dopřáno, protože se s velkým hlukem přiřítila famílie Coolenů. Jakmile mě Edie spatřila stát vedle Jamie, která v ruce stále svírala ten pepřák, hystericky vykřikla.

„Ona si chce dát mýho Bella na pepři! Na pepři!" rozběhla se na Jamie.

„Edie, ne! Ona mi nic neudělá! Potřebuje pomoc!" Celá Coolenovic rodinka se na mě nechápavě podívala.

„Kde jste byli tak dlouho?" zeptal jsem se na odlehčení atmosféry.

Carla se chopila slova:

„Víš, Alan nám vyčerpal kreditky, takže jsme stáli u silnice a po chvíli hlasování rozhodli, že Rosan bude dávat pusu za dolar a Emma porazí kohokoli v páce. Chvíli to ale trvalo, Rosan se zařekl, že toho autobusáka nepolíbí."

Rosan se zaškaredil a vysloužil si tím zlé pohledy celé rodinky. Potom se rozjela debata na téma Jamie. Po několika minutách byl vynesen rozsudek.

„Jamie, zdrhej! My to nějak vymyslíme," řekla Edie.

Jamie se rozběhla a vzduchem se neslo její: „Děkuji!"

„A jak zmatem Viktora?" ptal jsem se. K mému úžasu odpověděla Yasmine.
„No, spálíme nějaký dřevo a popel pošlem Viktorovi a ten nepozná, že to není popel z Jamie," odpověděla naprosto klidně. Vytřeštil jsem oči.

„No co? Na jihu je to běžná praxe. Když potřebuješ někoho naštvat..." vysvětlila mi Yasmine.

Netrvalo dlouho a my se vraceli do Soks. Všichni chtěli čekat do zítřka, ale Edie chtěla stihnout ples. Ještě, že je upírka, jinak bych tu slavnost nepřežil.

Mám Coolenovi rád, ale strachuju se, jak dopadne ta oslava, kterou pro mě plánuje Alan...