Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Zamilovaný lovec


Zamilovaný lovecTak tohle je moje historicky první jednorázovka. Děj navazuje na Bellu v baletním studiu, kde se setkává s lovcem. Jak to dopadne si budete muset přečíst. Doufám, že tady něco takového ještě nebylo. Snad se vám bude líbit. A zanechejte komenty.

 

Zamilovaný lovec

 

 

Pomalu jsem se otočila. On stál velmi klidně u zadního východu, byl tak klidný, že jsem si ho zpočátku ani nevšimla. V ruce měl dálkové ovládání. Zírali jsme na sebe dlouhou chvíli a on se pak usmál.

Šel ke mně, docela blízko, a pak kolem mě přešel a položil dálkové ovládání vedle videa. Opatrně jsem se otočila, abych na něj viděla.

„Odpusť mi to, Bello, ale není lepší, že jsme do toho tvou matku ve skutečnosti vůbec nemuseli zatahovat?” Jeho hlas byl něžný, zdvořilý.

Šokovaně, ale i úlevně jsem vydechla. Maminka je v pořádku. Je pořád v bezpečí na Floridě. Nikdy se nesetkala s těma rudýma očima.

„Ano. To myslím je,” odpověděla jsem na jeho otázku, abych zakryla strach.

James se na mě zvědavě podíval.

„Je ti zima? Celá se klepeš,” přimhouřil oči. Až teď jsem si uvědomila, že se netřese země, ale já.

„Ty máš strach?!” Naklonil hlavu na stranu.

„Co po mně chceš?” vyštěkla jsem na něj. Už mě tahle jeho hra přestávala bavit. Ať mě zabije, nebo nechá jít.

„Nechci, aby ses mě bála,” řekl zvláštně něžně.

„Když se Tě nemám bát, tak proč jsem tady?” James se na mě usmál a udělal ke mně krok.

Váhavě zvedl ruku a pohladil mě po tváři. Raději jsem se ani nehnula.

„Tak hebká,” zamumlal, „jako samet.”

„Proč jsem tady Jamesi?” zeptala jsem se šeptem. O krok ustoupil.

„Copak to není jasné?” zeptal se.

Jenom jsem záporně zakroutila hlavou.

„Bello...” podíval se na mě něžně. „Copak to nevidíš?!” zeptal se šeptem a zase se o krok přiblížil.

„Co mám vidět?” zeptala jsem se už zoufale.

James ke mně přistoupil ještě blíž, až jsme mezi sebou měli malou mezeru.

„Copak to nevidíš?!” opakoval šeptem. Jenom jsem záporně zakroutila hlavou.

Čekala jsem jakoukoliv odpověď, jen tuhle ne.

James, místo toho, aby mi odpověděl, se naklonil ještě blíž a vtiskl mi něžný polibek na rty.

Ztuhla jsem šokem. Můj mozek nedokázal pochopit, co se to teď děje. James mě stále líbal, avšak ode mě se žádné reakce nedočkal. Po pár sekundách, které mi připadaly jako věčnost se s úsměvem odklonil. Teprve až jeho úsměv mě dokázal probrat natolik, že jsem se zmohla na nějakou reakci.

Ruka se mi vymrštila a vší silou jej uhodila do tváře.

Ozvalo se křupnutí

„Au! Sakra au!” zaskuhrala jsem bolestí.

„Bello?” zeptal James udiveně a pak se podíval na mojí ruku.

„Zlomil jsi mi ruku!” obvinila jsem ho, ačkoliv jsem si byla vědoma toho, že bych jej neměla dráždit. James se ale srdečně zasmál.

„Ne... To ty jsi si jí zlomila o můj obličej.” Zasmál se znovu.

„Neměl jsi mě líbal!” Ošklivě jsem se na něj podívala.

„Nemohl jsem si pomoct,” pokrčil rameny.

„Za tohle Tě Edward zabije!” Podívala jsem se mu vzdorně do obličeje. Přes tvář mu přeběhla nějaká emoce.

„A kdo říká, že mu Tě vrátím,” řekl nebezpečným tónem. Ale já se ho již nezalekla. Pochopila jsem, že mu na mně záleží, tudíž mi neublíží.

„To mě budeš držet násilím?” podívala jsem se na něj s pozvednutým obočím.

James si povzdychl, ale neřekl nic.

 

„Proč jsi mě líbal?” zeptala jsem se po chvíli nepříjemného ticha.

„Protože Tě miluju,” řekl prostě, jakoby se bavil o počasí.

„Nemůžeš mě milovat,” namítla jsem. „Viděl jsi mě jen jednou.”

„A i to mi stačilo. Bello... Od té chvíle na louce Tě nemůžu vyhnat z hlavy. Pořád před sebou vidím tvůj obličej. Pořád cítím tvou vůni.” Pomalým krokem se opět ke mně přiblížil.

„A teď, když jsme se líbali, nebudu už myslet na nic jiného.” Díval se mi očí a naklonil hlavu tak, až jsme se dotýkali nosy.

Nebyla jsem schopna uhnout, nebo udělat cokoliv. Prostě jsem stála a čekala, až mě zase políbí. A nemusela jsem čekat dlouho.

James opět přitiskl své rty na mé. Ale tentokrát to bylo jiné. Tentokrát v tom polibku nebyla něha, jako v tom předešlém. Ale v tomhle byla čistá vášeň.

James mě líbal, jako by měl nastat konec světa. Líbal mě vášnivě a chtivě. Chtěla jsem se odtáhnout, ale moje odmítání ho ještě víc rozvášnilo. Přitáhl si mě prudce k sobě a přemístil se polibky na můj krk. Čekala jsem, kdy ucítím jeho ostré zuby, ale namísto toho jsem cítila jen jeho studené a tvrdé rty, které mě s vášní líbaly. Proti své vůli se mi ze rtů vydral sten.

Tak dost! Odstrčila jsem jej.

Chvíli jsme se na sebe dívali a snažili se uklidnit naše zrychlené dechy.

„Líbilo se ti to!” řekl po chvíli potěšeně.

„Ne!” zakroutila jsem odmítavě hlavou.

„Ale ano, líbilo.” Na jeho tváři jsem spatřila vítězný úsměv.

„Až se tohle dozví Edward, utrhne ti hlavu,” řekla jsem výsměšně.

„Bello... Ty jsi to ještě pořád nepochopila, že?! Já mu Tě nevrátím,” řekl shovívavě.

„Říkáš, že mě miluješ a přes to mě chceš držet proti mé vůli?” Pozvedla jsem obočí.

„Udělám pro tebe všechno!” Mluvil najednou zapáleně. „Jen pojď se mnou... Budeš mít cokoliv chceš.”

„Ale já chci Edwarda,” řekla jsem ledově.

James zlostně přivřel oči.

„Jestli mě miluješ, tak, jak tvrdíš, necháš mě odejít.” Doufala jsem, že mě opravdu miluje.

Ještě chvíli jsme si hleděli do očí, když potom vytáhl telefon. Vytočil číslo a něco nesrozumitelného zamumlal. Pak jej vypnul a znova se podíval na mě.

Udělal dva dlouhé kroky, až se ocitl těsně u mě.

„Počkej tady. Za chvíli si pro tebe přijde,” zašeptal zlomeným hlasem.

„Děkuji.” Postavila jsem se na špičky a políbila ho. Když jsme se odtrhli, James se usmál a rychle odešel.

...

 

Čekala jsem tam asi pět minut, když se přiřítil Edward. Okamžitě mě začal drtit v náručí.

„Bože, Bello! Lásko není ti nic? Ach! Jsem tak rád, že jsi v pořádku!” Stále mě objímal, ale nechtěně se dotkl mojí zlomené ruky.

„Au!” zasténala jsem.

„Co je? Je ti něco?” ptal se okamžitě vyplašený.

„Mám zlomenou ruku.” Zvedla jsem ji. Edward si jí vzal do svých dlaní. Ten dotyk mi působil příjemně na zlomeninu.

„Já ho zabiju až ho najdu!” zavrčel Edward.

„Ne!” vykřikla jsem. „Nech ho být, prosím.”

„Chtěl Tě zabít, Bello,” zašeptal nevěřícně Edward.

„Ale jsem naživu, ne?! Edwarde, slib mi, že ho necháš být.”

Edward se na mě chvíli zkoumavě díval, ale nakonec poraženě přikývl.

„Děkuji,” zašeptala jsem.

„Cokoliv,” odpověděl s úsměvem a sklonil se, aby mě políbil.

Líbali jsme se hodnou chvíli, dokud nás nevyrušilo pobavené zakašlání.

„Odkdy mají upíři kašel?” zeptala jsem se mrzutě Emmeta.

„Nechte si to na doma, děcka,” zašklebil se.

„Já ti to připomenu,” usmála jsem se.

„Bello, jsi v pořádku?” zeptal se mě zkoumavě Carlisle.

„Ano,” přikývla jsem s úsměvem.

„Tak jdeme domů, ne?!” navrhl nadšeně domů. Edward mě objal kolem ramen.

Tehdy jsem si myslela, že bude můj život bezstarostný, ale jak hodně jsem se pletla.

 

 

O několik měsíců později:

 

Ráno, po mých katastrofických narozeninách, jsem se probudila celá rozlámaná.

„Dobré ráno,” zabručela jsem Edwardovi do hrudi.

„Dobré,” opáčil mrtvým hlasem. Zvedla jsem hlavu, abych viděla, jak se tváří, ale jeho obličej byl bez výrazu.

„Uvidíme se ve škole.” Vyskočil z okna dříve, než jsem se stihla na cokoliv zeptat.

Do školy jsem jela celá nervózní. Edward si určitě vyčítá to, jak na mě včera zaútočil Jasper. Ale to nebyla jeho chyba. To já jsem se řízla o ten papír.

Marně jsem doufala, že na mě bude čekat před školou. Když jsem vystoupila, neviděla jsem nikde jeho auto.

Celý den proběhl zvláštně. Už jsem se nemohla dočkat, až pojedu domů a uvidím Edwarda. Přemítala jsem o tom, že bychom si měli promluvit.

Jaké ale pro mě bylo překvapení, když jsem ho uviděla stát u mého náklaďáčku. Ovšem nálada mi ihned klesla, jakmile jsem uviděla jeho bezvýraznou tvář.

„Nevadilo by ti, kdybych přijel?” zeptal se místo pozdravu.

„Samozřejmě, že ne. Nikdy mi nevadí, když přijedeš,” opáčila jsem mírně uraženě.

„Hned teď?”

„Dobře,” přikývla jsem zmateně. Edward nastoupil do svého auta a vyjel. Raději jsem taky nastoupila a odjela směrem domov.

 

Když jsem přijela jeho auto stálo na Charlieho místě. Což bylo zlé, znamenalo to, že nemá v plánu se zdržet.

„Pojď, promluvíme si.” Chytil mě za ruku, jakmile jsem vystoupila.

Šli jsme jen kousek za dům. Čekala jsem nějaké vysvětlení toho, že dneska nebyl ve škole. Ale rozhodně jsem nečekala ty slova, která mi řekl. Nečekala jsem, že mi tvrdě oznámí, že odjíždí. A rozhodně jsem nečekala, že mi přímo do očí řekne, že jsem pro něj byla jenom hračka. Bez citu se na mě podíval a odešel. Nechal mě tam zlomenou bolestí. Až jsem tu bolest nesnesla a upadla do bezvědomí.

Nevím, jak dlouho jsem tam ležela, vím jen, že mě probudily až hlasy.

„Bello, holčičko!” volal na mě známý hlas. Ale v tuto chvíli jsem jej nedokázala nikam zařadit.

Jediné, co se mi honilo hlavou byly jeho slova v lese. Upadla jsem do agónie a zůstala v ní.

 

O čtyři měsíce později:

 

Už jsou to čtyři měsíce co odešli. Už ani nevnímám svět kolem sebe. Ale jedno vím jistě. Už rodičům nebudu přidělávat starosti. Dneska to ukončím. Rozhodla jsem se.

Jela jsem po cestě do La Push. Jediného místa, kde Cullenovi - škub- nesmějí. Možná právě proto se jedu sem zabít. Chtěla jsem umřít na nějakém krásném místě a útesy mi přijdou jako dokonalé místo.

Když jsem dojela na místo. Rychle jsem se vydala na ten nejvyšší útes.

Stála jsem nahoře a přemítala si v hlavě můj život. Přemítala jsem si každou sekundu strávenou s Edwardem, protože až když jsem jej potkala, začala jsem žít.

„Sbohem,” zašeptala jsem a skočila dolů.

Dopad do vody nebyl nijak příjemný. Voda byla ledová a proud byl silný. Ale já proti němu nebojovala. Nechala jsem se klidně unášet.

V tom mě něco popadlo kolem pasu. Už jsem byla bez vzduchu dlouho na to, abych dokázala pořádně vnímat, ale cítila jsem, že už nejsem ve vodě.

„Bello!” křičel sametový hlas.

Chtěla jsem odpovědět, ale nedokázala jsem to.

„Tak Bello!” křičel znovu. Ucítila jsem obrovský tlak na plicích a okamžitě jsem začala vykašlávat vodu.

„Díky Bohu!” zašeptal a horoucně mě objímal. Zamžourala jsem a uviděla obličej, který bych tady nejméně čekala.

„Jamesi?” zaskřehotala jsem.

„Ach... Bello! Co jsi to udělala!?” Objímal mě silně a vypadalo to, že mě nechce pustit.

„Co tady děláš?” zasípala jsem.

„Promluvíme si později. Teď musíš do tepla.” Zvedl mě do náruče a odnášel pryč.

Nasedli jsme do nějakého luxusního auta. Nepoznávala jsem značku.

„Zavez nás k Belle, Victorie,” řekl potichu a já div neotevřela ústa údivem. Ta Victorie, která by mě měla nenávidět, je tady a veze mě domů.

Zbytek jsem přestala vnímat, protože mě pohltila temnota.

„Ehm...” zamžourala jsem a převalila se na druhý bok.

„Už jsi vzhůru?” zeptal se mě povědomí hlas. Okamžitě jsem se vymrštila do sedu.

„Jamesi?!” Dívala jsem se na něj vykuleně.

On se jenom usmál.

„Takže... To nebyl sen?” potvrzovala jsem si svojí teorii o neúspěšném pokusu o sebevraždu.

„Jestli myslíš to, jak jsi skočila z útesu, tak ne,” odpověděl naštvaně a na chvíli odvrátil pohled. „Proč jsi to Bello udělala? Proč?”

„Protože nemám pro co žít,” odpověděla jsem bezvýrazně.

„To neříkej!” Sedl si ke mě na postel a objal mě.

„Je to pravda! Opustil mě! Byla jsem pro něj jenom hračka.” Začala jsem brečet.

„Šššš.” Houpal mě jako dítě v náručí, mezitím, co jsem mu máčela košili slzami.

Když jsem se uklidnila, podívala jsem se mu do očí. Najednou jsem si něco při tom pohledu uvědomila.

„Ty máš zlaté oči!” vyhrkla jsem celá překvapená.

Chtěl jsem na tebe udělat dojem,” zašeptal rozpačitě. Bohužel, tuhle soukromou chvilku zničilo zaklepání na dveře.

„Neruším?” Nakoukla dovnitř Victorie.

„Ne pojď dál,” zašeptala jsem.

„Jen jsem vám chtěla říct, že by jste měly jít dolů. Charlie si myslí, že tady děláte nekalé věci,” usmála se ďábelsky a já okamžitě zrudla. James se zachechtal.

Sešli jsme tedy dolů a James s Victorií se rozloučili, že už musí jít domů.

„Večer přijdu,” zašeptal mi James do ucha, když odcházel a políbil mě na tvář.

„Bello? Mohla by jsi na moment?” zavolal na mě táta, když jsem se chtěla kolem něj proplížit do pokoje.

„Potřebuješ něco?” zeptala jsem se rádoby nechápavě.

„Jsou to milí lidé. Ale na to, že jsou to sourozenci si nejsou moc podobní,” řekl jen tak mimochodem.

„Hmm,” zamumlala jsem.

„A ten James...” odmlčel se.

„Co?” Podívala jsem se na něj.

„Zdá se, že je to milý hoch.” Ano, až na to, že je to upír, je opravdu milý.

„Hmm,” zase jsem zamručela.

„Znáte se dlouho?” zeptal se zvědavě.

„Tohle je výslech, tati?” Podívala jsem se na něj se zvednutým obočím. Charlie okamžitě zrudl a zamumlal něco ve smyslu, že se jde dívat na zápas.

Okamžitě jsem vystřelila do svého pokoje zvědavá, jestli tam James už bude. Byl. Čekal na mě opřený o okno. Stál tam jako socha nějakého řeckého boha.

„Ahoj,” zašeptala jsem a udělala k němu váhavý krok.

„Ahoj,” zašeptal taky, ale jinak se nepohnul. Udělala jsem tedy další váhavý krok, až jsem se ocitla těsně u něj. To už se pohnul. Obmotal kolem mě své železné paže a já si hlavu opřela o jeho hruď.

Slyšela jsem, jak se zhluboka nadechuje mojí vůně.

„Voníš pořád nádherně,” vtiskl mi polibek do vlasů. Najednou jsem nechtěla, aby mi dával polibky jen do vlasů. Chtěla jsem cítit jeho rty na mých.

Zvedla jsem hlavu a setkala se s jeho pohledem. Naše obličeje se začaly vzájemně přibližovat, jako dva magnety, až jsme se políbili.

Po dlouhé době jsem opět ucítila ten chlad na svých rtech. Sice to byly jiné rty, ale když jsem nemohla mít Edwardovy, chtěla jsem cítit aspoň ty Jamesovy.

Polibek byl ze začátku opatrný, ale postupně se prohluboval. Cítila jsem, jak mi dochází kyslík a tak jsem se bohužel odtrhla. Sekundu jsme si hleděli do očí a pak se znova políbili. Okamžitě jsem mu zamotala ruce do jeho hnědých vlasů a James si mě přitáhl ještě blíž. Stála jsem už na špičkách, abych na něj dosáhla, protože byl dost vysoký. Najednou se James zaklonil a já ztratila půdu pod nohama. Automaticky jsem mu obtočila nohy kolem pasu. Pořád jsme se vášnivě líbali, i když nás James přesouval směrem k posteli. Opatrně mě na ni položil, jako bych byla ze skla.

Zase mi došel kyslík, ale tentokrát se James přesunul polibky na můj krk. Cítila jsem, jak mi jazykem přejíždí po tepně a nedokázala se ubránit stenu.

V tom James ztuhl a rychle ode mě odskočil.

„Dělej, že spíš,” zasyčel odněkud ze tmy. Rychle jsem se tedy přikryla. Za chvíli jsem slyšela vrznutí dveří.

Nedokázala jsem určit, jestli táta už odešel, tak jsem raději zůstala ležet.

Najednou jsem ucítila Jamesovy rty na krku.

„Takhle nás vyrušit,” zabručel mi do kůže. Trhaně jsem se zasmála. Srdce mi tlouklo, jako bych běžela maratón.

James se nenechal rušit a dál mě líbal na krk.

„Máš nádhernou vůni. Sbíhají se mi sliny,” řekl laškovně.

„Tak proč si nedáš?” zeptala jsem se zvědavě. Nevěděla jsem, jestli jsou jeho city pořád stejné.

„Protože Tě miluju, ty můj blázínku. A budu ti to opakovat třeba celou věčnost,” zasmál se mi do kůže.

Na chvíli se mi zadrhl dech. Opravdu řekl celou věčnost?!

„Samozřejmě, pokud budeš chtít, tak ti to budu opakovat.” James mé mlčení pochopil špatně. Otočila jsem se na něj a vášnivě ho políbila. Chvíli byl překvapený, ale nakonec mi polibek s chutí opětoval.

V tu chvíli jsem pochopila, že ho miluji. Ne tak silně jako Edwarda, ale miluji.

„Miluju Tě,” řekla jsem udýchaně, když jsme se od sebe odtrhli. James se na mě radostně usmál a začal mě opět líbat.

Nakonec jsem v jeho objetí usnula, po dlouhé době klidným spánkem.

 

„Miláčku, musíš do školy,” budil mě Jamesův líbezný hlas.

„Dneska nejdu,” zabručela jsem a přitulila se k němu.

„Ale jdeš... Nebo mě necháš samotného na pospas tvým spolužačkám?” zeptal se pobaveně a přitom mě líbal na krku.

Okamžitě jsem vystřelila do sedu.

„Ty budeš chodit do školy?” zeptala jsem se nevěřícně.

„Snad si nemyslíš, že se obejdu celý den bez tebe. To raději budu chodit do školy s tebou. A stejně ti zbývá-” Nenechala jsem ho domluvit a vrhla se radostně na jeho rty.

„Jdu se převléct.” Vyskočila jsem z postele a utíkala do koupelny. Rychle jsem se upravila, abych se Jamesovi líbila co nejvíce.

Seběhla jsem schody, ale nečekala jsem, že James bude stát tak blízko. Vpadla jsem mu přímo do náruče. Tolik mi tyhle situace připomínaly ty s Edwardem. Ale na to teď nebudu myslet.

„Hmm... Vypadáš sexy,” zavrněl mi do ucha, jakmile skončil s prohlídkou mého těla. Celá jsem samozřejmě zčervenala.

„Tak jdeme!” Chytil mě za ruku a táhl mě k sobě do auta, kde už čekala Victorie.

„Ty budeš taky chodit do školy?” zeptala jsem se nevěřícně.

„Jasně! Bude sranda.” Zasmála se a dupla na plyn.

 

...

 

Když jsme přijeli ke školy, všichni se na nás otočili.

„To bude zajímavé,” řekla jsem kysele.

„Neboj se,” pošeptal mi do ucha James.

Jen co jsme vystoupili, celé parkoviště utichlo. Všichni na nás nevěřícně koukali.

„Ať mají aspoň o čem mluvit,” zasmál se James a vášnivě mě políbil. Když jsme se od sebe odtrhli, ozval se všude šum.

„Zvyknou si lásko,” pošeptal mi do ucha můj milovaný, když uviděl můj výraz. A měl pravdu. Po čase si opravdu zvykli.

 

...

 

„Víš... já... přemýšlel jsem,” řekl nervózně James. Zrovna jsme seděli u něj doma na terase. Koupil dům na opačném konci města, než měli oni. Byl velký a prostorný. Raději jsem se neptala, kolik stál.

„O čem?” zeptala jsem se zvědavě. Nikdy nebyl nervózní. Vždycky byl sebevědomý. A teď se tady potýká se slovy.

„Blíží se konec roku. Konec střední...” odmlčel se.

„Ale to já přece vím,” usmála jsem se na něj povzbudivě. A zdá se, že to zabralo.

„Než půjdeme na vysokou já... chtěl bych něco udělat.” Vstal a vytáhl mě na nohy. Sekundu se mi díval do očí a pak si klekl na koleno.

„Ach,” vydralo se mi z úst.

„Isabello Marie Swanová. Prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou na věčnost?” upíral na mě spalující pohled přes své dlouhé řasy. Otevřel krabičku a z ní vykoukl nádherný prsten s diamantem. Přemýšlela jsem, jestli tohle opravdu chci. Ale pak jsem si uvědomila, že Edward se už nevrátí a já Jamese miluji.

„Ano,” zašeptala jsem dojatě. James se na mě podíval s láskou v očích a nasadil mi prsten. Vstal a silně mě objal. Trochu jsem se od něj odtáhla.

„Jak zní Isabella Carpetová?” zeptala jsem se a dívala se na prsten na mé ruce.

„Nádherně,” řekl James a následně mě políbil.

 

...

 

Byly to asi tři dny od našeho zasnoubení, kdy jel James na lov do hor a Victorie mě měla hlídat.

Zrovna jsem seděla na terase a dívala se na nebe, když se přiřítila jako tornádo.

„Jamesovi se něco stane!” vykřikla celá hysterická.

„Tak na co čekáš?! Okamžitě mě tam odnes!” Victorie si mě vyhoupla na záda a rozeběhla se lesem. Asi po pěti minutách zastavila a položila mě na zem. Okamžitě jsem běžela k místu, kde se ozývalo vrčení.

Vstoupila jsem na mýtinu a uviděla mého snoubence a sedm dalších "lidí", kteří mě opustili.

Jasper a Emmet drželi Jamese každý z jedné strany a chystali se ho zabít.

„Ne!” zakřičela jsem. Všichni se na mě otočili. Vypadali, že se jim ulevilo, ale jakmile spatřili Victorii vedle mě, začali vrčet.

„Přestaňte!” zakřičela jsem znova a rychlím krokem šla k nim.

„Pusťte ho!” řekla jsem naštvaně, když jsem byla u nich.

„Chtěl Tě zabít. Rozhodně ho nebudeme pouštět!” zasyčela Rosalie.

„Co ty máš do toho co mluvit. Tobě je jedno, jestli mě James zabije. Nenávidíš mě! Vždycky jsem ti byla ukradená!” zakřičela jsem jí do obličeje. Zdálo se, že jí to vzalo všechny argumenty.

„Tak pusťte ho!” řekla jsem znovu. Victorie za mnou zavrčela.

„Je nebezpečný!” namítla Esme.

„Je to můj snoubenec!” řekla jsem naštvaně a v tu ránu Cullenovi ztuhli. Emmet s Jasperem okamžitě pustili Jamese a ten mě hned horlivě objímal.

„Není ti nic?” zeptala jsem se tichým hlasem.

„Ne lásko, nic mi není.” Políbil mě do vlasů. A pak se otočil na Victorii.

„Neřekl jsem ti jasně, že jí máš hlídat?! To se zrovna neslučuje s tím, že se s ní budeš prohánět po lese na zádech,” řekl naštvaně a Victorie se pod jeho tónem přikrčila.

V tu chvíli se na mýtině prohnal studený vítr až jsem se zatřásla.

„Musí ti být zima. Pojď půjdeme domů.” James mě vzal do náruče. Ještě potom jsem slyšela Victorii, jak se domlouvá s Cullenovými na odjezdu. Bolel mě pohled do jeho očí. Ten jeho výraz, když jsem řekla, že James je můj snoubenec, když jsem ho objímala. Ale mohl si za to sám. Kdyby neodešel, byl by na jeho místě on.

 

 

O měsíc později v Denali:

 

Mladý muž seděl u klavíru a vzpomínal na svou lásku, kterou opustil. Vzpomínal na její čokoládové oči, na její krásný úsměv. Opustil ji pro její dobro, aby nebyla v jeho světě. Ale nepovedlo se. Místo toho si bere upíra, který ji chtěl připravit o život.

Z ničeho nic zazvonil zvonek. Mladík se zvedl a šel ke dveřím. Byl to pošťák a předal mu nějaký dopis.

Mladík s bronzovými vlasy rozdělal obálku a z ní vypadlo oznámení. Oznámení bylo o svatbě jeho lásky. Konala se další den. A ten pohled na to oznámení ho zlomil. V tu chvíli se rozhodl. Riskne to. Mladík na nic nečekal a rozběhl se vstříc svému osudu. Rozběhl se tam, kde jeho štěstí začalo. Rozběhl se do Forks.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zamilovaný lovec:

 1
1. Kačka
24.09.2011 [18:38]

krásná povídka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!