Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » You don't want me?


You don't want me?Tak už mě to docela přešlo a opět přidávám povídky:). Nová povídka z mého oblíbeného období a to je, když Edward opouští Bellu. Zde je ale něco jinak. Snad se Vám bude líbit. Speciálně bych ji chtěla darovat Amishe, která mi tenhle nápad pinkla. Komentujte ji. Děkuji:). Vaše Lareth:)

S tlukoucím srdcem jsem zaparkovala před domem, kde na Charlieho parkovacím místě stálo stříbrné Volvo. To znamená, že nemá v plánu delší setrvání. Jakmile jsem vystoupila ze svého náklaďáčku, stál u mě. V jeho tváři jsem četla zvláštní nezájem a tvrdý pohled upíral někam pryč ode mě. Nedíval se mi do očí, což nemíval zvykem.

„Můžeme se projít?“ řekl chladně. Všechen chlad se odrážel v jeho očích, tváři i v hlasu.

„Ano, samozřejmě,“ odpověděla jsem rozhodně. Najednou mnou projela úplná jistota, když se rozhodne odjet, chci jít s ním. Je mi jedno, co řeknou rodiče, že přeruším školu a odjedu s ním i na konec světa. Jediné, co chci a potřebuji je, jeho přítomnost a v neposlední řadě láska. Vzal mi z ruky batoh a hodil ho zpět na přední sedadlo mého auta. Ani se na mne neohlédl a pokračoval v chůzi za Charlieho dům, kde zmizel v lese. Šli jsme mlčky po pěšině. Zastavil na místě, odkud byl stále vidět Charlieho dům. Otočil se ke mně. Stále se mi nedíval přímo do očí. Chvíli mlčel.

„Měli bychom si promluvit,“ řekl tvrdě. Osten v jeho hlasu mě nepříjemně studil po zádech a zarýval se mi hluboko do duše až to zabolelo.

„Já vím,“ usmála jsem se, avšak mi úsměv nevyšel, dal se přirovnat k úšklebku. Teprve teď se mi podíval zpříma do očí. Vždy tekuté zlato ztvrdlo na pevný nepropustný kámen.

„Odcházíme,“ pronesl s důrazem na to jediné slovo. Hlasitě jsem vydechla.

„Půjdu s vámi! Jsem připravená odejít.“ Přes tvář mu přelétla zvláštní emoce, kterou jsem neuměla rozpoznat.

„Nechci, abys šla s námi,“ řekl jasně hlásku po hlásce. Zalapala jsem po dechu. Srdce se mi hlasitě rozbušilo. V uších mi začalo hučet. Ne. Puk. Moje srdce se začalo rozpadat. Kousek po kousku. Zející díra v duši. Nepředstavitelná bolest. V krku mi uvízl knedlík. Pot se mi rozlil po těle.

„Ty mě nechceš?“ Všechno uvnitř mě křičelo.

„Ne,“ vyřkl skrze zuby. „Už je to moc. Každou chvíli přetvářka. Nebaví mě být někým nebo něčím, čím nejsem. Protože já zůstanu takový jaký jsem. Napořád.“

„Nechci, aby ses změnil. Nikdy. Půjdu s tebou.“

„Už tě nemiluji, Bello,“ řekl. Ta slova na mě dopadla, rozdrtila mi hrudník. Vzala si mé srdce a stiskla ho do svých dlaní. Drtila ho. Slova, která mi byla největším žalem. Jejich význam byl krutý a mě dostal ve své chladnosti. Ta slova mě spalovala zaživa a zároveň mě nutila mrznout. Jako by právě zašlo slunce, jež mi celou dobu ozařovalo cestu. To všechno způsobila slova. Pouhé zvučné hlásky vyřčené do prostoru. Vše ve mně se zhroutilo, jako by krásná květina ve mně uvadla. Cesta ztratila smysl a voda ztratila svoji svěžest. Deštěm byly slzy, které se mi objevily v očích. Nenechala jsem je kanout. Nedovolím mu to.

„Ty už mě nemiluješ?“ špitla jsem.

„Ne, Bello. Pochop-„ nenechala jsem ho doříct větu.

„Ty mi lžeš, Edwarde,“ řekla jsem. Vzedmula se ve mně vlna vzdoru.

„Sakra, Bello! To nechápeš, že tě už nechci? Nemiluju tě! Slyšíš?“ téměř ječel. Chrlil mi ta slova do tváře, ale má mysl to nepobírala. Nechtěla jsem přijmout takový ortel. Ne bez vysvětlení.

„Nevěřím ti!“ zasyčela jsem. Zpříma jsem se mu zahleděla do očí. Zlato bylo stále tvrdé, ale viděla jsem na prchlivou chvíli zvláštní emoci. Hned na to zmizela, že jsem si nemohla být jistá, jestli se objevila, ale chytla jsem se ji jako záchranného lana. „Miluješ mě. Vidím ti to v očích. Mě neoblafneš!“

„Nechci tě! Byla jsi pro mě jen hračkou. Využil jsem tě!“ zvýšil hlas, což dělal málokdy. Ruce se mu sevřely do pěstí. Svaly na tváři i rukou se napjaly jako tětiva luku před vystřelením šípu. Jeho slovům jsem se tentokrát usmála. Rty, které se ještě před chvílí klepaly, se roztáhly do zářivého úsměvu. Nevěřícně se mi díval do očí.

„Poznám, když mi lžeš. Vidím tvé oči, Edwarde. Viděla bych v nich lež. I když se ji snažíš zastírat,“ zahlaholila jsem. Na povrch jsem byla veselá, ale uvnitř to mnou vřelo nejistotou. Jen jsem ji nedávala znát. Alespoň pro tentokrát jsem chtěla být ta, která umí perfektně lhát. Znejistěl, ale stále mi hleděl do očí.

„Já tě ale nechci, Bello!“ začal, ale já jsem se opět usmála.

„Jestli mě nechceš, zabij mě,“ řekla jsem. To ho absolutně vyvedlo z rovnováhy, zalapal po vzduchu, ač žádný k životu nepotřeboval. Jeho ruka vystřelila k hrudi, kde se skrývá jeho netlukoucí srdce. Vypadalo to, jako by se ujišťoval zda nemá místo srdce zející díru; prázdnou a temnou. Když zjistil, že je vše, jak má být, ruku spustil podél těla a nasadil zpět svůj lhostejný výraz.

„Víš, že tě nezabiju. Nemůžu poskvrnit jméno své rodiny. Vědělo by se, že jsem to byl já,“ řekl nahněvaně. To pro změnu ublížilo mně. Avšak stále jsem se tvářila nadneseně. Snažila jsem se být nad věcí. Uvnitř mě bojovali dva tvoři. Jeden mě chtěl dostat na kolena a smířit se s realitou, že mě nechce. Ten druhý chtěl bojovat do posledního okamžiku. Vyhrával ten druhý, kterého jsem i poslechla.

„A já tě neopustím.“

„Nemáš na výběr. Já stejně odejdu. Chtěl jsem se jen rozloučit,“ řekl.

„Nepustím tě,“ opáčila jsem mírně rozklepaným hlasem.

„Nechytíš mě..“

„Ale najdu tě. Všude.“

„Jsi člověk, Bello, nemáš šanci,“ pronesl.

„Jsem člověk, který ví, co chce a co potřebuje. To je mi útěchou a cílem. A to dostanu. A já chci být s tebou a také tě potřebuji.“ Bylo to jako bych přesvědčovala sebe samu.

„Buď tady opatrná,“ řekl poslední slova. Přiblížil se ke mně a políbil mě zlehka na čelo. Chytla jsem ho za ruku. Škubl mnou. Snažil se vymanit z mého sevření.

„Já tě nikam nepustím,“ řekla jsem roztřeseným hlasem. Stavidla povolila a z očí se mi vyhrnuly horké slzy. „Neopustíš mě!“ křičela jsem. Nic by mě nezničilo spolehlivěji. Když mě opustí, nemám proč žít.

„Bello, pochop mě!“ zavrčel a znovu se vymanil z mého sevření. V rychlosti jsem ho chytla kolem pasu. „Buď rozumná! Chci, abys žila jako normální člověk! Jsem zrůda, chápeš to? Zrůda toho největšího rázu. Jsem stroj na vraždění,“ křičel. Před jeho slovy jsem musela zavřít oči jako by měly šanci mě uhodit. Najednou mi svitlo. Ucítila jsem teplo rozlévající se do končetin a do srdce. On mi lže. Stále mě miluje!

„Tak proto?“ vydechla jsem. Nechápavě po mně střelil pohledem. Na malou chvíli jsem mu z očí četla bolest. „Nemusíš odcházet. To nedovolím. Slíbil jsi, že zůstaneš!“

„Nemůžu, Bello,“ řekl zlomeně. Už odhodil masku a na mě se opět díval milující Edward.

„Edwarde?“ vyřkla jsem jeho jméno. „Já tě miluji!“ vyhrkla jsem trochu překvapeně. Cítila jsem všechnu lásku, která se mi rozlévala tělem. Zaznamenala jsem opět rychle tlukoucí srdce, jež se rozeznívalo pod jeho pohledem. Cítila jsem motýlky v břiše, jak poletují sem a tam. Cítila jsem velkou vlnu oddanosti. Tohle všechno znamenalo jediné; bez něj nepřežiju. Nikdy. „Už nikdy nic takového neříkej, prosím…“ Opět jsem se rozplakala.

„Bello, měla by ses pokusit o normální život,“ začal znovu.

„Normální život? Takový pro mě už není. Chci jen tebe a nic jiného. Proč to nedokážeš pochopit?“ křikla jsem na něj. Trochu překvapeně se mi zadíval do očí.

„Nechám tě žít, nejsem pro tebe ten správný,“ zašeptal zlomeně.

„Edwarde, nech toho! Zmlkni!“ ječela jsem hystericky. Srdce mi kolísalo a najednou se zastavilo na drobný okamžik, ale stačilo to, aby se Edward zatvářil vyplašeně. Jeho zastavení způsobila jen pouhá představa, že mě tu nechá samotnou a navždy odejde. Když mi srdce znovu uhodilo, cítila jsem nepříjemnou ránu uvnitř hrudníku a zatočila se mi hlava. Zavrávorala jsem a kdyby mě nezachytily Edwardovy ruce, s určitostí bych spadla na zem. Ztrácela jsem se v jeho pevném obětí, které mi zaručovalo bezprostřední bezpečí, ač si to on sám nemyslel. Přitiskla jsem se k němu ještě blíž. Cítila jsem, jak se mi tep pomalu ustaloval, dokud mi srdce nebilo v pravidelném rytmu. Stále mě nepouštěl.

„Jsi v pořádku?“ zašeptal a trochu se ode mě odtáhl, aby se mi podíval do očí.

„Pomyšlení na tvoji nepřítomnost mě dostává do mdlob, jak jsi sám mohl vidět. Tak mi to, prosím, nedělej. Zůstaň se mnou,“ řekla jsem a na konci se mi zlomil hlas.

„Opravdu to tak chceš?“ Zdvihla jsem obočí. Zasmál se.

„Nic víc si nepřeju!“ Hledět do jeho rozzářených očí bylo tak osvobozující, že se mi podlamovala kolena. Natáhla jsem se, abych mu dosáhla na rty a ty své jsem na ně přitiskla.

„Miluji tě,“ zašeptal mezi polibky, kterými mě zahrnoval.

„Já tebe víc,“ špitla jsem.

„To je sporné.“ Oba jsme se zasmáli. Pomalým krokem jsme se vrátili k domu a teď už jsem mohla věřit, že bude vše dokonalé. V hloubi duše jsem cítila bolest ze slov, co vyřkl. Avšak ta se zasunovala stále níž a já se mohla oddávat už jsem společnému štěstí.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek You don't want me?:

 1
1. danje
03.06.2013 [10:24]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!