Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Upír na (krku) celý život


Upír na (krku) celý životSlíbily jsme bonus, tak tady je. Užijte si to. Ale jestli Bella konečně představí Edwarda Charliemu, to teda nevím...

Bonus: Upír na krku celý život

„Já to věděla! Věděla jsem, že nemáš pít ten jahodový koktejl, když jsi předtím snědla tři hamburgery s majonézou! Copak nevíš, jak se majonéza, cibule a jahody špatně kamarádí? To je, jako kdybys chtěla Emmetta navléct do obleku! Prostě blbost, ale ty si nedáš říct… tady to máš,“ starala se Alice, když mě ráno v den mé svatby nenašla před zrcadlem, ale v koupelně s hlavou v míse. Vlastně tam nebyla jen hlava, ale většina mého trupu. Čistě z hygienických pohnutek, protože kdybych se náhodou v přívalu… ehm… prostě kdybych minula, Esme by ze mě nejspíš udělala novodobý hadr na podlahu s hnědou kšticí.

„To bude dobrý, Al...“ vykuckala jsem a mávla rukou dozadu, ať mi sem neleze. Tohle totiž rozhodně nebylo z majonézy. A z jahodového koktejlu taky ne. I když tohle byl zároveň i důvod, proč jsem na rozlučce se svobodou pila zrovna tohle a ne Sex on the beach. Možná, kdybych zůstala jen u jednoho, bylo by to teď lehčí. Jahodová zrníčka se tak špatně zvrací!

„Nebude to dobrý,“ mrzoutila. „Jak z tebe mám ksakru udělat oslňující krásku, když budeš celá bledě zelená a pod očima budeš mít kruhy jak Klekánice? Vždyť se tě družičky budou bát!“ Kleka-co? Proboha, kam na ta slovíčka chodí?! Kdo je kčertu Klepánice?

„Nepřeháněj, Alice,“ postavila jsem se opatrně a zamířila k umyvadlu, abych si vyčistila zuby. „Žádný družičky nemám. Nebo,“ najednou mi došlo, že by byla schopná angažovat i místní mateřskou školku, a mírně jsem se opotila, „nemám, že ne?“ ujišťovala jsem se honem. Nic proti malým uječeným usmrkaným monstrům, co se neustále na něco ptají a tahají za sukni… Isabello Swanová, dej si facku za ty kecy!

„Ne. Ale leknout by se mohly, kdybys nějaký měla,“ trvala na svém Alice. „Možná bys mohla vyděsit alespoň ty čokly z La Push,“ rozzářila se najednou. „Za živého boha nepochopím, proč jsi je tam chtěla mít.“

„Jake je můj kamarád, ať si je, jakej chce,“ pokrčila jsem tvrdohlavě rameny. A že on je vážně až moc svůj.„A Billy je zas Charlieho nejlepší kámoš. Navíc se mi zdá...“ zamyšleně jsem si promítla ten rok předcházející mé maturitě a dnešnímu dni a Charlieho čím dál častější návštěvy u Clearwaterovejch, „že Sue...“

„To se ti nezdá,“ uchichtla se Alice. „Jasper zamilovanýho pozná na sto honů, a tvůj táta je jasnej.“

Takže jsem se nepletla! Když před rokem dostal Harry Clearwater infarkt, mně to paradoxně zachránilo prdel. Tu noc, kdy ožralou srnou omámený Edward konečně naplnil náš vztah, Charlie strávil ve špitále a ani nevěděl, že jsem nebyla doma. A pak pomáhal Sue zařídit pohřeb, vyřídit formality a dědictví a... kdoví, s čím jí ještě „pomohl“. Zdá se, že i zapomenout na žal. No, tím líp. Jednak ani nevnímal, že některý... tak dobře, většinu nocí ani netrávím doma, a když doma jsem, rozhodně ne sama. Těžko bych mu dokazovala, že to vlastně bylo úplně nevinné… až do mých narozenin teda. Třebaže když došlo konečně a Edwardem tolik vyžadované představení otci vyvolené dívky, Charlie kupodivu nenamítal nic. Ještě mě pochválil: „To sis ale našla slušně vychovaného hocha, Bello. A dokonce syna lékaře!“ A připravovanou svatbu jako by ani nevnímal. Teď je mi jasný proč – Sue mu úplně zmátla radar.

A navíc - alespoň nebude na svatbě Renée a Philovi dělat křena.

„To ale nic nemění na tom, žes včera míchala to jídlo s pitím nezodpovědně! A zkazila sis žaludek a teď je ti z těch hnusnejch kombinací zle!“ škaredila se na mě pořád Alice. Hele, nedělej takový ksichty, zůstane ti to! Alespoň v to ze srdce doufám. Nic by mi momentálně po tom ročním pekle s tebou, neudělalo větší radost… jenže tuhle myšlenku jsem si nechala pro sebe.

„Za to nemůžou kombinace, Alice. Spíš v tom má prsty Edward,“ přiznala jsem váhavě barvu. I když ne sám... dodala jsem kajícně v duchu. Tohle jsme jaksi měli na svědomí oba. A prsty taky nejsou zrovna tím správným výrazem, co kdo kde má…

Od té noci tehdy, kdy Edward pod vlivem zhulákané srny podlehl svejm „temnejm pudům“, jak tomu pak za střízliva říkal, jsem už o jeho orientaci ani výkonu v oblasti erotiky nepochybovala a těšila se na další noci, leč „můj drahý“ měl jiné úmysly. Veškeré moje další snahy o sblížení tělo na tělo do těla – z těla - posílal do kopru se slovy „až po svatbě“, aby jeho těžce zkoušený svědomí neutrpělo další trhliny. A taky aby mě dohnal k oltáři. Mně se totiž pod čepec zrovna moc nechtělo a on dobře věděl, jak mě přesvědčit... Sice jsem mu to tehdy odkývala a docela se i těšila, ale… jsem ženská! Nemůže po mně chtít, abych udržela názor déle, jak půl roku, ne?

Neplatilo na něj nic. Prosby ani hrozby, úsměvy ani slzy… mazlit se a líbat, to jo, a pokud po kapsách nenosil salátové okurky nebo ty šaltpáky, o jeho chuti nemohlo být pochyb, ale nikdy to už nenechal dojít až do sladkýho konce a moje sexuální žízeň rostla, až jsem si připadala jak poušť Atakama. Taky ani jedna oáza…

A tak jsem nakonec utvořila komplot s Emmettem a před čtrnácti dny u příležitosti mých narozenin se můj budoucí švagr nechal ukecat a opět se dopustil opíjení divoké zvěře. Fungovalo to jako poprvé. Edward ztratil zábrany i trenýrky, zato získal pár zářezů na mý pelesti. Svědomí jsem mu chlácholila tím, že do svatby už moc času nezbejvá a že už to máme za pár. Dokonce se pak začal bát i lovit. Prý už nemůže věřit ani vlastní rodině – to ne, ale rozhodně jsem mu to chtěla vyvrátit, čistě ze zištných důvodů. Jenže… Teď bych měla za pár hodin předstoupit před oltář, nebo co tam vlastně Alice na zahradě zbudovala – možná celou kapličku, co já vím, a svázat svůj život NAVŽDYCKY s tím jeho. Zatím jsem si ale nebyla jistá, jestli se vůbec udržím vzpřímeně.

Kdyby nebyla Alice už tak bílá jak vápno, přísahala bych, že po mých slovech zbledla. „Edward?“ hlesla a skousla si ret. „Ale Bello, nerozmyslela sis tu svatbu trochu pozdě? Všecko je už nachystaný, objednaný, zařízený... kruci, máš se vdávat jen za pár hodin! Jak to teď chceš zrušit?“

„Co to meleš?“ zamračila jsem se na ni nechápavě. „Kdo chce rušit svatbu? Edward si to snad rozmyslel? Vždyť to byl on, kdo na ní trval hned po maturitě, já bych byla počkala, i když... teď už asi ne...“

Tak teď se tvářila zas ona, jako by to nepobírala. „No, když je ti z něj špatně, tak co si mám myslet?“

„Ale mně není špatně z něj!“ vypískla jsem konsternovaně. „Je mi špatně... kvůli němu!“ A kvůli mý vlastní pitomosti. Tak mě uchlácholilo, že nikdo z nich nemá děti a že před rokem se ta první událost taky obešla bez následků, že jsem nějak ani nepomyslela, že by kondom nebyl tak špatnej nápad. Nebo pilulky. Nebo cokoliv. A teď mám ranní nevolnosti a pádnej důkaz, že upíři sice nedejchaj, nespěj, netluče jim srdce, neteče krev, jsou v podstatě mrtví – jediný, co maj naživu až moc, jsou ty zatracený malý mrchy spermie! Dál jsem si drhla zuby a přemýšlela o tom, jak je možný, že nás nikdo nevaroval. A proč já blbá se nezeptala?

„Já to pořád nechápu,“ mračila se Alice natvrdle. „Tak z čeho je ti teda zle? To se tak bojíš obřadu? Hostiny? Tancování? I když vím, jaké jsi dřevo, neboj, Edward tě upadnout nenechá,“ chlácholila mě. Já ti ukážu dřevo, ty zmrzlá lavino!

„Už se stalo,“ zahučela jsem temně a praštila kartáčkem na zuby. „A tohle všecko je mi, drahá Alice, vážně v tuhle chvíli úplně fuk.“

„Tak z čeho jsi tak mimo? Z přeměny?“ dál pátrala Alice úplně mimo mísu. Bože, jsou všechny upírky tak nechápavé?

„Přeměna... tak ta teď stejně nebude na pořadu dne,“ ušklíbla jsem se a začala si vyplachovat pěnu z pusy. Fuj, s tím mentolem je snad ještě horší. Budu muset zjistit, jestli nemají zubní pastu s příchutí čokolády. Nebo kyselejch okurek. Nebo obojího, možná.  

Přeměna byla původně domluvená po líbánkách. Nestála jsem o to, svíjet se místo v erotickém vzrušení na líbánkách v plamenných bolestech. Ale teď ji budeme muset odložit. Alespoň myslím, že těhotenství je dost významná kontraindikace. Před očima mi vyvstalo upíří nemluvně, a málem se mi zase zvednul žaludek. Budu ho kojit? Půjde to vůbec? Bude zubatý? Nebude ze mě chtít vysát spíš něco jinýho než mlíko??? Zase se mi vybavila ta dávná představa batolete lovícího myši a zpotila jsem se.

„Přeměnu sis taky rozmyslela? Bello, já ti vůbec nerozumím,“ zoufala si Alice. „Dovedeš si představit, co tahle tvoje náladovost provede s mým bratrem?“

„Alespoň si taky trochu užije,“ přála jsem mu sadisticky. „A já mám ve svém STAVU na náladovost nárok,“ zamrkala jsem významně na Alici a zdůraznila slovo stav.

„V jakým stavu?“ zeptala se už skoro na pokraji hysterického záchvatu. Přísahám, že jí právě zacukalo oční víčko! Jupí! Rozhodila jsem Alici!

„V jiným, Alice. V JINÝM.“ Rukama jsem před pupkem naznačila balón velikosti halloweenské dýně a Alicin výraz se z hysterického měnil postupně na osvícený, chápající, rozzářený, nadšený a opět hysterický.

„Jéžišmarjá, fakt?“ nevěřícně mrkala a spráskla ruce. „Tohle je... to není možný!“ Ty mi povídej o něčem, co není možný! Dokážu ti opak, holka.

„Už jo,“ sedla jsem si nevzrušeně před toaletní stolek. „Tak čím zamázneme ty kruhy?“

„Tak Zafrina nekecala! A my mysleli, že si vymejšlí! To bylo pořád Nahuel sem a Nahuel tam...“nevěnovala mi pozornost. Super, ignorovaná nevěsta.

„Jaká Zafrina? Jakej Nahuel?“ zeptala jsem se ostražitě.

Na chvíli se zarazila, a pak pokrčila rameny. „Jeden takovej z Argentiny. Vypadá to, že nejsi sama, kdo kdy otěhotněl s upírem. Alespoň se dozvíme, jak to přesně probíhá.“

„Pěkně rychle,“ odsekla jsem, popadla jsem kartáč a začala si pročesávat vlasy. Zvládnu si to vyčesat na temeno a sesponkovat? Kam asi Esme dala zbytek té izolepy? „Je to teprve čtrnáct dní a budu mít co dělat, abych se vešla do šatů,“ předvedla jsem Alici, jak se má její synovec či neteř k světu.

„Proč jsi nic neřekla hned?“ zamračila se na mě najednou. „Mohla být ta svatba dřív. Jestli ti ty šaty nebudou, nepřej si mě. Nebo to Edward ví?“

Zavrtěla jsem hlavou a skousla si ret.

„Proč?“ koukala na mě vyčítavě.

„Nechci, aby si mě bral, protože musí,“ vypadlo ze mě a Alice si nevěřícně odfrkla.

 „No to je tedy komplikace,“ brblala a konečně se dala do práce, aby mi na můj ksicht namalovala alespoň trochu lidský obličej. „Vypadáte každý úplně jiný, ale jste oba stejní blázni. Ty se tu kroutíš jak žížala na plotně, aby si tě můj drahý bratr náhodou nebral z povinnosti, zatímco on, aby tě dostal pod čepec, tě vydírá odpíráním sexu a... hele,“ napadlo ji najednou a plácla se do čela, „nezbouchl tě náhodou naschvál? Aby měl konečně pádný důvod a ty ses přestala vykrucovat?“

„Myslíš?“ vyděsila jsem se na chvilku. Ale pak jsem zavrtěla hlavou. „Ne, kdepak. Vždyť jsme s Emmettem museli použít stejnej trik jako poprvý. Šlohla jsem Charliemu dvě flašky Johnnieho Walkera a jednu Tulamore Dew od loňskejch Vánoc. Každej mu dává pod stromeček chlast a o stejně pije jenom pivo.“

„No, to se ta srna poměla,“ zakřenila se Alice a plácala mi na oči nějaký barvičky.

„Puma,“ uvedla jsem to na pravou míru. „Emmett říkal, že dostat do ní tu nálož bude větší sranda a Edward je prý má stejně radši než vysokou...“

Chvíli bylo ticho. Alice soustředěně tvořila cosi na mým obličeji a já se začínala bát, jestli mě náhodou nepřekresluje na Monu Lisu. Nebo klauna. Ale pak znovu začala s přemlouváním.

„Stejně bys mu to ale měla říct, Bello Swanová,“ hučela do mě. „Edward tě miluje jako blázen, tak co je tohle za nápady? Víš, jak šťastný by byl? A manželé by před sebou navzájem neměli mít žádné tajnosti!“

„Právě že manželé. A to my nejsme. Ne, ne, hezky mu to řeknu, až bude ruka v rukávě a prstýnky nasazené. Pak už to bude jedno,“ prohlásila jsem kategoricky.

„Jsi pěkně krutá. Miluješ ho vůbec?“

Kývla jsem. Bodejť by ne! Tím jediným jsem si byla jistější než svým rodným číslem.

„Nemohla jsi to jen říct?“ frkla Alice, když mi smazávala ujetou černou linku. „On tebe taky. A na ničem jiném nezáleží. Za pár hodin mu řekneš ano a on tobě taky a pak budeme muset přijít na to, jak vzkřísit upíra z mdlob, až se dozví tu tvou novinku,“ ušklíbla se vesele do zrcadla. „Jen musím vymyslet, na co myslet, aby si to nepřečetl v mé hlavě a neomdlel ještě před obřadem.“

„Hlavně bys mi taky mohla laskavě říct, jak to, žes to neviděla?“ vzpomněla jsem si bystře, leč pozdě.

„Neviděla jsem co? Hele, myslíš si, že mám tolik času, abych sledovala všechno?“ odfrkla si a – přísahám, že to udělala schválně – zatlačila na štěteček s pudrem. „Kde se co šustne? Po všech vejrech? Co a kde a kdo plodí?“

„Alice, uber… prodřeš se mi až k mozku,“ pípla jsem.

„Cože? Ou… aha… fajn…“ hekla. „Bello, buď tak hodná a pokus se nehýbat.“ Tahle věta mi vehnala do tváří ruměnec. „Co?“ uhodila na mě, když si toho všimla.

„Tohle mi občas říká Edward, když… no, víš…“ Alice vytřeštila oči, než se začala smát.

„Když má jazyk v tvojí puse?“ dobírala si nás.

„Spíš jinde, ale proboha, dost!“ křikla jsem zděšeně, že zrovna tohle probírám s jeho sestrou. „Kde vůbec je?“ změnila jsem téma.

„Doufám, že daleko, jinak tohle všechno slyšel,“ zahihňala se. Zbledla jsem. „Dýchej a opovaž se znovu zvracet!“

Až mě přejde momentální nevolnost, praštím ji.

Musí se jí ale nechat, že vizážistka byla špičková. Když o něco později dorazila Rosalie, aby jí pomohla navlíct mě do šatů a zkrotit moje vlasy, který si dle dědičného otcova vzoru dělaly, co chtěly, a vždycky se zkroutily jinam, než bylo žádoucí, nepoznala na mě nic. Naštěstí. Obvykle totiž na mě měla pifku a za celý ten rok se nějak pořád nemohla smířit, jakou příšerku jí to Edward tahá do rodiny. Instinktivně a z jistého pudu sebezáchovy jsem ji obcházela obloukem. Nestála jsem o to, naštvat ji i ve svůj svatební den. Stačilo, že se na mě nejspíš bude mračit Jacob.

Jenže Alice byla neskutečná slepičí prdelka a než jsem ji stačila okřiknout, už něco Rosalii šuškala do ucha. A když jsem viděla, jak se Rosalie nevěřícně šklebí, hned mi bylo jasný, co to je. Přikrčila jsem se, zavřela oči, zatáhla hlavu mezi ramena a čekala, kdy se na mě snese její sarkasmus jako bouřka, ale dlouho bylo ticho. Jako v hrobě.  Pootevřela jsem zkusmo jedno oko a... pak jsem je vyvalila obě jak tenisáky. Hlava se mi vrátila do původní polohy a možná – ale opravdu jen možná – se mi krk lehce natáhl.

Rosalie se nemračila! Tvářila se zjihle, až sladce! „Vážně, Bello?“ zazpívala skoro dojatě. Když jsem váhavě a opatrně kývla, najednou mě objímala a drmolila: „Ani nevíš, jakou radost jsi mi udělala! Miminko! Po tom jsem toužila už od své první panenky! Vždycky jsem chtěla mít dítě!“ Panenky? Toužila? Radost Rosalii? Že ona mi přivřela kyslík! A – počkat, cože to říkala? No to ne teda! Já ti svoje dítě nedám! Nech si hezky, Emmetta, stejně má rozumu asi jako pětiletej! A když mu řekneš, bude si klidně cucat prst. Chtěla jsem jí něco peprnýho odseknout, ale pak jsem usoudila, že nebudu pokoušet osud. Pořád mě ještě mačkala v náručí a co kdyby trochu víc stiskla? Ještě ze mě to dítě vymáčkne předčasně! Možná si ji pak pozvu k porodu… ee, blbost…

„Pusť ji,“ krotila ji Alice. „Jednak ji uškrtíš, a co víc, celou mi ji rozmažeš! Radši jí vytvoř na hlavě nějaký rozumný účes, a ať to alespoň chvíli drží!“ Držení bych se nebála, spíš estetiky, Alice.

Rosalie se do toho tedy dala, ale celou dobu dojatě pomrkávala. Ale šlo jí to. Dokonce mě i zbavila vrásek, šikula upíří. Vytáhla mi ksicht jak po liftingu a já se automaticky usmívala. Sice netuším, jestli to bylo radostí, nebo těsným utaženým účesem, ale usmívala jsem se.

Pak na mě s Alicí natáhly šaty, a když jsem se pak zahlídla v zrcadle, nemohla jsem uvěřit svým očím. Já byla fakt hezká! Elegantní! Cudná, ale svůdná! Ježíš, fakt jsem něco takovýho řekla? Cudná? Může být někdo těhotný cudný?

„Čemu se směješ?“ zajímala se Rosalie – usměvavá budoucí teta.

„Jen sama sobě, to je v pohodě…“ řekla jsem tiše. Přece nemusí vědět všechno, ne?

„Hysterie…“ oznámila Alice. „To se prý v těh – ehm, v tom stává. Ve svatební den se to stává, takže…“ začala nesmyslně drmolit. Hlavou cukala ke dveřím a já se zamračila. Přeskočilo jí? „Tak, Edward už dorazil, takže jdeme na to,“ usmála se a vysvětlila tím své šílené chování. Jo ták! Maskování!

Alice mi pomohla na nohy a vřele mě objala. Roztřásla se mi kolena jak mokrýmu psovi – sorry, Jacobe, nic proti.

Charlie se mě ujal hned, jakmile jsme vyšly s Alicí ze dveří. Vypadal hůř než já.

„Měl sis nechat dát taky make-up,“ smála jsem se mu.

„Učesal jsem si knír, to ti musí stačit…“ zamumlal.

„Usmívej se, jo? Nejdeš na pohřeb…“ prosila jsem ho. Nasadil komiksový americký smile a automaticky se narovnal v zádech. No, lepší jak přes držku…

Mlha. Tak by se dal popsat obřad. Mlha a dálkový reflektor od auta v podobě Edwardovy tváře. Víc vidět nebylo. Střídavě jsem se potila a zelenala a mé výkyvy zaregistrovali snad všichni, když jsem se zapotácela. Naštěstí to Edward vyřešil. Vzal mě místo za ruku, okolo pasu a tiskl mě k sobě. Jéééžiš, to je tak romantický tatínek!

Hodlala jsem protestovat, když mě od sebe odtáhl, ale vše mělo svůj důvod…

„Opakujte po mně,“ žádal oddávající. Do prdele, že já sem lezla… to je vtip??? Proč jsme to nezrušili, toto? Co to říkal?

„… na důkaz svého slibu, ti dávám tento prsten…“ vrněl Edward a já se konečně probrala. Prsten? Jakej? „Který nemám…“ vzdychl a pravá ruka oddávajícího sebou trhla.

Alice vytřeštila oči a vystřelila někam jak splašený foxteriér. Taky jsi teď vstala, co? Zasnila se natolik, až zapomněla na ten jediný úkol – donést tácek s prsteny. Za chvíli si to přihasila zpátky a aportovala tácek s prstýnkama – tááák je hodná. I vyplazenej jazyk měla. Ještě vrtět ocáskem.

Pak byla řada na mě a já odkníkala stejnej slib jako můj drahý, okroužkovala ho a páni! Jsem oficiálně Cullenová! Moje dítě má jméno a otce! Teda ne, že by jinak nemělo, ale vždyť víte, jak to myslím...

Potom nás čekaly takové ty obvyklé pitomosti, bez kterejch bych se bohatě obešla a vsadila bych se, že Edward taky. Gratulace přijímal hrdě, to jo, první tanec si vysloveně užíval a podvazek mi stáhl tak zručně, že jsem měla chvíli podezření, jestli náhodou někde netrénoval. Ale měli jste ho vidět polykat dort... Kyticí jsem trefila Sue málem do oka, a když to uviděl táta, zrudnul, až jsem se bála, aby to s ním nepraštilo. Ale usmíval se, takže kdo ví...

Pak mě kluci z La Push odvedli a chtěli se mnou kamsi odjet, že prý únos nevěsty. Ale Edward nás chytil, ještě než jsme stihli opustit parkoviště. Jo, nejrychlejšímu upírovi se ujet hned tak nedá...

Když se nachýlil čas a my měli vypadnout na svatební cestu – kam, to mi nikdo nesdělil, ale když jsem se tajně koukla do kufru, kterej mi balila Alice, vypadl na mě šnorchl a ploutve, takže to vypadalo na nějakej přímořskej pobyt – po cestě k limuzíně se na nás sypalo tolik rejže, že ani v Číně byste jí nenašli víc.

Edward mi ji vybíral z účesu ještě i v autě a pomalu se stěhoval do výstřihu a zřejmě chtěl překontrolovat, jestli by nenašel ještě na další dvě porce pro hladový děti kousek níž, ale mně připadalo, že takhle s řidičem jen kousek před náma by to nebylo to pravý ořechový. Navíc mě ta rejže škrábala a píchala i na zádech a já se ošívala a drbala a fňukala.

„Tohle je ten nejhloupější svatební zvyk vůbec,“ skučela jsem. „Kdo to vůbec vymyslel?“

„Je to prastarý pohanský zvyk, lásko,“ vysvětloval ten můj Všeználek. „Jenže dřív to dělal muž, když si bral družku. Přehodil ji hrstí obilí, aby byla plodná. Kolik zrnek, tolik dětí,“ usmál se na mě, ale já neměla na tyhle plky náladu.

„Čet jsi Wikipedii?“ zavrčela jsem a dodala: „A stejně je to v našem případě pasé. Nevěsta už svoji plodnost prokázala dostatečně.“

No, to jsem to vymňoukla. Zkoprnělejšího upíra jste v životě neviděli. Když se o něj přestaly pokoušet mdloby – budu muset zjistit, jestli upír může zcepenět – vydechl: „Vážně?“

„Už jo,“ pokrčila jsem rameny a... auto neauto, řidič neřidič, teprve teď mi Edward ukázal, že v manželství se už rozhodně zpátky držet nehodlá. Ještěže mají limuzíny za řidičem ta zatahovací okýnka.

Byla to nejhezčí svatba, jakou jsem mohla zažít.

Jen jedno mi ji trochu kazilo. Měla jsem pocit, že už navždycky budu mít na pupíku otisknutý Jacobův nadšený ksicht. Celou dobu mi čuměl na břicho a přísahala bych, že i trochu slintal.


BONUS II



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Upír na (krku) celý život:

 1 2 3   Další »
24. ChantalleBooker
12.12.2017 [6:16]

Tahle povídka se mi líbí. Žádný problémy s vlky kvůli dítěti a všechno tak jednoduché. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

23. Petronela webmaster
04.09.2013 [7:02]

PetronelaTěhotná Bella, tak to je gól! A prý že mu to řekne až po svatbě, aby si ji náhodou nebral z povinnosti ale jenom pro, že chce - fakt tvrdohlavá jak mezek, ale jinak to bylo opravdu perfektní Emoticon

22. danje
23.06.2013 [21:32]

Toho se nedá nabažit! Emoticon Emoticon Emoticon

17.10.2012 [20:57]

HanetkaNo, máme rozepsaný ještě jeden bonus, ale kapitolovku zatím ne, nějak není inspirace a Múzy nejspíš odletěly do teplých krajin.

20. E.C.M
17.10.2012 [20:47]

ahoj,píšete ještě nějakou povídku?

19. veron
28.09.2012 [23:29]

Emoticon Emoticon Emoticon

25.09.2012 [16:25]

monokl009 Emoticon Emoticon

17. BabčaS
22.09.2012 [23:42]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

21.09.2012 [12:55]

Kachna13Jsem ráda, že jste udělaly bonus. Povídka to byla úžasná, já se u ní dokonale nasmála. Emoticon Emoticon
Doufám, že už připravujete něco dalšího z vaší dílny zábavy( Emoticon)
Jste prostě úžasné Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

15. Romulek
20.09.2012 [14:02]

Já bych chtěla ještě nějaký bonus k bonusu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!