Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Oběť


Jen taková rychlovka. Dneska jsem při psaní ze sebe vypustila tolik slaďáren, že jsem musela vyrovnat hladinku. :-) Snad se to nikoho nedotkne, přeji příjemné čtení. :-)

„Líbil se ti film?" něžně jsem oslovil asi šestnáctiletou dívku, která právě vycházela z kina a usmál se na ni. Koukala na mě jako na zjevení a já se jí ani nedivil. Autorka knihy naši krásu vystihla docela přesně, ale to bylo tak všechno. Upír žijící z krve zvířat? Italové jako vládci? Zářící kůže na slunci? Sebeovládání tak velké, že by upír ustál noc s lidskou dívkou? Nejvtipnější však byla představa upíra vycházejícího za bílého dne. Kdyby ona spisovatelka tušila, jak upír na slunci opravdu vypadá, jistě by ji chuť na psaní těchto blábolů opustila. Robert Lawrence Stine nás popsal o trochu lépe, ale tam zase byly ty trapné pasáže o netopýrech. To jen měsíční světlo nám dodávalo onu krásu, kterou nám Stephenie Meyer přisoudila. 

„Líbil", špitla dívka a stydlivě sklopila oči. Byla velmi hezká na svůj věk a byla tak sama. Tomu jsem se podivil hned, když jsem ji zahlédl. Nikdo jiný tady sám nebyl, většinou z kina vycházeli v párech jen ona ne. 

„Chodíš do kina často sama?" zeptal jsem se a v lidském gestu si prohrábl hnědé vlasy. 

„Do kina spíš nechodím vůbec, ale tenhle film mě zaujal," odvětila a stále si mě prohlížela. Stála pod lampou a já uvažoval, čím ji nalákat do větší tmy, abych se zbytečně nepohyboval pod lampou, kde by vynikly mé rudé, lačné oči. 

„Já na něj zatím neměl odvahu jít, kámoši tvrdí, že je to blbost. Co kdybys mi o tom něco pověděla ty? Mohli bychom zajít třeba na kafe, kousek odtud je bar, kde dělají super latté," řekl jsem a zase se na ni usmál. Evidentně byla polichocena, že ji někdo jako já zve na "rande". Zrudla, sklopila oči a po chvíli jen pokrčila rameny. Dva kroky a už stála u mě. V okamžiku, kdy jsem jí nabídl rámě a vyšli jsme temnou ulicí, začala blábolit o tom filmu. Bylo jasně vidět, jak je učarována oným hrdinou Edwardem Cullenem a já měl chuť se začít smát. Jak lehké bylo zamotat hlavu nevinné, naivní holce. Stále po mně pokukovala a mně bylo jasné proč. Obdivovala tu bledou, dokonalou tvář na plátně a teď ji někdo takový vedl ulicemi s nabídkou, že jí koupí kafe. Ach, kéžby to bezejmenné děvče tušilo, proč ji já, starý gentleman, svou přítomnost nabídl. Po chvíli jsem si uvědomil, že jsme opravdu sami. Lehce jsem ji zastavil tak, aby stála čelem ke mně a za ní stála šedá zeď starého domu, ve kterém už dlouho nikdo nežil. Nikde nebylo ani živáčka, ba co víc, nikde v dohledu nebyla ani okna. Jak dokonalé to místo pro další večeři. Tohle děvčátko bylo mou třetí tento večer a já teď víc, než ukojit svou žízeň, potřeboval ukojit ďábla, který se ve mně ukrýval. Chtěl jsem vidět její oči jiskřit poznáním a následně děsem. Chtěl jsem, aby si, než umře, uvědomila, že upír milovat nemůže. Zase jsem se musel smát, když se mi vybavila ta komedie. Dívka se na mě se zájmem podívala, když můj smích přestal znít v mé hlavě a já se rozesmál doopravdy. 

„Čemu se směješ?" chtěla vědět a já k ní přistoupil blíž, takže už se opírala o již zmiňovanou zeď.

„Jen tomu filmu," odvětil jsem a opřel se dlaněmi o zeď, tudíž mi byla vydána na pospas. Zamračila se.

„Myslela jsem, že jsi ho neviděl," řekla a bylo znát, že už pochopila, že něco není v pořádku.

„Líbi se mi, jak popsali naši rychlost, sílu a perfektní smysly, ale zbytek je kopa hnoje," řekl jsem, vycenil zuby a podíval se na ni tak, že měla konečně možnost důkladně se mi podívat do očí.

„Vaši?" Do očí se jí začínaly drát slzy a hlas se jí lehce chvěl.

„Naši," zašeptal jsem jí do ucha a uchopil její dlaň do své. Vylekaně sebou trhla, když pocítila chlad mé pokožky a oči třeštila hrůzou. Druhou ruku jsem ji položil na tvář a políbil ji. Podivil jsem se, když mi polibek opětovala a prokousl jí ret, z něhož začala téct horká krev. Zadržel jsem dech a v duchu se za tu blbost fackoval, chtěl jsem si hrát, ale teď už jsem měl zase jenom žízeň. Ruku jsem měl položenou na jeji bradě a při snaze neprokousnout jí hrdlo jsem si neuvědomil, že jí tu bradu drtím mezi prsty. Její tvář byla zmučená bolestí a ona se nezmohla ani na výkřik. Každopádně bolest v jejích očích pohladila mou zpropadenou duši a to byl účel téhle lovecké výpravy. Chtěl jsem pokračovat, ale uslyšel jsem klapání podpatků, a tak jsem ji jen popadl a vyskočil s ní na nejbližší střechu. Brečela bolestí a nepřestávala na mě vyděšeně zírat. Přesně to jsem chtěl a byl bych pokračoval, kdyby nezačala řvát. Rychle jsem k ní přistoupil, vytáhl ji na nohy a s posledním pohledem do modrých očí své oběti se přiblížil k jejimu hrdlu.

„Sladké sny," zašeptal jsem a prokousl jí hrdlo.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oběť:

 1
6. Dgr
08.08.2017 [8:37]

Pěkná povídka! Emoticon

5. Tom
08.08.2017 [8:34]

Velmi pěkné Emoticon

4. mocík
08.08.2017 [8:31]

Emoticon

11.07.2017 [18:27]

MelodyBescherDěkuji za opravu, budu dávat pozor, co píšu :-).
A děkuji za reakce :-).

2. Samantha
10.07.2017 [17:25]

Hezké... Na chvilinku jsem doufala, že ji nechá a zjístí, že se mýlil o upíří lásce... Škoda, ale jinak super!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Cvrcek admin
09.07.2017 [11:22]

CvrcekAhoj,
článek jsem ti opravila, ale prosím, aby sis jej celý pročetla a srovnala s neopravenou verzí, abys viděla, kde máš chyby a jaké je správné znění.
Chybovala jsi:
• ji/jí (zjednodušeně: ji = tu, jí = té)
• ni/ní
• jeji/její (vždy její!)
• dolní uvozovky
• čárky za přímou řečí, které tam nepatří

Koncept zde:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.

Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."

• spropadenou >> zpropadenou
• shoda přísudku s podmětem
• čárky v případech, kdy se jednalo o více vět (ať už hlavní a vedlejší nebo pouze hlavní)

Nicméně, za povídku palec nahoru. Emoticon
Děkuji... Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!