Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Oběť

09.07.2017 (15:00) • • FanFiction jednodílné • komentováno 8× • zobrazeno 2018×

„Líbil se ti film?" něžně jsem oslovil asi šestnáctiletou dívku, která právě vycházela z kina a usmál se na ni. Koukala na mě jako na zjevení a já se jí ani nedivil. Autorka knihy naši krásu vystihla docela přesně, ale to bylo tak všechno. Upír žijící z krve zvířat? Italové jako vládci? Zářící kůže na slunci? Sebeovládání tak velké, že by upír ustál noc s lidskou dívkou? Nejvtipnější však byla představa upíra vycházejícího za bílého dne. Kdyby ona spisovatelka tušila, jak upír na slunci opravdu vypadá, jistě by ji chuť na psaní těchto blábolů opustila. Robert Lawrence Stine nás popsal o trochu lépe, ale tam zase byly ty trapné pasáže o netopýrech. To jen měsíční světlo nám dodávalo onu krásu, kterou nám Stephenie Meyer přisoudila. 

„Líbil", špitla dívka a stydlivě sklopila oči. Byla velmi hezká na svůj věk a byla tak sama. Tomu jsem se podivil hned, když jsem ji zahlédl. Nikdo jiný tady sám nebyl, většinou z kina vycházeli v párech jen ona ne. 

„Chodíš do kina často sama?" zeptal jsem se a v lidském gestu si prohrábl hnědé vlasy. 

„Do kina spíš nechodím vůbec, ale tenhle film mě zaujal," odvětila a stále si mě prohlížela. Stála pod lampou a já uvažoval, čím ji nalákat do větší tmy, abych se zbytečně nepohyboval pod lampou, kde by vynikly mé rudé, lačné oči. 

„Já na něj zatím neměl odvahu jít, kámoši tvrdí, že je to blbost. Co kdybys mi o tom něco pověděla ty? Mohli bychom zajít třeba na kafe, kousek odtud je bar, kde dělají super latté," řekl jsem a zase se na ni usmál. Evidentně byla polichocena, že ji někdo jako já zve na "rande". Zrudla, sklopila oči a po chvíli jen pokrčila rameny. Dva kroky a už stála u mě. V okamžiku, kdy jsem jí nabídl rámě a vyšli jsme temnou ulicí, začala blábolit o tom filmu. Bylo jasně vidět, jak je učarována oným hrdinou Edwardem Cullenem a já měl chuť se začít smát. Jak lehké bylo zamotat hlavu nevinné, naivní holce. Stále po mně pokukovala a mně bylo jasné proč. Obdivovala tu bledou, dokonalou tvář na plátně a teď ji někdo takový vedl ulicemi s nabídkou, že jí koupí kafe. Ach, kéžby to bezejmenné děvče tušilo, proč ji já, starý gentleman, svou přítomnost nabídl. Po chvíli jsem si uvědomil, že jsme opravdu sami. Lehce jsem ji zastavil tak, aby stála čelem ke mně a za ní stála šedá zeď starého domu, ve kterém už dlouho nikdo nežil. Nikde nebylo ani živáčka, ba co víc, nikde v dohledu nebyla ani okna. Jak dokonalé to místo pro další večeři. Tohle děvčátko bylo mou třetí tento večer a já teď víc, než ukojit svou žízeň, potřeboval ukojit ďábla, který se ve mně ukrýval. Chtěl jsem vidět její oči jiskřit poznáním a následně děsem. Chtěl jsem, aby si, než umře, uvědomila, že upír milovat nemůže. Zase jsem se musel smát, když se mi vybavila ta komedie. Dívka se na mě se zájmem podívala, když můj smích přestal znít v mé hlavě a já se rozesmál doopravdy. 

„Čemu se směješ?" chtěla vědět a já k ní přistoupil blíž, takže už se opírala o již zmiňovanou zeď.

„Jen tomu filmu," odvětil jsem a opřel se dlaněmi o zeď, tudíž mi byla vydána na pospas. Zamračila se.

„Myslela jsem, že jsi ho neviděl," řekla a bylo znát, že už pochopila, že něco není v pořádku.

„Líbi se mi, jak popsali naši rychlost, sílu a perfektní smysly, ale zbytek je kopa hnoje," řekl jsem, vycenil zuby a podíval se na ni tak, že měla konečně možnost důkladně se mi podívat do očí.

„Vaši?" Do očí se jí začínaly drát slzy a hlas se jí lehce chvěl.

„Naši," zašeptal jsem jí do ucha a uchopil její dlaň do své. Vylekaně sebou trhla, když pocítila chlad mé pokožky a oči třeštila hrůzou. Druhou ruku jsem ji položil na tvář a políbil ji. Podivil jsem se, když mi polibek opětovala a prokousl jí ret, z něhož začala téct horká krev. Zadržel jsem dech a v duchu se za tu blbost fackoval, chtěl jsem si hrát, ale teď už jsem měl zase jenom žízeň. Ruku jsem měl položenou na jeji bradě a při snaze neprokousnout jí hrdlo jsem si neuvědomil, že jí tu bradu drtím mezi prsty. Její tvář byla zmučená bolestí a ona se nezmohla ani na výkřik. Každopádně bolest v jejích očích pohladila mou zpropadenou duši a to byl účel téhle lovecké výpravy. Chtěl jsem pokračovat, ale uslyšel jsem klapání podpatků, a tak jsem ji jen popadl a vyskočil s ní na nejbližší střechu. Brečela bolestí a nepřestávala na mě vyděšeně zírat. Přesně to jsem chtěl a byl bych pokračoval, kdyby nezačala řvát. Rychle jsem k ní přistoupil, vytáhl ji na nohy a s posledním pohledem do modrých očí své oběti se přiblížil k jejimu hrdlu.

„Sladké sny," zašeptal jsem a prokousl jí hrdlo.

Autor: , v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Oběť: