Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Nechtěná proměna

17.10.2009 (09:00) • Terola • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 2796×

Stojím u okna a poslouchám, jak se hustý déšť smíchaný se sněhem otírá o moje okenice. Blíží se zima a tak se nad Forks snáší i oblaky kouře z komínů lidí, kteří se snaží ze svých úkrytů vyhnat vlezlý chlad. Mně zima nevadí a snad už asi nikdy vadit nebude. Jsem tvor neživý. Jsem upír. Moje osoba je teď to co jsem si sama přála spoustu dní i bezesných nocí, ale ne tak jak se to stalo. Ale moje pohádka není pohádkou. Spousta lidí a mých bývalých přátel mi nepřála hezký osud a tak jsem teď a tady taková jaká jsem. Netvor.

Poznala jsem Edwarda, když můj život obracel nový list a zakotvil tady ve Forks u mého otce. Nebylo mi to moc příjemné, ale nedalo se jednat jinak a tak to začalo. Edward byl nádherný, byl tak nádherný jak jsem si já představovala svého prince na bílém koni. A jak vypadala má nudná osoba? Jako kopřiva mezi růžemi. Nebylo mi to přejemné, ale se svým zevnějškem jsem nic nenaděla a tak jsem na něj musela rychle zapomenout. Nebyl mi přán takový krásný osu po jeho boku. A tudíž zapadnutí do kolektivu Forkské střední bylo nepředstavitelné.

Jednoho dne při biologii na mě poprvé promluvil tím svým sladkým hlasem. Nikdy jsem neslyšela tak krásnou melodii pro uši. Zůstala jsem jako v transu a málem zapomněla opětovat jeho pozdrav.

Všechno si to pamatuji jako dnes. Jsou to tak živé vzpomínky, že si nejsem až tak zcela jistá, jestli někdy dokážu zapomenout. Pamatuji si jeho slova: lidská paměť je velmi prchavá…

Do háje dubového, ale já nemám lidskou paměť. Má paměť je jak tvrdý kmen, do něhož se vyřezávají ty důležité okamžiky mého života.

Od tamté osudné hodiny, kde jsem s Edwardem probrali úplně vše, jsme byli jako siamská dvojčata. Když se naše dvě osoby shledávali, přestával pro nás existovat celý svět. Nikdo a nic nás nemohlo vyrušit a ani překvapit. Tedy alespoň jsem si myslela, že mě ne. Do té doby než se moje světlo na zemi rozhodlo mi sdělit pro něj osobní a životně důležitou věc. Večer se pro mě stavil a odvezl mě na svou louku, jak tomu místu říkal jen on sám. Byla překrásná, strašně dlouho jsem na tu nádheru zírala jako kdybych se právě narodila a prozkoumávala svět. Než mě vyrušil jeho smutný smích.

Pamatuji si, jak se mi jeho věty vrývají do mozku a ten se je snaží vstřebávat. Říkal mi něco v tom smyslu, že je upír a pokud se bojím, ať to řeknu a uteču. Moje krev ho strašně přitahovala a najednou se semnou začal točit celý svět. A najednou mi byla spíše zima. Edward mě držel v náručí a snažil se mě přivodit k vědomí.

Pamatuji si dodnes, co jsem mu v ten okamžik odpověděla: Ale já tě miluji a nikdy nepřestanu!

Ta věta se mi vryla dokonale do paměti. Ten okamžik, ten jeho vášnivý polibek a ta jeho slova já tebe taky… Prostě nedá se to obyčejnému smrtelníkovi popsat.

Bylo to nezapomenutelné a tak kouzelné. Ještě dlouho jsem leželi a smáli se jak je to nemožné, že zrovna mi dva jsme spolu.

Druhý den mi Edward chtěl představit svou rodinu a já nebyla proti. Byla jsem sice hodně nervózní, že se jeho rodičům nebudu líbit a to Edwardovi přišlo strašně vtipné, ale těšila jsem se. Odpoledne mě po vyučování vyzvedl tím svým autíčkem a jelo se. Při vystupování z auta se mi zastavil dech. Viděla jsem ten nejnádhernější dům na světě. To se nedalo popsat, jak byl ten dům perfektní.

Vchodové dveře byly vyřezávané z dubového dřeva a klika byla mosazná. Prostě mi ten dům v té době připadal jako pohádkový hrad. A uvnitř? To byl hotový hrad a krásné doplňky. Prostě jsem souhlasila s faktem, že Esme je kouzelnice. Poznala jsem se celou rodinou a myslím si, že jsem si skoro se všemi rozuměla, až na Rosalii, ale ta mi byla taky protivná od pohledu. Ten den utekl velice rychle a ani nevím, jak jsem se dostala do své postele doma, ale spalo se mi jako v pohádce. Až do té doby než sem ucítila silnou palčivou a spalující bolest na krku. Nedalo se to vydržet moje tělo i mysl se zmítala jako v transu. Občas sem zaslechla nějaký ten zvuk nebo řev, ale nedokázala jsem rozpoznat odkud nebo od koho to pochází. Bylo to nekonečné. Nedokázala jsem odhadnout hodiny, dny ani minuty. Bolest a žár byl neskutečný. Moje dolní končetiny hořely, jak kdyby s nimi přikládal někdo do ohně…  A postupně se oheň spalující mé tělo posouval směrem k mému srdci. Toužila jsem umřít, kdybych nikdy neviděla Edwarda, ale tohle bylo hrozné naprosto šílené. A pak… Buch, buch, buch a nic… Žádné další údery, žádný další žár.

Nedokázala jsem se orientovat. Jen jsem dozajista věděla, že se něco stalo. Byl ze mě upír. Věděla jsem to s jistou určitostí, protože mi o tom Edward nejednou vyprávěl. O tom jak to probíhá a co potom následuje. Ale kdo mi to udělal? To nevím.

Je to jako zlý sen ze, kterého se nemůžu probudit. Proč mi to někdo udělal? Na to už jsem dávno našla odpověď. Přesněji jsem ji našla hned den mého probuzení. A tak moc to bolelo. A dvojnásob. Doteď si říkám proč.

Prošla jsem celý dům a zjistila jsem, že Charlie odjel na služební cestu. Po prohlížení mého pokoje jsem našla dopis. Dopis psaný krásným rukopisem a adresovaný mě.

Moje drahá milovaná Bello,

Omlouvám se za to, co se ti stalo. Nedokázal jsem tě ochránit a nikdy si to neodpustím. A víš, jak v našem světě vyzní slovo nikdy. Nevím jak ti to nejlépe vynahradit, a bojím se, že pokud ti nedokážu vrátit tvou lidskost, tak radši odejdu. Odcházím Bello tak daleko, abych ti nikterak nepřekážel a ty si mohla žít svůj věčný život.  Už nejsi tak křehká a voňavá a za to můžu jen já a má rodina. Odpusť a nehledej mne ani mou rodinu.

P.S. Stále tě miluji a milovat budu!

Na věky věků Tvůj Edward

A tak skončila jedna etapa mého života. A ta nová? Kdo ví, ale jedno vím. Edwarde já si tě najdu, mám na to celou věčnost.

Autor: Terola (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Nechtěná proměna: