Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Musím Tě najít...

Janicka

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Musím Tě najít...Alice po proměně. Snaží se najít Jaspera a Cullenovy. Pěkné počtení. Bambulka

10.08.2010 (14:45) • Bambulka • FanFiction jednodílné • komentováno 0× • zobrazeno 1665×

 

Musím tě najít...
Otevřela jsem oči. Měla jsem pocit, že vidím i vzduch! Překvapila mě rychlost, s jakou jsem si dovedla sednout. Naprosti mě seděl překrásný tvor. Nemohl to být člověk, to by nebyl tak krásný. Znala jsem ho? Nepamatovala jsem si na něj. Vlastně... Nepamatovala jsem si na nikoho, na nic.
„Ahoj. Jsi v pořádku, zlato?" zeptal se mě ten krásný tvor.
„Já vás neznám," zamumlala jsem.
„Já tebe ano. Poslyš, nemám moc času. Tu máš," podal mi bílou obálku. „Je mi to líto, ale musíme se rozloučit." A zmizel. Otevřela jsem dopis a četla:
Alice,
jistě jsi zmatená. Abych tě obeznámil se situací... Stala se z Tebe upírka. Promiň, nemohl jsem jednat jinak! Vím, na nic si nepamatuješ.
Žila jsi v blázinci, poněvadž jsi měla „vize". Jednou v noci sem přišel lovec. Voněla jsi mu, proto Tě chtěl zabít. Vracel se každou noc, měl jediný cíl. Tebe. Proto jsem Tě proměnil. Teď už Tě nemůže zabít.
Vím co se stane, až lovec zjistí, že jsi upírka. Zabije mě. Ale to nevadí. Život bez Tebe? Pro mě nemá cenu!
Alice, nevím jak budeš žít. Rád bych Ti pomohl, ale nemůžu (a je mi to líto). Řeknu Ti jen jedno.
Mary Alice Brandonová, miluji Tě.
Michael
Michael? Trhla jsem sebou. Před sebou jsem viděla mladého chlapce. Měl blond vlasy, vysoký a pohledný. Sedal si na židli vedle mě. Byli jsme v nějakém baru. A pak... Pak nic.
„Žila jsi v blázinci, poněvadž jsi měla vize," stálo v dopise. Byla tohle vize? Pokud ano, kdo byl ten mladík? Měla jsem hlavu plnou otázek, ale nablízku nebyl nikdo, kdo by mi odpověděl.
O pár týdnů později:
Blonďatý mladík se mi zjevoval stále častěji. Věděla jsem, že ho najdu. Jenže... Kromě něj se mi zjevovala i jedna rodina. Upíří rodina, která se živí krví zvířat. Tak jsem to tedy pochopila.
„Mladíku, upíří rodino. Už jdu!" mumlala jsem si pro sebe. Soustředila jsem se na ten bar, ve kterém jsme byli v mé první vizi. Prohledala jsem tisíce míst, ale bar jsem stejně nenašla. Už jsem o tom blonďatém mladíkovi věděla více. Jmenoval se Jasper. Sloužil Marii, která budovala jednu upíří armádu, za druhou. Jen vědět víc ještě o té rodině...
Carlisle, Esmé, Rosalie, Emmett a Edward Cullenovi. Tak se jmenovala rodina upírů, kteří se mi zjevovali ve vizích. Už jsem našla i bar,  ve kterém jsem se setkala s Jasperem. Jmenoval se „U zelenooké krysy".
U zelenooké krysy:
„Dobrý den! Dám si dvojku červeného," poručila jsem. Musela jsem si koupit kontaktní čočky, protože mé oči byli jasně rudé. S rudýma očima, bych byla asi trochu podezdřelá.
„Tady máte to víno, slečinko!" zahalekal hospodský. Pomalu jsem přestávala věřit, že se Jasper objeví.
„Zaplatím!" zavolala jsem zklamaně na hodspodského. Ale nevzdala jsem se. Další den jsem tam byla znova. Po třech dnech se konečně objevil. Pomalým, ale jistým krokem jsem za ním došla.
„Tak jsi konečně tu! Nemusel si mě nechat tak dlouho čekat!" zasmála jsem se. Přesto, že mě vůbec neznal se omluvil:
„Omlouvám se, slečno. Snad mi to odpustíte, když vás na něco pozvu," řekl.
„V pořádku," zašeptala jsem. „Já nepiji. Jsem upírka, jako ty! Teď pojď, musíme najít Cullenovi."
„Kdo to je?" zeptal se.
„Vysvětlím ti to cestou," slíbila jsem. A svůj slib jsem dodržela. Vyprávěla jsem mu celý svůj příběh. I o Michaelovi, o mých vizích, ale hlavně o Cullenových. Jasper mi vyprávěl o Marii, o Peterovi a Charlottě a o svém smutku.
„Já měl pocit, že mi někdo chybí. A byla jsi to ty!" ukončil svůj výklad, poněvadž jsme dorazili k domu Cullenových. Zazvonila jsem. Přišli mi otevřít Carlisle s Esmé.
„Carlisle, Esmé. Je mi ctí, že vás poznávám! Kde je Edward, Emmett a Rosalie? Tohle je vážně důležité!" vychrlila jsem. Po pů hodině mi všichni uvěřili a řekli, že se můžeme nastěhovat. Kromě Edwarda, ten ještě nedorazil.
„Kde je?" ptala jsem se.
„Edward? Tráví čas na louce, kterou objevil. Je smutný, že je sám" vysvětlila mi Esmé.
„Pojďte, vyberete si pokoj!" vyzvala nás Rosalie. Nakonec jsme si vybrali ten Edwardův. Rosalie odtahala všehny jeho věci do garáže.
„Proč mám věci v garáži?" vztekal se, když to zjistil.
„Ahoj. Zrovna jsme se nastěhovali, víš Edwarde? Vzali jsme si tvůj pokoj, měl si totiž nádherný výhled!"  oznámila jsem mu vesele.
„Když se na tebe dívám, s nikým žít nechci!" zavrčel, ale usmíval se. Vzpoměla jsem si na jednu vizi.
„Neboj. Tvoje vyvvolená se ještě nenarodila. Setkáš se s ní," řekla jsem. „Bude se jmenovat Bella. Však se dočkáš!"
Za několik desítek let:
Měla jsem samozřejmě pravdu. Edward našel svou vyvolenou, vzal si ji a měli dítě. Renesmé byla napůl upír a napůl člověk. Otiskl se do ní Jacob, vlkodlak. Takže všechno dopadlo dobře. Carlisle měl Esmé, Emmett měl Rosalii. Já jsem našla Jaspera a Cullenovi. Edward měl Bellu a Renesmé, která měla Jacoba. A všichni byli spokojení.

Musím Tě najít...


Otevřela jsem oči. Měla jsem pocit, že vidím i vzduch! Překvapila mě rychlost, s jakou jsem si dovedla sednout. Naproti mně seděl překrásný tvor. Nemohl to být člověk, to by nebyl tak krásný. Znala jsem ho? Nepamatovala jsem si na něj. Vlastně... Nepamatovala jsem si na nikoho, na nic.


„Ahoj. Jsi v pořádku, zlato?" zeptal se mě ten krásný tvor.


„Já vás neznám," zamumlala jsem.


„Já tebe ano. Poslyš, nemám moc času. Tumáš," podal mi bílou obálku. „Je mi to líto, ale musíme se rozloučit." A zmizel. Otevřela jsem dopis a četla:


Alice,


jistě jsi zmatená. Abych tě obeznámil se situací... Stala se z Tebe upírka. Promiň, nemohl jsem jednat jinak! Vím, na nic si nepamatuješ.


Žila jsi v blázinci, poněvadž jsi měla „vize." Jednou v noci sem přišel lovec. Voněla jsi mu, proto Tě chtěl zabít. Vracel se každou noc, měl jediný cíl. Tebe. Proto jsem Tě proměnil. Teď už Tě nemůže zabít.


Vím, co se stane, až lovec zjistí, že jsi upírka. Zabije mě. Ale to nevadí. Život bez Tebe? Pro mě nemá cenu!
Alice, nevím jak budeš žít. Rád bych Ti pomohl, ale nemůžu (a je mi to líto). Řeknu Ti jen jedno.


Mary Alice Brandonová, miluji Tě.

Michael


Michael? Trhla jsem sebou. Před sebou jsem viděla mladého chlapce. Měl blond vlasy, vysoký a pohledný. Sedal si na židli vedle mě. Byli jsme v nějakém baru. A pak... Pak nic.


„Žila jsi v blázinci, poněvadž jsi měla vize," stálo v dopise. Byla tohle vize? Pokud ano, kdo byl ten mladík? Měla jsem hlavu plnou otázek, ale nablízku nebyl nikdo, kdo by mi na ně odpověděl.


O pár týdnů později:


Blonďatý mladík se mi zjevoval stále častěji. Věděla jsem, že ho najdu. Jenže... Kromě něj se mi zjevovala i jedna rodina. Upíří rodina, která se živí krví zvířat. Tak jsem to tedy pochopila.


„Mladíku, upíří rodino. Už jdu!" mumlala jsem si pro sebe. Soustředila jsem se na ten bar, ve kterém jsme byli v mé první vizi. Prohledala jsem tisíce míst, ale bar jsem stejně nenašla. Už jsem o tom blonďatém mladíkovi věděla více. Jmenoval se Jasper. Sloužil Marii, která budovala jednu upíří armádu za druhou. Jen vědět víc ještě o té rodině...


Carlisle, Esmé, Rosalie, Emmett a Edward Cullenovi. Tak se jmenovala rodina upírů, kteří se mi zjevovali ve vizích. Už jsem našla i bar, ve kterém jsem se setkala s Jasperem. Jmenoval se „U zelenooké krysy."


U zelenooké krysy:


„Dobrý den! Dám si dvojku červeného," poručila jsem. Musela jsem si koupit kontaktní čočky, protože mé oči byly jasně rudé. S rudýma očima bych byla asi trochu podezřelá.


„Tady máte to víno, slečinko!" zahalekal hospodský. Pomalu jsem přestávala věřit, že se Jasper objeví.


„Zaplatím!" zavolala jsem zklamaně na hodspodského. Ale nevzdala jsem se. Další den jsem tam byla znova. Po třech dnech se konečně objevil. Pomalým, ale jistým krokem jsem za ním došla.


„Tak jsi konečně tu! Nemusel si mě nechat tak dlouho čekat!" zasmála jsem se. Přesto, že mě vůbec neznal, se omluvil:


„Omlouvám se, slečno. Snad mi to odpustíte, když vás na něco pozvu," řekl.


„V pořádku," zašeptala jsem. „Já nepiji. Jsem upírka, jako ty! Teď pojď, musíme najít Cullenovy."


„Kdo to je?" zeptal se.


„Vysvětlím ti to cestou," slíbila jsem. A svůj slib jsem dodržela. Vyprávěla jsem mu celý svůj příběh. I o Michaelovi, o mých vizích, ale hlavně o Cullenových. Jasper mi vyprávěl o Marii, o Peterovi a Charlottě a o svém smutku.


„Já měl pocit, že mi někdo chybí. A byla jsi to ty!" ukončil svůj výklad, poněvadž jsme dorazili k domu Cullenových. Zazvonila jsem. Přišli mi otevřít Carlisle s Esmé.


„Carlisle, Esmé. Je mi ctí, že vás poznávám! Kde je Edward, Emmett a Rosalie? Tohle je vážně důležité!" vychrlila jsem. Po půl hodině mi všichni uvěřili a řekli, že se můžeme nastěhovat. Kromě Edwarda, ten ještě nedorazil.


„Kde je?" ptala jsem se.


„Edward? Tráví čas na louce, kterou objevil. Je smutný, že je sám" vysvětlila mi Esmé.


„Pojďte, vyberete si pokoj!" vyzvala nás Rosalie. Nakonec jsme si vybrali ten Edwardův. Rosalie odtahala všehny jeho věci do garáže.


„Proč mám věci v garáži?" vztekal se, když to zjistil.


„Ahoj. Zrovna jsme se nastěhovali, víš, Edwarde? Vzali jsme si tvůj pokoj, měl jsi totiž nádherný výhled!" oznámila jsem mu vesele.


„Když se na tebe dívám, s nikým žít nechci!" zavrčel, ale usmíval se. Vzpoměla jsem si na jednu vizi.


„Neboj. Tvoje vyvvolená se ještě nenarodila. Setkáš se s ní," řekla jsem. „Bude se jmenovat Bella. Však se dočkáš!"


Za několik desítek let:


Měla jsem samozřejmě pravdu. Edward našel svou vyvolenou, vzal si ji a měli dítě. Renesmé byla napůl upír a napůl člověk. Otiskl se do ní Jacob, vlkodlak. Takže všechno dopadlo dobře. Carlisle měl Esmé, Emmett měl Rosalii. Já jsem našla Jaspera a Cullenovy. Edward měl Bellu a Renesmé, která měla Jacoba. A všichni byli spokojení.

 

***The End***

Omlouvám se, že je to tak krátké. :(

Jinak chci povídku věnovat Anně J. Děkuji. :)

Autor: Bambulka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Musím Tě najít...:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře