Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Emily - otisk na mém srdci 3/3

06.02.2011 (11:30) • klarus07 • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 1162×

Pohled Emily

Neměla jsem ponětí, kam mě vede, a vůbec jsem netušila, co mi chce ukázat. Následovala jsem ho. Šel do lesa, vedl mě čím dál hlouběji, až jsem začínala mít strach. Nemluvili jsme, takže šlo slyšet jen lámání větviček pod našima nohama a naše těžké oddychování. Když jsme došli na málou mýtinku, Sam se zastavil a s vážností v očích se na mě podíval.

„Chci tě požádat, že ať uvidíš cokoliv, neodcházej a počkej, abych ti to mohl vysvětlit." Jen jsem přikývla, z té vážnosti v jeho hlase mi naskakovala husí kůže.

A pak se začal vysvlékat, přímo přede mnou. Vyrazilo mi to dech, nevěděla jsem, co mám dělat, snažila jsem se dívat všude možně, jen ne na něj.

„Odstup prosím," promluvil najednou. Podívala jsem se na něj, ovšemže do tváře, a ustoupila o pár kroků dozadu.

Najednou se Sam začal šíleně třást, až se mi rozmazával před očima. Chtěla jsem za ním přiběhnout a pomoct mu, ale v tu chvíli se přede mnou místo Sama objevil velký černý vlk. Byl vyšší než já a děsil mě. Něco v hlavě mi říkalo, že musím utéct, že tam nemůžu jen tak stát, ale když jsem se zahleděla do těch očí, do těch Samových očích, ve kterých se zračilo tolik žalu, kvůli mému vyděšenému výrazu, věděla jsem, že musím zůstat.

Teď už jsem vůbec nepomyslela na útěk. Udělala jsem pár kroků k tomu velikému vlkovi, počkala jsem a potom překročila tu zbývající vzdálenost, která mezi námi byla. Opatrně jsem zvedla ruku, bylo to dětinské, jako bych se bála, že mě ten vlk kousne nebo co. Pohladila jsem ho po hlavě, udělala jsem ještě jeden krok k němu a položila mu tvář na hlavu. Vlk hlasitě vydechnul. Stála jsem tam hodnou chvíli a potom jsem udělala pár kroků vzad.

Zase se přede mnou místo vlka objevil Sam. Dopřála jsem mu trochu soukromí, než se oblékne. Mezitím mi začalo všechno docházet a připadalo mi to zcela neuvěřitelné.

„Jak... ?" začala jsem, ale on mi skočil do řeči.

„Jsem vlkodlak, Emily. Vím, je tomu těžké uvěřit, taky jsem tomu nevěřil, když se mi to stalo."

„Jak se z tebe stal vlkodlak?"

„Mám to v genech. Můj pradědeček byl také vlkodlakem. A tak zvaná horečka se spustí, když jsou v blízkosti... upíři." Spadla mi čelist, takže existují i upíři, ale to není možné, to se svět úplně zbláznil.

Pochopil můj nevěřící výraz. „Ano, je to děsivé. Ti upíři žijí ve Forks a my s nimi držíme příměří."

„Jak můžete s někým takovým držet příměří?"

„Totiž, ti upíři, co tam žijí, nezabíjí lidi, jen zvířata, tak můj pradědeček s nimi před lety uzavřel smlouvu, která jim zabrání lovit na našem území. Ta smlouva platí dodnes."

To na mě bylo už trochu moc informací, potřebovala jsem si sednout a jako dosavadní židle mi posloužil pařez nedaleko ode mě. Sam si sedl vedle mě na zem a vyprávěl mi všechno, co bych měla o vlkodlacích vědět. V La Push jsou zatím prý dva vlkodlaci, on a nějaký Paul, kterého jsem neznala. Vlkodlaci mají vyšší teplotu těla a... nestárnou. To mě celou dobu jeho vyprávění trápilo. Kdybych s ním chtěla zůstat, já bych stárla, ale on ne. Řekl mi, že může začít stárnout, když se přetane přeměňovat, což zatím prý nebylo možné.

„Emily, důvod proč ti to všechno říkám je ten, že jsem se do tebe otisknul."

Viděl mi na tváři tázavý výraz, tak pokračoval. „Otisknout se je něco jako láska na první pohled. Jsi pro mě jen ty, nic a nikdo jiný, je to tak silný cit, že kdyby proti tobě byla vystřelena kulka, vrhl bych se před ni." Tomu jsem se musela usmát, byla to přesně ta úvaha, která mě napadla, když jsem viděla jeho výraz ten první den, co jsem ho potkala.

„Tak proto mě to k tobě tak táhne," uvažovala jsem nahlas. Usmál se na mě a stiskl mi ruku.

„Jo, a proto jsem se taky rozešel s Leah, jsi ,otisk na mém srdci′. Klidně mě můžeš odmítnout, ale já tě vždycky budu chránit. Kdybys umřela, umřu i já." To mě vyděsilo, nedokázala jsem snést pomyšlení, že kdybych odešla z tohoto světa, Sam by odešel se mnou." Zase si všiml mého výrazu a pohladil mě po tváři jeho teplou rukou. Zachvěla jem se při tom dotyku.

Ještě chvíli jsme tam seděli a on mi vyprávěl nějaké další zajímavosti o jeho životě, to že si vlkodlaci mezi sebou můžou číst myšlenky, mi přišlo strašně nesoukromé.

Pak jsme se ruku v ruce vydali domů. Nemluvili jsme, jen jsme si užívali tu blízkost. Když jsme vylezli z lesa, zaujalo mě, že jsme vylezli přesně před domem. Sam musel les znát velmi dobře. Otočil se ke mně a něžným pohledem se mi zadíval do očí. Pohled jsem mu opětovala. Začal se ke mně naklánět, čekala jsem na ten letmý polibek, který mi dával pokaždé, když jsme se loučili, ale tentokrát, když se naše rty k sobě přitiskly, se od sebe hned neodlepily. Sam mi vnořil jednu ruku do mých tmavých vlasů a druhou mě hladil na zádech. Já mu omotala ruce kolem krku a jemně jsem ho po něm hladila konečky prstů. Nevnímala jsem nic jiného než jeho teplý dech a naše rty, které se o sebe třely ve stejném rytmu.

Najednou jsem za sebou uslyšela zalapání po dechu, jen neochotně jsem se odtáhla od jeho teplého těla a podívala se za sebe. Byla to Leah. V očích jí plál hněv a bolest, hodně jsem jí ublížila. Styděla jsem se za sebe, i když jsem věděla, že se Samem patříme k sobě.

„Jak jsi mohla?" zakřičela na mě Leah.

„Leah...?" začal Sam, ale Leah ho varovně zvednutou rukou zarazila.

„Tebe se neptám, ptám se jí." Poslední slovo vyslovila s naprostým pohrdáním, až jsem se otřásla.

„Leah, já ti to vysvětlím," začala jsem a nevěděla jak pokračovat.

„Tak to chci vidět, jak mi toto chceš vysvětlit," křičela na mě.

Už jsem se neudržela a začala na ni taky křičet. „Nemá to žádné vysvětlení, Leah, prostě se to stalo, milujeme se a ty se s tím budeš muset smířit." To jsem přehnala a Leah to taky moc zasáhlo, začala plakat a běžela domů. Taky se mi chtělo brečet, že jsem jí tak ublížila, ale slzy nějak nechtěly jít ven. Otočila jsem se na něj s výmluvným výrazem a běžela za Leah.

Leah byla v pokoji, nevěděla jsem, co to dělá, ale pak jsem si uvědomila, že balí moje věci do mého kufru.

„Co to děláš?" Můj hlas zněl zmateně.

„Balím ti věci." Toho jsem si všimla taky.

„Ale... proč?"

Podívala se na mě z výrazem, jako že to nemůžu myslet vážně. „Nechci, abys tu dál zůstávala. Abys věděla, tak tohle ti nikdy, vážne nikdy, neodpustím. Vsadím se, že to kvůli tobě se se mnou Sam rozešel, viděla jsi ho a sbalila ho, prostě ses rozhodla zničit mi život."

Byla pravda, že se s ní Sam rozešel kvůli mně, ale nebyla pravda, že jsme spolu byli ještě před tím, než to udělal.

„To není pravda, Leah. Jak můžeš něco takové říct?"

„Tak, jako ty mi můžeš přebrat kluka." Mluvila s takovou arogancí.

„Já za to nemůžu, prostě se to stalo," opakovala jsem svoje předešlá slova, „a jestli tě to uklidní, tak se to stalo až potom, co jste se rozešli."

„To mě teda náramně uklidnilo," to už na mě křičela, „já myslela, že mě máš ráda, jako já měla ráda tebe." Použítí minulého času mě bolelo.

Musela jsem na ni taky zakřičet. „Vždyť já tě mám ráda, vím, že tě tímto zraňuju, ale nic s tím neudělám, stalo se a já to nechci vracet zpět. Miluju ho."

Zle se na mě podívala, nechala moje věci tak, jak byly, a nasupěně vykráčela z pokoje. Všimla jsem si, že tak tak drží slzy jako já. Když odešla, zavřela jsem dveře a slzy se mi už začaly drát ven. Nelitovala jsem toho, že jsem se Samem. Litovala jsem toho, že jsem ztratila osobu, která byla v mém životě velmi důležitá.

Po dlouhé chvíli, co jsem byla sama, někdo zaklepal na dveře. Myslela jsem si, že to je Leah a jde se usmířit, ale uvědomila jsem si, že ona by nikdy nepřišla první.

„Dále," řekla jsem tiše, že jsem nevěděla, jestli mě ten dotyčný za dveřma slyšel. Ale očividně ano. Byl to strýc Harry, člověk, kterého bych tu nejmeně čekala. Sedl si vedle mě a chvíli jsme vedle sebe jen tak seděli. Pak jsem se odhodlala promluvit.

„Víš to?"

„Ano."

„I to o Samovi?"

„Jsem jeden ze starších, ovšem, že o něm všechno vím." To mě zaujalo, Sam se nezmínil o starších. Asi na tuto konkrétní věc zapomněl.

„Takže víš i to, že se do mě... otiskl. Víš to už od té první chvíle, co se to stalo." Byla to jen řečnická otázká, pouhé konstantování.

„Jo, vím to."

„A... nevadí ti to? Kvůli Leah?"

„Stalo se to, co se stát muselo, to já - ani nikdo jiný nezmění." Přikývla jsem, chtěla jsem se mu podívat do očí, dozvědět se, jestli to myslí upřímně, ale ještě jsem pořád byla opuchlá z toho pláče, tak jsem hlavu nezvedla.

„Nechám tě tu o samotě."

„Díky, strejdo." Nevěděla jsem přesně, za co děkuju, ale věděla jsem, že musím poděkovat.

„Vůbec nemáš zač, Emily." Ve dveřích se na mě poumál a odešel.

...

Leah se mnou od té doby nemluvila. Pro změnu jsem celé dny já trávila zavřená v pokoji, nebo jsem byla se Samem. Nechtěla jsem se s Leah vídat a ona očividně se mnou taky ne. Pohrdala mnou, to jsem poznala podle jejího výrazu, když jsme se nějakou náhodou setkaly.

Sam ignoroval moje blbé nálady, za což jsem mu byla vděčná. Seth tolik taktnosti neměl, pořád se mě ptal, proč jsem jí Sama přebrala, odkdy s ním chodím a podobně. Nebyl na mě rozzlobený, zajímal se o to jen z čiré zvědavosti. To s tetou to bylo jiný, mluvila se mnou, ne jako Leah, ale jen ve výjimečných situacích. Už se mě ani moc neptala, jestli něco nepotřebuju. Mrzelo mě to.

Teta nevěděla nic o vlcích, protože strýc nebyl vlkem, jelikož v době jeho mládí tu nebyli žádní upíři. Potom tu byl ještě Paul, Sam nás seznámil druhý den po tom, co mi všechno řekl, tedy spíš Paul se chtěl se mnou seznámit. Paul byl fajn, měla jsem ho ráda, hlavně díky jeho smyslu pro humor, ale Sam mě v Paulově bíizskosti strašně ochraňoval, jelikož Paul se stál vlkem teprve nedávno a je velmi výbušný.

Právě jsme se se Samem ruku v ruce procházeli po „naší" pláži. Říkali jsme jí tak, protože to bylo místo, na kterém jsme společně trávili nejvíce času. Mlčeli jsme, ale já jsem toužila to mlčení prolomit.

„Tak jak to uděláme?"

„A co jako?" Asi ho nenapadlo to co mě.

„No, jelikož ses do mě otiskl, tak se tu budu muset nastěhovat, protože je jasný, že ty se nepřestěhuješ do New Jersey, školu už jsem dodělala, takže... " Sam mě přerušil.

„Emily, já tě nebudu do ničeho nutit. Nemusíš se stěhovat jen kvůli mně."

„Ale já chci," řekla jsem mu rozhodným hlasem. Chtěla jsem to, chtěla jsem být s ním, s nikým jiným. A v La Push se mi navíc líbilo, rodiče nebudou proti, snad. Přeci jenom jsem už plnoletá, takže si o svém životě můžu rozhodovat sama. „Jenom malý problém je, že nevím, kde bydlet. Bydlela bych klidně s tebou, ale na to je.. trochu brzo. Přeci jenom se zas tak dlouho neznáme a lidem by to připadalo divný."

„Zajímáš se o to, co si myslí lidi?" Neřekl to vážným nebo naštvaným tónem, usmíval se. Jen jsem pokrčila rameny.

„Máš celkem štěstí," odmlčel se a já se na něj se zvědavostí podívala, nevěděla jsem o čem zrovna mluví. „No... od té doby, co se v La Push objevili vlci, se nekteří lidi odstěhovali, to víš, báli se o svoje dětičky a pár baráků zůstalo neobydlených a k pronajmutí jsou za malou cenu, zase kvůli vlkům, tak bychom se na nějaký z nich mohli podívat."

„Jak to, že lidi ví, že tu jsou vlci?"

„No, řekněme to tak, některý zavytí holt nezastavíš." Usmál se na mě a mně poskočilo srdce, milovala jsem jeho úsměv.

„Tak se jdeme kouknout po nějakém tom baráčku."

Sam mi ukázal pár neobydlených domů. První mě zavedl k takovému cihlovému domů, který totálně nepasoval do zdejší přirody, takže ten jsem vyškrtla ze seznamu. Potom jsme šli k jednomu dřevěnému, ale ten byl zase až moc velký pro jednu až dvě osoby. Nakonec mě vedl po nějaké pěšině v lese, byla dost velká, aby tam projelo auto. Na konci té pěšiny stál dům. Teda spíš domeček, byl pro mě tak akorát. Byl dřevěný a zcela splýval s přírodou. Ani nebyl moc veliký, prostě tak akorát.

Sam si všimnul, jak se na ten roztomilý, malý domeček dívám.

„Tento?" Jen jsem přikývla.

„Tento není tak drahý ani kdybys ho chtěla koupit, ne jenom pronajmout. Neznám přesnou cenu, ale není to nějaká suma."

Otočila jsem se k němu a zářivě se umála. Byla jsem šťastná. Věděla jsem, že celý život strávím s osobou, která stojí právě teď pár centimetrů ode mě. Bez přemýšlení jsem překonala těch pár centimetrů a políbila ho. Chvíli jsme se jen tak líbali. Když jsme odlepili naše rty od sebe, jen jsme stáli a objímali se. Byl to blažený pocit, jen tak stát a tisknout svou tvář na jeho horkou hruď. Věděla jsem, že takhle to bude napořád. Jen my dva.

Autor: klarus07 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Emily - otisk na mém srdci 3/3: