Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Edwarde, kdo to je?

15.04.2011 (16:00) • enchantress • FanFiction jednodílné • komentováno 4× • zobrazeno 3534×

Bylo sobotní dopoledne a venku svítilo sluníčko. V městečku Forks to bylo velmi vzácné, proto se dvěma lidé… No, vlastně dva upíří rozhodli, že se dnes vezmou. Bylo to podruhé a ještě zajímavější bylo, že to bylo opět ve Forks. Kdysi dávno, přesně před sto dvaceti lety, se brali, ale teď je to jiné. Ona je upírkou a mají dceru, která si žije v rezervaci se svým manželem a dětmi. Všichni jsou šťastní, až na mě… Na té první svatbě jsem nebyla, a to mě mrzí a možná nestihnu i tu druhou. Kdybych dlouhou dobu nebyla u vládců upírů, mohla jsem být se svým bratrem Edwardem.

Mě i Edwarda stihl stejný osud, ale mě o dva roky dříve. Kdysi to bylo pro mě těžké. Každý den jsem vzpomínala nad mou rodinou, která byla opravdu úžasná. Měli jsme se rádi navzájem a dokázali jsme se radovat ze života, ale pak jsem jednoho rána odešla a nevrátila se. Narazila jsem na upíra, který mě odvezl do Itálie… Přesně řečeno do Volterry, kde jsem byla do roku dva tisíce sto dvacet sedm. Dlouhá doba, na kterou v životě nezapomenu. Tolikrát jsem ho viděla. Viděla jsem jeho manželku i mou neteř Renesmé, která je opravdu kouzelná. Ale to o n mě nikdy nemohl vidět. Bylo to zakázané, ale já vydržela.

Včera to byl den, kdy jsem Arovi na rovinu řekla, že odjíždím. Řval na mě, že nemůžu, ale já jsem byla silnější. Můj silný dar to dokázal. Aro věděl pouze o jednom… Ale mám dva. Ovládání živlů se pro mě stalo osudové, ale co by mohlo být ještě osudovější, byl můj druhý dar, a to vnucení myšlenky nebo činnosti.

Můžu být ráda, že teď uháním po dálnici. Jedu dvě stě kilometrů v hodině, abych to stihla. Musí vědět, že žiju… Když si vzpomenu, že před týdnem přišla do hradu pozvánka na svatbu, nebyla jsem ještě plně rozhodnuta, ale teď jsem. Jsem rozhodnuta znovu potkat mého bratra Edwarda. On je má jediná rodina, kterou mám a nechci o něj přijít.

Teď přišla i správná chvíle, abych se představila. Mé jméno je Medison Elizabeth Masen a je mi pozoruhodných dvě stě dvacet sedm let. Když mě proměnil onen upír, bylo mi pouhých šestnáct let. V obou směrech jsem starší než Edward, ale on byl proměněn v sedmnácti Carlislem. Právě Carlisleovi patří mé díky. Díky němu žije můj bratr. Sice jako upír, ale hlavně, že žije. Podívala jsem se do zrcátka a podívala se na mé topazové oči.

Od samého začátku mé věčnosti se živím zvířecí krví, ale přeci jsem hřešila. Neudržela jsem se a jednoho jediného člověka zabila a do dnes toho lituji…

Sjela jsem z dálnice na obyčejnou cestu a za chvíli míjela ceduli, která oznamovala, že jsem ve Forks. Zaparkovala jsem auto u krajnice a podívala jsem se na své džíny a tílko. Určitě nemohu jít v tomhle na jeho svatbu. Mám štěstí, že jsem si vzala jedny slavnostní šaty. Šaty, které měly být na ples, ale to se nestane. Vystoupila jsem z auta a ze zadu vzala vak. Vytáhla jsem z něj šaty a odešla do lesa, kde jsem se bleskovitě převlékla. Vrátila jsem se do auta, kde jsem se ještě nalíčila a trochu upravila vlasy. Mohla jsem zase vyrazit.

„Edwarde, za chvíli se zase shledáme,“ řekla jsem potichu a šlápla na plyn. Jela jsem jen sto padesát kilometrů v hodině. Už zbývalo pár minut od jejich vily…

Pohled Edwarda

Stál jsem před květinovým obloukem na naší zahradě, která se díky Alici a Esmé stala rájem. Vonělo to tu květinami všeho druhu. Bylo neuvěřitelné, že dnes se podruhé žením za mou Bellu. Nejkrásnější upírku na světě, ale pořád mi chybí její červené tváře a bijící srdce, ale Bella mi to nahradila něčím jiným…

Rosalie začala hrát na piano a na zahradě se objevila má vnučka Medison. Stálo mi to trochu námahy přesvědčit Renesmé a Jacoba, aby se jmenovala Medison, ale když jsem jí řekl, kdo to byl, neváhali a pojmenovali ji po mé sestře. Myslím tím biologické sestře, která dva roky před mou proměnou zmizela a nevrátila se.

Nikdy jsem na ni nezapomněl, ale taky jsem o ní moc nemluvil. Jen dvě osoby o ní ví, a to má dcera a Jacob. Medison se usmívala na všechny strany a za ní se objevila Alice, která byla druhou družičkou. Pak se skladba proměnila v jinou a na konci červeného koberce se objevila Bella. Byla nádherná…

Přešla ke mně a usmála se. Carlisle, který se na dnešek stal oddávajícím, se usmál a začal svou připravenou řeč. Poslouchali jsme a čekali na část, kde se nás zeptá…

„Edwarde, bereš si zde přítomnou Bellu?“ zeptal se. Měli jsme předem domluvené, že nebude říkat celá jména, protože by to neznělo moc dobře.

„Ano,“ řekl jsem nahlas, aby to každý slyšel.

„Bello, bereš si zde přítomného Edwarda?“ zeptal se jí a já na chvíli zůstal bez jediného pohybu. Mohla říct zápornou odpověď. Chvíli jen stála a pak se nádherně usmála.

„Ano, beru,“ usmála se na mě a Carlisle dokončil svou řeč. Vyměnili jsme si prsteny a dlouze se políbili, ale něco nás vyrušilo…

Medison

Zaparkovala jsem auto před nádherným domem a nazula si boty na vysokém podpatku. Chtěla jsem zazvonit, ale dveře byly otevřené, proto jsem vběhla a šla na zahradu, kde to vypadalo jako ráj. Všude byly květiny, ale to bylo vedlejší. Pod květinovým obloukem se zrovna líbali… Nestihla jsem to…

Všichni mě sledovali a nevěděli co říct. Já se cítila velice nepříjemně. Přibližně třicet párů oči se na mě dívalo a já nevěděla co dělat.

„Medison?“ zašeptal Edward a my se střetli pohledem. Jen jsem lehce kývla. Nemohla jsem najít slov. Všechno bylo jiné… Představovala jsem si to jinak… Ve svých představách jsem si vytvářela různé situace, ale na tuhle jsem nepomyslela.

„Kdo to je?“ zeptala se jeho žena, ale on neodpovídal. Zakroutila jsem hlavou a zkoušela udržet pláč… Další zajímavost u mě. Jako jediná upírka jsem mohla ronit slzy. Mohla jsem plakat… Otočila jsem se a chtěla odejít, ale on byl rychlejší, zachytil mě a silně mě objal. Každý se na nás díval a určitě si každý myslel, že jsem jeho milenka, ale ať se na nás podívají. Jsme si velmi podobní i barvu vlasů máme stejnou, ale já je mám dlouhé a stáčejí se do loken.

Vzal mě za ruku a odvedl mě za Bellou, které chybělo málo do hysterie.

„Bello, rodino a přátelé. Všichni si myslíte, že Medison je má milenka, ale dovolte, abych vám vše vysvětlil. Když jsem byl ještě člověk, měl jsem sestru, která dva roky před mou přeměnou zmizela. Nikdo nevěděl, kde je a co se s ní stalo… Právě po ní se jmenuje má vnučka. Proto mi dovolte, abych vám představil mou sestru Medison Elizabeth Masenovou,“ dokončil svou krátkou řeč a já zabodávala zrak do země. Slzy si našly cestu ven…

„Já jsem Bella. Jsem manželka Edwarda a tvá švagrová.“ Usmála se na mě a já se na ni podívala. Na tváři měla úsměv, ale když viděla mé slzy, tak se polekala.

„Těší mě a ty slzy neřeš. Něco jsem si s lidského života odnesla do toho upírského,“ řekla jsem jí na vysvětlenou…  Také jsem se nadechla, abych promluvila znovu.

„Edwarde, jsem ráda, že jsem tě viděla… Mohla jsem tě zase spatřit a ujistit se, že je vše v pořádku, ale je čas, abych zase odešla. Vím, že je to vůči tobě sobecké, ale bude to lepší. Nevím dne, kdy se pro mě vrátí Aro,“ špitla jsem a chtěla jít pryč.

„Medison, ty ses zbláznila?“ zeptala se má neteř. Najednou stála před námi a dívala se na mě. Zakroutila jsem hlavou a ona se nadechla.

„Táta mi o tobě vyprávěl. Já a Jacob o tobě víme všechno a ty ho chceš zase opustit? Chceš, aby zase trpěl?“ ptala se mě a mně se udělalo černo před očima. Byla jsem vyčerpaná, jak po psychické, tak po fyzické stránce…

***

Probudila jsem se ve velké posteli a u postele seděl můj bratr.

„Měl jsem o tebe strach. Všichni se o tebe báli,“ řekl a já se posadila. Neměla jsem na sobě šaty, ale obyčejné kalhoty a top. Nechápala jsem jeho slova. Nic jsem nechápala. Měla bych být šťastná a přitom se ve svých pocitech nevyznám.

„Edwarde…“ zašeptala jsem.

„Medison, doufám, že zůstaneš a staneš se Cullenovou,“ řekl mi a já nevěděla co říct. Proto jsem jen poraženě kývla, ale přeci jsem ještě musela něco zařídit.

„Edwarde, stanu se Cullenovou, ale musím si něco zařídit,“ špitla jsem.

„Co?“ zeptal se mě…

„Edwarde, vrátím se, ale dej mi pár dní. Musím někam odjet, abych se s někým rozloučila. Před lety jsem neměla příležitost,“ špitla jsem.

„Medison, už tam nejsou,“ špitl a já se na něj podívala s otazníky v očích.

„Byl jsem tam,“ špitl a já si zase lehla. Zamuchlala jsem se do deky a začala plakat. Naši rodičové neměli ani jediný hrob. Chtěla jsem ho najít, ale oni nejsou – nikdy nebudou, ale přeci jsem něco získala. Získala jsem svého bratra…

„Edwarde, ale já se Cullenovou stát nemůžu,“ řekla jsem mu.

„Proč ne?“ optal se a já z ruky stáhla prstýnek. Vstala jsem z postele a šla k oknu, které bylo otevřené. Prstýnek jsem vyhodila. Edward se na mě díval a já mu v myšlenkách povyprávěla celý svůj život. Mnoho jsem toho vynechala, ale stačí to…

O pár let později

Seděla jsem obývacím pokoji. Zrovna jsme diskutovali o dárku pro Edwarda, protože měl narozeniny a my chystali překvapení. Samozřejmě jsem to uhrála já se svým nápadem, ale to zase někdy příště…

No, je tu asi má poslední povídka před mým odjezdem… Budu pět týdnů pryč a budu bez netu, ale budu psát na papír, a pak to přepisovat do wordu. Doufám, že mi zůstanete pořád věrní…

Povídka je věnována pro všechny čtenáře PSJ a ZVLL…

-Shrnutí-

Autor: enchantress (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Edwarde, kdo to je?: