Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Dokonalá žena

26.10.2011 (19:00) • IsabelMasen • FanFiction jednodílné • komentováno 5× • zobrazeno 2780×

Edward

Seděl jsem na bílé židli a díval se na pár přede mnou. Muž a žena. Ona vypadala dokonale, bílé šaty obepínaly její štíhlou postavu a účes, který jí vytvořila má sestra Alice, byl naprosto skvostný. Šťastně se usmívala a zamilovaně hleděla na muže, který stál vedle ní. Černý oblek, pod kterým byly jasně viditelné svaly, mu padl jako ulitý. Každý zvlášť byl krásný, ale dohromady tvořili dokonalý pár. Bolelo mě se na to dívat, ale byl jsem rád, že je můj bratr konečně šťastný. Co si pamatuji, tak nikdy nebyl se ženou a celou rodinu to trápilo. Emmett se snažil nedávat to najevo, ale kdykoliv se kolem něj někdo objímal, líbal, nebo říkal tomu druhému slova lásky, tak se smutně usmál a utekl do svého pokoje. Byl to sice poloupír, ale rychlý byl dost. Teď tu stál před oltářem a bral si ji. Bral si svou dokonalou ženu.

„Emmette Thomasi Cullene, táži se vás, berete si zde přítomnou Isabellu Annu Swanovou a budete ji ctít a milovat až do konce života,“ ptal se kněz a vytrhl mě tak z přemýšlení. Můj bratr se usmál na ženu vedle sebe a podíval se na mě. Snažil jsem se o co nejupřímnější úsměv, ale asi nebyl moc dobrý. Na Emmově tváři se objevil strach a panika. Zvedl jsem ruku a ukázal na něj palec nahoru. Kývl hlavou a otočil se zpátky k oddávajícímu.

„Ano,“ řekl nahlas a zřetelně. Oddychl jsem si a děkoval bohu, že řekl ano. Kdyby odpověděl jinak, zkazil bych nejen jeho život, ale i život Belly.

„Isabello Anno Swanová, táži se vás, berete si zde přítomného Emmetta Thomase Cullena a budete ho ctít a milovat a do konce života,“ zeptal se znovu a pohlédl na ni. Znovu jsem se musel vrátit myšlenkami k tomu osudnému dni. Kdybych ji k nám nebral, stál bych na místě svého bratra já. Měl jsem v plánu s ní strávit celou svou věčnost. Svatba, pár let šťastného manželství, přeměna a pak nekonečný život plný lásky a štěstí. Jedno setkání vše změnilo.

„Ano,“ řekla nahlas a usmála se. V místě, kde jsem měl srdce, teď nebylo nic. Po tom slově, které vypustila z úst, jsem věděl, že můj život skončil. Pamatuji si na ten rozhovor, který jsme vedli po jejich shledání a prvním polibku.

Stáli jsme v kuchyni a Bella se krčila za Emmettem. Ten se na mě bojovně díval a podle jeho myšlenek jsem věděl, že ji bude chránit, ať to stojí, co to stojí.

„Bello,“ řekl jsem a upoutal její pozornost. Dal jsem do svého pohledu a výrazu všechnu tu bolest a trápení, které mi způsobili. Po tváři jí stekla slza a tiše vzlykla. Vyprostila se z Emmettova sevření a přišla ke mně. Měla v plánu mě pohladit po tváři, ale rychle jsem ucukl. Nepřežil bych další její dotek. Dotek plný lásky, která nepatřil mně.

„Edwarde, poslouchej. Nechtěla jsem ti ublížit. Když jsi mi řekl, co jsi zač, tak jsem se začala strašně bát. Nedávala jsem to najevo, ale uvnitř mě sžíral hrozný strach. To Emmett mě uklidňoval. V mých snech mi šeptal slova útěchy a lásky. Vím, že jsme ti oba moc ublížili, ale nemůžu být s někým, koho nemiluju,“ řekla a potichu plakala. Nemůže být s někým, koho nemilovala. Já jí chtěl věnovat celou svou věčnost, ale ona si zvolila mého bratra.

„Doufám, že budete šťastní,“ řekl jsem a musel jsem opustit místnost. Ta jejich vzájemná láska naplňovala celý dům a mně se dělalo špatně. Vyběhl jsem z pokoje a nechal své nohy, ať mě vedou. Neměl jsem tušení, kam mám namířeno, ale bylo to hodně daleko od nich. Daleko od mé milované Belly a nejlepšího bratra, jakého si může muž mého věku přát. Když už se ve mně vztek vařil tak, že jsem viděl rudě, tak jsem zastavil. Útes. Dokonalé místo na vykřičení mého vzteku a trápení. Křik, který se linul z mého hrdla, se po několika okamžicích stal jen zoufalým vzlykáním. Seděl jsem mezi zbytky stromů, které jsem zničil a díval se do rozbouřené vody pode mnou. Vlny narážely do útesů a ztrácely se ve tmavé vodě. Když Emmett našel dokonalou ženu, proč bych ji nemohl najít já? Sice mé srdce patří a navždy bude patřit Belle, ale sám bych zešílel. Nemůžu se dívat na ty dva šťastné obličeje. Tenkrát jsem se vrátil domů po několika hodinách a všem se ulevilo. Hlavně Belle, která měla strach, že jsem si něco udělal. Se smíchem jsem jí řekl, že zabít upíra je vážně těžké a sám na to nemám. Když ostatní uviděli na mé tváři úsměv, byly spokojení. Smáli se se mnou a mysleli si, že jsem se vzpamatoval a nechám je. Ano, nebudu si jich všímat, ale mé srdce je navždy její.

„Dámy a pánové, poprvé vám představuji pana a paní Cullenovy,“ řekl oddávající a dva jmenovaní se ruku v ruce otočili na hosty a svou rodinu. Ti dva spolu chodili tři roky a až teprve teď se rozhodli se vzít. Ty tři roky byly nejtěžší v mém životě. Tvářil jsem se, že je všechno dobré, ale uvnitř ze mě zbil jen prach a špína. Nikomu na mně nezáleželo. Kdyby se mi něco stalo, rodiče budou pár let truchlit, ale nakonec zapomenou.

Podíval jsem se na novomanžele a musel se usmát. Emmett držel Bellu kolem pasu a něco jí šeptal do ucha. Ta se jen smála a poté políbila svého muže. Oslava, která následovala, byla jedním slovem pohádka. Má sestra si Bellu ihned zamilovala a nedala jinak, než že jí svatbu připraví. Ať jsem se podíval kamkoliv, viděl jsem jen dokonalost, lásku a štěstí. Po gratulacích následovala polévka, krájení dortu a vzájemné krmení. Když nastalo sólo pro novomanžele, schoval jsem se za stromky, které nám rostly na zahradě. Díval jsem se na ty dva a znovu pocítil tu bolest, která mě sžírala celou tu dobu. V jejích očích bylo tolik něhy a lásky, až jsem myslel, že se mi z toho podlomí kolena. Emmett vypadal stejně, ale přece jen na něm bylo něco jiného. Jeho tvář byla mokrá. Z očí mu tekly slzy a on je nechával pomalu stékat po jeho tvářích. Jindy bych se smál tomu, že je citlivý, ale dnes jsem to chápal. Kdybych na jeho místě stál já, brečel bych taky.

„Sluší jim to,“ řekl někdo za mnou a já se pomalu otočil. První, co jsem poznal, bylo, že je to upírka. Měla blonďaté vlasy, které se jí na zádech stáčely do loken. Její zlaté oči se na mě zvědavě dívaly a po chvíli se na její tváři objevil úsměv. Nebyla ošklivá. Vlastně byla krásná, ale já měl pořád oči jen pro dívku, která si před pár okamžiky vzala mého bratra.

„Ano, sluší. Jen bych se na místě ženicha viděl já,“ řekl jsem potichu a podíval se zpátky na ty dva. Líbali se. Celé obecenstvo jim tleskalo a pískalo, ale oni nic nevnímali. Když se od sebe odtrhli, viděl jsem jasně, jak mu tiše říká, že ho miluje. On se sklonil k jejímu uchu a pošeptal do něj, že ji nikdo nebude nikdy tak miloval jako on.

„V tom případě bych si nechala ženicha,“ řekla a nešťastně si povzdychla. Znovu jsem se na ni otočil a překvapeně jsem na ni hleděl.

„Jo, miluju ho. Jsem součástí jedné rodiny, která ho zná. Jezdil za námi a já se do něj zamilovala. Vždy jsem si představovala, že na jejím místě budu já. Podívej se teď, kde jsem já a kde je ona,“ řekla smutně a já měl z nepochopitelného důvodu chuť ji obejmout a říct jí, že všechno bude dobré.

„Co kdybychom se šli projít? Myslím, že nás oba trápí pohled na jejich štěstí,“ řekl jsem a s nadějí se na ni podíval. Kývla hlavou a šla se mnou.

„Takže si jeho kamarádka? Nikdy jsem o tobě neslyšel,“ řekl jsem a čekal na její odpověď.

„Moje a tvoje rodina se neznají. Jen Emmett k nám jezdil a nikdy nevyprávěl o tom, že má rodinu. Mysleli jsme, že je sám,“ odpověděla a ze země zvedla jednu květinu, která nejspíš spadla z květinových ozdob u uličky. Přičichla k ní a na tváři se jí usadil spokojený výraz. Vypadala tak rozkošně, až jsem přestal dýchat. Květinu mi podala a pobídla mě, abych si přivoněl. Můj nos se dotkl jemných okvětních lístků a já nasál tu omamnou vůni. Kdysi jsem si myslel, že již nikdy nepocítím spokojenost a radost, ale tato neznámá dívka mi ty pocity darovala.

„Povídej mi něco o sobě a tvé rodině. Ještě ani nevím, jak se jmenuješ,“ konstatovala se smíchem a čekala, až začnu s vyprávěním.

„Jmenuju se Edward. Edward Anthony Cullen. Rád bych ti povídal o celé své rodině, ale to bych se nestihl rozloučit se svým bratrem a jeho ženou. Promiň, ale asi už půjdu. Ještě se uvidíme,“ rozloučil jsem se s ní a utíkal k tanečnímu pódiu. Ti dva už tam nebyli. Zoufale jsem se rozhlížel kolem sebe, ale nikde jsem je neviděl.

„Hledáš nás?“ Otočil jsem se za hlasem a uviděl Bellu, jak svírá Emmettovu ruku, a usmívá se na mě. Měla na sobě modré šaty, které jí sahaly po kolena, a odhalovaly její krásná ramena. Emmett měl na sobě černé kalhoty a modrou košili.

„Moc vám to přeju, opravdu. Musím se přiznat, že jsem měl sto chutí svatbu nějakým způsobem zkazit, ale nikdy bych si to neodpustil. Emmette, doufám, že jí uděláš šťastnou. Pokud ne, tak si mě nepřej,“ řekl jsem se smíchem a objal svého bratra. Poplácal mě po zádech a poděkoval mi. Sklonil jsem se k Belle a nechal se její drobnou ručkou hladit po zádech. Do ucha mi šeptala slova omluvy a přání k brzkému shledání s láskou. Políbil jsem ji na tvář a nechal je nastoupit do auta. Zbytek hostů a rodiny se rozestoupil kolem auta a začalo nekonečné tleskání a pláč. Až když auto zajíždělo za zatáčku, tak se všichni vrátili na svá místa a začalo se pít. Jako upír jsem se nikdy nemohl opít, ale zkusit jsem to mohl. Dal jsem si sklenku šampaňského a celou ji vypil. Znechuceně jsem se otřásl a raději skleničku položil na stůl.

„Možná je to divné, ale mluvila jsem s Emmettovou ženou a ta mi řekla, že její sny se začínají plnit. Sice to nechápu, ale hned věděla, jak se jmenuju, což je divné, protože mě tu zná jen Emmett, a podle toho, jak se k sobě měli, pochybuji, že jí o mně řekl,“ ozval se za mnou známý hlas a já se usmál. Její sny se začínají plnit. To znamená jediné. Je to ona. Dokonalá žena. Vstal jsem, objal ji rukou kolem pasu a pohladil ji po tváři.

„Konečně jsem tě našel. Dokonalá žena,“ řekl jsem a věnoval jí náš první polibek.

Bella

Jestli jsme si někdy představovala svou svatbu, tak tahle byla určitě hezčí. Alice, má nejlepší kamarádka, mně a Emmettovi připravila tu nejhezčí svatbu, jakou jsem kdy mohla mít. Když jsem uslyšela jeho hlasité ano, svět se se mnou zatočil. Věděla jsem, že tady mám být. Vedle něj v dobrém i ve zlém.

Po oslavě, která byla snad ještě lepší než obřad sám, jsme se s Emmettem rozloučili s jeho bratrem. Hrozně jsem si vyčítala, co jsme mu provedli, ale poslední dobou jsem měla divné sny. On a blonďatá upírka. Láska, štěstí, rodina. Nevěděla jsem, kdo to je, ale když jsem ji uviděla, jak sedí u jednoho z mnoha stolů, přišla jsem za ní a popřála jí hodně štěstí. Nevěděla, proč jí to říkám, ale brzy to pochopí.

„Lásko, už musíme jít,“ řekl mi můj muž a já pustila Edwarda. Usmíval se a bylo na něm vidět, jak nám to přeje. Byla jsem ráda, protože jsem z jeho reakce na nás dva měla strach. Když jsme nastupovali do auta, tak se kolem nás rozestoupili všichni hosté a nahlas nám tleskali. Zamávala jsem své mamince a tatínkovi, věnovala jsem pár úsměvů mé nové rodině a poslední pohled jsem si nechala pro Edwarda. Zamávala jsme mu, a poté se má ruka, která se loučila s mým novým bratrem, propletla s prsty mého muže a nakonec jsme se rozjeli na letiště. Místo našich líbánek bylo tajemství, ale bylo mi jedno, kam jedeme. Hlavně že budu s Emmettem.

Po pěti letech

„Moly, neběhej tady, něco si uděláš,“ křičela jsem na svou dceru a snažila se ji chytit. Utíkala mi a já jsem to nakonec vzdala.

„No tak, co ti říkala maminka? Jdi pěkně za strejdou a nezlob,“ řekl jí Emmett a políbil ji na čelo. Pak přešel ke mně, řekl mi, že mě miluje, a věnoval mi jeden z mnoha dokonalých polibků. Naší malé dcerušce byly tři roky, ale zlobila jako desetiletá. Přešla jsem k autosedačce, ve které ležel malý Edward, a musela jsem se usmát. Ze spánku si cucal prstíček a kopal nožičkama. Za těch pár měsíců, co jsme se přestěhovali zpátky do Forks, se toho stalo tolik, že jsme neměli chvilku klidu. Narození Edwarda, svatba Rosalie a Edwarda a nakonec stěhování. Byla jsem ta nejšťastnější žena na světě. Měla jsem svého dokonalého muže, dokonalou dcerku a krásného syna. A Edward? Ten našel svou dokonalou ženu, která ho dělá šťastným.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Dokonalá žena: