Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » Chtěl bych být vlkodlakem, co ty na to?

15.12.2009 (21:30) • MisaBells • FanFiction jednodílné • komentováno 1× • zobrazeno 3525×

další moje povídky

Štědrý den byl za dveřmi a já už si v hlavě plánovala chvilku u stromečku. Sama jsem byla, jako dítě, které očekává příchod Ježíška. S Edwardem jsme se rozhodli, že i když upíři vánoce neslaví, my si to uděláme podle svého. Ani Jacob s Esme nebyli proti. Naopak. Nálada díky tomu řádně polevila. Napětí opadlo a celý ten humbuk okolo Connora zmizel. Na chvíli.

Vybavila jsem si ten den, kdy se objevil v lese, poblíž Edwarda. Pár dní poté, co ho Alice viděla ve své vizi, když se můj manžel rozeběhl do Apalačských hor, aby si srovnal myšlenky a já se vydala za ním. V tu samou chvíli, kdy mi zazvonil telefon v kapse a Alice na mě zmateně křičela.

„Je tam? Jste v pořádku? Bells, není tam někde ten zrzek? Já ho viděla? Je tam?“

Šílela tak moc až mě přinutila rozhlédnout se. Jediný z mých smyslů však nezaznamenal něco neobvyklého.

Samozřejmě do chvíle, než jsem se otočila za svá vlastní záda.

Stín…

Bílý stín s ohnivou září. Rezavé vlasy, rychlý krok… I Edward to viděl a v jediné sekundě mě tlačil za sebe.

„Edwarde, to nemůžeme zvládnout. Pojď domů.“

Prosila jsem ho, škemrala, drápala do zad, protože mě ignoroval a tiše vrčel do lesa.

„Pořád tu je, Bello. Nemůžeme ho zavést domů.“

Šeptal přes rameno. V krku mě pálil pláč, který se však nikdy nedostane ven.

„Až ti řeknu, utíkej. Teď!“

Zmátl mě, musel se mnou trhnout, abych se vzpamatovala. Nestihla jsem pobrat jeho slova, ale věděla jsem, že není čas nad tím přemýšlet. Běželi jsme o život. Nejhorší bylo, že nešlo jen o nás dva, ale o celou naší rodinu. Opět.

„Modrá, nebo červená?“ Vytrhla mě ze vzpomínek Alice a natahovala ruce s barevnými řetězy.

Nessie za jejími zády zvedla ten samý, ale ve zlaté barvě.

„Zlatá.“ Ušklíbla jsem se pobaveně. Alice si nejdřív měřila mě, pak své úlovky a až nakonec ji napadlo podívat se přes rameno na smějící se Nessie.

„Hej, to neplatí, přes Jacoba nic nevidím.“ Ale naštěstí se smála s námi. Edward seděl na gauči a cosi čmáral do notýsku, myšlenkami byl úplně mimo. Naklonila jsem se mu nenápadně přes rameno, ale papír v jeho ruce byl prázdný. Svraštila jsem obočí.

„Lásko, snad si nevěřila, že tě nechám se podívat.“ Zubil se na mě pobaveně a mně se vyhladila tvář. Pomalu a omluvně jsem se na něj usmála. Objala ho kolem krku a chvíli tak zůstala. Jen než přišla veselá Esme.

„Vánoce. To je tak nádherný Nessie.“ Pochválila výzdobu naší dcery a Alice se hned bránila.

„Já taky, nezapomeňte na mě.“ Mrkala po nás Alice.

Jako na povel jsme se zvedli a zatleskali jí. Renesmee se mohla potrhat smíchy.

„Jdu si dát vanu, jsem zpocená, což vy neznáte.“ Zazpívala Nessie, a když kolem nás procházela, políbila mě a Edwarda, objala Alici a přicházejícího Emmeta bouchla do břicha. Sice si málem zlomila ruku, ale Emmet se nenechal zaskočit. Svalil se na zem a jeho divadlo bylo šílené.

„Umírám, au! Můj žaludek, au!“ Skučel, až to Jacobovi nedalo.

„Emmete, přehráváš. Je to trapný.“ Em v tu ránu seděl a šklebil se na něj.

„Nějak chytrý ne?“ Dobíral si ho. Jacob na něj mrkl.

„To musíš víc přesvědčivě.“ V momentě se otočil proti Edwardovi a udeřil pěstí. K jeho smůle udělal Edward úkrok stranou a tak Jacob udeřil do stěny za ním.

„A sakra.“ Rozesmál se Emmet a Jake zrudl.

„Esme tě zabije, Jacobe.“ Vrčela Nessie a mizela v horním patře v koupelně.

Esme jen smutně pozorovala zeď.

„Co teď? To mi zabere spoustu času, než to předělám a to má přijet návštěva. To vám dvěma moc děkuju.“ Spílala Esme, ale ostatní zarazila jiná část, než její ztracený čas.

„Návštěva?“ vyhrkla jsem unisono s Emmetem. Edward jen svraštil čelo.

„To nebyl dobrý nápad, Esme.“ Zašeptal a podíval se omluvně na mou tvář.

„Patří do rodiny, Edwarde. Proč by Tanya s Kate nemohly přijít?“ Vytřeštila jsem oči.

Tanya!

Jacob se na mě otočil, jako kdyby čekal, že se sesypu k zemi.

Emmet s Alicí se těšili, ostatně měli důvod. Tanya byla hodný upír. Byla přátelská. Byla milá. Byla krásná, inteligentní…

V krku se mi udělala vzteklá bublina. Naštěstí jsem ji včas spolkla, ale i tak jsem neunikla Jacobově rentgenu.

I když mi všichni říkali, jak se k Edwardovi hodím, stále jsem se jí bála. Její přítomnost mi napínala veškeré svaly. Obávala jsem se dne, kdy dojde Edwardovi ta chyba, že si mě vzal a uteče s ní.

S Tanyou.

„Přijedou na štědrý den dopoledne.“ Oznamovala Esme a odcházela zpět do kuchyně.

Aniž bych cokoliv udělala, Jacob se podíval na mě, pak na Edwarda a opět se vrátil k mé tváři.

„Pojď mi pomoct vybrat dárek.“ Křikl a táhl mě z domu.

Nebránila jsem se. Vyběhli jsme do lesa a utíkali pryč.

„Ty ale dárek máš. A Tanye nic kupovat nebudu.“ Vrčela jsem. Jacob se však jen smál. Během okamžiku jsme se ocitli na První pláži v La Push a následně na útesu nad rezervací.

„Tak začni.“ Promluvil, když mě pustil. Dívala jsem se na otevřené moře a netušila, co po mě chce.

„Co?“ otočila jsem se k němu. Seděl na kameni a hrál si s malou větvičkou.

„No udělej to.“ Pobízel mě.

„Co mám udělat? Skočit?“ krčila jsem ramena. Možná, že by mi skok pročistil hlavu. Ulevilo by se mi?

„Vykřič se z toho. Zařvi. Nesnáším Tanyu.“ Jeho hlas se rozlehl okolo nás. Začala jsem se smát.

„ale to není pravda.“ Bránila jsem se. Jacob však koukal nevěřícně. Vadilo mi, že ani jako upír neumím lhát.

„poznám, když lžeš, Bells. Tak dělej, křič.“ Byl neskutečně otravný.

„Jak to asi můžeš poznat, Jacobe?“ Pokrčil rameny a vzhlédl.

„Víš, nějak to vycítím. Prostě jsem zjistil, že když mi upír lže, změní se jeho pach. Smrdíte pořád sladce, ale jakmile lžete, vaše vůně chytí kovový nádech. Jako kdyby se kazila, chápeš?“ To mi ještě chybělo. Další Maggie?

Vzpomněla jsem si na dívku, která dokázala vycítit lež. Na naší malou přítelkyni, kterou jsem prvně potkala, při setkání s Volturiovými na mýtině, aby odsvědčili, že Nessie není nesmrtelné dítě.

„Skvělý.“ Sykla jsem.

„No tak, Bells. Dělej, nebo tady zapustím kořeny.“ Dobíral si mě. Přešel ke mně a chytil kolem ramen.

„Vím, jak ti je. Chci ti jenom pomoc, Bells. Vždyť to jsem já, Jacob. Pamatuješ? Tvůj přítel, kamarád. Vzala by sis mě, kdybys tehdy neskočila z útesu, pamatuješ?“ Musela jsem se smát.

„Myslíš, že bychom se vážně vzali?“ ptala jsem se, ale on jen kývl.

„Jo, já tě miloval, holka. A vím, že i ty mě, ale to je minulost. Pokecáme o tom jindy, teď,“ odmlčel se významně a objal mě.

„Křič.“ Zalomcoval s mým tělem a natočil mě čelem k oceánu.

Když jsem nabrala nový vzduch do plic, abych ho následně vykřičela ven, zarazila jsem se. Jacob se už třásl směrem k lesu a já svůj nádech spolkla.

„Jak sladká chvilka, nemyslíte?“ Vytřeštila jsem oči a Jacob se v tu samou chvilku málem roztrhl. Najednou jsem si připadala sama.

„Jakeu, ne.“ Prosila jsem ho. Škemrala, aby se mnou zůstal a neměnil se. Opět tu byl. Tentokrát jsem si jeho tvář mohla prohlédnout. Výšku měl menší než já. Připomínal skřeta s bledou pletí a skoro stříbrným pohledem. Jeho vlasy byly jedovatější než tenkrát Victoriiny a smrděl, jako hnijící ovoce. Nakrčila jsem nos a chvilku zvažovala možnosti.

„Koho se dotkne, dá mu svůj talent. Je to nebezpečné.“

Hučela mi v hlavě Edwardova slova. Jacob zatínal ruce v pěst.

„Jak sladké.“ Opakoval křiklavým hlasem a usmíval se.

„A já myslel, že tahle Krása je vdaná za Sen a tyhle Svaly se budou ženit s Andílkem. Co tomu asi ti dva řeknou?“ Kroutil hlavou Connor. Mohla jsem si domýšlet kdo je kdo v jeho přezdívkách. Mohla jsem mu oponovat, ale to teď nebylo důležité. Prvotní cíl bylo zmizet.

„Co chceš zrzku.“ Štěkl na něj Jacob a Hledač se chytil za srdce.

„To nebylo pěkné svalouši. Já se chci přátelit. Slyšel jsem, že máte mého přítele z mládí.“ Začal se smát. V myšlenkách jsem se rozeběhla k mému velkému bráškovi. Vyděšenému tak, jako v životě ne.

„Co chceš, zrzku!“ opakoval Jacob. Connor pokrčil rameny a odhalil bělostné zuby.

„No, nejspíš chci být vlkodlakem. Co ty na to?“ mrkl na Jacoba v tu samou chvíli, kdy jsem ho chytila za ruku a strhla z útesu.

Padali jsme jen nepatrný okamžik.

„nesmí vědět, kde žijeme, Bello.“

Hučel mi v hlavě Edwardův hlas. Pryč byla zášť vůči Tanye. Nyní tam sídlil strach.

Skočil za námi? Čeká na břehu? Ví, kam jdeme?

Proběhli jsme les a vřítili se beze slova do domu. Renesmee seděla v křesle a rozmotávala žárovičky na strom.

Edward vpadl do pokoje ve stejnou chvilku, co Alice.

„Je tady.“ Křikla na nás a Edward jen poplašeně kývl. Tvář měl zlomenou.

„Jo, já vím. Potkali se na útesu.“ Zašeptal a objal mě, aby utišil můj třes, který se mě nechtěl pustit.

Jen nepatrně jsem vnímala vyjeknutí Renesmee a následné hlasy šeptající okolo nás.

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction jednodílné

Sdílet

Diskuse pro článek Chtěl bych být vlkodlakem, co ty na to?: