Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction jednodílné » A simple solution

surprise-ukázka

Chceli by ste vydať knihu?

Áno, určite! (252) Áno, ale neviem ako. (64) Možno. (24) Neviem, nemám nápady. (21) Nie, nikdy mi to nenapadlo. (22)

Celkem hlasů: 383


A simple solutionRozhodla jsem se proložit svoji kapitolovku Mrs. Katy jednorázovkou z trochu jiného soudku. Je to příběh jedné ženy zpracovaný do pár okamžiků. Tu ženu určitě všichni poznáte. Myslím si, že není třeba něco dalšího dodávat. Pokud se vám příběh bude líbit, nestyďte se ho okomentovat, a pokud ne, tak také. Přeji příjemné počteníčko. Vaše BS

A simple solution

Znovu se podívala na tu hloubku pod sebou a zapřemýšlela nad tím, proč to vlastně dělá, a jestli vůbec stojí za to, to udělat. Byla na pochybách. Nešlo by to přece jen vyřešit jinak? Určitě je tohle jediné možné řešení? Opravdu tu není jiná možnost?

‚Ne,’ odpověděla si v duchu, ‚jinak to nejde. Není tu jiná možnost.’ Musí to udělat. Musí to ukončit, nezvládne v tom všem pokračovat. Už nemůže dál. Teď už ne. Kdyby to všechno dopadlo jinak, tak by tu teď nestála. Všechno by bylo úplně jiné, byla by teď doma, držela by v náručí své malé miminko, svého malého chlapečka, malého Sebastianka. Zpívala by mu před spaním ukolébavky, milovala by ho… Ale ona nemůže být doma, nemůže ho držet v náručí, protože on už tu není. Zemřel. Opustil ji a nechal ji tu samotnou. Tohle malé stvořeníčko, tohle malé miminko, bylo to jediné, co jí na světě zbylo, to jediné, pro co mohla žít, a teď je pryč. Už se nevrátí. Nikdy už se nevrátí.

Nadechla se slaného mořského vzduchu a na chvíli zavřela oči. Než sem přišla, zdálo se jí to všechno tak jednoduché, ale zdání klame. Vůbec to nebylo jednoduché. Myslela si, že sem přijde a všechno to ukončí, rychle, aby byla z tohoto zpropadeného světa pryč co nejdříve. Ale teď tu stojí, pod sebou má nejméně třicetimetrovou hloubku a neví, jak to má udělat. Bojí se. Bojí se, že se to nepovede. Bojí se, že se to nepovede a ona skončí v nemocnici. Bojí se, že budou chtít informovat jeji rodinu, i když už je dospělá, že se to dozví on a přijde si pro ni. Už ho nikdy nechtěla vidět, ani o něm slyšet. Dokonce si zakázala na něj myslet, ale nešlo to. Stále se to k ní vracelo, stále ji pronásledoval ve snech, tedy spíše než o sny se tu jednalo o noční můry. Noční můry, ve kterých se jí znovu vracela ta léta bolesti, týrání, ponižování. Léta, kdy musela snášet jeho nálady, jeho výčitky, jeho rány, ale častokrát také jeho chtíč. Léta, která musela mlčet a být dobrou manželkou, protože to bylo to, co se od ní čekalo. Léta, na která by konečně chtěla jednou provždy zapomenout, ale věděla, že to půjde velmi těžko. Pokud ale neudělá tu věc, kvůli které sem přišla.

Otevřela oči a znovu vdechla vlhký mořský vzduch. Podívala se pod sebe. Tam dole, hluboko pod ní, se vlny tříštily o kamenný útes, na jehož okraji právě stála. Trochu ji z toho pohledu jímala závrať, proto si zakázala další pohled dolů a místo toho se podívala na obzor. Daleko před ní právě slunce končilo svou dnešní pouť, nabíralo krásnou oranžovou barvu, zatímco se pomalu ukrývalo za mořskou hladinu. Bylo od ní tak daleko, a přesto cítila, jak jí prostupuje teplo jeho paprsků. Nastavila mu tvář a s lačností zachytávala jeho poslední paprsky. Znovu zavřela oči.

Myslela si, že ta tyranie nikdy neskončí, nepomohlo ani to, když on odjel do války. Čekala, že se nevrátí, spoléhala na to, doufala, ale její přání nebylo vyslyšeno. Toužila po tom, aby to všechno už skončilo, aby se nevrátil. Chtěla, aby tam zemřel, ale on nezemřel. Vrátil se a s ním se vrátilo vše, co zažívala před jeho odchodem, všechna ta bezmoc a bolest byly zpět. Pomalu začínala přemýšlet o tom, k čemu se odhodlávala dnes, ale věděla, že jako správná manželka by to nikdy nesměla udělat. Musela být poslušná a dobrá žena, dobré ženy nepřemýšlí nad takovýmito věcmi. Ale co když ona nebyla dobrá žena? Vždyť on jí to přece tak často říkal. Nebyla dobrá žena, nebyla poslušná, nebyla hezká, byla pro něj pouze ostudou, kterou se styděl brát do společnosti. Cokoliv udělala, bylo špatně. Ale pak, zpoza těch všech těžkých mraků vysvitlo slunce. Zjistila, že je těhotná.

Znovu otevřela oči, další nádech. Slunce ji stále hřálo na tváři a snažilo se jí dokázat, že ve svém životě zažila i hezké věci. Věci, kvůli kterým by stálo za to tu zůstat. Zjistila přeci, že je těhotná, což jí změnilo život úplně od základů. Rozhodla se, že své dítě přece neporodí do takového světa. Dítě bylo hlavním důvodem, proč se rozhodla, že svého manžela opustí a to jednou provždy.

Když se pak to malé narodilo, byla snad tou nejšťastnější osobou na světě. Stala se maminkou. Byla neskonale šťastná. Svého malého Sebastianka si okamžitě zamilovala. Ale nebylo jí dopřáno s ním strávit mnoho času. Nechápala to. Proč měla mít pouhé dva dny štěstí a radosti, které znovu nahradí bolest. Proč? Co komu udělala? Proč zrovna ji život takto zkouší? Proč se to všechno děje jí? Proč?

Zhluboka se nadechla a pak vydechla. Věděla, že na tuhle otázku nikdy nenalezne odpověď. Nebyla si jistá, jestli na tuto otázku odpověď vůbec existuje. Proč zrovna jí život přichystal tolik bolesti? A jestli bylo jejím osudem žít celý život v bezmoci, nejistotě a bolesti, tak proč jí osud nachystal takové štěstí v podobě děťátka? Proč? Aby jí ho mohl hned znovu vzít a nahradit jej další bolestí?

Rozhlédla se po okolí. Vše se jí rozmazávalo, jako by byla pod vodou. Pak jí po tváři stekla první slza. Netrvalo dlouho a následovaly ji další. Rozplakala se. Zabolelo ji u srdce. Proč jí Bůh dal děťátko, když jí ho chtěl hned zase vzít? Udělal to proto, že přemýšlela o sebevraždě, aby unikla z nešťastného manželství? To proto to udělal? Nebo jaký měl k tomu důvod? Čím se tak moc prohřešila, že musela být takto potrestána?

Zadívala se do slunce, které stále pomalu mizelo za obzorem. Dávalo jí čas, aby si to ještě rozmyslela. Snažilo se jí říct, že je tu ještě mnoho věcí, kvůli kterým stojí za to žít. Vypadalo to, jako by to nevnímala, jako by si namlouvala, že jí tu už nic nezbylo, ale pak se přece jen přes slzy usmála. Vlastně tu ještě něco bylo. Tedy spíše někdo. Asi před deseti lety ho potkala v nemocnici. Tehdy jí ošetřoval zlomenou nohu, kterou si zlomila, když spadla ze stromu na jejich rodinné farmě. Na první pohled se do něj zamilovala. Byl nádherný a tak milý. Měl krásné, blonďaté vlasy, možná spíše zlaté. Stejnou barvu měly i jeho oči. Byly jako tekuté zlato a ona měla pokaždé, když se do nich podívala, pocit, jako by se v nich topila. To on jí rozzářil život, i když ho už nikdy poté neviděla. Musí se ale přiznat, že na něj téměř zapomněla, vše krásné, co v ní vyvolával tento muž, jí totiž vyhnal z hlavy jiný muž. Muž, který se od toho prvního lišil úplně ve všem. Muž, který všude kolem sebe rozséval jen bolest a ponížení.

Znovu se zhluboka nadechla, jak nejvíce mohla. Přesně jako když se narodila. Každé dítě se hned po narození zhluboka nadechne, je to jeho první nadechnutí v novém světě. Přišlo jí příhodné, že tohle bude zase její poslední nadechnutí. Už se totiž rozhodla. Za chvíli už bude znovu se svým děťátkem, se svým Sebastiankem. Zavřela oči a udělala krok do prázdna.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek A simple solution:

 1
30.03.2017 [10:50]

MelodyBescher Emoticon

15.03.2017 [20:26]

NespoutanaMoc krásné... Nemám, co bych k tomu dodala. Pěkně to ubíhalo, i když se vcelku nic nedělo. Myšlenky a vzpomínky byly napsány tak, že to ani trošku nezavánělo nudou a jazyk celkově byl použitý úžasně. Nádherné Emoticon Emoticon

1. Seb
10.03.2017 [21:13]


Děkuju za krásné počtení Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Nenávidím a miluji



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!