Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Za svitu luny - 22. kapitola - Spiknutí

ashley - teen vogue


Za svitu luny - 22. kapitola - SpiknutíA je tady další očekávaný díleček, který jak doufám vás napne jako struna... myslím, že se máte na co těšit... děkuji za vaší stálou přízeň

Následovala kupa gratulací. Luna se stále trochu třásla pod tím, co právě viděla. Mezi prvními gratulanty přišel Edward. Políbil jí na tvář a tiše zašeptal: „Zvládneme to," jeho stisk se v tu chvíli ještě více sevřel. Přikývla, chtěla by této slabé útěše uvěřit, ale strach o novou rodinu jí zatemňoval mozek, takže nemohla smýšlet optimisticky. Další gratulovala Bella a pak Jasper. I ten se k ní naklonil, jako by ji chtěl políbit na tvář. „V pořádku?" zeptal se strarostlivě, její pocity mu však dávaly jasnou odpověď ... blížila se ke zhroucení. Přikývla, přesto že věděla, že se bez jeho pomoci neobejde. Tušila, že po takovém emočním vypění na ní Jasper bude stále dohlížet. „Děkuji," vysoukala ze sebe a Jasper se chlácholivě usmál. Luna se snažila na celou vizi zapomenout. Chtěla jí zasrčit někam hluboko do svého podvědomí, aby si mohla užít dnešní den. Přeci si kvůli tomu neskazí svatbu.

Jak přicházeli další a další gratulanti opět se jí do tváře začala vracet ztracená barva a její nálada se měnila stále k lepšímu. Kolem propulko všeobecné veselí. Edward znovu zasedl za klavír. Na provizorním parketě se všichni rozestoupili, aby poskytli novomanželům prostor k prvnímu společnému tanci. Jejich pohyby v rytmu valčíku působili dojmem že se vznáší.

„Moc jim to sluší," šeptala Violet svému muži a připojili se na parket. Marcus z tohoto sňatku zrovna nadšený nebyl, přecijen mu jeho zeť příliš nevoní a je asi o sto padesát let starší, což v jejich nesmrtelné existenci nehraje příliš velkou roly. Doufal, že by si Luna mohla najít někoho, jako je on sám. Přesto jí v žádném případě nechtěl šlapat po štěstí. Jeho dcera je šťastná s Carlislem a to pro je důležité. Nehledě na to, že Carlisle je správnej chlap. Písnička skončila. „Smím prosit?" zeptal se Marcus své dcery a Violet se ihned ujala Carlislea.

Na parket postupně přicházely další páry. Emmett s Rose, Jasper s Alicí, Edward s Bells a mnoho dalších. Všichni postupně přicházeli k Luně, každý si chtěl zatančit s tak okouzlující nevěstou jakou byla Luna. Carlisle si pro ní přišel po každém tanci a sotva jejich tanec skončil musel jí zase předat někomu dalšímu. V očích se jí pokaždé zaleskla nechuť opustit manželovu náruč.

Hosté se začali postupně vytrácet, až tam nakonec zůstali jen Cullenovi. Luny rodiče odešli s Calebem do La Push. To že Marcus přežil svatbu v přítomnosti tolika upírů bez újmy na čichu považoval téměř za zázrak, a neměl nejmenší chuť to pokoušet... Luna s ostatními se posadila do altánku, nastal čas probrat to nepříjemné. Přesto, že se Luna snažila na to celý večer nemyslet, věděla, že se to dříve nebo později bude muset řešit, musí svou rodinu upozornit na to jak velké jim hrozí nebezpečí. Její vize mluvila jasně, a jelikož se to týkalo Jacoba, Alice to samozřejmě vidět nemohla. Edward jako jediný nezvózně procházel sem a tam, věděl co Luna viděla, vyčetl to z jejích myšlenek. Teď jen poslouchal nervózní myšlenky ostatních. Jediný,  jako vždy nad věcí a v pohodě byl Emmett.

„No takže," Luna začala, těžko hledala ta správná slova. Zhluboka se nadechla a statečně pokračovala. „Jistě jste si všichni všimli, že jsem měla během obřadu vizy. Nebylo to nic příjemného, což jasně vyjadřovala Edwardova reakce." Na chvilku se odmlčela, přemýšlela, jestli má přiznat, že něco nekalého tušila. Teď už je to i její rodina, proč by tedy měla lhát. „Víte, už jsem jednu nepříjemnou vizy měla, ale nevypovídala mi nic konkrétního, vlastně to končilo tmou a já nevím, co ta tma měla znamenat. Pak už jsem vlastně neviděla nic, až do dnešního dne. Jistě jste si všichni domysleli, že se to samozřejmě týká Jacoba." Polovina Cullenů zavčela. „Tak už nás dál nenapínej," prohlásil s naprostým klidem Emmett, „co si na nás ten parchant vymyslel?" „Ten parchant jak ty říkáš se nějakým záhadným způsobem ve zdraví dostal do Voltery." „Cože?!" vyhrkla Rosalie unisono s Alicí. „Aro je naprosto nadšený z toho, že má ve své sbírce něco takového, jako je vlastní hlídací pes." „Pche," sykl Emmett. „Nevěřím tomu, že Volturiovi půjdou proti nám," Carlisle to jako vždy viděl z té lepší stránky. Ve všem hledal dobro - jeden z důvodů proč ho Luna tak milovala.

„Lásko, ty to vůbec nechápeš, přesvědčit Ara, aby proti nám šli ve válce není vůbec žádný problém. Je to jen otázkou času, kdy ho Jacob přesvědčí, že by se nás měl ve svůj prospěch zbavit. Jacob ho samozřejmě informoval o tom, že jsem se na vaší stranu přidala já, neopomněl ani to, že jsem pro Ara velice zajímavý druh a také, že mír s Quilletskými vlky už nemůže být pevnější." „Jsme pro ně příliš velkou hrozbou," vloži se do toho Jasper. „Je nás prostě moc a Aro má obavy, že jeho královské místo je ohrožené..." „Proč to ale dělá?" „Láska a nenávist jsou mocné zbraně," Luna mluvila tak potichu, aby to nemohly zaznamenat Belliny lidské uši a nenápadně mrkla směrem k ní. „Je to kvůli mně," Bella opět přesvědčila ostatní, že na člověka je příliš vnímavá, než aby si to nespojila. „Jacob chce získat Bells pro sebe za jakoukoliv cenu a Aro v tom vidí velkou šanci, jak rozšířit řady svých přívrženců," zasyčela vztekle Luna. Myslí si ze nás výhružkami zastraší a vydáme jim co chtějí. Ostatní je nezajímá. Chtějí mě, Edwarda, Jaspera, Alici a Bells." „Naše rodina vždy držela pohromadě a tak to také zůstane," promluvil klidně Carlisle, přesto Jasper pocítil jisté pochybnosti. „Měli bychom využít momentu překvapení, Jacob netuší, že jsem schopná vidět jeho budoucnost." „Vyrazíme do Voltery," nadhodil Emmett. Přesto, že se nad tím ostatní zpočátku ani nepozastavili, nakonec se to nezdálo jako zas tak špatný plán.

Jednu věc kterou Luna viděla a neprozradila se jí podařilo ukrýt před Edwardovým nadáním. Kdyby se to Edward dozvěděl nikdy by cestu do Voltery nepřipustil a kdyby cestu do Voltery nepřipustil neměli by nejmenší šanci vyhrát souboj s Volturiovými. Takhle v Luně zůstávalo smítko naděje. Je totiž jedna věc, se kterou Jacob nepočítá...

Carlisle se zvedl. „Myslím, že pro dnešek už toho bylo dost, rád bych se vrátil k těm příjemnějším věcem," usmál se směrem k Luně. „Paní Cullenová?" Vzal její ruku do své a políbil hřbet její dlaně. „Myslím, že vyrazím na lov, nějak mi vyhládlo," než to stačil Emmett dopovědět většina obyvatel domu už se zdekovala pryč, aby novomanželům nechali soukromí. Ihned se vydal za svými sourozenci. Edward s Bells odjeli k ní domů.

„Pane Cullene," usmála se Luna. Náhle jako by z ní všechny starosti opadly. Teď už zase existoval jen on vše ostatní bylo vedlejší. Pohladila svou horkou dlaní jeho chladný, dokonalý obličej. „Miluji tě," zašeptala a Carlisle už dále neotálel a začal jí okamžitě líbat. „Smím vás doprovodit do ložnice paní Cullenová?" Luna se usmála. „Po ničem jiném netoužím drahý." Vzal jí do naruče a odnesl do ložnice v patře. Něžně ji položil na postel a lehl  si nad ní opřený na loktech... Znovu se začali líbat. Luna si byla vědoma toho, že v lidské bodobě je o něco křehčí a tak se obkročmo posadila na Carlislea a přeměnila se... „Jsi nádherná."

***

Leželi vedle sebe a Luna spokojeně oddechovala. Carlisle jí ukázal to co nikdo jiný. Něhu, lásku a vášeň. Mohla popustit uzdu svým emocím. Naprosto ztratit kontrolu nad svým chováním, její tělo ovládly instinkty. A nemusela se bát, že by mu díky své nátuře ublížila nebo ho zabila. Poprvé v životě poznala tělesnou rozkoš jakou jí nikdo ze smrtelníku nikdy nemohl dopřát. „Ach Carlisle, tohle byla nejkrásnější noc v mém životě." Její manžel se začal cukat smíchy. Nepochopila na co tím naráži a zamračila se. „Nelíbilo se ti to?" obávala se jeho zklamání. Ihned se smát přestal. „Ne, ne naopak jsi úžasná, já jen že to byla noc, den a ještě jedna noc." Teď už se smály oba dva.

Následovalo několík týdnů klidu, ve kterých si Luna a Carlisle mohli dopřát líbánky. Užívat si jeden druhého. Byly to ty nejkrásnější dny jaké kdy prožili. Díky svému okouzlujícímu muži zapomínala na to, co je čeká. Každou vteřinu jeho přítomnosti si vychutnávala maximálním způsobem. V rodině vládla podivná euforie. Jednotlivé páry se k sobě měli takovým způsobem jako by je čekalo trvalé odloučení. Jedna část jejich myslí jím dopřávala úžívat si chvíle spolu ale ta druhá jim stále připomínala, že ty chvíle můžou být poslední.

Čekal je nelehký úkol. Proniknutí do Voltery...

***

Všichni seděli v první třídě Amerických Aerolinek směr Itálie...

 

Předchozí díl OBŘAD

Další díl PŘEDVEČER BOJE

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny - 22. kapitola - Spiknutí:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!