Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Vždy je kapka naděje - 6. kapitola

afd-gjlslaůhejfj


Vždy je kapka naděje - 6. kapitolaPo naléhání jedné mé nejmenované kamarádky, jsem se donutila dopsat další kapitolu. Je sice trochu kratší, ale snad to nebude tolik vadit. Koho by to zajímalo tak se jmenuje "Setkání po tolika letech" jinak název mluví za vše. Přeji příjemné čtení - Crystal

Na nic jsem nečekal, nasedl do auta a jel směrem do nemocnice. Po pár minutách zběsilé jízdy jsem zaparkoval a téměř vběhl do nemocnice a zamířil za sestrou, která stála za pultem.

„Dobrý den. Můžete mi říct na kterém pokoji leží Isabella Swan, prosím?“ zeptal jsem se.
„Vaše jméno?“  ptala se div neslintala.
„Edward Cullen, na kterém je pokoji?“ ptal jsem se netrpělivě.
„Je mi líto, nemuhu vám dát tyto informace, navštívit ji smí pouze rodinní příslušníci.“ řekla omluvně.
teď se mi opravdu hodilo, že umím číst myšlenky.
„Tak to je škoda.“ povzdechl jsem si a odešel uličkou a pomalu směřoval k pokoji 491.

Už jsem cítil její vůni, byla neuvěřitelně silná a sladká i přes to, že byla hodně cítit sedativy.
Když jsem došel ke dveřím a pomalu je otevřel, uhodila mě do nosu ještě silnější vůně něj jak jsem si ji pamatoval. V ústech se mi začal tvořit jed a v krku nepříjemná bolest. Téměř jsem cítil jak mi tmavnou oči. Ale já to nevnímal, poprvé za sto let jsem viděl svého anděla.

Bella… moje Bella. pomyslel jsem si. Byla tak nádherná, když spala. Vypadala tak nevině a tep měla klidný a vyrovnaný. Tuhle krásnou chvíli rušilo pouze pravidelné pípání přístrojů.

Pomalu jsem přešel k ní a jen se na ni díval. Moc jsem si přál dotknout se její kůže a políbit ji, ale nemohl jsem. Neví kdo jsem, nezná mě. Po chvíli pozorování její krásy jsem natáhl ruku a jemně ji odhrnul její kaštanové vlasy z obličeje a dal za ucho. Mou pozornost však upoutalo několik stehů na její hlavě, které se táhly od vrchu čela až po spánek. A musím říct, že jich nebylo zrovna málo.

Můj zrak putoval dál po jejím těle, které bylo pokryto modřinami.
To ve mně vzbudilo obrovskou vinu a bolest. Mohl jsem jí pomoct, mohl jsem to vědět, že včera jela do Port Angel. Mohl jsem tomu zabránit.

Sedl jsem si do křesla a hlasu si položil do dlaní.

Jak jsem to mohl udělat, jak jsem mohl nepomoct jí? Já jediný jsem to věděl a přes to jsem nic neuděl, nebyl jsem tam a neochránil ji.

Po chvilce sledování mé lásky jsem zpozoroval drobný pohyb jejích očních víček a zůstal jsem nehnutě stát a dokonce ani nedýchal.
Bohužel se neprobrala.

Mou pozornost však upoutal hlas sestřičky.
„Je mi líto mladíku, ale musíte odejít – návštěvní hodiny skončily.“ řekla, já kývnul a ona odešla.
Po pár vteřinách jsem neochotně vstal a potichu odešel z jejího pokoje.
„Sbohem Bells.“ zašeptal jsem ještě a ohlédl se přes rameno. Ležela stále tak nehybně.

Potichu jsem vyšel z nemocnice a nasedl do svého auta. Když jsem nastartoval motor tak jsem jel zpátky domů. Před domem na mě už čekala Alice.

„Kdo je ta dívka?“ ptala se v myšlenkách.
„Do toho ti opravdu nic není.“  odpověděl jsem.
„Ale ano Edwarde, je mi do toho hodně! Už poměrně dlouho a často ji vídám ve vizích. A ty ji očividně znáš i když to není možné“ řekla.
„Proč jsi mi to neřekla? Alice! Alice?“ řekl jsem, ale ona hleděla kamsi do dálky. Vize.

„Takže, ty i celá tvá rodina jste…“ šeptala.
„Ano.“ odvětil jsem. „Bojíš se?“ ptal jsem se.
„Ne, jen to potřebuju … rozdýchat.“ pořád šeptala. Na obličeji se jí objevil hloubavý výraz.
„Ty jíš, teda vysáváš lidi,“  špitla s ledovým klidem.

 

Alice párkrát zamrkala a pak se mi podívala do očí.

„Tak teď už musíš uznat, že mi do toho je opravdu hodně.“ řekla.
„Tak dobrá…ale asi to bude znít opravdu šíleně.“ řekl jsem a dal se o vypravování.

Alice jen zaujatě poslouchala a sem, tam se na něco zeptala.

<< Shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vždy je kapka naděje - 6. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!