Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Náhoda napsaná osudem - 8.část ( Návrat motýlků )


Náhoda napsaná osudem - 8.část ( Návrat motýlků )Po delší době další kapčááá :D Přijemné počteníčko, jo a hlavně, pusťte si tu písničku prosím.. Kdyby někdo nechápal ten název, napište do komentářů, vysvětlím.

8. část - Návrat motýlků

Hudba : Memories




Bella Swan

Nemohla jsem uvěřit svým očím. Překvapeně jsem na něj zírala. Byl to on. Skutečný. Jedinečný… Žádný výplod mé fantazie, byl to originál. Můj Edward. Prohlížela jsem si ho. Byl stejný. Až na ten pohled. Nedíval se na mě ostražitě, jako vždy. Díval se na mě a v očích měl štěstí. Po tváři mi putovala první slza štěstí. A za ní další a další.
,, Bello.." povzdychl si.
A já si uvědomila, že marním čas. On tu stojí a čeká až něco řeknu, udělám. A já sedím u jeho auta, neschopná slova.
Nejistě jsem vstala.
,, Bello," zopakoval šeptem ,, Řekni něco, prosím."
Nevěděla jsem, co říct. Nebyla žádná slova.
Opatrně rozpřáhl ruce…
A já, stále beze slov, jsem se rozeběhla přímo do jeho rozevřené náruče. Bylo mi jedno, že je to upír.
,, Bello.." usmál se.
,, Jsi skutečný…" zamumlala jsem.
Rozesmál se.
Nechápavě jsem se na něj podívala, pak jsem si uvědomila, co jsem řekla a rozesmála se s ním.
,, Možná" usmíval se.
Zarazila jsem se.
,, Ne. Už ne. Žádné sny." Zavrtěla jsem hlavou.
,, Také mi to přijde jako sen."
Usmála jsem se.
Já jsem si ani netroufala zdát o takové chvíli.
,, Bello, možná, že tě neznám. A ty mně také ne, ale jsem teď nejšťastnější upír na světě…"
Roztřásla jsem se. Pokaždé, když řekl moje jméno. Když, cokoliv řekl. V břiše mi poletovalo tisíce motýlků. Vrátili se. Konečně…Milovala jsem ten pocit. Už i kvůli němu, protože s ním se rozletěli poprvé. A jak dlouho jsme se neviděli? Měsíc? A proč mi to přijde, jako kdybych ho neviděla roky? A díky němu se vrátili…
,, A já jsem nejšťastnější člověk…"
Jeho úsměv se rozšířil.
,, Víš, kolikrát se mi zdálo, že si se vrátil?"
,, Určitě ne tolikrát, jako já přemýšlel nad tím, že to udělám.."
,, A proč jsi to neudělal?" namítla jsem.
,, Ty víš proč…Co bylo pak?"
,, Vzal si mě na louku…" vzpomínala jsem.
,, Tak jako teď " řekl a chytil mě za ruku.
,, Zavedu tě tam."
,, Nemusíš. Vím, která to je." Mrkl.
A pak jsem to pochopila. Našla jsem tu louku, protože to byla ona. Jeho louka, co tolikrát navštěvoval. A já ji našla, protože je nám souzeno být spolu…

***

Skutečně to bylo ona. Šel po stejné cestě jako já ve snu. Byla ještě krásnější, než když jsem tu byla sama.
,, Tvoje louka" zamumlala jsem
,, Naše!" opravil mě.
Objala jsem ho, ale on objetí neopětoval. Stále si ještě myslel, že se bojím. Vzpomněla jsem si, že to takhle bylo i v tom snu.
Popošla jsem od něj a podívala se mu do očí. Usmála jsem se.
Smutně mi úsměv oplatil.
,, Co se děje?" zamumlala jsem.
,, Nic. Jen jsem si vzpomněl na…."
,, Na co?"
,, Na ty chvíle bez tebe." Vyhrkl nakonec.
Přemohla jsem tu sílu, která mě nutila ho zase obejmout.
Pohladil mě po tváři.
,, Stále to nedokážu pochopit. Stále mi neuvěřitelně krásně a lákavě voníš, ale já si nedokážu představit, že bych ti mohl ublížit. A i přesto, že jsem si jist, že bych to neudělal, se tě nedokážu dotknout."
,, Pomůžu ti" zašeptala jsem.
Podala jsem mu ruku a on mě za ní opatrně chytil. Zavedl mě doprostřed louky a posadil se na stejné místo, jako v tom snu.
,, Bello…Nedokážu uvěřit, že bys mě potom, co jsi semnou strašného zažila, mohla mít jen trochu ráda."
,, I kdybys mi ublížil, zamilovala bych se, tak jako teď."
Zavrtěl se.
,, Neříkej to."
,, Proč?"
,, Ty víš, že to nejde…" řekl smutně.
,, Překonám to. My to překonáme…" namítla jsem.
,, Neznáme se, ale…" začal
,, Ale připadám si, jako kdybych tě znala celý svůj život" dokončila jsem za něj.
Přikývl.
,, Nikdy nebudeme moct být spolu. Člověk a upír. Nejde to…"
,, Pokud oba chtějí, a já chci, jde to…" namítla jsem.
,, Ty jsi….neuvěřitelná" rozesmál se.
A pak…se konečně odhodlal a objal mně. Stiskl mě ve své náruči a já byla šťastná. Nedokázala jsem to popsat.
,, Dokázal jsi to." Usmála jsem se.
,, Nikdy víc nemůže být, Bello. To si pamatuj. Bylo by mnoho překážek mezi námi."
,, Zapomeň na to…Prosím" řekla jsem smutně.
Nic neříkal. Zavřel oči a položil se do trávy. Klesla jsem s ním a obdivovala nebe.
Nechtěla jsem myslet na to, že nemůžeme být spolu. Já vím, že můžeme…
,, Bello?" zašeptal
,, Hmm?" natočila jsem se k němu.
Čekala jsem, že řekne opět něco o tom, že nepatříme k sobě, ale on se ke mně naklonil.
Srdce mi poskočilo radostí. Svět se mi obrátil vzhůru nohama.
Přivřela jsem oči a on se naklonil ještě víc.
,, Zkusím na to zapomenout" zamumlal ještě.
Byl tak blízko. Postupně překonával mezery mezi námi.
Cítila jsem jeho sladký dech.
Kdybych nevěděla, jak to má těžké, nejspíš bych se neudržela.
A pak, kdy už zbývala neuvěřitelně malá skulinka mezi námi se to stalo.
,, Edwarde!"
Odtrhl se ode mě a vyskočil na nohy.
Zaostřila jsem na místo, kde ještě před několika málo vteřinami nikdo nebyl.
Stála tam dívka. Dlouhé, blonďaté vlasy s kudrlinkami jí vlály kolem tváře. Byla bledá, jako on. Upírka, samozřejmě. Jenže…byla nádherná.
,, Tanyo!" hlesl.
A já pochopila, že tohle je první z těch mnoha překážek, na které myslel.




Edward Cullen



Díval jsem se na ni, jak si mě s bolestným výrazem měří.
A pak utekla…
,, Bello…mrzí mě to..tolik mě to mrzí!" otočil jsem se k ní.
V obličeji byla úplně bílá a neměla daleko k pláči.
Nic neříkala.
,, Odpusť mi. Byla to obrovská chyba…."
Zavrtěla hlavou.
,, Nejdřív tě přesvědčuju, že nemůžeme být spolu a pak…pak.."
,, Nikdy neříkej, že nemůžeme být spolu, pokud semnou chceš být."
Zmlkl jsem.
Kdybych teď řekl, že nemůžeme být spolu, lhal bych.

***

Odvezl jsem ji domů, pomohl jsem ji vystoupit a pak ji šel vyprovodit ke dveřím.
,, Na nějaký čas..Se nebudeme moci vídat. Možná, to nepůjde..Už nikdy" řekl jsem vážně.
,,Ale…" namítla
Zavrtěl jsem hlavou.
"Děkuju ti." Řekla smutně
Otočil jsem se k odchodu.
,, Edwarde?"
Obrátil jsem se
,, Ano?"
,, Věř mi, překonáme každou překážku."
Usmál jsem se.
,, Věřím ti."
Rozběhla se ke mně a vrhla se mi do náruče. Stiskl jsem ji v náruči.
,, Slib mi, že už mě nikdy neopustíš" zašeptala.
,, Slibuju"

***

Nedokážu pochopit, jak jsem mohl být tak hloupý a pokusit se jí políbit. Mohl jsem ji zabít! A pak, se tam objevila Tanya a já to zpackal ještě víc. Ublížil jsem nejen Belle, ale i Tanye. Bella se utápí v pláči a Tanya semnou odmítá mluvit. Jen co jsem vyslovil její jméno, utekla.
Když jsem odvezl Bellu domů, šel jsem hledat Tanyu. Byla u nás, přesněji řečeno, čekala na mě v mém pokoji. Řekla, že mi odpouští, pokud se to nebude opakovat. Slíbil jsem jí to…I když jsem nechtěl a příčilo se to se slibem, který jsem dal Belle. Přesto jsem musel. Pomstila by se.

Vím jistě, že Tanyu nemiluji. To, co cítím k Belle, jsem ještě nikdy necítil. Přesto, nedokážu Tanyu opustit. Nedokážu jí ublížit. Nikdy nebudu milovat Tanyu. Nikdy! Když jsem říkal dnes Belle, že jsem si vzpomněl…Ano, vzpomněl jsem si. Na ty chvíle bez ní, ale především na Tanyu. Na to, jak moc bych ji ublížil, kdyby se dozvěděla, co dělám. Na to, jak by se pomstila Belle, kdybych ji opustil. Nemůžu ji opustit, kvůli Belle. Ublížila by jí a tomu já musím předejít.
Vím, že jednou nastane ta doba, kdy budu moci opustit Tanyu a prosit Bellu o odpuštění. Ale ne teď, kdy jí hrozí nebezpečí ode mě a od Tanyi. Budeme si muset vystačit s tím, že víme, že jeden druhého milujeme.

Hned mi bylo jasné, že by mě Bella jen tak nenechala ji opustit…
Budu lhát. Strašlivě a odporně.
A bude to bolet nejen mě, ale i Bellu.
Poruším slib, který jsem dal.
Opustím jí.
A jediný způsob, jak ji opustit je říct jí…..že jí nenávidím.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Náhoda napsaná osudem - 8.část ( Návrat motýlků ):

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!