Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mezi vlky 7. kapitola

11253


Mezi vlky 7. kapitolaBella se vyděšeně s celou smečkou vydá za Charliem do nemocnice, kde potká Edwarda. Je z toho hodně zmatená a než dostane čas si pořádně rozmyslet, jak se zachová setkají se opět a tentokrát je s ním i Alice.

7. kapitola

 

 

Jacob se na mě bezmocně podíval.

"Kdybych ten plyn přišlápl ještě víc, prolítla by mi noha podlahou."

Přestala jsem tedy hypnotizovat jeho nohu na plynovém pedálu a omluvně se na něj usmála. Toužila jsem sedět za volantem. Ne jen tak sedět a čekat.

Potřebovala jsem vidět Charlieho, vědět, že bude zase v pořádku. Zároveň jsem se tam bála jít. Co když tam bude i on?

Nevěděla jsem co tu dělá, ale vše se mi vrátilo. Stále jsem k němu cítila to co předtím. Bála jsem se prožít znovu tu bolest jako když mě opouštěl. Tenkrát jsem byla jen Bella, obyčejné děvče, které trpělo a utápělo se v té bolesti. Teď bych však jediným svým zuřivým pohybem mohla někoho zabít. Ublížit ostatním pokud se nedokážu ovládnout. Nesmím si dovolit nad sebou ztratit kontrolu. Nesmím mu dovolit znovu mi ublížit.

Auto se zaskřípěním brzd zastavilo na parkovišti nemocnice. Všichni jsme vyskákali z auta. No, kluci spíše vypadli. Byli vzadu tak stěsnaní, že jakmile Jared otevřel, Embry ho vystrčil a Jared pod sebe málem nestihl dát nohy.

Jacob mě mezitím sledoval zkoumavým pohledem.

"Víš jistě, že to zvládneš?"

Rozhodně jsem přikývla. Znal mě však příliš dobře. Věděl, že svému sebeovládání zas tak moc nevěřím. Povzbudivě mě vzal kolem pasu.

"Nedovolím, abys někomu ublížila. Neboj."

Vděčně jsem se na něj usmála a vyšli jsme za ostatními. Kluci šli před námi. Paul sebou náhle cukl.

"Cítím tu dvě pijavice."

"Jo, ale my jsme tu k vůli něčemu jinému." připomenul mu Jacob. Jeho paže mě přitáhla ještě blíže k sobě. Byla jako záchranné lano, kterého jsem se mohla kdykoliv chytit. Prošly jsme dveřmi do haly. Cítila jsem tu ještě Charlieho vůni, věděla jsem přesně kam jít. Zběžně jsem přelétla halu pohledem.

Přejel po Carlislově a Edwardově šokovaném obličeji. Tělem mi projela vlna jemného mravenčení.

No tak, Bello, vzpamatuj se. Opustil tě. Jsi tu k vůli Charliemu, který tě potřebuje. Řval můj zdravý rozum. Pohledem jsem se upnula k chodbě vedoucí k výtahům. Soustředila jsem se tedy jen na ni. Došli jsme až k němu a za námi vstoupil i Sam.

"Co tu sakra děláte?!" začal se hned rozčilovat.

"Já..., já jsem musela přijít. Víš jak mu je?"

Sam potřásl hlavou, věděl jak mi na Charliem záleží. Potřeboval jen trochu upustit páru.

"Bude v pořádku."

Ulevilo se mi tak, že jsem si zhluboka oddechla. Sam, který stál přede mnou se oklepal zimou.

Vidět Charlieho ležet se sínalou pletí na nemocniční posteli pro mě byl doslova šok. Vždy to byl můj velký silný táta. V okamžiku jsem byla vedle něho a držela ho jemně za ruku. Chtěla jsem mu naznačit, že jsem u něj. Cítil to.

Jeho víčka se mu pomalu zatřepala a pomalu je otevřel. Rty se mu automaticky zvlnily do unaveného úsměvu, ale pak se zamračil.

"Neměla jsi sem chodit."

"Potřebovala jsem tě vidět." zašeptala jsem, kdybych mohla brečet kutálely by se mi už po tváři slzy jako hráchy.

"Neboj, budu v pořádku."

Naposledy se na mě usmál aby mě uklidnil a pak mu víčka zase klesla. Na rameni se mi objevila horká ruka. Otočila jsem se a opřela si čelo o Jacobovu hruď. Objal mě a držel, dokud jsem se nedala opět do pořádku. Strach konečně začal ustupovat. Jako by i slunce ucítilo změnu mé nálady. Na záda mi dopadly jeho paprsky a hřály mě do zad.

Zvedla jsem opět hlavu a usmála jsem se vděčně na Jacoba. Nevím co bych si bez něj počala. Znal mě tak dobře, že jsem nemusela ani nic říkat. Věděl co cítím.

"Raději byste měli jít."

Ozval se Sam. Myslel tím samozřejmě, že bych měla zmizet, aby někdo nezahlídl mou kůži, která se právě třpytila v teplé sluneční záři. Přikývla jsem. Přes halu jsem však nemohla, byli tam lidi a hlavně on. Teď, když můj strach o Charlieho opadl, nevěděla jsem jestli bych znovu zvládla kolem něj jen tak projít.

Podívala jsem se k oknu. Nemocnice naštěstí stála na kraji města a její zadní část vedla přímo k lesu. Tam už se dokážu ztratit. Jared skočil první. Zkontroloval jestli je někdo poblíž a pak na nás hvízdl. Postupně jsme vyskákali. Kluci se při skoku přeměnili rovnou ve vlky. Bez jediného ohlédnutí jsme zamířili do lesa a nejkratší cestou do La Push.

 

Seděla jsem na útesu a pozorovala rozbouřené moře. Jako by se v něm odráželo mé vlastní nitro. Vlny se tříštily o skalní výběžky a vítr s nimi divoce smýkal.

Teď, když jsem měla konečně chvíli klidu. Všechno na mě plnou vahou dopadlo. Vrátil se. Znovu se mi před očima objevila jeho překvapená tvář. Ten jeho pohled, naprosto vyvedený z míry, ale pod tím se ukrýval ten samý, jak se na mě díval před tím. Pohled při kterém se mi podlamovaly kolena a mě v břiše poletovali motýli.

Stačilo pouze vědomí, jak je teď blízko a rána v hrudi se mi zmenšovala. Jako by cítila, že je tu zas naděje cítit to co předtím. Já se však bála. Znovu bych tu bolest nesnesla.

Ani nevím jak dlouho jsem se ve svých zmatených myšlenkách utápěla, když jsem ucítila něčí přítomnost.

Otočila jsem se k Jacobovi, který váhavě stál za mými zády.

"Jak je ti?"

"Mám v hlavě větší zmatek než ty v garáži."

"Tak to je vážně zlý." pokýval na oko s vážnou tváří. "Volal Carlisle, že Charlie odmítá zůstat v nemocnici. Domluvili se s Billem, aby zůstal nějakou dobu u nás, tak pro něj Embry s Billem jeli."

Nadšeně jsem vyskočila na nohy. Okamžitě jsem se rozběhla tím směrem. Za zády jsem cítila Jacobův horký dech a údery jeho tlap o měkkou půdu. Brzy se k nám přidal i Jared a Paul.

Nadšeně jsme se hnali přímo k cestě která vedla z rezervace. U hranice jsem však zahlédla něco, co bych tam opravdu nečekala. Z jedné strany hranice stál Billův náklaďák a z druhé stříbrné volvo.

Zkoprněla jsem na místě a zůstala zírat. Moc dlouho mi to však nevydrželo. Kluci za mnou to nečekali, nestihli ani začít brzdit a všichni tři do mě napálili. V jednom chumlu jsme se setrvačností valili ještě hezkých pár metrů, přičemž za námi zůstávala hluboká rýha v zemině. Zastavili jsme se až o statný dub, který se zachvěl a na nás se snesla téměř čtvrtina listí z jeho koruny.

K mé smůle právě já skončila na spodku. Paul ležel na mě a nepříjemně mě tlačil tlapou do břicha. Začala jsem do něj strkat, aby se konečně ze mě odsunul.

"Slez ze mě, jsi těžkej jak buvol v zimě." hekala jsem pod ním naštvaně. Bezmocně se ošil, přes jeho plece ležel Jared, který se začal funivě chechtat.

"Ježišmarja Jarede, slyšels někdy o zubním kartáčku a pastě?" zavrčela jsem na něj, když se chechtal mým směrem a do obličeje mi zavál jeho dech. Měla jsem štěstí, že byli stále ve vlčí podobě a urážky mi nemohli vracet. Konečně se mi podařilo vytáhnout ruku a odstrčila jsem Jareda z vrcholu naší kopy, aby ze je Paul a Jacob mohli slézt.

Když jsem konečně stála na nohou, vypadala jsem jako bych skočila šipku do kompostu. Všude ze mě trčely větvičky, listí a strašně jsem páchla.

Znovu jsem se podívala k autům. Embry stál, blbě se culil a podpíral tátu. Ten se na mě i na ostatní díval pohledem: Komu jsem co provedl, že mi tohle skončilo na krku.

Billy se váhavě podíval na Charlieho. "Nechceš si to ještě rozmyslet a vrátit se do té klidné a tiché nemocnice?"

Chvíli dělal, že nad tím uvažoval, ale když viděl můj vyděšený výraz. Zakroutil hlavou.

Konečně jsem se otočila i ke zbývajícím dvěma, kterým jsem se zatím vyhýbala pohledem. Před volvem stál Edward s Alicí. Zaraženě zírali na mě i smečku a viděla jsem v jejich tváři i smutek, který mě bolestivě sevřel uvnitř. Zmateně jsem se otočila a raději před tím prchla. Stejně už ostatní mířili pryč. Nelibovali si v jejich blízkosti.

 

<< Předchozí kapitola     Další kapitola >>

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Mezi vlky 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!