Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracený svět - 9. díl

04.12.2010 (22:00) • ThereSSa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1243×

9. Střípky z celku

„Půjdeme na lov. Jdeš taky?“ zeptal se zdvořile Edward Belly.

„Jasně,“ usmála se mile Bella.

„Chceme nějaká nová místa. Víš o nějakých?“ přidal se Carlisle.

„O pár bych věděla,“ usmála se tajemně Bella.

„Tak lez!“ pobízel Emmett Rosalii, když ji držel pod zadkem, čímž jí pomáhal přes dva metry vysokou zeď.

„O co se asi snažím!“ zasyčela Rosalie. „Přestaň mi sahat na zadek!“ okřikla ho a mírně ho kopla.

„A na co ti mám asi sahat… abych ti pomohl přes tu zeď,“ odsekl Emmett.

„Na nohy. Dělej! Už tam skoro jsem,“ peskovala ho Rosalie.

Na to ji Emmett chytil za nohy a ona se hbitě přenesla přes zeď. Jaké štěstí, že na druhé straně byl vozík, který byl něčím pokrytý. Právě na ten plášť spadla. Po chvíli se vedle ní objevil Emmett.

„Nikdo tu nikde není,“ konstatoval Emmett to, čeho si Rosalie nevšimla.

„Zajímalo by mě, co to tu tak páchne a co v tom voze je! Je to dost hrbolatý,“ zamyslela se Rosalie.

Emmett seskočil z vozu a pak pomohl Rosalii. Ztěžka pak odhodil plachtu u vozu.

„Fůj!“ vykřikla znechuceně Rosalie a odvrátila zrak.

Emmett si dal rukáv před nos a znechuceně si prohlížel výjev před sebou. Byly tam naskládané různé druhy zvířat. Všechna mrtvá vysátá bez kapičky krve.

„Jsou úplně bez krve,“ zamumlal Emmett přes rukáv.

„Proč tady mají zvěř bez kapky krve?“ ptala se Rosalie.

„Jste na zakázaném území,“ ozval se vpravo vedle nich mužský hlas. Pak vyšel z jedné chatrče muž, kterého již viděli tenkrát před jeskyní. „Pojďte raději dovnitř, než vás někdo uvidí.“ Ukázal na chatrč a zmizel vevnitř. Emmett jej následoval a za ním šla znechucená a vystrašená Rosalie.

Uvnitř chatrče bylo šero. Svítila jen jedna svíčka na stole uprostřed místnosti. Na stěny to vrhalo temné a napohled nebezpečné stíny.

„Posaďte se,“ ozval se ze tmy mužův hlas. Emmett a Rosalie pátrali po židlích, když je nenašli, posadili se na zem blízko stolu se svíčkou.

„Nejdříve bychom se ze zdvořilosti měli představit,“ ozval se muž stále ze tmy.

„Představit se někomu koho ani nevidíme?“ ozvala se Rosalie.

Na to ze tmy ke stolu vystoupil blonďatý muž s úsměvem na rtech. „Jsem Demetri, ale ruku vám nepodám.“

„Emmett a tohle je Rosalie,“ ujal se slova Emmett.

„Proč jste sem přišli? A ještě k tomu přes zeď?“ zeptal se Demetri s očima upřenýma do plamenu svíčky.

„Chceme odpovědi. A hlavním vchodem nás nepustili,“ odpověděla Rosalie.

„Odpovědi?“ zeptal se zmateně Demetri stále se dívajíc do plamene.

„Odpovědi na to, kdo nebo co je Bella,“ ozval se Emmett.

„A na to, proč tu máte zvěř bez kapky krve,“ pípla Rosalie.

„Moc otázek najednou. A já nemám oprávnění vám odpovědět. To může jen Bella. To ona vás má na starost,“ kroutil hlavou Demetri.

„Na starost?“ zopakoval Emmett.

„Ano, na starost. Jak jsem řekl, to vám vysvětlí jen Bella,“ řekl Demetri.

„Takže je co vysvětlovat!“ rozhodila rukama Rosalie.

„Co ta zvěř?“ zopakoval otázku Emmett.

„Naše strava,“ usmál se Demetri.

„Strava?“ zhnusila se Rosalie.

„O co tu jde?“ chtěl vědět Emmett.

„Jak jsem řekl, není v mé moci vám odpovědět. Hledejte odpovědi u Belly,“ řekl a vstal. Opakovali jeho gesto a též vstali. „Nemůžu Belle pomoct, ale vy ano. Nezaslouží si osud, který jí byl přidělen. Pomozte jí a věřte jí.“

Vyvedl je ze stanu a sledoval, jak přechází přes zeď. „Nevracejte se sem, pokud je vám život milý,“ zavolal za nimi ještě.

„Támhle je kanec,“ ukázala Bella na kance, který se krčil v trávě a hledal potravu.

„Páni! Naše oči by ho přehlédly, ale ty tvé ne!“ obdivoval Bellu Carlisle.

Kanec se napřímil a hledal v okolí to, co jej donutilo zvednout hlavu od brouka, kterého právě objevil. Pak to uviděl! Dívku s blonďatými vlasy a hnědýma očima. Zvířecí instinkty jej varovaly před touto dívkou, odvrátil zrak a rozeběhl se pryč.

Carlisle i Edward stáli na místě zmatení tím, co právě viděli. Ale Bella se neuvěřitelnou rychlostí rozeběhla za kancem a skočila na něj, čímž ho skolila k zemi. Kanec vydával zvuky plné stesku a bolesti. Při dopadu na kance mu Bella zlomila pár kostí, jakoby vážila tunu. A přitom odolávala pokušení do sucha vysát krev v jeho těle.

Carlisle a Edward celí zadýchaní přiběhli k Belle a nevěřícně se na ni dívali.

„Večeře,“ usmála se Bella.

„Jak jsi to udělala?“ žasl Carlisle.

„A co?“ nechápala Bella, neboť si neuvědomila, jakou rychlostí od nich vystřelila.

„Byla jsi tak rychlá. Místo tebe jsme viděli jen jakýsi stín tebe,“ vysvětloval Edward.

„Ale jděte! To se vám asi něco zdálo,“ nervózně se usmála Bella, které to došlo.

„Nám oběma?“ zvedl obočí Carlisle.

„Ten kanec je mrtvý,“ řekl Edward, když zvíře prohlédl. „Co jsi udělala? Má zlámané snad všechny kosti v těle,“ otočil se Edward na Bellu.

Bella se kousla do rtu a ukázala směrem zpátky do skrýše. „Vrátíme se, ano? Pak si o tom promluvíme. Nejsme na bezpečném území,“ upozornila je Bella.

Neochotně souhlasili. Edward popadl kance a přehodil si ho přes ramena. Pak vyrazili zpět domů.

Emmett a Rosalie též mířili domů. Od chvíle, kdy opustili vesnici ani jeden z nich nepromluvil. Oba totiž vstřebávali to, co se dozvěděli.

„Tak co si o tom myslíš?“ prolomila ticho Rosalie.

„Přemýšlel jsem a uvažoval. Hlavně nad tou jejich obživou,“ začal Emmett.

„Tak jedí syrové maso bez krve, co je na tom?“ nechápala Rosalie.

„Nemyslím si, že jedí zrovna tuhle část zvířete,“ podíval se na ni Emmett.

„Jakou tedy je…“ chtěla se zeptat Rosalie, ale pak jí to došlo. „Jedí… pijí krev?“ ztěžka polkla Rosalie.

„Přesněji řečeno vysávají krev,“ opravil ji Emmett. „A také jsem si všiml, že všichni mají stejnou barvu očí jako Bella. Jakoby byli rodina, ale to není možné. A ještě jedna věc. Bella má studené ruce, všimla sis? Proč nám ten Demetri nechtěl podat ruku? Třeba ze stejného důvodu! Třeba má taky tělesnou teplotu u bodu mrazu,“ uvažoval Emmett.

„Nerozumím tomu,“ kroutila hlavou Rosalie. „Na co jsme tedy přišli?“

„Na dost věcí,“ usmíval se Emmett.

„Například?“ páčila z něj Rosalie.

Emmett se zastavil a položil Rosalii ruce na ramena. „Dnes jsme toho odhalili mnoho a to mě vede k jistému závěru. Ať jsou ti vesničané spolu s Bellou cokoliv, nejspíš to nejsou lidé,“ zašeptal Emmett.

Autor: ThereSSa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracený svět - 9. díl: